Začátek i konec
Ráda bych se podělila o své zážitky, o svůj strach, strach na začátku i na konci těhotenství.
Jak to všechno začalo… přijde mi to jako včera, ale přitom ten čas už tak utekl. Miminko je chtěné a plánované, nečekala jsem, že otěhotním hned, ale stalo se, nejšťastnější okamžik v mém životě. Přítel i celá rodina nadšená.
Bylo 20. 5. 2010 a mému drobečkovi už byli skoro tři týdny, věděla jsem, že jsem těhotná, ale test ne a ne vyjít, no nevadí, řekla jsem si, vím, co vím a nějaký test na tom nic nezmění.
Začaly bolesti v podbřišku, nejdříve drobné, poté stále sílící, nenapadlo mě, že to je špatně, myslela jsem si, že je to tím, jak by mělo tělo menstruovat a přitom nemůže, protože máme mimi
Bohužel jsem se mýlila… po probdělé noci a nahřívání břicha jsem skončila na pohotovosti, čekal mě UTZ, mimi nikde, není vidět, vyděšeně jsem čekala, co bude dál.
Břicho plné tekutiny, nikdo neví jaké. Výsledek… okamžitá operace, zřejmě mimoděložní těhotenství. Doktorka úžasná, ale představa o ztrátě miminka je šílená, tep přes 200 a oči plné slz, mé i přítelovi.
Narkóza, operace a pak už jen prázdno, to jsem si myslela. Výjimečně ale štěstí stálo snad poprvé při nás, diagnóza zněla, prasklá cysta, břicho plné vody, žádná krev a miminko zatím taky nikde… 10 dní čekání bylo nekonečné, ale poté velká úleva, miminko je vidět, je tam, kde má být, zdravé a plné síly.....další nejhezčí okamžik v mém životě ![]()
No a co teď, jsem na konci svého těhotenství, malá je krásná, ale monitory nejsou dobré, stále samé tachykardie, stále tep srdíčka nad 180 a mé modlení začíná nanovo. Strach o dítě je ten nejhorší, jaký člověk může zažít, ještě není na světě a už se o ty tvorečky člověk bojí.
Přeji si, abych už začala rodit, aby se malé ulevilo, je prý menší a má v bříšku hodně práce a místa a stále cvičí, ale porodu už nic nebrání. Doktoři jsou zatím v klidu, každé dva dny monitor a stále žádná změna, ale věřím jí, je to bojovnice, zvládly jsme začátek, tak teď zvládneme i konec. Už se těším, až bude venku a uvidím, že je zdravá, na ničem jiném nezáleží.
Přeji tímto všem, kteří si prošli v těhotenství nějakými problémy, aby se drželi a věřili svým miminkům, jsou mnohdy silnější než si myslíme ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 381
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 258
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 442
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 203
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 142
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17861
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2395
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2591
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2314
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1540
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
ukápla mi slza, držím moc moc palečky!