Začátek i konec
Ráda bych se podělila o své zážitky, o svůj strach, strach na začátku i na konci těhotenství.
Jak to všechno začalo… přijde mi to jako včera, ale přitom ten čas už tak utekl. Miminko je chtěné a plánované, nečekala jsem, že otěhotním hned, ale stalo se, nejšťastnější okamžik v mém životě. Přítel i celá rodina nadšená.
Bylo 20. 5. 2010 a mému drobečkovi už byli skoro tři týdny, věděla jsem, že jsem těhotná, ale test ne a ne vyjít, no nevadí, řekla jsem si, vím, co vím a nějaký test na tom nic nezmění.
Začaly bolesti v podbřišku, nejdříve drobné, poté stále sílící, nenapadlo mě, že to je špatně, myslela jsem si, že je to tím, jak by mělo tělo menstruovat a přitom nemůže, protože máme mimi
Bohužel jsem se mýlila… po probdělé noci a nahřívání břicha jsem skončila na pohotovosti, čekal mě UTZ, mimi nikde, není vidět, vyděšeně jsem čekala, co bude dál.
Břicho plné tekutiny, nikdo neví jaké. Výsledek… okamžitá operace, zřejmě mimoděložní těhotenství. Doktorka úžasná, ale představa o ztrátě miminka je šílená, tep přes 200 a oči plné slz, mé i přítelovi.
Narkóza, operace a pak už jen prázdno, to jsem si myslela. Výjimečně ale štěstí stálo snad poprvé při nás, diagnóza zněla, prasklá cysta, břicho plné vody, žádná krev a miminko zatím taky nikde… 10 dní čekání bylo nekonečné, ale poté velká úleva, miminko je vidět, je tam, kde má být, zdravé a plné síly.....další nejhezčí okamžik v mém životě ![]()
No a co teď, jsem na konci svého těhotenství, malá je krásná, ale monitory nejsou dobré, stále samé tachykardie, stále tep srdíčka nad 180 a mé modlení začíná nanovo. Strach o dítě je ten nejhorší, jaký člověk může zažít, ještě není na světě a už se o ty tvorečky člověk bojí.
Přeji si, abych už začala rodit, aby se malé ulevilo, je prý menší a má v bříšku hodně práce a místa a stále cvičí, ale porodu už nic nebrání. Doktoři jsou zatím v klidu, každé dva dny monitor a stále žádná změna, ale věřím jí, je to bojovnice, zvládly jsme začátek, tak teď zvládneme i konec. Už se těším, až bude venku a uvidím, že je zdravá, na ničem jiném nezáleží.
Přeji tímto všem, kteří si prošli v těhotenství nějakými problémy, aby se drželi a věřili svým miminkům, jsou mnohdy silnější než si myslíme ![]()
Přečtěte si také
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 4490
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 3191
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 1780
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 4545
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1440
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 1856
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 2085
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1837
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 5990
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 427
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
ukápla mi slza, držím moc moc palečky!