Křesťanské jesličky - Velikonoční

Tento další náš deníček bych ráda uvedla s ohledem na blížící se svátky Velikonoční. Obsahuje jeden příběh, známý už po tisíciletí. Vždy mě zajímalo, proč může někdo někoho zradit... proč zradí přítel přítele? Navíc takového, který nikomu neublížil a rozdával okolo sebe dobro? Moc jsem tomu nerozuměla a otázky mám stále... Proč Jidáš, jeden z vyvolených, proč Ježíše, o kterém musel vědět, že je dokonalý, vyjímečný, dobrý, laskavý, k lidem pozorný a moudrý... Může někdo takového člověka nemít rád až tak, že jej nakonec vydá smrti? Měl Jidáš zvláštní úlohu danou Bohem? Ale pak za ni zaplatil velice krutě... Ovšem dá se říci, že Jidáše nikdo k ničemu nenutil, jednal zcela dobrovolně, a nevěřím, že necítil, že se dopustí obyčejné podlosti, kterou nelze dost dobře ospravedlnit.

A o Jidášově pohnutce může třeba i něco napovědět následující úryvek, který mě osobně s celým dějem docela „ladí“…

„Je příšerně nepraktický!“ bědoval Jidáš. „Řekl bych, že všechny moje námitky se dají shrnout do toho jediného.“
Jidášův společník s účastí přikývl. „Moc dobře ti rozumím. Ten člověk nemá ponětí, jak to na světě chodí.“
„Moje řeč,“ zvolal Jidáš a plácl do stolu. Konečně někdo, kdo jej chápe. A tenhle chlápek se učedníkovi zamlouval. Byl nevýznamným chrámovým funkcionářem, něco jako náměstek třetího náměstka velekněze, nebo tak něco. Jidáš se s ním seznámil náhodou a hned si padli do oka…
„Vznešené myšlenky. Velké ideály,“ navázal společník. „Ale k proměně světa je třeba trochu víc, nemám pravdu?“
„Moje řeč, tohle já mu říkám pořád! A on? Vůbec mě nechce slyšet! Povídám mu: potřebujeme mocenskou základnu. Upevnit jednotu našich spojenců. Musíme mít plán.“
„A peníze.“ doplnil společník.
„Peníze,“ povzdechl Jidáš, " o těch mi nemluv. Řekni to radši jemu! Dívá se na peníze, jako by přenášely malomocenství! No vlastně to ani ne, protože on s malomocnými jedná líp, než s boháči! Rozumíš tomu?" A společník vrtěl hlavou, že mu to nejde na rozum.
Jidáš se k němu důvěrně naklonil. „Víš, je nás pár, co si myslíme, že život bez peněz je k ničemu. Bez nich to nikdo nikam nedotáhne, nemám pravdu? A taky - já se učil, že dostatek peněz je známkou Božího požehnání. Ale Ježíš - marné mluvit. Ten dělá, jakože mít dost peněz je snad prokletí, nebo co… no řekni, je tohle rozum? Logika?“
„To snad není možné,“ nepřestával se divit společník.
„Jo jo, ono je to s Ježíšem pořád na jedno brdo: prý, rozdej všechno, co máš, peníze dej chudým, vrať peníze těm, které jsi ošidil, pomáhej trpícím, a bla bla bla. Jenomže tohle všechno skončí tak, že naše pokladna bude prázdná. Já to přeci musím vědět, ne?
“No zdali, jsi přece u vás pokladník," odtušil společník.
„A vůbec nejhorší snad je, že jsou mu fuk - Římani. No chápeš to? Jsou mu úplně ukradení, ti tyrani. Vůbec se nestará, že bychom se jim měli postavit. Řeknu ti, že mě tímhle právě zklamal nejvíc…“ Jidáš si podepřel hlavu. „Jak já mu věřil, že nás osvobodí, že Bůh mu dal do rukou zvláštní moc a sílu - však jsi koukal, jak za ním táhnou davy - a zatím - to je nějaký osvoboditel? Vždyť umí jen žvanit . Ale když mu někdo nabídne, aby šel do opravdické, otevřené vzpoury, víš co udělá? Změní působiště a jde o dům dál.“
„To je tedy opravdu na pováženou. " Společník si promnul bradu. "Chápu, jak jsi rozčarovaný. Ale myslím, že ti mohu pomoci.“ Jidáš se k němu naklonil, aby lépe slyšel. „
“Pár mých nadřízených z chrámu a velekněz mají zájem prohodit pár slov s Ježíšem. Jim totiž taky dělá starosti to jeho zvláštní učení. Doufají, že při soukromém pohovoru by jej mohli vrátit na správnou cestu. Kdybys jen dokázal sdělit, kde a kdy Ježíš bude přebývat o samotě a v klidu, jsem si jistý, že by ti nabídli slušnou odměnu. Co bys řekl takovým třiceti stříbrným?"…

(B.Hartman: Bůh píše i na křivých řádcích, kapitola Zrádce)

No, a dál to znáte. Následovalo zatčení v Getsemanské zahradě, soud, cesta s křížem na bedrech, posměch, rány, pot, krev, muka a Ježíšova smrt. Nebo - opravdu to všechno skončilo smrtí? Celý Ježíšův život, jeho učení, jeho zázraky, láska, neustálá výzva k pokoji, tomu všemu mělo skutečně učinit rázný konec několik vojáků Ježíšovou popravou na Golgotě? Ano - pro někoho. Ale je nás dost, kdo víme a vyznáváme, že smrt byla přemožena zmrvýchvstáním našeho Pána. A že je to On, kdo dokonale naplnil záměr svého Otce - aby už nikdy nikdo nemusel zemřít smrtí své duše a měl čas po celý svůj život nepodléhat jistému soukromému společníkovi. Bohu díky za víru! **

