Křestanské Jesličky - Bože proč?

Ahoj holky omlouvám se, že píšu nový deníček, ale musím se z toho vypsat. Je to životní příběh ženy, ženy jednoho z lékařů na našem středisku.   Jmenovala se Karin, byla to jemná žena, od narození trpěla nemocí plic. Nic si  z toho nědělala žila život pro svého muže, kterého obdařila třemi zdravými dcerami. Jsou to hodné holčičky.

Žili si v bytečku a šetřili na dům, ten před třema roky dostavěli. Dalo by se říct, že měli všechno. Lásku, děti domov jen jí chátralo po porodech zdraví.

Její muž špičkový lékař pro ni dělal co šlo. Loni v létě se její zdravotní stav velmi zhoršil, upadla do bezvědomí a selhaly ji plíce byla napojena několik měsíců na přístroje a hledaly se plice pro transplantaci, její muž a děti byli moc stateční a snažili se ji podporovat co to šlo. Plíce se opravdu podařilo sehnat a transplantace se uskutečnila. Tělo plice přijalo a všichni si oddechli, naše modlitby byly vyslyšeny. Bůh zachránil matku třem malým dětem.

Po operaci a dlouhem pobytu na lůžku nedokázala chodit, ani sedět ani udržet nic v ruce. Za velké pomoci rehabilitačního týmu ji postavili na nohy, ona se všemu naučila znovu. Holčičky odloučení od maminky težce nesly, nejvíc ta nejstarší. Když se maminka vrátila, nechtěla se od ní hnout spávala ji u nohou. Každé ráno kontrolovala jestli je maminka v posteli. Vánoce již trávili celá rodina doma společně.
Po novém roce lékaře propustili z nemocnice měl mnoho absencí kvůli zdraví ženy. Nic si z toho nedělali chtěli si užít zameškané a být spolu.

Dnes ráno však její život náhle vyhasl. Bůh si ji povolal k sobě. BOŽE PROČ? Jsi vzal matku třem dětem a muži ženu, po tolika útrapach které si prožili. Děti již maminku nikdy nepohladí, nikdy se k ní nepřitulí. Pane proč je to tak nespravedlivé. Plno lidí tropí zlé skutky a ubližují. Proč tato hodná pokorná žena musela odejít od svých dětí?
Co udělala, že po ní zůstaly tři sirotky, které už tolik zkusily když byla v nemocnici.

Nemám slov jen pláču jak je mi líto těch dětí. Ona je už v Boží náruči, ale ony zůstaly napospas tomuto světu.
Co je špatně?

Omluvám se holky za tento deníček tak smutný, ale nedokážu se s tím vyrovnat. Prostě jako věřící to nedokážu pochopit, vím že Boží cesty jsou nevyzpytatelné, ale prostě ted to nedokážu pochopit.
Nevím jak jim pomoci v tak těžkých chvílích.

Prosím Vás o modlitbu za její rodinu, aby přijali vůli Pána.

Přečtěte si také

Šváb mi vzal klid na duši

Šváb mi vzal klid na duši
  • Kaonev
  • 19.09.26
  • 297

Poslední prázdninový den měl být klidný a příjemný. Jediné zaklepání na dveře ale obrátilo všechny moje plány vzhůru nohama. Zpráva o švábech v našem domě ve mně rozpoutala paniku a odstartovala...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Gerberka
3833
11.4.07 16:23

Aha, tak já budu asi první.....
LAMVÍNKU: to je dobře, žes napsala tento příběh, i když je moc smutný. Víš, v takových situacích člověk cítí nebo má obavu, že všechno, co by k tomu chtěl nebo mohl říci, vyjde naprázdno a všechna slova vyřčená nebo napsaná jsou zbytečná......protože opravdu Jeho vůli nedokážeme v určitých chvílích plně pochopit. Já taky nechápu, proč hodná maminka tři dětí musela opustit tento svět a je mi líto holčiček, které budou muset žít bez ní. Mně podobné příběhy připomínají a utvrzují v tom, jak velké štěstí (nebo co to vlastně je - já sama nevím) máme my ostatní, že jsme zdraví a spolu a tím víc si toho cením. A ti lidé, jak píšeš, kteří kradou a dělají druhým nachvály - já věřím, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě.....proti Jeho vůli jsme prostě bezmocní.......

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
11.4.07 16:23

Ahoj Barčo,  

brečím s Tebou…  

Bůh je neuchopitelný, odpověď na svou otázku asi nenajdeš. Ale můžu Ti říct, že pro mě bývá poměrně těžké přijmout i skutečnost, kolik dětí muselo trpět, přišlo o své rodiče a umíralo za války… V našem kostele je jedna zeď v kapli poseta jmény a daty narození lidí, kteří přišli o život během bombardování Ostravy v srpnu 1944. Jsou tam tak mladí lidé, děti i desetidenní miminka… Co může být strašnějšího, než smrt maličkého, nevinného dítěte? Když odejde někdo velký, dospělý, starý, může to být kruté a bolestné, ale oč krutější je smrt dítěte?  

Kéž je země Tvé známé paní a maminky lehká a Bůh dá její duši věčný klid. Už ji nic nebolí a své děti určitě neopustila…  

Demi.  

  • načítám...
  • Zmínit
lamvinek
729
11.4.07 17:56

Ahoj holky díky moc za podporu, máte pravdu vím co mám. Zač Bohu děkovat mám muže a děti co víc si přát, vše si vymodlit.
Ale když vidím jak rychle se v okamžiku změní těm dětem život.Ano ji už nic nebolí děti jistě neopustila, ale ony to tak budou cítít.Mi umřel tatínek když mi bylo 7 let, bylo to hrozné, co teprve když ti bobci přišli o maminku.Mají moc hodnou babičku, ale ten strašný zážitek si budou pamatovat navždy.Já na to taky pořád myslím co by bylo kdyby byl můj tatínek naživu.Co by bylo jinak.
Prosím Boha, aby jim dal sílu jít dál.Ta nejstarší to ponese nejhůř.
Díky moc za podporu.
Demi máš pravdu za války umíralo hodně lidí bez rozdílu na věku, bezmocní bez viny.To prostě nedokážu pochopit jak může být Bůh tak krutý, kde je spravedlnost.Na jedné straně vím , že vůle Boží je vůle Boží, ale v takových případech to člověk nechápe.
 Barča

  • načítám...
  • Zmínit
PetraK2
591
11.4.07 18:40

Ahoj Barčo,
jsem „odvedle“ z deníčku a zaujal mě Tvůj článek. Je to moc smutný a brečím tady s Tebou. Ale budu opakovat to, co bylo řečeno - Boží cesty jsou nevyzpytatelné. I pro mě kolikrát naprosto nepochopitelné, ale na otázku „proč“ mi Bůh ještě nikdy neodpověděl. Můžeme se jen modlit, aby dal sílu dětem a manželovi. Hlavu vzhůru, i takový je život…  

Ahoj, PetraK

  • načítám...
  • Zmínit
noemmi
7366
12.4.07 11:56

My nevíme proč, Bůh ví proč a nám nezbývá, než věřit. Znáte ten příbeh v Bibli, jak Bůh řekl tomu králi, že zemře. Král Ho prosil, a zůstal naživu. Ale pak odešel od Boha. Ztratil to nejdůležitější. Bůh ví, co je pro nás nejlepší. Všechno napomáhá k donrému těm, kterří Ho milují. Možná to zní jako fráze, ale není. Bůh na nás needopustí to, co bysme nemohli zvládnout. Nikdy nenechá odejít někoho aniž by to nebyla Jeho vůle. My musíme věřit a jít dál…

  • načítám...
  • Zmínit
Diblik
468
12.4.07 12:29

je mi moc lito te pani a hlavne jejich deti, moc dobre vim, jak jim je. Ja jsem ztratila mamu v 18letech po dlouhe tezke nemoci. Starali jsme se o ni doma, ja do toho maturovala, delala prijimacky na VS a starala se o 2chlapi a nemocnou mamku, ale vubec toho nelituju, vim, ze jsme ji dali v poslednim roce plnem utrpeni a bolesti hodne podpory, lasky a i to ji zivot alespon o kousek prodlouzilo a rozjasnilo…Takze hodne sily a lasky vsem pozustalym!!!

  • načítám...
  • Zmínit
lamvinek
729
12.4.07 17:30

Ahoj holky všem moc díky za slova útěchy i těm od vedle.
 Barča

  • načítám...
  • Zmínit
maxik
5846
13.4.07 12:49

Ahoj Barčo,
je smutné už jen to číst, i když tu rodinu neznám, o to víc to musí bolet a trápit tu rodinu samotnou a jejich blízké známé a přátele.  Někdy Bůh člověku ty důvody časem ukáže, většinou asi pochopíme až na věčnosti; věřím, že Jeho cesty převyšují cesty naše, a jeho úmysly úmysly naše. Bůh není přčedvídatelný ani bezpečný, ale je DOBRÝ, i když se nám to kolikrát z našeho pohledu nezdá, je třeba to přijmout. To není fatalismus a životní pasivitaq, ale aktivní smíření, a hodně to člověka osvobodí.  

