Křesťanské jesličky - Velikonoční
- Rodičovství
- Demi
- 08.04.09
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tento další náš deníček bych ráda uvedla s ohledem na blížící se svátky Velikonoční. Obsahuje jeden příběh, známý už po tisíciletí. Vždy mě zajímalo, proč může někdo někoho zradit... proč zradí přítel přítele? Navíc takového, který nikomu neublížil a rozdával okolo sebe dobro? Moc jsem tomu nerozuměla a otázky mám stále... Proč Jidáš, jeden z vyvolených, proč Ježíše, o kterém musel vědět, že je dokonalý, vyjímečný, dobrý, laskavý, k lidem pozorný a moudrý... Může někdo takového člověka nemít rád až tak, že jej nakonec vydá smrti? Měl Jidáš zvláštní úlohu danou Bohem? Ale pak za ni zaplatil velice krutě... Ovšem dá se říci, že Jidáše nikdo k ničemu nenutil, jednal zcela dobrovolně, a nevěřím, že necítil, že se dopustí obyčejné podlosti, kterou nelze dost dobře ospravedlnit.
A o Jidášově pohnutce může třeba i něco napovědět následující úryvek, který mě osobně s celým dějem docela „ladí“…
„Je příšerně nepraktický!“ bědoval Jidáš. „Řekl bych, že všechny moje námitky se dají shrnout do toho jediného.“
Jidášův společník s účastí přikývl. „Moc dobře ti rozumím. Ten člověk nemá ponětí, jak to na světě chodí.“
„Moje řeč,“ zvolal Jidáš a plácl do stolu. Konečně někdo, kdo jej chápe. A tenhle chlápek se učedníkovi zamlouval. Byl nevýznamným chrámovým funkcionářem, něco jako náměstek třetího náměstka velekněze, nebo tak něco. Jidáš se s ním seznámil náhodou a hned si padli do oka…
„Vznešené myšlenky. Velké ideály,“ navázal společník. „Ale k proměně světa je třeba trochu víc, nemám pravdu?“
„Moje řeč, tohle já mu říkám pořád! A on? Vůbec mě nechce slyšet! Povídám mu: potřebujeme mocenskou základnu. Upevnit jednotu našich spojenců. Musíme mít plán.“
„A peníze.“ doplnil společník.
„Peníze,“ povzdechl Jidáš, " o těch mi nemluv. Řekni to radši jemu! Dívá se na peníze, jako by přenášely malomocenství! No vlastně to ani ne, protože on s malomocnými jedná líp, než s boháči! Rozumíš tomu?" A společník vrtěl hlavou, že mu to nejde na rozum.
Jidáš se k němu důvěrně naklonil. „Víš, je nás pár, co si myslíme, že život bez peněz je k ničemu. Bez nich to nikdo nikam nedotáhne, nemám pravdu? A taky - já se učil, že dostatek peněz je známkou Božího požehnání. Ale Ježíš - marné mluvit. Ten dělá, jakože mít dost peněz je snad prokletí, nebo co… no řekni, je tohle rozum? Logika?“
„To snad není možné,“ nepřestával se divit společník.
„Jo jo, ono je to s Ježíšem pořád na jedno brdo: prý, rozdej všechno, co máš, peníze dej chudým, vrať peníze těm, které jsi ošidil, pomáhej trpícím, a bla bla bla. Jenomže tohle všechno skončí tak, že naše pokladna bude prázdná. Já to přeci musím vědět, ne?
“No zdali, jsi přece u vás pokladník," odtušil společník.
„A vůbec nejhorší snad je, že jsou mu fuk - Římani. No chápeš to? Jsou mu úplně ukradení, ti tyrani. Vůbec se nestará, že bychom se jim měli postavit. Řeknu ti, že mě tímhle právě zklamal nejvíc…“ Jidáš si podepřel hlavu. „Jak já mu věřil, že nás osvobodí, že Bůh mu dal do rukou zvláštní moc a sílu - však jsi koukal, jak za ním táhnou davy - a zatím - to je nějaký osvoboditel? Vždyť umí jen žvanit . Ale když mu někdo nabídne, aby šel do opravdické, otevřené vzpoury, víš co udělá? Změní působiště a jde o dům dál.“
„To je tedy opravdu na pováženou. " Společník si promnul bradu. "Chápu, jak jsi rozčarovaný. Ale myslím, že ti mohu pomoci.“ Jidáš se k němu naklonil, aby lépe slyšel. „
“Pár mých nadřízených z chrámu a velekněz mají zájem prohodit pár slov s Ježíšem. Jim totiž taky dělá starosti to jeho zvláštní učení. Doufají, že při soukromém pohovoru by jej mohli vrátit na správnou cestu. Kdybys jen dokázal sdělit, kde a kdy Ježíš bude přebývat o samotě a v klidu, jsem si jistý, že by ti nabídli slušnou odměnu. Co bys řekl takovým třiceti stříbrným?"…
(B.Hartman: Bůh píše i na křivých řádcích, kapitola Zrádce)
No, a dál to znáte. Následovalo zatčení v Getsemanské zahradě, soud, cesta s křížem na bedrech, posměch, rány, pot, krev, muka a Ježíšova smrt. Nebo - opravdu to všechno skončilo smrtí? Celý Ježíšův život, jeho učení, jeho zázraky, láska, neustálá výzva k pokoji, tomu všemu mělo skutečně učinit rázný konec několik vojáků Ježíšovou popravou na Golgotě? Ano - pro někoho. Ale je nás dost, kdo víme a vyznáváme, že smrt byla přemožena zmrvýchvstáním našeho Pána. A že je to On, kdo dokonale naplnil záměr svého Otce - aby už nikdy nikdo nemusel zemřít smrtí své duše a měl čas po celý svůj život nepodléhat jistému soukromému společníkovi. Bohu díky za víru! **
Požehnané Velikonoce!