Požehnané Velikonoce!
Demi.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
maky
574
8.4.09 19:04

Demi, dík moc za tento deníček!
Připomnělo mi to jedno zamyšlení, co jsem kdysi četla, že vlastně Jidáš je v každém z nás. Nebylo to takové to blablabla, v každém z nás je cosi špatného, ale spíš připomenutí, že kdybychom se setkali s Jidášem, přišel by našim lidským očím mnohem „normálnější“ než Ježíš, kterého by řada z nás považovala za idealistického blouznivce, který by jistě i ranil naši ješitnost. Že mnohdy i úmysly, které se mohou jevit jako dobré, nemusí být vždycky v očích Boha dobré. Vždyť neříkali bychom si spolu s Jidášem, co je to za plýtvání, když Magralena mazala Ježíšovu hlavu a nohy drahoceným olejem? Vždyť Jidáš „celkem rozumně“ protestoval, že za to mohli utržit hodně peněz pro chudé. Hlavně teď o Velké noci by člověk až plakal, když si připustí, že by to možná byl i on, kdo by křičel „ukřižuj ho“.

NIc, Maty už se mi budí na břiše v šátku, děti za chvíli dorazí z venku (byly s tatínkem, vééélkýýý svátek :-) ), nemám poskládané vyžehlené prádlo a za chvíli nastane koupací, oblékací, čistící a ukládací smršť. M

  • načítám...
  • Zmínit
lamvinek
729
8.4.09 20:30

Ahoj holky.
Demi krýsný deníček, neodolala jsem a ještě před spaním nakoukla jestli už vyšel.Je krásný.
Maky úplně s tebou souhlasím, malý Jidášek v každém z nás a je na nás jestli povyroste nebo ho vírou a láskou potlačíme.
 Barča

  • načítám...
  • Zmínit
harpyje
10848
8.4.09 20:52

Demi moc pěkně jsi to napsala! člověk si pořád musí opakovat , že i jeho pohnutky a jeho postoje a názory na věci a lidi nemusí být správné. že to c ovypadá bohulibě a správně může vést k něčemu zlému.

Jo a mě hodně oslovila knížka Pinchase Lapideho, Kdo byl vinen Ježíšovou smrtí. Lapide tam ukazuje, že zrádců bylo  jistě víc… Jidáš sám by nic nezmohl… taky podnětný čtení.
 har.

  • načítám...
  • Zmínit
Janek
268
8.4.09 21:22

Demi - super krásný deníček. To sedí.
Harp.- závidím vám ty přečtené knihy.....    Chjo těším se těším až to půjde.
Maky -  přesně, není co dodat :-)
těším se na svátky a bohoslužby. Ráda bych s dětmi něco k Velikonocům pročetla a prodebatila. Jdete i s prckama?
Požehnané Velikonoční svátky všem. JaneK

  • načítám...
  • Zmínit
christabel
3650
8.4.09 21:51

Demi, moc díky za krásný deníček!

  • načítám...
  • Zmínit
Demi
4047
8.4.09 21:56

Ahojky,  

tak jsem ještě tady. Já jsem do deníčku napsala jen asi třetinu toho, co by si Velikonoce zasloužily - nejsou jen o zradě učedníka, však to víme. Měla jsem ještě rozepsáno povídání o Pilátovi a jednom ze spoluukřižovaných („Ježíši, vzpomeň si na mne, až budeš ve svém nebeském Království…“), ale bylo to tak obsáhlé, že jsem to omezila na Jidáše.
Já si myslím, že právě on symbolizoval takové to pověstné zkažené jablko v koši (ikdyž trojnásobnou Petrovu zradu také známe), když se nebál vydat svého Mistra do rukou vojáků. Musel vědět, jaký bude následovat trest - nebo nemusel? Bůh ví…  

Ale je také fakt, že i já si často kladu otázku, na které straně pokřikujícího špalíru k cestě na Golgotu bych stála já? Dav je snadné zmanipulovat - jednou ječí hosana, a za pár dnů je to fuj, ukřižovat… Snad si to raději ani nepředstavuji.
A pokud jde o Jidáše, myslím, že i na něj existuje spousta názorů - jako že mohl nesdílet názor s Ježíšem, ale nemusel ho „prodat“, mohl svého činu před Bohem litovat, ale i jak píše Maky - bylo pro obyčejného člověka, vychovaného farizejským prostředím, těžké pochopit úplně nové učení a přijmout, že Ježíš je opravdu Božím Synem.  

No nic, všem přeji pohodový večer, a snad mi to vyjde v pátek napsat, jak jsme dopadli s D.  

Tak přežijme nějak bolestný Velký pátek (a nemám na mysli půst a další omezení) a oslavme vzkříšeného Krále!!!
 Demi.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Křesťanské jesličky – Advent a čekání na radost

Křesťanské jesličky - Příběh (nejen) Natálčin.

Křesťanské jesličky - Otevřeme Betlém...

Křesťanské jesličky - Sen o Bohu

Křesťanské jesličky - Růže tmavá nebo bílá?

Křesťanské jesličky č.35 - Advent - vzpomínky a rozjímání

Křesťanské jesličky č. 31 - Něco o mém muži.

Křesťanské jesličky č.27 - Narozeninový

Křesťanské jesličky č.23 - Když přišla na svět Láska - příběh vánoční

Křesťanské jesličky č.22 - Dárek k narozeninám?... Ten nejkrásnější!