Konec duhy
- O životě
- Jita.tutik
- 25.04.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o životě, o jednom vztahu, který skončil a o tom, co po něm zůstalo... miminko. To nejhezčí a nejkrásnější na celém světě. Ani nevím jak začít, tělo i mysl se mi stále svírá bolestí a částečně i vztekem.
Je mi 24 let, pro mnohé stará, pro většinu mladá. Pro někoho dospělá a spolehlivá, pro jiné nezralá a naivní. Já sama bych se některé dny zařadila do jedné skupiny a někdy zase do druhé. Jedno ale vím, jsem milující máma, pracovitá žena, odpovědná za své chyby a špatná rozhodnutí.
Jsem ale také silná, protože věřím v lepší zítřek a ať už mě v životě potkalo cokoliv či ještě potká, já se s tím poperu, najdu další skrytou sílu, vstanu a půjdu dál hledat štěstí. Nejen pro sebe, ale hlavně pro mou dcerušku, mou největší a zatím jedinou lásku.
Co jsem komu udělala? Ptám se stále dokola. Proč mě provází nespravedlnost a proč lidé kolem mě nemohou být upřímní a usměvaví.
Svůj deníček chci věnovat všem lidem, kteří zažili něco podobného, těm na které se nesměje štěstí každý den nebo třeba i těm, kteří si neváží toho, co mají. To, co já jsem chtěla, jsem neměla, stále nemám, ale pořád tajně doufám, že někdy mít budu. To, co chci se nazývá RODINNÁ POHODA.
Své předešlé deníčky o tom, čím jsem si prošla buď já nebo má dcera Viktorka, jsem již napsala. Dnes bude o tom, co potkalo nás obě.
Píše se datum 19. 4. 2011 a já balím poslední věci do tašek, krabic a pytlů. Balím oblečení, hračky, chůvičku, monitor, hygienické potřeby a vše ostatní, co já a má drahá dcerka potřebujeme a používáme. Je to den, který se nesmazatelně vryl do mé duše. Den, kdy jsem já a má holčička opouštěly byt a město, o kterém jsme si myslely, že tam budeme žít šťastně až do smrti. Pohádka se ale nekoná…
Nevím, kdy to začalo… nejspíš někde uprostřed těhotenství.
Jedna žena a jeden muž se moc a moc milují a rozhodnou se, že po společném žití, zásnubním prstenu a předělání celého bytu by bylo krásné počít další generaci a o lásku se rozdělit mezi dalšího človíčka.
Slovo dalo slovo, spousta citu a hormonů a malá rybička už si spokojeně plavala v bříšku… dny, týdny a měsíce ubíhaly a dívka s bříškem rostla před očima. Byla doma, nebylo jí dobře a přes všechny problémy už se nemohla vrátit do práce. Nijak by ji to nevadilo, kdyby si nakonec nepřipadala doma jen jako hospodyně a poskok svého přítele.
Hádky a slzy nebraly konce, stahovalo se jí bříško vzlykáním a úzkostí, samotou a vztekem. Každý den se dívka omlouvala své rybičce za to, že jí tak ubližuje, ale stále ji přesvědčovala o tom, že ji miluje a že už plakat nebude…
Těhotenství, na které se dívka tak těšila, že bude jedno z nejhezčích okamžiků v jejím životě se změnilo v peklo, v období plné rozporů, rozporů z toho, že přítel na ni začal kašlat, že se jí skoro nedotkne a že na ni křičí při každé příležitosti a tím, že má v bříšku to nejkrásnější stvořeníčko na světě a že jej miluje celým svým srdcem.
Dívka sebrala všechny síly a doufala, že se přítel změní, když uvidí tu malou holčičku a když si ji prvně pochová v náruči. A opravdu se tak stalo. Byl velkou oporou při porodu a najednou i VELKÝM tátou a VELKÝM přítelem své dívky. Pusinky a úsměvy nebraly konce. Každý den návštěva v porodnici, pak hrdý odvoz domů a pak… pár polaskání a byl konec.
První opojení vyprchalo jako pára nad hrncem. Nová práce a k tomu nové sebevědomí udělalo své a muž se opět vrátil do starých kolejí.
Jenže…
Teď už nešlo jen o dívku, šlo i o tu malou princeznu, která každý den rostla do krásy a krásným dělala i svět kolem sebe. Nešlo už jen o křik a hádky mezi dvěma lidmi. Je tu přece rybička, která potřebuje klid, pohodu a lásku.
Z VELKÉHO táty se stal MALÝ otec. Choval ji dohromady za tři měsíce sotva 15 minut a venku ji povozil jen dvakrát a to jen tehdy, když se mu to hodilo. Jeho občasné úsměvy směrující k rybičce byly spíše jen přáním, aby rychle usnula a nedělala moc povyku a starostí kolem. Proč ale? Je to přece jeho dcera. Měl by být rád, že ji má, že ji může hladit, hrát si s ní a mazlit ji. A to že pláče? Je to přece miminko, jinak mu říct neumí, že ho něco trápí.
A z VELKÉHO přítele se stal VELKÝ sobec. Sebestředný, arogantní a protivný sobec. Svou dívku už ani nehladil, neobjímal, nelíbal, už jí neříkal, že ji má rád, už naříkal ani dobrou noc před spaním, už vlastně nic… už jen křičel a kritizoval. Vše pro něho bylo najednou špatně.
A tak dívka po osmi měsících trápení a ubrečených večerů řekla sbohem. Vzala dceru a odstěhovala se k rodičům, kteří ji otevřeli dveře, náruč i srdce. Doufala, že tam pozná klid a pohodu a že třeba jednou, až bude vše za nimi najde třeba i novou lásku. VELKÉHO tátu pro svou rybičku a VELKÉHO přítele a lásku pro sebe.
Bolest je obrovská a pláč bude ještě dlouho stahovat dívce hrdlo. Vrátit už se ale nechce. Chce žít jako normální ženská s normálním chlapem a mít normální rodinu. O svou dceru se postará, bude ji oporou a dá ji vše, co bude potřebovat a chtít, aby byla šťastná a spokojená. Protože jen pro ni stojí za to žít a jít dál a třeba někde na konci duhy najít ztracené štěstí.
Přečtěte si také
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 2559
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 3643
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 2912
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 2990
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 1689
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 1608
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 1646
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 1356
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 1104
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 4287
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Ahoj Jíťo 
Je to smutné
a drž se