Ještě jsem chtěla napsat - Ostravačky - byla jsem se podívat v tom dětském koutku v Hypernově, co tu někdo vzpomínal jako možné místo pro srazík: zařízené to je jako mateřské centrum, ve všední dny dopoledne  od deseti tam můžou maminky i s dětmi do 3 let, bylo tam jen pár dětí, dá se tam dát káva nebo si vzít pití s sebou a pokud budeme tři čtyři + děti, nemusíme se hlásit dopředu. Vstupné je na hodinu 35,– a za každou další půlhodinu 10Kč.

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
13.4.07 13:46

Maxiku,
tak to jsem byla já, kdo se ptal na ten dětský koutek, a docela mě to zaujalo. Já mám jen jediný problém - Honzík odmítá chodit doma do schodů, tak jej vláčím sama až nahoru (dolů jde normálně), a pak mám kontrakce. Tak nevím, jak to zařídit, abychom se sešly, abych zbytečně neriskovala. Jinak bych tam s malým opravdu moc ráda šla.   Gerberko: moje číslo na mobil je 604 981 833.   Lamvinku: díky za dnešní SMS, jsem ráda, že už je vám lépe. Jak ta operace manželovi dopadla? A jinak doufám, že se cítíš líp po dušičce i Ty…  

Zatím ahoj všem,
Demi

  • načítám...
  • Zmínit
lamvinek
729
14.4.07 06:22

Ahoj holky tak u nás již dneska celkem klidno.Manžel po té operaci no byla to hrůza už bych ho tam nepustila.Ten první den se svíjel v blestech nadopovala jsem ho práškama, ale byly dost slabé.Včera jsem musela do práce za doktorem, at mu něco napíše, tak včerejší den s injekcema byl lepší.Dneska doufám bude ještě líp.
Zuzi je v pořádku díky BOhu je uplně fit a dneska dokonce i spala.
Já jsem pro srazík, ale samozřejmě Demi a Maxíčku těhulky jak Vám stavy dovolí, chtělo by se to už domluvit na nějaký termín a probrat kde,a kdy?
Maxíku jak s Vámi moc nepíšeš.Ten článek o potratech je fajn,že jsi to napsala, aspon pro zamyšlení.
Holky kde jste všechny?Sluníčko Vás asi tahá ven.
Je to nádhera.
No po dušičce je to lepší, hůř bude ve středu to má pohřeb, pořád zvažuju jestli půjdu na pohřeb jestli to ustojím.Nevím.  

Požehnaný víkend všem.
Barča

  • načítám...
  • Zmínit
Majčus
356
14.4.07 15:20

Jdu pozdě, ale přece, nešel nám net, opravdu smutné, asi to ale muselo být, koho Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje, jinou útěchu nemám, doufám tedy, že toto pořekadlo je pravdivé, protože pak Bůh tu rodinu opravdu velmi miluje a doufám, že Ježiš je teď , v těchto opravdu těžkých chvílích, nese ve své náručí. Nic víc si netroufám dodat. Mějte se krásně a velebte Ho spolu s probouzející se přírodou. Majčus a Vítek

  • načítám...
  • Zmínit
maxik
5846
14.4.07 20:30

Barčo - tak ať Zuzance to zdraví dlouho vydrží! Diskuze obávám se marná snaha, ty nejostřejší holky, co tam píšou, psaly ve stejném duchu na podobné téma už víckrát, ale stejně je dobré, že se tu objeví i jiný názor, než je obvyklé.   Srazíka bych brala, my stejně ven musíme chodit, Dalek by se zavřený v bytě přebytkem energie za chvíli odrážel od stropu jak balonek na squash. Většinou jsme někde venku, chodíme po doktorech, úřadech, .. jo, myslím, že jsem zapomněla napsat, že nás konečně pozvali na psychotesty kvůli té pěstounské péči; pokud to klapne, měli bychom je i přípravu žadatelů zvládnout do konce prázdnin, a tím budeme mezi schválenými žadateli a čekat na dítě.  

Samozřejmě jsem zapomněla, co jsem ještě chtěla, a začíná se mi asi pálit plcek.  Zatím. E.        

  • načítám...
  • Zmínit
Janek
268
14.4.07 21:03

Nějak to teď málo stíhám.
Lamvínku myslím, že holky už tu všechna slova útěchy vypsaly. Já si  pamatuju na to, co mi  vyprávěla kamarádka. Jak se cítila zle, když jí, jako holčině na gymplu, umřela maminka na rakovinu. Nejhorší pro ni bylo odtažení lidiček z okolí. Hrozně tenkrát vnímala ten jejich strach z toho, jak se k ní mají chovat, co říkat, jak se s ní bavit. Myslím, že se člověk hodněkrát chová zbaběle. Ale myslím, že vůbec nevadí dát najevo svůj smutek, projevit svůj soucit a dát tak najevo i svou blízkost. Důležité je, to udělat. Později už to jde hůř nebo nejde vůbec. 
Majči to moc hezky napsala.  Otec Adam Rucki  nám  zmiňoval  při duchovní obnově: Bůh nám dává všechny útrapy proto, aby nám rozšířil srdce. To proto, abychom tak od Něj byli schopni přijímat víc jeho lásky a milostí.    

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
16.4.07 00:02

Ahoj všem!  

Zdravím po víkendu.   Maxiku: taky jsem se začetla do „potratové“ diskuze, četla jsem tvé příspěvky, se kterými si nedá nesouhlasit… Je to marné, někoho nepřesvědčí nic na světě, a spojování s vírou v Boha už vůbec ne. Taky mi nedělá dobře číst si tam některé ukřičené příspěvky, raději se příště podobným diskuzím vyhnu.
Ono je lehké říct: vy jste před podobným rozhodnutím nestály, tak co tady píšete… Ale podle mě ani tyhle holčiny nemají patent na rozum, a zase houby ví o tom, jaké situace musí řešit a vyřešit jiní lidé.
Teď už o tom psát můžu - asi tak v 7 tt svého současného těhotenství jsem se náhodou dověděla, že manželova příbuzná v přímé genetické linii měla postižení DS (už dost dávno zemřela). Před tím jsem nic takového vůbec nevěděla. Dalo se čekat, že screening v 16 tt nemusí dopadnout dobře, takže jsem se do té doby s manželem radila, co uděláme, pokud se ukáže možnost, že naše druhé dítě bude postižené. Dohodli jsme se celkem rychle - na odběr plodové vody nepůjdu, protože své dítě nebudu vystavovat žádnému riziku. Nebudu se ničím stresovat, protože by to bylo zbytečné. Manžel říkal, že pokud už by tato situace nastala, tak je pro nás neměnná, necháme všemu volný průběh a do ničeho nebudeme zasahovat. Pro mě to znamenalo strašně moc, tím, jak jsme se domluvili, ze mě spadly všechny mé obavy a přestala jsem to řešit.
Nakonec jsou testy v pořádku, stejně jako velký UTZ nebo i má glykemická křivka :-). Vím, že i tak může existovat pravděpodobnost, že nebylo odhaleno všechno, ale takový už je život.  

Jinak držím palečky, ať vám psychotesty vyjdou! Dej pak vědět, jak se situace vyvíjí.   Ostravačky: ten srazík by byl úplně skvělý, ale pokud byste mohly i odpoledne, třeba od 16-17 hodin třeba v tom dětském koutku v Hypernově, bylo by to pro mě jednodušší. Manžel by nás pak s Honzíkem vyzvedl, abych se s ním nemusela tahat do schodů. Navrhněte nějaký termín.
Jinak kontrakce mívám už celkem pravidelně po večerech, nejsou nijak bolestivé, ale mám doporučeno se šetřit. Jo, kdyby to tak vždycky šlo.  

Zatím všem hodně hezký týden přeje
Demi
PS: Maky, kde jsi?

  • načítám...
  • Zmínit
Gerberka
3833
16.4.07 08:07

Ahoj holky z Jesliček,
za chvilku pádím z práce na kontrolu k doktorce (27. týden :-))), tak jenom chci vás všechny pozdravit
Demi: já jsem ale truhlík :-)), mohla jsem moje číslo sem vložit už taky dávno. Myslela jsem, že tak jak existuje ta fotogalerie, tak jsou nějaké deníčky nebo tabulky kontaktů. Moje číslo je: 608 569 736.
Lamvínku:s pohřbem té paní se musíš opravdu rozhodnout jenom ty sama, jestli půjdeš nebo ne. Ať se rozhodneš podle svého srdce!!
Tak zatím pápá,
Gerberka

