Křesťanské jesličky č.27 - Narozeninový
- Rodičovství
- Demi
- 09.03.07
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Pamatujete? Před rokem tady Karolínka zažehla plamínek a založila naše Jesličky. S nadšením jsme se „seběhly, věřící maminky i snažilky, a že nás bylo... Postupně jsme se seznámily a poznaly navzájem, a to nejen z hlediska vlastního vnímání víry, ale psaly jsme i o svých rodinách, poměrech, ve kterých žijeme, o dětech, o rodičích, problémech, starostech i radostech. Zrátka tak, jak život šel, co nám dal, dělily jsme se o své zkušenosti a navzájem se respektovaly.
Dokonce nás oslovovaly jiné maminky, kladly otázky, četly si naše deníčky - prostě bylo fajn poznávat, že Jesličky mají také svůj hlubší význam, kromě povídání o běžných záležitostech nás uvnitř. Alespoň já jsem měla dojem, že jsme zde utvořily místečko setkání otevřené všem, kdo v životě něco upřímně hledají nebo řeší. Stejně jako ty jesličky betlémské…
Jenže - proč se mi zdá, že my, kterých zde zůstalo opravdu pár a píšeme si, jak nám to čas dovolí, to prostě nemůžeme táhnout donekonečna samy a dál? Proč už nepíší Joni, Maruška, Šárka, a další, včetně naší zakladatelky, která nás občas nechá nadálku pozdravit?
Všechny máme doma dost svých povinností, málo času, některé holky při mateřské pracují a jsou naprosto vytížené - a přes to jim stojí za to sem nakouknout, napsat, jak se mají a že tady stále jsou…
Možná by nemělo, ale mrzí mě, že Jesličky zůstaly pouhým torzem toho původního, že se s počtem příspěvků už jen nesměle krčí mezi ostatními a jsou jako by tak trochu symbolicky existující.
Nechci a nebudu na žádnou z nás všech, zejména původních přispěvatelek naléhat, aby se „donutily" a psaly. Nemělo by to smysl. Jen si říkám, zda tahle situace třeba nestojí těm, které s psaním skončily nebo se zde objevují jen sporadicky, trochu za úvahu, zda to není velká škoda.
A pokud se na mě sesypou argumenty, výčitky či vysvětlování důvodů těch z nás, kterých se výše uvedený odstavec hlavně týká, tak děkuji za i to a prosím, jen pište!
Demi.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1586
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 928
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1622
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 682
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20547
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2600
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2588
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1747
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....