Křesťanské jesličky - Růže tmavá nebo bílá?
- Rodičovství
- Demi
- 02.09.08
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nemám je ráda. Fakt je nemusím. Jsou hluční, na můj vkus poněkud řekněme více spontánní, život berou jaksi taksi, zodpovědnost nula celá nula, jejich děti kradou a obtěžují, nevyhýbají se jim nemoci, kterým se daří ve špíně a ta květnatá mluva... Leckterý dlaždič by se rděl studem.
Jistě víte, o kom a o čem mluvím. Vzhledem k tomu, že bydlíme v Ostravě, kde o naše spoluobčany tmavší pleti není žádná nouze, máme s nimi takřka denodenní praktickou zkušenost.
Minulý týden, který jsem trávila s Danečkem v nemocnici, jsem však nabyla zkušenost i trochu jinou, a pro mě pozoruhodnou.
Na dětském oddělení byla hospitalizovaná šestnáctiletá romská dívka, která svým vzhledem vypadala na třináct. Pokud jsme byli na chodbě, ihned k nám přiběhla a hladila Danečka, nutila mu své ovoce a piškoty, které dostala ke svačině, a mně slané tyčinky. Kamkoli jsme se hnuli, běžela za námi, halasně na nás volala. Abych nepůsobila hloupě a nafučeně, pochválila jsem jí krásný náramek, který jí zdobil zápěstí. Okamžitě si jej sundala a nutila mi jej, když se mi tak líbí, že mi ho dá na památku. Dalo mi moc práce ji přesvědčit, že na její ruce se náramek vyjímá krásněji než na mé…
Všimla jsem si podivných skvrn, kterými měla poseté ruce i nohy a začala mít divné tušení… Sama mi sdělila svou diagnozu:… já jsem tady, protože mě týrali" „Jak týrali? Kdo? Rodiče?" „Pěstouni." „Ty jsi byla v pěstounské péči, kde tě týrali?" „No jo. A v pondělí nastupuju zpátky do děcáku. Netěším se.„
Koukla jsem opět na její nohy a už věděla, že mě tušení nezklamalo. Takhle vypadají spáleniny po cigaretách. Udělali jí to "bílí“.
Nevěděla jsem, co jí říct, abych nepůsobila směšně, a bylo mi jí velmi líto.
Další, asi desetiletá romská dívenka, se jmenovala Žaneta. Byla vysoká, štíhlá, a podle mě z ní jednou vyroste krasavice. Jemná, s hlubokýma citlivýma očima, s něžnými rysy v obličeji. Byla jiná, než jsem u romských dětí doposud byla zvyklá. Brzy ji propustili domů a přišla se s Danečkem rozloučit. „A promiňte, že jsem vás vyrušila, když jste malého kojila," řekla ještě. Přišla si pro ni maminka s tátou, doma ji čekala babička a další tři sestry.
Pak na dětské oddělení přijali pětileté droboučké romské děvčátko. Jakmile pochopila, že v nemocnici zůstane bez mámy, nebyla k utišení, chodila po chodbě a naříkala. Postávala u východu z oddělení a volala mámu.
Porušila jsem všechna doporučení, které hospitalizovaným rodičům u dětí dávali a holčičku jsem oslovila:„Jak se jmenuješ, maličká?“ Chvíli si mě nedůvěřivě prohlížela, ale po chvíli, když už jsem chtěla odejít, špitla: Anička.
Spolu s ní v nemocnici ležel její maličký bráška, ještě mimino. Ve dne v noci byl neuvěřitelně hodný, ani jsme o něm nevěděli.
Matka Aničky a jejího bratra chodila poctivě na návštěvy. Měla ještě jedno dítě, a sama ještě jako dítě vypadala. Pochválila jsem jí Aničku i mimčo, jak jsou oba hodní, načež se celá rozzářila a děti políbila. „A fakt malý nebrečí? Ani v noci?" ptala se. „Ne, opravdu." Byla jsem si jistá, že nelžu.
Romské matky své děti jistě nemilují o nic méně, než my ostatní. Nejsou pravděpodobně natolik sečtělé a informované, ale děti, které jsem poznala minulý týden, byly čistotné, milé a slušné, a podle mě jim mámy dávají, co mohou.
Fakt je nemusím. Nemusím lidi, kteří kradou, sprostě nadávají, obtěžují. Ale jsou to jen Romové? Kdepak. Růže tmavá nebo bílá… Obě jsou krásné a obě mají stejně tolik trnů. Ale obě dohromady mohou vytvořit nádhernou kytici.
Vaše Demi.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1589
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 929
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1623
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 682
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20554
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2588
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1748
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ahoj, ač nevěřící, nakukuji…
Jako malá jsem bydlela ve vsi, kde bylo cca 300 obyvatel. Naši sousedi romská rodina - matka a dvě děti. Nijak extra jsme se nekamarádili, ale přeci jen jsme žili na jednom dvorku, tak jsme si občas hráli. Když je porovnávám „s dnešníma“ romama přijdou mi úplně jiní, i vzhledově..
Tenkrát (cca 25) se o romech moc nemluvilo. Nebo jestli to bylo tím že v mém okolí byli opravdu jen tihle tři ? Všichni s nimi vycházeli. Po čase se to rozmohlo, rasismus všude. Dělala jsem na místní diskotéce a styděla se, když je tam odmítli pustit. Přitom každého druhého gaunera tam pustili.
Když už se tam nějak dostali, dávalo jim to okolí najevo, co si o nich myslí. Říkám si že ne všichni romové jsou vychováni stejně - bohužel ty dobré okolí donutí chovat se stejně jako ty špatné. Přeci proč by se měli snažit, když je stejně všichni hážou do jednoho pytle…
Lída