  • načítám...
  • Zmínit
Janek
268
16.4.07 09:39

Ahoj holky,
Lamvínku -doufám, žes ten můj komentář nechápala jako , že tě „nutím“ jít na pohřeb.Chtěla jsem jen říct, že lidé  v podobné situaci (a hlavně děti) chtějí vidět a cítit blízkost, pochopení od lidí (přátel a kamarádů) ze svého okolí.
Teď jsme zase trochu nachlazení a zasoplení. Doufám,že to rychle přejde a budem zase OK. Ten srazík vám závidím, jsem docela zvědavá.
Maxíku- tu diskuzi jsem taky četla- ze začátku. A fakt žasnu, co tam některé píšou.  Zajímalo by mě , jestli ví o tom, že se údaje pro  screening zadávají do počítače. Aspoň podle toho co vím od mých dr. rodičů a svého gyn. se zadává velikost hlavičky a délka stehenní kosti miminka z utz. + krevní testy 16.tt a z toho pak počítač!!! vyhodnotí číselně pravděpodobnost  výskytu vrozené vady.(např. 1: 300, 1: 8000, 1: 20 apod.)Výsledek může hodně ovlivnit, pokud se testy dělají v jiném týdnu nebo i velikost miminka. Nutno říct, že nikomu nevyjde nula - tedy,že dítko bude 100%bez postižení.  Pak to riziko a stres z amniocentézy. A hodněkrát se stalo, že i přes negativní výsledky se mimi narodilo s postižením minimálním nebo i úplně zdravé. Navíc nikde není psáno, že se něco nemůže stát při porodu a děťátko se narodí zdravé.Co by dělaly pak( v opačném případě) ? Taky by je nechaly zabít ? A co když se dětem nebo manželovi stane nějaký úraz, který je připoutá na lůžko ? Taky  zabijí?  Mám dvě tety(kluci: špatná kontrola f-ce štítné žlázy v těhu -20r, nezjištěná toxoplazmoza v těhu - 8r) a sestřenku (klukDS 3r) s postiženými dětmi a fakt bylo nebo jim je  (pro jejich vztah k sobě i Bohu) ten človíček určitým způsobem požehnáním. I pro mě jsou příkladem, že se rodina více semkla a nesou ty těžkosti spolu.
Myslím, že  hodně síly nám dává víra , ale i případy a příklad života rodin z okolí(i příbuzných), které mají postižené dítě.

Život je zázrak.
A teď mi tu jeden takový   čeká na ham. Mějte se krásně užívejte si své těhumimi a dětičky. Jaro je tu ptáčci cvrlikají, všechno voní, kvete i Vy.
AHOJ JaneK 

  • načítám...
  • Zmínit
lamvinek
729
16.4.07 13:40

Ahoj holky vítám v novém týdnu u nás opět marodno.Zuzanka dostala v noci horečku šli jsme k dr. ale prý zatím nic tak uvidíme co z toho vzejde.Demi já můžu jen dopoledne odpoledne musím vyzvednbout holky a učit se s Terezkou.
Co kdyby jsme tě vyzvedli my a šli zase někde u Vás ven na procházku?  

Jinak s tím pohřbem jsem se rozhodla že půjdu pokud bude Zuzanka v pořádku.Někteří z práce nejdou, že by to nezvládli, ale chtěla bych je podpořit aspon tím, že tam budu.At ví že na ně myslíme.  

Manžel už je dneska konečně s odvázanýma očima, tak se můžu od něj aspon na chvíli hnout.Zuzanka na něj strašně žárlila.Nevěřila bych že i na tatínka dokáže prcek žárlit.Odháněla jej ode mně,a když jsem ho krmila hned chtěla taky.
Všem krásný týden plný požehnání od Boha přeje Barča a holky.

  • načítám...
  • Zmínit
lamvinek
729
16.4.07 13:42

Děkuji Vám všem za podporu, že jsem se mohla vypovídat.
Maxíčku držíme palce at Vám vše vyjde.
 Barča

  • načítám...
  • Zmínit
maky
574
16.4.07 19:39

Holčiny, chci jen abyste věděly, že žiju a že se vás občas snažím i číst, ovšem na nějaký kloudný příspěvek není čas. Jsem v takovém divném stresu. malá je na jednu stranu zlatá (většinou v noci hezky spí), na druhou stranu mě dost deptá, že nechce být v kočárku. A to VUBEC. Neplatí ani nechat vyřvat, jakože by se ubrečela do spánku. Je tak krásně a my sedíme doma. Vyjíždím když musím dopoledne nakoupit a je to děs, neb s pětiminutovými přestávkami řve celou dobu, co jsme venku. Já bych si snad za čas zvykla, ale strašně mě iritují lidi. každý hledí, vrhají se ke kočáru hledají dudlík (jak někdo může šahat do cizího kočárku?), který nemáme, protože ho odmítá, říkají: ta pláče, ona pláče, ta má hlásek a já, která to slyším už po sté jsem na prášky. chápu, že to nemyslí špatně, ale… Pak se kvůli nervům často chytnem s mužem a to mě taky strašně mrzí. vrcholilo to tuto sobotu, kdy jsme absolvovali hororový výlet do ZOO…Tak jsem si postěžovala a musím letět, koupání, uspávání, malá už zas vříská. Je mi jí líto, ale nechápu, nepomáhá ani chování, dost trpí na větry, tak snad se to s třetím měsícem začne zlepšovat  (tříměsíční kolika?) Mějte se. M

  • načítám...
  • Zmínit
christabel
3650
16.4.07 20:21

Omlouvám se, že vám sem lezu - chci jen poděkovat - Maxiku, Demi, Lamvinku - za příspěvky do té diskuse o potratech. Nechci to psát tam, nemá to cenu, emoce tam zuří a nic se nevyřeší, ale napsaly jste to moc hezky, holky.
Přeju hodně radosti s dětmi a těhulkám, ať jim to ve zdraví rychle utíká a dobře dopadne:)  

  • načítám...
  • Zmínit
maxik
5846
16.4.07 20:40

Maky, a nezkoušela jsi šátek na Alžbětku a Míšu do golfek?
Dalek mi totiž dělal přesně totéž - v kočáru řev jak tygr, reflux, prdíky, bolavé bříško… nebýt možnosti ho strčit do šátku, asi už by mi hráblo, jak píšeš, problém i nakoupit, řeči a sahání cizích babek do kočárku, o procházce v parku s jedináčkem nebo vožení babičkami jsem si mohla nechat leda zdát. Šátek Dalkovi svědčil, parádně v něm usínal a i vzhůru byl spokojený, uvázaný na břiše v kříži s kapsou, to teplo na bříšku mu dělalo dobře i na prdíky, nosila jsem ho tak doma i po venku.
Dají se pořídit od cca sedmi stovek do několika tisíc; a snadno je pak přes net zase prodáš.  Zavázat je není těžké - zkus kouknout třeba na www.vbavlnce.cz

  • načítám...
  • Zmínit
babulda
850
16.4.07 20:45

ahoj,
nějak mě tenhle deníček vyburcoval a ráda bych se k Vám, jestli je to možné, přidala do party, to vyburcování je asi tím, že na otázku Bože proč asi jednou (a ne jednou) narazí každý a já bych tyhle otázky ráda sdílela s názorově podobnými lidmi

  • načítám...
  • Zmínit
Janek
268
16.4.07 21:29

Ahoj Maky,
to si Betynka s tebou pěkně pohrává! Můj Václavek se taky kolem 3. měsíce zhoršil . Na prdíky nám pomáhala více méně jen rourka a s tou jsem na radu dr. z nemocnice přestala- prý způsobí reflex a dítku to pak bez ní nejde vůbec.
Tak jsem se musela vrátit k Sabkám+ gel na prdíky. Malej měl specialitky - kojení při chůzi nebo  někdy jen kojení v leže a do toho několikrát přestat a nosit, odříhávat a prdíkovat. Představa kojení v cizím prostředí - jinde než v ložnici ĎES  !
Teď už je to o něco lepší s kojením( hurá už má 5. měsíců :-) ! ), ale začíná se bouřit a nechce jen tak ležet v kočárku. Tak strašné, jakp u vás to není, ale taky to řeším šátkem v kombinaci s kočárkem, kam ho pak položím až když zalomí. Ještě se nepřetočí sám na bříško, jen na bok. Pevně věřím, že až to zvládne bude to ještě  lepší. Je už hrozně zvědavej a tak někdy pomůže ho trochu v kočárku zvednout, aby měl rozhled.
Nezoufej, věř brzy bude zase líp:-) Držím palečky a opatrujte se.
Ahojek JaneK 

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
16.4.07 23:23

Ahoj všem!   Maky: jejda, to si to teda fakt užíváte… Nevím, co bych ti poradila, protože holky už přede mnou psaly, co bych ti doporučovala i já - zavinout do šátku nebo zavinovačky, možná ještě občas zkusit trénovat nožičkama. Budiž ti útěchou, že tyhle potíže s větry opravdu přejdou, většinou tak rychle, jak přišly, podle naší Dr. je to většinou tehdy, když se dítě přetáčí na bříško. U nás to byly jen asi 4 záchvaty, první 2 asi týden po porodu a další 2 až koncem šestinedělí. Já tehdy zpočátku jedla snad jen starý chleba s chlebem a pila jen vodu, protože jsem nevěděla, co jíst, abych malému nějak nenabourala zažívání. Postupně jsem ale pomaličku přidávala jídla, která jsem jinak před porodem jedla normálně - nedráždivé ovoce a zeleninu, a tak…   Maxiku: dobře, že jsi napsala svůj příspěvek do diskuze Sparkling… Já už neměla sílu tam psát podruhé, nemá to cenu.
Ale stejně jsem se musela zasmát - ještě že se nás nikdo nesnaží „předělat“ z křesťanství na islám, co? Taky dobrý příspěvek :-))    Janku: díky moc za podporu v uvedené diskuzi.  

