Křesťanské jesličky - Sen o Bohu
- Rodičovství
- Demi
- 28.11.08
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Stojíme na veliké louce, dokola ohraničené vysokými stromy. Je hezký, teplý den. Jsme zde shromáždění a čekáme. Je nás tady hodně spousta lidí, rodiny s dětmi, které se znají, děti si spolu některé hrají, jiné jen tak okolo pobíhají nebo posedávají. Někdo rozdělal oheň a je z toho pěkný táborák.
Stále čekáme, ale nic se neděje. Už to přece musí přijít, už tady musí být, tak kde je? Přijde? Jistěže ano, když to slíbil. Jaký asi bude - vážný? Klidný? Laskavý? Chápavý?
Povídáme si s lidmi, které vůbec neznáme - já, manžel, děti. A nikomu to nevadí. Kdo by se zatěžoval nějakými přízemnostmi, když máme před sebou i za sebou společnou cestu. Jsme bratři a sestry. Někdo zpívá, přidáváme se a doufáme, že už přijde. Vždyť nás přece slyší. Tak kde je? Díváme se do dálky a kryjeme si oči proti slunci. Vyšlapaný chodník k louce je ale pustý až k horizontu a nikdo po něm nejde. A jiná cesta k louce nevede.
Přijíždějí ještě nějací opozdilci, rychle vystupují z auta a hned se ptají, jestli něco nepromeškali. Už to vypadá, že jsme opuštění. Že se nakonec budeme muset vrátit zpět, odkud jsme sem dorazili ze všech koutů. Zklamaní, sami, nenaplnění. Zpět z té krásné louky do všednosti, do neustálého boje, do vlastních životních kolotočů, do starostí, nemocí, které jsou občas vykoupeny láskou a štěstím. Na tvářích lidí je vidět únava.
Najednou se mezi námi objeví neznámý člověk - sympaťák v džínách a flanelové kostkované košili, krátkých tmavých vlasů a krátce střiženým vousem. S nádhernýma očima. Kudy to vlastně přišel? Chodník byl ještě před chvílí liduprázdný… Prochází středem, dívá se postupně na nás všechny a nic neříká. Zdá se, že chce zůstat nenápadný, protože usedá k táboráku k lidem, kteří sedí dokola na zemi a stále mlčí. Pozoruje nás a poslouchá, o čem hovoříme.
Po chvíli vstane a promluví: „ Já to jsem. Já jsem ten, na koho čekáte a koho jste volali. Jsem váš Pán."
Ještě teď cítím, jak nás zaplavila vlna radosti. Plakali jsme a vítali toho, o kom jsme ani na vteřinu nepochybovali, že je to opravdu On. S úžasem pozorujeme, že jakmile vyřkl svá slova, na obzoru se strhla bouře, blesky křižovaly oblohu a vichřice se snažila narážet i do stromů, které ohraničovaly naši louku. Zde však byl naprostý klid a mír.
Ve strachu tiskneme k sobě děti a se samozřejmostí se přimykáme k Pánu. „Nebojte se!" řekl a vztáhl ruce k našemu ohni táboráku. Uchopil do dlaní několik plamínků a poslal je k nebi. Plamínky hořely, vznášely se směrem k modré obloze nad naší loukou a měnily se v jiskérky.
„Nebe i země tě poslouchá, Pane! Proč jen jsi nezařídil, aby na zemi nebyly války, bída, hlad a nemoci!" křičí jeden z mužů. „A proč vy jste to dopustili?„zeptal se Pán tiše, „proč jste do mě zabodli více hřebů, než by se dalo kdy spočítat? Proč jste mě stále znovu mučili vlastní nenávistí, lhostejností a velebením Zlého? Když nedokážete udržet mír a lásku v rodinách, jak má být udržen mír ve světě? Když jste tak málo laskaví a soucitní k těm nejmenším z maličkých, co očekáváte od Pána? Šli jste po vlastní cestě, ale kolik vás došlo na tuto louku?
Byl jsem mezi vámi, ale neviděli jste mě. Díval jsem se na vás, naslouchal vám a čekal jsem. Volal jsem na každého z vás jménem, ale neslyšeli jste mě. Nebo jste se mi vysmívali. Nebo jste si zacpávali uši.
Jak je snadné kritizovat a obviňovat Pána, když sami nedokážete naslouchat svému svědomí!“
Po těchto slovech všichni mlčíme a bojíme se něco říci. Vyslechli jsme Pravdu.
Pán je smutný. Krásný muž s hlubokýma očima trpí. Kéž bychom mohli něco říci, ale neexistují slova, která by člověka omluvila před Pánem. Cítíme Jeho bolest, ale i lásku. A láska nám dává novou šanci. Pomalu se nás opět zmocňuje radost, protože cítíme, že nejsme zavržení. Že pokud za nás jednou Bůh zaplatil nekonečný úvěr, máme naději.
A nyní procitám ze sna. Je ráno. Vůbec nejsem unavená, ikdyž jsem v noci moc nespala. Mám krásný pocit ze sna, který vám teď předávám. Snažila jsem se jej detailně popsat, tak, jak zůstal v mých vzpomínkách. Zdálo se mi o Pánu v nemocnici, když jsem tam ležela potřetí s Danečkem.
Vaše Demi.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1586
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 927
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1621
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 679
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20545
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2598
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2587
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1747
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....