Demi.
Přečtěte si také
Vždycky jsem si myslela, že svoje dítě nikdy neuhodím. Pak jsem mu dala facku
- Anonymní
- 06.10.26
- 1154
Jednu věc jsem měla ve výchově svých dětí vždycky jasnou. Nebudu je bít. Sama jsem jako dítě dostávala facky a párkrát i pořádně přes zadek. „Škoda každé rány, která padne vedle,“ slýchala jsem...
Tchyně má klíče od bytu a chodí bez ohlášení. Manžel to neřeší
- Anonymní
- 06.10.26
- 977
Klíče od našeho bytu dostala tchyně jen pro případ nouze. Jenže postupně je začala používat kdykoli se jí zachce. Nosí polévku, přerovnává věci, kontroluje domácnost a manžel tvrdí, že bych měla...
Dělala jsem vše pro podporu jeho imunity. Stejně byl syn ve školce pořád nemocný
- Anonymní
- 06.10.26
- 418
Když Matěj loni nastoupil do školky, počítala jsem s tím, že první rok bude horší. Rýma, kašel, jednou za čas teplota. Jenže realita byla taková, že byl doma snad každé dva týdny. A já málem přišla...
Manžel domů „donesl“ pohlavní nemoc. Tvrdí, že mě nepodvedl
- Anonymní
- 06.10.26
- 1459
K lékařce jsem šla kvůli potížím, které jsem nejdřív přičítala něčemu banálnímu. Výsledek vyšetření mě zaskočil. Manželovi jsem řekla, že by se měl nechat vyšetřit také, ale on odmítá připustit, že...
Dcera začala používat slovo „normální“. Zjistila, že naše rodina normální není
- Anonymní
- 06.10.26
- 536
Dcera už pomalu dorůstá do věku, kdy má na všechno vlastní názor a hlavně potřebu mi ho pravidelně sdělovat. Čím je starší, tím častěji také zjišťuji, že věci, které jsem ještě před pár lety...
Máma celý život řešila moji váhu. Teď začala hlídat i moji dceru
- Anonymní
- 05.10.26
- 985
Od dětství jsem poslouchala, že mám silná stehna, neměla bych si přidávat a některé oblečení mi nesluší. Dlouho jsem věřila, že to maminka říká pro moje dobro. Když ale stejné poznámky začala...
Spolužačka dcery (11) kouří. Konfrontovala jsem její matku a nestačila se divit
- Anonymní
- 05.10.26
- 1697
Podle mého soudu jsou děti ve věku kolem deseti let opravdu ještě příliš malé na to, aby nebyly pod dohledem rodičů. Potvrdilo se mi to hned po prvním týdnu školy. Dcera totiž přišla domů a svěřila...
Na svatbu dcery nepůjdu, pokud tam bude její otec. Jsem špatná matka?
- Anonymní
- 05.10.26
- 1821
Možná mě za to odsoudíte, ale já opravdu nevidím jiné řešení. A není mi z toho vůbec dobře. Když byly moje děti v pubertě, rozvedla jsem se s jejich otcem. Nebyl to jednoduchý člověk a po rozvodu...
Po porodu jsem bývala emoční troska. Překvapilo mě, jak se zachoval manžel
- Anonymní
- 05.10.26
- 1031
Když se mi narodila má prvorozená dcera, byl svět jako pohádka. Holčička nám spala skoro celou noc a byla obecně neskutečně hodné miminko. S manželem jsme byli v tu dobu snad nejšťastnější pár na...
Manžel přestal dávat spropitné. Tvrdí, že už tak všechno stojí moc
- Anonymní
- 05.10.26
- 1200
Nikdy jsme nebyli rozhazovační, ale ani jsme nemuseli počítat každou korunu. Když jsme šli s manželem do restaurace, nechali jsme obsluze něco navíc. Stejně tak v kavárně nebo když jsem šla ke...
), nemám poskládané vyžehlené prádlo a za chvíli nastane koupací, oblékací, čistící a ukládací smršť. M