Zdraví Demi.

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
16.4.07 23:25

Ahoj Babuldo,  

přidej se k nám do party! Budeme moc rády.  

Demi.

  • načítám...
  • Zmínit
Majčus
356
17.4.07 00:27

Demi, taky jsem se zapojila do diskuze o potratu, je to moc těžké téma, já sama si s ním nevím rady, co je lepší, mi jsme život nedaly nemáme ho tedy právo ani brát, ale zase na druhou stranu znám tu dost holek, které si tímhle prošli, některé své miminko nechaly narodit a pak se museli dívat jak jim umírá před očima, jiné šly na potrat a přesto si to nemohou odpustit a pro své miminko pláčí, myslím, že ale není ten článek vůči nim úplně fér, co potom chcete říct na potraty jen tak pro nic za nic, jen proto, že se to prostě jaksi nehodí těm dotyčným do krámu?

  • načítám...
  • Zmínit
stazka
5618
17.4.07 08:43

Ahoj holky,  

neozvala sem se cele veky, snad me muzete odpustit. Kuba docela zlobi, jak to tady ctu, nejsem jedina....... Do rtrech mesicu byl zlate miminko, ale ted si zacina docela vymyslet..... V noci spi ukazkove (pokazde 10h v kuse), ale pres den je to des. Sam se nezabavi, protoze je desne zvedavy, takze lezet nekde pod hrazdickou ho neba. Takze nosit. Jenze nas drobecek ma touto dobou neco malo pod, neli pres 8kg. Ve trech mesicich 7,70kg a 68cm. Takze chovat ho se rovna navsteve posilovny. Krom toho zacal desne vyvadet v kocarku, odmita, aby ho vozil nekdo jiny nez mama s tatou. Jak vidi babicky, je uplne nepricetny - fialovy, nedychajici. Jak uvidi me, je to v pohode. No a jako vrchol, po uplynuti 3mes, kdy jsem si myslela, ze problemy se zazivanim konci, u nas zacinaji. Kuba nejak lepsi travi, takze kazdodenni kakani odpadlo, o to casteji se mu na konci udela tuhy spuntik a kolika je tady. Uz jsme skoncili i v nemocnici...... Stalke bojujeme s exemem, i kdyz ted uz je to mnohem lepsi. Dr nam udelala stery, kde zjistila, ze exem ma infikovany zlatym stafylokokem, dostali jsme kortikoidy a ATB v masticce a uz je to docela OK.  

Tak to jen v kratkosti ode me, dite uz zase hyka pod kolotocem, tak jdu trosku zaposilovat.......  

Stazi + Kuba 3,5mes

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
17.4.07 14:52

Ahoj Majči,  

teprve teď jsem si přečetla Tvůj příspěvek… No, že je to těžké, to je bezesporu. Pokud se někdo ocitne v situaci, kdy na něm leží celá tíha rozhodování o žití a nežití dítěte, tak tuhle otázku musí vyřešit jen sám. Určitě k tomu potřebuje o něco se opřít, od něčeho odrazit - a to informace z obou stran, o rizicích i možných následcích svého rozhodnutí, a zároveň při tom neumlčet hlas svědomí. Co je ale při takovémto rozhodování nejdůležitější, je míra lásky a sobectví, které v tom konkrétním člověku jsou. V oné diskuzi sis mohla sama udělat obrázek, pro koho je i postižené dítě milovaným, a pro koho je jen „plodem“ bez jakýchkoli práv.
A to podle mého názoru platí pro umělá ukončení těhotenství obecně - dítě není jen cosi, o jehož životě nebo smrti smí rozhodovat člověk (matka), dítě není jen kus jejího těla a shluk buněk, ale jedinečná bytost. Mezi 10.-12. týdnem těhotenství již může cítit bolest, v 5tt už má mozek, páteř, vlastní krevní oběh a CNS, od 6tt mu buší srdíčko. Co víc k tomu napsat?  

Demi.  

  • načítám...
  • Zmínit
maky
574
17.4.07 17:37

Ahoj!
Malá ještě spí (ona spí jen jednou denně odpoledne, tak to nějak natáhla :-)), Míša se díval na Kouzelnou školku a teď přišel dom tatínek, takže můžu chvíli k vám. Dík všem za podporu, typy a Stázce a Jankovi za útěchu, že všude je něco. Šátek máme už po Míšovi. Malou se snažím nosit, jenže ona, jak nemá ten dudlík a dopoledne téměř nespí,  má občas záchvaty „sacího pudu“, začne mě ožužlávat a následně by se asi nejraděj kojila, což tedy nejde, takže začne vřískat taky. Ale je to o dost později než v kočárku, takže šátkujeme. Akorát že teď, jak je horko, jsem zpocená já i ona, přestože má jen body, dupky a já tričko (používám úvaz kříž s kapsou uvnitř, kolíbky ani nic vodorovného nesnese, navíc si říkám, že je vertikála lepší pro nožičky). Dneska dělal, pro změnu, „peklíčko“ Míša, který dostal, asi před týdnem, nové kolo; úvodní nadšení vystřídalo rozčarování, že se musí šlapat a přestože mu zatím výrazně pomáhám taháním, stejně ujede jen kousek a začne vyřvávat, že chce dom. Vzhledem k tomu, že člověk má něco naplánovaného, nemluvně na krku, batoh na zádech, těžko se drží nervy na uzdě, když v tu chvíli tichou Bětulu vystřídá v kvílení její bratr. Občas si připadám jak cirkus na kolečkách. Vždycky mě strašně mrzí, že se neudržím a Míšovi vynadám. Doma už padlo i pár na zadek, protože to bychom se nevypravili nikam. Dopředu mu řeknu, že za, dejme tomu, deset minut jdem, pak že „za chvíli jdem“ a že se půjde oblékat a pak teprve přijdu s tím „pojď se oblékat“, to mu řeknu cca 3-5 krát (podle svého psychického stavu :-) ), pak řeknu, že tedy může zůstat doma, to začne ječet, že nee, tak tedy znovu „pojď se oblékat“ a když už mu to opět řeknu potřetí, většinou nevydržím a plácnu po zadku, neboť v té době už ječí i Bětuše na přebalováku. Pak jde a já mu v průběhu oblékání vysvětluju, proč dostal plácanec. Stejně je mi to posléze líto, ale někdy mám pocit, že na něj nic jiného než ten plácanec neplatí. On mi to vrací svými libůstkami typu: Já: Míšo nechce se ti čůrat, jdu kojit Alžbětku, nebudu moct s tebou jít. (zopakované v průběhu přebalování malé cca 2-3krát). Míša: Ne, ne, nechcu, néééééé. Sednu si, přiložím malou k prsu a do minuty (nekecám): Maminko, maminkoooo, mně se chce čůrat (doprovázeno tanečkem naznačujícím, že vše je už v zatáčce)…konce tu snad ani nebudu rozepisovat. Jsme teď taková tragikomická domácnost. Po té šílené sobotě (výlet do zoo), kdy jsme se z nervů s manželem docela děsně pohádali, se snažíme pracovat alespoň na vztahu táta - máma, vyloženě vědomě se informujeme o našich pocitech a náladách a hlavně se snažíme neřešit maličkosti, ze kterých se lehce vypění. Jsem zvědavá, jak dlouho nám to vydrží, protože můj muž je MISTR v přehlížení drobností, které ženskou vytočí k nepříčetnosti a ještě se pak diví, co jako je. :-)
Když ale čtu podobné diskuse jako tu o potratech, co jste zmiňovaly, říkám si díky Bohu, za takové problémy. Četla jsem jen letmo a většinou večer  na manželově mobilu, když musím sedět u Míši než usne, strašně jsem chtěla něco napsat, ale myslím, že to více než jasně, zřetelně a bez velkých emocí napsaly Demi a Maxík a stejně to nebylo nic platné. Nečekám, že militantní odpůrci změní názor, jen je mi jich strááášně líto, psát to tam už ale nemá smysl. I když možná, že to je jen zdání, že to má smysl pro ty, které nepíšou a nejsou tak jasně vyhraněné. Zarazily mě mimo jiné tři věci: kde ty holky berou představu, že pro věřícího je to lehké, resp. jednodušší než pro ně, proč by se nemohl vyjádřit někdo, kdo podobnou situaci nezažil; přesto, že nepochybuju, že trýzeň kterou si musí člověk projít, když čeká dítě, o kterém dr. řeknou, že je nevyléčitelně nemocné ( a hned nabídnou řešení), je veliká, přesto záleží na „nastavení“ které si nesu od začátku. Když vím, že je pro mě dítě stejně cenné ať už je ve mně nebo mimo mě, nepůjdu na potrat (viz lamvinek a mnoho dalších). Navíc i děti předčasně narozené velice trpí a bolí je všechny ty hadičky apod., mohou mít všemožné vady a taky je zachraňují ale to je na další dlouhé povídání. Pak taky nechápu, proč tam psaly, že je to urazilo, ublížilo. Někdy mám pocit, že být tolerantní věřící (protože každý kdo odmítá potraty, musí být samozřejmě věřící, protože nikdo „normální“ dneska nic takového nepropaguje) znamená být zticha. Jen nechápu, jak by to ta holka měla napsat, možná byla někdy neobratná ve vyjádřeních, ale ony pisatelky typu „učitelka - diagnoza“ , nevím, nevím. A tvrdit, že dneska není normální jít na potrat a že se na vás nikdo nedívá skrz prsty, když odmítnete amnio nebo potrat samotný, tak to je čistý alibizmus (stačilo, že jsem měla diagnostikovanou toxoplazmozu v těhotenství a fráze typu, když nevyjdou další vyšetření, tak „to přerušíme“, jsem slyšela všude + několik příhod mých známých, které odmítly amnio, co si musely vyslechnout o své nezodpovědnosti).
Když nic jiného tak nám ona diskuse přivedla další dvě „dušičky“. Vítám u nás Babuldu a Christabel!!!
Tedy to jsem toho zas naklofala! Já když už tak už :-). Malá mi tu mlaskáním naznačuje, že už mám končit, takže zdravím všechny. Mějte se, držte se. Těhulky, ať vám je dobře!  Maky
P.S. Janku, jak to zvládáš, se třema děťulatama? Mám pocit, že jsem matka na baterky, když mám furt nervy na pochodu. A to přitom pořád tak nějak vnitřně taky toužím po třech.

