Konec dobrý, všechno dobré
- Porod
- lenty
- 14.06.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj předešlý deníček končil v okamžiku, kdy jsem byla v cca 7. měsíci těhotenství a s přítelem jsme čekali na výsledky jeho histologie. Co, Vám budu vyprávět. Přítelova operace dopadla dobře, ale ty tři týdny, kdy se na výsledky z histologie čaklo, byly jedny z nejhorších okamžiků v mém životě.
Hlavou se mi honilo tisíce otázek a samozřejmě, že mě i napadlo, co budu dělat, když to bude maligní? Co miminko? Jak to zvládneme? Bude si tatínka pamatovat? Bude tatínek u toho, aby viděl, jak jeho holčička roste? Bylo to jako čekání na smrt a jediné, co mě drželo, bylo moje rostoucí bříško. A pak přišel den D a my se dozvěděli, že nádor byl nezhoubný. Chtělo se mi brečet radostí a kdybych nebyla těhotná snad bych šla i slavit
Spadl mi obrovský balvan ze srdce a já se najednou cítila snad o tunu lehčí.
Poté přišlo období relativního klidu a pohody. Mezitím jsem nastoupila na mateřskou dovolenou a užívala bříška. Ve 33. týdnu jsem začala mít problémy s tvrdnutím břicha, tak jsem musela ležet, abychom vydrželi do 36. týdne. To se nám zdárně podařilo. Kontroly na gynekologii byly vcelku v pořádku až na to, že se miminko nechtělo otočit a bylo stále zadečkem dolů. Tak jsem byla odselána na další kontrolu přímo do porodnice, kde by měli rozhodnout o císařském řezu. Tam jsme to ale už nestihli.
Byla jsem 38+2, když mi 6. 5. 2011 ve 3:00 hodiny ráno odtekla plodová voda. Vzbudila jsem přítele, že tedy pojedeme, vystřelil z postele, až jsem se musela smát a zklidnit ho, že není kam spěchat. Kontrakce jsem zatím neměla žádné. V porodnici následovalo klasické příjmové martirium a než jsem se nadála, tři hodiny od odtoku plodové vody byly pryč. Pomaličku nastupovaly mírné kontrakce, ale nic hrozného. Pořád dokola jsem jim říkala, že mám strach rodit své první miminko přirozeně, když je koncem pánevním. Ale lékaři mě uklidňovali, že to v porodnici bežně rodí, že to není žádná komplikace, i když mám teda hraniční rozměry pánve, tak že bych to mohla zvládnout, protože váhový odhad miminka byl kolem 2,5 kg. No moc do smíchu mi z toho nebylo.
Co hodinu a půl mě vyšetřovali (což teda nebylo vůbec příjemné a já u toho příteli drtila ruku, jak to bolelo) a kontrolovali polohu miminka. A pořád jsem jen slyšela to samé dokola - počkáme ještě hodinu a po hodině opět ta stejná věta. To už byly kontrakce silnější, což by se pořád ještě dalo vydržet, ale přišly křížové bolesti, které jsem musela prodýchávat ve stoje opřená o zeď. A pořád dokola počkáme ještě hodinu a miminko pořád bylo zadečkem dolů. Opět další vyšetření a já najednou slyším, ukončíme to císařským řezem, miminko je pořád hodně nahoře a hmatám nožičky.
Pak už šlo všechno ráz naráz. Šupajdila jsem na sál, napíchnutí epiduralu, zavedení cévky, infuze atd. Při operaci jsem jen slyšela paní doktorku, která mě operovala, že tohle ještě neviděla. Malá měla kolem krku nadvakrát omotanou pupeční šňůru a byla v bříšku celá nějak divně zkroucená a šprajcnutá. Ale vše dobře dopadlo a ve 12:40 se nám narodila holčička, 2650 g a 46 cm. Jen na moment mi ji ukázali a mně se zdála hrozně maličká. Přítel si ji samozřejmě sám popisoval, fotil a choval a mě mezitím zašívali.
Teď už má Beatka měsíc. Ani nevím, kam se ten měsíc poděl, jak rychle to uteklo. Ze začátku jsme hodně bojovaly s kojením, protože ta naše beruška nechtěla papat, ale zdá se, že si snad nakonec dala říct a postupně dohnala 3,5 kg novorozeňátka a je krásné miminko.
Takže těhotenství, i když ne úplně klidné a pohodové, máme i s porodem úspěšně za sebou a nastupujeme na druhou metu a tou je mateřství a rodičovství. Doufám, že nás na ní nečekají moc velké překážky.
Přečtěte si také
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 1555
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 505
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 288
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 654
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 518
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 1678
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 886
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 3865
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 817
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 632
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...