  • načítám...
  • Zmínit
lamvinek
729
17.4.07 18:15

Ahoj holky tak u nás dneska běží teploty přes 39 Zuzanka je zase na hromadě,už mi z toho hrabe, dnesk jsem byla na imunologii tak jí nasazuje dr nějaké léky na zkoušku tak jsem zvědavá jestli pomůžou.Byla jsem dnesk apro reklamovaný kočárek už tam byl potřetí dvakrát to uznali a na potřetí ne, už mě to štve vědí že by museli dát nový nebo peníze.Prý je v pořádku přitom po cestě domů se mi dvakrát složil.Už jsem z toho neštastná.
Jinak k té diskuzi to je fakt síla uplně to překroutili.Maxíčku co jsi naznačila o tvé kontrole u dr. jste ok?Co se děje?
Vítam mezi námi Babuldu, doufám, že jsem to nepopletla.
Maky ty prdíky to si jen myslíš že to budou jen tři měsíce.U nás to trvá doted a hlavně v noci malá křičí dvě tři hodiny, než se uklidní.Jinak u nás pomáháaji masáže bříška a mazlení bříško na bříško.
Jinak mi už z těch tří ccácorek hrabe, nikam jsem se se zuzankou nedostala a už mám doma abstaky.Nejvíc to asi odnáší Anetka vždycky vyvede co mě vytočí uplně šíleně.A ted manžel podej to a už jsou z toho děti čtyři.
Musím končit zase holky zlobí Zuzanku.
Barča a lumpiska

  • načítám...
  • Zmínit
miselline
1503
17.4.07 18:23

Omlouvám, že sem vpadávám…
jen poznámečka..vidíš..já mám zrovna to nedonošené miminečko..malá je v 24tt a sakra to byl průšvih a tím, že jsem s ní zažila, co jsem zažila..neodsuzuju potraty, ústavy..pokud ovšem je stav neměnný a jasně daný
všem příjemné odpol  

miselline

  • načítám...
  • Zmínit
maxik
5846
17.4.07 18:36

Misseline - určitě s tím vším, co sis kolem Kačky zažila a u dalších dětí viděla, víš, že stav je hrozně málokdy předem jasně daný a neměnný; co mám pracovní zkušenosti, doktoři většinou potenciál dítěte spíš podhodnotí a obrovský kus práce udělá péče rodiny, blízkých… pak doktoři kolikrát nechápou. Několik maminek dětí, o které jsem se starala, líčilo, jak dítko navštěvující ZŠ psalo pohled neurologovi, který jim po porodu nebo v roce řekl, to bude ležáček, on z života moc mít nebude, mluvit nebude, krmit ho budete…
Vždycky je to rozhodování těžké a bolestivé. Já potraty odsuzuju, a špatně vedenou péči o lidi s postižením taky, ale neodsuzuju maminky, které se pro potrat nebo umístění dítěte do ústavní péče rozhodly - dává to smysl? Uvítala bych víc alternativ, širší nabídku podpůrné péče, víc informací a víc zájmu ze stary zdravotníků i o duši maminek, nejen o „problém“.
 E.

  • načítám...
  • Zmínit
maxik
5846
17.4.07 18:42

Barčo, ty jo, už zase? Vůbec se nedivím, už to musí být na budku. Jo, jak to dopadlo s těmi léky na imunitu pro Zuzíčka - už jsou v republice?
S námi je to jako u těhotenství s Dalískem - moje tělo miminko zase nebralo, takže hormony na udržení a potlačení té mé reakce + neví se stáří  rozptyl měsíc a už bych měla cítit pohyby, takže nervy, jestli a jak miminko tuhle feťáckou  jízdu přežilo. A dneska už vím, že přežilo, hýbe se :-))) a za týden máme velký UTZ.

  • načítám...
  • Zmínit
maky
574
17.4.07 18:47

Nevím jestli je to zní jako odsouzení, ale prostě potraty neschvaluju, tím ovšem neříkám, že odsuzuji ty, které je podstoupily. A nejsem pro potrat ani v případě zjištěného postižení, protože si právě myslím, že nikdo ti 100% neřekne, že je to stav neměnný a jasně daný a i když byl, proč by mělo pro to dítě být lepší, když ho zabiješ ještě v břiše, než když mu daruješ ten „komfort“ donosíš ho, porodíš a ono umře. Nemyslím si, že ho potrat bolí méně než přirozená smrt. Naopak. Je to těžké rozhodnutí, je to oběť, je to vyčerpávající, ale podle mě lepší než potrat. Zdůrazňuji ještě jednou podle mě: nikomu to nenutím, ale také to nebudu skrývat jen proto, že někdo toto rozhodnutí učinil tím druhým směrem.
Taky přeju hezký den!

  • načítám...
  • Zmínit
maky
574
17.4.07 18:49

Maxiku, teď to vypadá, že jsem to od tebe opsala, ale než jsem tu naklofala odpověď mezi rozptylováním naší princezny hrající si pod hrazdičkou, předběhlas mě :-)! M

  • načítám...
  • Zmínit
maky
574
17.4.07 18:54

Barunko, mě je vás tak líto. Drž se, ať ti Maria vyprosí sílu vydržet. ten absťák po „venku“ znám. Malovala jsem si dlouhé procházky s kočárem a zatím. u vás je to milionkrát horší o to marodění…
Maxiku: Drž se! Člověk se bojí, když ještě necíctí pohyby a když je cítí tak se zas bojí, že je necítí dost často, co?
Princezna už tu vykřikuje, jdem zas kojit, má po tom spánku pořád hlad :-)

  • načítám...
  • Zmínit
babulda
850
17.4.07 19:31

ahoj,
když už jsme u těch potratů, víte co mě zarazilo třeba nejvíc-když jsem došla poprvé ke gynekologovi, že jsem asi těhotná, tak mi těhotenství potvrdil, ale hned zatím se zeptal, jestli si to nechám!!!koukala jsem na něj jak blázen, moje mimonko bylo sice neplánované, ale nikdy by mě tohle nenapadlo a on nemohl tušit, že je to i pro mě překvápko, nevím jestli je to rutina doktorů se hned zeptat, ale vypovídá to dost o přístupu, no abych ho nepomlouvala, jinak je to opravdu odborník:-))) četla jsem kolik dětí je ve stavu nemocných, tak přeji brzké uzdravení všem!

  • načítám...
  • Zmínit
Janek
268
17.4.07 20:19

Ahoj Holčiny ,
já mám bohužel ˇštíří" povahu a tak mě některé argumentace v té potratové přestřelce hodně nadzvedávají, proto se raději držím zpátky. 
Je mi líto  jaké postoje má hodně dnešní lidí k nenarozeným dětem (i lékařů, příbuzných, kteří hodně na maminky    tlačí). Jako by zavírali oči, utíkali před problémy, co nevidím, na co si nemohu sáhnout  není. Taky se mi nelíbilo, když kamarádce (4porody, ale jen 3 děti, první potratila v 7.měs.) lékař po porodu řekl:  to už jste rodila po čtvrté, tak to by u vás byla možná hysterektomie=odebrání dělohy !!! 
Beru za své to, co jste tu i tam psaly Demi, Maxík, Maky a další. Bohužel málokdo v dnešní době má právě to potřebné prvotní nastavení, že se jedná o živou bytost. A je mi moc smutno,když si v této souvislosti vzpomenu na film o potratech Němý výkřik.   
Maky- nebylas tak náhodou před časem u nás na návštěvě.? :-))))To je přesné !! Mi tekly nervy i při kojení. Kája byla hrozně zvědavé mimi a pravidelně, když jsem ji začla krmit, přilít  Matouš a začal hopsat po posteli. Od 3. měs to bylo o nervy to se rozhlížela a pak si sedala v náručí.  Oblíkání a chození ven je teď o cosi  lepší. Zavedla jsem samolepky za odměnu vylepují do chlívků za danou činnost, kterou svedou sami.  Ale vždycky než je začnu popohánět už musím mít malého „pokluděného“ a nejlíp posazeného v autosedačce u dvěří. Až je vypravím , pak cpu malého do kočáru nebo do šátku. A tak jdu taky někdy : na krku malého v šátku, na zádech batoh s nákupem,  ty dva dozoruju na kole - Káju občas nutno potlačit a ještě tlačím kočárek. Myslím, že je na nás bezva pohled. :-)
Lamvínku - tobě přeju všechno doma brzy zase v pořádku , myslím na tebe, jaké to  máš těžké.
Maxíku- držím ti palečky i za miminko ( i Demi) a obdivuju tvoji „pěstounskou náruč“. Díky za to . 
Jsem moc ráda, že k nám přibyly další a taky jsem na vás mooooc zvědavá.    Mějte se moc hezky AHOJ JaneK   

  • načítám...
  • Zmínit
miselline
1503
17.4.07 21:16

Ahoj…
já zažila peklo..ohledně kačenky, ohledně ostatních dětiček..
a ano..Máš pravdu, bylo mi řečeno, že vzhledem k problémům, vzhledem ke sraženině na mozku bude nadosmrti ležáček a debílek v jednom - to jsou slova několika lékařů, kteří měli Káču na starosti.
Byla jsem postavena před rozhodnutí, jestli ji dát do ustavu, k čemuž mě opravdu nutili..a bylo to tak šílené rozhodování, že mě málem připravilo o rozum. Moje vytoužené dítě, moje láska..moje část..můj život..a najednou ta hrůza, dítě připojené na přístroje, které za ni museli dýchat, zástavy srdíčka, zástavy dechu..operace, infekce a bla bla..
Přesto jsem se rozhodla, tak jak jsem se rozhodla - bez uzardění přiznávám,že jsem hodně zvažovala o ústavu..ne kvůli sobě, abych se jak tu bylo řečeno zbavila odpovědnosti, zbavila starostí a usnadnila si život, ale kvůli ostatním, rodině..které v tu dobu zdaleka ani netušili, jak na tom malá je.
Nejsem věřící - přiznávám, i když nikdy jsem se tolik nenamodlila, nenaprosila..k tomu, abych dostala znamení, aby někdo - ON rozhodl za mě..a stalo se. Malá mě tehdy v den, kdy jsem měla rozhodnout, chytla za prst. Nebylo to nic jiného než pouhý reflex, ale on rozhodl…
A já odmítla ústav, cokoliv. Věděla jsem, že musím..musím za každou  cenu i za cenu, že přijdu o rodinu..a že jsem přišla o moc.
Na druhou stranu jsem dostala tolik, že nikdy nedokážu dát nikomu ani polovic…  

Máš pravdu…lékaři udělali první práci a já s rodinou - především s babičkou zbytek. A výsledkem je moje dítě..naše dítě..náš zázrak..zázrak lékařů..A ti každou návštěvu v nemocnici sedají na zadek a nechápou…
Kačenka již ve dvou letech byla psychicky na úrovni čtyřletého dítěte..mnohdy měla známky předškolního věku..Neříkám fyzicky, tam bych pochybovala, ale vzhledem k tomu, že jí nejsou ještě ani čtyři, umí co umí a ukázkově luští písmenka, sčítá, odčítá..a to je nyní už jen a jen její práce, já jsem tomuto nechtěla.  

Proto jsem se zapojila do diskuze..nechci nikomu ubližovat, nikoho hanit, nikomu vnucovat svůj názor, ale mám za sebou, to co mám a opravdu a ze srdce chápu ty maminky, které dítě do ustavu dají..stejně tak, jako když na potrat jdou. A znovu říkám - ne řešení antikncepce, ale řešení nezvratného stavu.
Nyní jsem ve stavu, že vědět, že moje potenciální miminko (ne že bych riskovala další těhu) má jakoukoliv velikou vadu, tak jsem srab a neriskuju štěstí mojí Kačenky, které se nyní mohu věnovat tak naplno, jak jsem tehdy nad inkubátorem se slzama slibovala…
Já měla to neskutečné štěstí, že jsem dostala kontakt na rannou péči, která mi strašně pomohla, psychicky, osobně..pomohli mi sehnat Káče přístroje, hračky, pomůcky, zajistili cvičení, zázemí mezi nimi..a jim patří tak neskutečný dík, že to se nedá vyslovit. Jediným poděkováním je pohled na „jejich“ práci..která mezi ně vlítne jak uragán, pohladí postižená miminka, pohraje si s nimi neskutečou trpělivostí a láskou. Bohužel o těchto možnostech moc lidí, maminek před rozhodováním neví..a to je obrovská škoda.  

Každopádně..já nikomu nemíním kázat, nejsem oprávněná..ale holky..víra je určitě úžasná věc, trápení druhá..Asi jsem srab, ale ale ale…
Děkuji Bohu, že mi dal dítě, že nad námi držel ochrannou ruku, že nám pomohl, rozhodl..a stojí nad mojí čerticí…Mám slzy v očích, protože se mi stále vracejí všechny ty hrůzy, zástavy, smrti jiných miminek..utýrané oči maminek, neskutečná bolest tatínků..
A jen prosím..nedej Bože, abych musela zažít znovu byť jen zlomek, aby moje dítě mělo prožít cokoliv z toho trápení, které si naštěstí tuky tuky nepamatuje…  

Brečím, po tvářích mi tečou bolavé slzy, které tolik řežou, tolik vyčítají…ale jsem vděčná a vím, že jsem udělala to, co jsem měla a musela…
miselline

  • načítám...
  • Zmínit
jankaI
268
17.4.07 22:41

Ahoj holčiny,
moc vás všechny zdravím, jsem ráda, že se naše řady rozšířily.:-)))

Demi, ptala ses, kde jsem:-), no, pořád jsem tu, čtu vaše komentářky, jen jste se te´d nějak rozepsaly, tak nějak nestíhám.-)

lamvinku, tvůj deníček je moc smutný, je mi to líto.:-(
Holky, přemýšlela jsem nad tím, jak to vnímáte, ale nějak mi tam chyběl pohled ten, že Bůh není ten, kdo činí zlo, ale že na této zemi je ještě nekdo jiný, a to je satan. Zlo se děje proto,že je zde hřích. Že to, co bylo v ráji dáno Bohem jako dokonalé, člověk svým rozhodnutím se od Boha odvrátil, a toto jsou následky. Ano, Bůh o všem ví, (např. kniha Job)přesto, že je to pro nás nepochopitelné, i jeho to bolí,problém je v tom, že naše vnímání je velice omezené, co my víme o tom, jak tento „boj dobra a zla“ vnímají třeba další bytosti ve vesmíru -myslím, že pro Boha by nebyl problém ihned zasáhnout, a Satana zničit, otázka je, jestli by to v konečném důsledku bylo to nejlepší řešení. Bůh již řešení dal -v ráji- lidem zaslíbil Mesiáše, Ježíše Krista, který nezhřešil, byl vzkříšen, aby jednou mohl ukončit naše trápení na této zemi a vzít nás k sobě, kde už nic z toho zlého, co zde nyní zažíváme, nebylo. Nebo tomu vaše církev(kve) neučí? Fakt nevím, tak by mne to zajímalo.
Budu moc ráda, když mi k tomu napíšete.

Ještě pro Demi-
k tomu vápníku:-), hodně ho mají mandle(266mg/100g, což je daleko víc než v mléku -120mg/100g(samo, že mandle běžně nekonzumujeme v takovém množství jako mléko a mléčné potraviny., slunečnic. semínka, para ořechy, lísk. oříšky, pistácie.Doporučují se dále pomeranče, aj.Jinak nevím, kdo ti říkal, že soja neobsahuje vápník???Má ho 277mg/100g. Jinak soja krom jiných kladných vlastností zvyšuje hustotu Ca v kostech, díky čemuž je účinným prostředkem prevence osteoporézy. Vůbec mi přijde, že se pořád zdůratňuje jen příjem vápníku, a že jsou tu i jiné faktory, že pro správný vývoj kostí je třeba i další minerály -nej. vápník fosfor a hořčík -ale ve správném poměru-např. vysoká spotřeba živočiš. bílkovin, kofeinu způsobuje nadměrné vylučování Ca močí, Je potřebný i vit. D, což víme -tento vitamín se podílí na přesunu vápníku ze střev do krve.Mléčné výrobky my jíme- Bára hl.bílé jogurty, občas tvrdý sýr, jinak sýry typu žervé, cottage apod., pribiňáky apod. teda nedávám. Pořád kojím, tak obyč. mléko jí nedávám, ani umělé.
Ad. zácpa -no, myslím, že obecně v těhotenství (začátek či ke konci mají dost maminy se zácpou problém -tak snad -dostatek tekutin, ovoce, zeleniny,pohyb jen nevím, jak to mléko- právě že mléko zahleňuje, zácpu může příp. i zhoršovat -co třeba ho zkusit třeba na týden vynechat, jestli uvidíš nějakou změnu?Jinak nejhorší jsou mlíka v tzv. tetrapacích, pokud ho piješ, tak nejlépe čerstvé (z flašky, ne to upravovan- prostě ta kvalita už tam chybí -co se vit. a minerálů týče). Hodně zdravé a dobré je mandlové mléko. A taky drahé:-(((
Já kravské mléko nepiju vůbec, protože se mi z něj zvedá žaludek a myslím, že to vůbec nevadí.
Tak se omlouvám, že jsem se tak rozepsala, no, zdravá výživa mne ale dost zajímá, ono by to bylo nejspíš na celý deníček, tak končím.Navíc už píšu mimo tvůj dotaz.

Byli jsme přes Velikonoce u mých rodičů, to jsem myslím psala, tak jsme se vrátili na velik. pondělí večer, bylo fajn i oslava mamčiných padesátin se myslím vydařila. Jinak jak je te´d hezky, tak jsme přes den hodně venku, já se taky snažím zkulturnit náš kousek zahádky(co tedy ještě moc jako zahrádka nevypadá:-(je tam dost práce, no, pořád je co dělat, tak k PC sedám večer, ale už moc energie na psaní není.

No, ale dnes mi dojel večer manžel, skládá zítra ráno kousek od nás, tak tu parkuje s kamionem, tak já uspala Barunku u kojení tady na balonu u PC, on mi zatím umyl nádobí, -chlap k nezaplacení:-))), abych se já tu mohla vypisovat. Teď je ve vaně.
Budu muset končit, a´t se mu taky chvilku věnuju.

Nezlobte se, že nebudu reagovat adresně, jen všem marodům přeji brzké uzdravení, taky by mne zajímalo, jak je to s léky pro Zuzanku, myslím na vás, i na těhulky, a´t zdárně prospíváte i mimísci.

jinak -četla jsem jak diskuzi o potratech, tak i vás potom, ale nějak to v sobě ještě celé zpracovávám, a nechci se k tomu te´d vyjadřovat:-(((

Jinak v sobotu jedeme do Ostravy na konferenční shromáždění Moravskoslezského sdružení, mělo by být v ČEZ aréně. Tak jsem zvědavá, kolik nás tam bude. A jak Barunka zvládne cestu-pojedem busem, no, bude to dost zajímavý:-))), snad to jítko přežije bez ujmy. Ale těším se -teda na tu cestu moc neee, odjíždíme ve čtvrt na pět ráno.

Dobrou noc všem a zítra hezký den

Janka

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
17.4.07 23:24

Ahoj Janko,  

prima, že ses ozvala :-)  

K tomu, co jsi napsala o zlu, pokud jsem dobře pochopila, vnímáš to jako prapůvodce všech našich potíží a strastí zde na zemi, a máš pravdu. Souhlasím. I mě to takto napadlo, a mohla jsem to napsat, ale pak jsem nějak zabředla do té diskuze i potratech (příšerné slovo) a na tohle jsem zapomněla. Takže k Tvému příspěvku z této strany uvádím svůj naprostý souhlas, že ne Bůh, ale Zlo a lidská slabost způsobilo, že člověk sešel z cesty od Boha, byl vyhnán z ráje do prostoru, kde už není nic dokonalého. Naše církev, si myslím, to také podobně i prezentuje.  

A jinak pokud jde o sojové mléko a vápník, tak o tom, že toto mléko jej neobsahuje, jsem četla v časopise Zdraví. Jogurty jím, jak bílé, tak sojové, piji klasické i acidofilní mléko, s tím problém nemám, jím také žervé, sem tam si dopřeju i Ostraváček :-). Mandle pojídám skoro denně po troškách (moc mi nechutnají), denně s Honzíkem jíme ovoce i zeleninu, i toho pohybu nemáme nijak málo (chodíme s manželem ve třech na procházky, jak jen to jde). Se zácpou už delší dobu problém nemám, aniž bych musela měnit jídelníček, ono to asi bylo i tím, že jsem užívala těhotenské vitamíny, které mají dost vysoký obsah železa.  

Jinak přeji Ti pěkné prožití zítřejšího dne při shromáždění. Vím, kde je ČEZ Aréna, bydlíme kousek odtud, takže já na ni koukám z okna :-)  

Ať se ti daří!
Demi.

  • načítám...
  • Zmínit
Majčus
356
17.4.07 23:59

Mylím, že dosti bylo řečeno na téma potrat, máš pravdu tohle si každý musí rozhodnout sám a s tím pak žít, jak postupuje vývoj dobře vím, člověk, je to přece ale od začátku. Věřím, že jednou bude medicína natolik dobrá, že těmto vadám bude moci předcházet, a ne je jen smutně konstatovat a stavět maminky před rozdhonutí, zda zabít, či nezabít své dítě. Mějte se a nestonejte moc

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
18.4.07 00:01

Ahoj děvčata,  

zdravím v tuto pokročilou hodinu :-))   Gerberko: jak jsi dopadla na kontrole? Je chlapeček (Bedříšek?) o.k.? Ozvi se, pokud můžeš. A dodatečně všechno nejlepší k Tvému včerejšímu svátku :-)   Lamvinku: ty jo, těch nemocí je hotový kolotoč a ne a ne se zastavit… je mi to moc líto. Co s tou teplotou u Zuzanky, je to už trochu lepší? Pohlaď ji i za mě, holčičku malou…
Chápu, jaký máš frmol, když i manžel je „mimo provoz“. Snad už bude brzy lepší i on, po té operaci už by se měl teď hojit rychle, ale bolet to teda určitě musí.   Babuldo: tvá zkušenost s chováním gynekologa je pro mě docela šokem - asi proto, že jsem nikdy nic takového nezažila. Koukám, že pro některé je to opravdu jen jakási taková rutina… Jiní zase všechno vědí, všechno znají, všechno četli, ke všemu mají ten nejsprávnější názor…  

Jinak jestli tě můžu poprosit, můžeš nám o sobě něco prozradit? Třeba odkud jsi, o dětech, o rodině, o víře, a tak, budeš-li chtít… Jsme holky zvědavé :-)   Maxiku: jo pohyby… to znám. Vyděšená jsem byla hodně u Honzíka, ten byl zpočátku línější, ale vynahradil si to, když mu „pronájem“ u mě končil :-)).
Já si myslím, že děti v bříšku zvládnou opravdu hodně, myslím tím teď to, jak jsi psala o těch podpůrných lécích. Co jsi musela užívat, když jsi měla strach, aby to drobkovi neublížilo?   Maky: s tím, co jsi napsala ohledně svého postoje k uměle vyvolaným porodům, 100% souhlasím. Zastávám naprosto stejný názor.   Ostravačky: tak ten srazík teď moc nevidím, podle toho, jak se to vyvíjí u Lamvínků… Ale co třeba příští týden, budeme-li všichni zdraví a schopní? A taky podle počasí (nebude-li sněžit). Na procházku si moc netroufám, Honzík má potřebu jen běhat, tak spíš by pro mě a něj byl lepší ten dětský koutek v Hypernově, jak o něm psala Eva. Tak mi po neděli dejte vědět, jak jste na tom. Dopoledne bych mohla, Honzíka už snad nějak dotáhnu do těch schodů (dneska šel po dlouhé době zase sám).  

A taky jsem Vám chtěla navrhnout výlet do Brušperku - je tam tuto neděli velice oblíbená pouť. Od 9,30 je v místním kostele mše, na náměstí je toho spousta k vidění, kolotoče jsou na celé ploše hřiště.
Samozřejmě, pokud budete moci a zdravíčko to dovolí vám, manželům i dětem, přijeďte! Můžeme se tam setkat.  

Tak zatím dobrou noc!
Demi.

  • načítám...
  • Zmínit
christabel
3650
18.4.07 09:58

Ahoj Jesličkandy,
napsala jsem nahoru tu poznámku o vašich příspěvích v té smutné diskusi o potratech. Sleduju váš deníček už nějakou dobu, ale vím, že se nemůžu přidat… jste totiž ve věcech víry daleko přede mnou, já nemám, čím bych to tady obohatila, co bych přinesla. Hledám si cestu sama, někdy to jde rychleji a někdy pomaleji.  Bydlím ve středních Čechách, věřících tu je naprosté minimum (čistě misijní území, řekla bych) a já nemám v okolí příliš duchovní opory na cestě k Bohu. Pět let jsem kvůli studiu pobývala na Moravě, tam to bylo po této stránce něco úplně jiného, ale jsem zpět a potýkám se s problémy v oblasti víry. Bylo by to na dlouho, nechci vás zdržovat. Věřící jsem, pokřtěná zatím ne, ale kdybych byla, tak katolička. Ovšem přípravu jsem zatím nezahájila. Ohledně víry samé nemám pochybnosti, ovšem velké potíže mám například s modlitbou - Bohu nejblíž se cítím při práci, při modlitbě toho nikdy nedosáhnu… Neumím to ani popsat, schází mi vhodná slova. Potřebovala bych asi nějaké duchovní vedení, alespoň příležitostnou oporu a inspiraci, zatím není na obzoru, ale věřím, že Bůh mi, jako doposud vždy, ukáže cestu. Chci jen říct, že váš deníček je moc důležitý i pro takové nevědomé bloudící, jako jsem já. Moc obdivuju, jak dokážete víru každodenně žít, jak je úplně samozřejmou a organickou součástí vašeho života a inspiruje mne to. Ráda vás proto čtu - a doufám, že k tomu budu mít příležitost i nadále.  

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
18.4.07 14:06

Ahoj Christabel,  

ikdyž nechceš s námi v Jesličkách z důvodu, který jsi popsala, zůstat, přesto bych Ti to ráda nabídla. Nejsme tady všechny na stejné „lati“, pokud jde o vnímání a prožívání své víry. Někdo to chápe jako něco tak osobního a niterného (jako třeba já), že o tom ani neumí psát, ale někomu nedělá potíže svěřit se všem i s tím, co je velice důvěrné a osobní i v oblasti víry, a při tom nejde o nic víc, než o upřímnost a chuť podělit se s jinými o své pocity a postřehy.  

Je moc dobře, že si dokážeš hledat svou cestu k Bohu i sama, ale pokud bys potřebovala být i součástí malého společenství ve jménu Pána, přidej se k nám. Nemusíš sem psát pravidelně, ani často - nejsme tady kroužek dopisovatelů nebo zpravodajů - ale pokud máme čas, náladu a potřebu s něčím se svěřit a o něčem hovořit, tak to uděláme. Myslím, že se tady navzájem umíme respektovat, naslouchat si i svěřit se s různými problémy. Zatím se Bohu díky nestalo, že bychom se v našem deníčku zle hádaly nebo zesměšňovaly.  

Dá se říci, že některé z nás svou cestu ve víře a k Bohu našly, ale některé ji neustále hledají. Společně hledáme odpovědi, umíme se navzájem podpořit, a alespoň pro mě jsou Jesličky dokladem o tom, že „… kde jsou dva nebo tři shromáždění ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mt 18,20).  

Tak ahoj!
Demi (25tt)

  • načítám...
  • Zmínit
Gerberka
3833
18.4.07 14:58

Ahoj holky Jesličkandy,
tak vás taky všechny zdravím.
Lamvínku: to snad ani není možné, jak pořád holky marodí - kdy tomu bude konec, že? Posílám moc síly Tobě i princenznám a snad přes léto to bude o mnoho lepší, že budou holky pořád venku a sluníčko je posílí!! Tak už jsem v té brožurce, jak jsi mi ji poslala okopírovanou, v 7. měsíci - a tam se krásně píše, že „vím, maminko, že už je ti ten čas dlouhý, ale věř, že moje nervy i mozek tuto dobu moc potřebují“ - to je tak krásné, jakoby to miminko mluvilo ke mně. Opravdu moc Ti za to ještě jednou děkuju, vím, že to tady opakuju pořád, ale mě to nevadí - klidně Ti poděkuju zase :-)) Hlavně aby vy jste byli - konečně - všichni zdraví!!
Demi: moc děkuju za přáníčko k mému pondělnímu svátku. Byla jsem u doktorky, dělala mi utz, jsem v 27. týdnu podle velikosti mimi, které si ve mně leží „jak na peřince“ do takévho půlměsíce. Mám halt břicho hodně dole a roztažené - to stejné jako u minulého těhu. Hlavní věc ovšem je, že placenta se už posunula tam, kde by měla být, tj. více nahoru. Mimi tam ještě má dostatek místa na různé přetáčení. Příště jdu 14.5. na další kontrolu ve 31. týdnu, ona sama si zkontroluje polohu plodu a placenty a kdyby se jí opravdu něco nezdálo, tak mě pošle ještě jednou do toho centra, jak jsem byla na velikém utz. Tak snad to bude dobré. Jak tady někdy píšete o těch zátěžových testech na cukrovku v těhu - tak to mi vůbec nedělali, jenom mi minule posílali moč do laboratoře a to bylo v pořádku. Zato už mám za sebou dva odběry krve na toxoplazmózu.
Christabel: budeme jenom rády, když se k nám přidáš, když cítíš, že sis k nám našla cestu podle svého srdce. Já ti naprosto rozumím, mám to hodně podobné jako ty - nejblíže Bohu se cítím taky při práci, při činnosti, že prostě všechno dělám pro Něj. Nejraději se modlím svými vlastními slovy, modlitební knížky doma mám, ale spíš si je jenom čtu. Mluvím s Ním tak, jako kdyby to byl někdo, kdo stojí právě vedle mě - pěkně Mu řeknu všechny moje obavy, všechny moje strachy, poprosím Ho, aby mi pomohl, navedl, co mám dělat, že já to sama prostě nevím. Každý den Mu za všechno poděkuji, za každý den a noc, kdy například nyní nemám nějaké bolesti nebo problémy v těhotenství, svěřím Mu sebe, synka i manžela, poprosím Ho o požehnání za nás za všechny. Svěřím Mu svoje nenarozené mimi, řeknu Mu, že je stejně Jeho dítě, že vím, že mi ho poslal proto, abych se o něj starala, pečovala a vychovala ho. Ale že stejně je to Jeho dítě, Jeho andílek. Prostě takhle nějak hovořím každý den s Ním. Naučila jsem se to u řádových sester. Tohle je třeba můj vztah s Bohem. Ráda bych se přidala někdy do nějakého společenství tady v Brně, zatím nevím. Určitě jsme rády, že ses k nám přidala.
Tak zatím pápá, Gerberka (dva andílci - 7 let a 27. týden)  

  • načítám...
  • Zmínit
lamvinek
729
18.4.07 17:37

Ahoj holky tak jsem doma z pohřbu bylo to strašné,ty děti  jak plakaly,no nezustalo oko suché.Oni jsou v církvi husitské takže měli svůj obřad,trochu mi přoblížili jejich církev.
Nejhůř to nese ta prostřední holčička 12 let, prý uplně přestala komunikovat, jíst a jen pláče ach Bože proč tolik utrpení dětí, těch neviných.Ta nejmenší pětriletá to ustála u tatínka v náručí, určitě i pro něj to byla opora.
Tak krásně tam mluvili jeho slovy o ní, jak on ji miloval udělal by pro ni vše na světě, bylo vidět jak těžce to nese, ještě ted brečím.Budu se snažit jim pomoci aspon modlitbou.
A hlavně se budu snažit prožit co nejvíc s dětmi a manželem všechn o, nic neodkládat.  

U nás jsme dostali nové léky pro Zuzanku tak uvidíme jak to bude fungovat, ty injekce se k nám moc brzy nedostanou, čr málo platí tak k nám to prý přijde jako poslední.Zuzance je už dneska lépe, ale začal zvracet Anetka doufám že se jen přejedla.  

Janko k tomu zlu: já to beru , že jsme si to zavinili sami hříchy a satan má tu moc nás stále navádět k hříchu a ubližovat abychom se od Boha odvrátili.
Gerberko jsem moc ráda že se ti ta knížečka líbí já z ní byla unešená.Škoda že jsem ji neznala dřív.
Dala bych ji přečíst všem těhotným a hlavně na sálku před potratem at vědí co dělají.
 Barča

  • načítám...
  • Zmínit
lamvinek
729
18.4.07 17:40

Maky děkuji za modlitby i tobě přeji at jste zdraví.
Všem hodně Božího požehnání a slunce v duši.

  • načítám...
  • Zmínit
lamvinek
729
18.4.07 17:44

Demi já doufám,že to bude už příští týden lepší.Potřebuju mezi lidi jinak zblázním.
Ta pout by byla moc fajn, ale s naším tatínkem to nepujde má nemocenskou a ještě pořádně nevidí, nesmí moc ven na sluníčko.Snad jindy, ale ten srazík už aby to bylo.Písnu v neděli jak jsme na tom.
Maxíčku držíme palečky at Vám to vyjde jak s vlastním broučkem tak i s tou adopcí.
Barča  

  • načítám...
  • Zmínit
Majčus
356
19.4.07 11:57

Já taky nevidím důvod proč by ses nemohla připojit, nový lidé vždy přinášejí nový pohled na svět, jsem tu také nováčkem, a rozhodně nejsem ukázková křesťanka, ani daleko před Tebou, s mnoha věcmi se dost peru a nevím co je lepší, ale proto jsme lidé, a myslím, že i ostatní holky Ti rádi pomůžou s Tvými otázkami, nebo jinými, věcmi, jsme všichni maminy, jen máme navíc tu výhodu, že máme Boha, NEMYSLÍM, ŽE BY SI NÁS NEMĚLA ČÍM OBOHATIT. Měj se krásně.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Křesťanské Jesličky - Naděje a povzbuzení

Křesťanské Jesličky- Nevím dne ani hodiny

Křesťanské Jesličky- Naše první setkání s Kristem

Křestanské Jesličky - Duchovní vzpruha jménem HOSTÝN

Křesťanské Jesličky - Novoroční předsevzetí

Křesťanské Jesličky- Sebeláska cení sebe, láska k bližnímu sebe daruje

Křesťanské Jesličky- Ani trochu jsem se nebál

Křesťanské Jesličky Modlitba Matky

Křesťanské Jesličky: Zázrak života

Křesťanské jesličky č.19 Bůh dopustí,ale nikdy neopustí