Křesťanské jesličky - Sen o Bohu
- Rodičovství
- Demi
- 28.11.08
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Stojíme na veliké louce, dokola ohraničené vysokými stromy. Je hezký, teplý den. Jsme zde shromáždění a čekáme. Je nás tady hodně spousta lidí, rodiny s dětmi, které se znají, děti si spolu některé hrají, jiné jen tak okolo pobíhají nebo posedávají. Někdo rozdělal oheň a je z toho pěkný táborák.
Stále čekáme, ale nic se neděje. Už to přece musí přijít, už tady musí být, tak kde je? Přijde? Jistěže ano, když to slíbil. Jaký asi bude - vážný? Klidný? Laskavý? Chápavý?
Povídáme si s lidmi, které vůbec neznáme - já, manžel, děti. A nikomu to nevadí. Kdo by se zatěžoval nějakými přízemnostmi, když máme před sebou i za sebou společnou cestu. Jsme bratři a sestry. Někdo zpívá, přidáváme se a doufáme, že už přijde. Vždyť nás přece slyší. Tak kde je? Díváme se do dálky a kryjeme si oči proti slunci. Vyšlapaný chodník k louce je ale pustý až k horizontu a nikdo po něm nejde. A jiná cesta k louce nevede.
Přijíždějí ještě nějací opozdilci, rychle vystupují z auta a hned se ptají, jestli něco nepromeškali. Už to vypadá, že jsme opuštění. Že se nakonec budeme muset vrátit zpět, odkud jsme sem dorazili ze všech koutů. Zklamaní, sami, nenaplnění. Zpět z té krásné louky do všednosti, do neustálého boje, do vlastních životních kolotočů, do starostí, nemocí, které jsou občas vykoupeny láskou a štěstím. Na tvářích lidí je vidět únava.
Najednou se mezi námi objeví neznámý člověk - sympaťák v džínách a flanelové kostkované košili, krátkých tmavých vlasů a krátce střiženým vousem. S nádhernýma očima. Kudy to vlastně přišel? Chodník byl ještě před chvílí liduprázdný… Prochází středem, dívá se postupně na nás všechny a nic neříká. Zdá se, že chce zůstat nenápadný, protože usedá k táboráku k lidem, kteří sedí dokola na zemi a stále mlčí. Pozoruje nás a poslouchá, o čem hovoříme.
Po chvíli vstane a promluví: „ Já to jsem. Já jsem ten, na koho čekáte a koho jste volali. Jsem váš Pán."
Ještě teď cítím, jak nás zaplavila vlna radosti. Plakali jsme a vítali toho, o kom jsme ani na vteřinu nepochybovali, že je to opravdu On. S úžasem pozorujeme, že jakmile vyřkl svá slova, na obzoru se strhla bouře, blesky křižovaly oblohu a vichřice se snažila narážet i do stromů, které ohraničovaly naši louku. Zde však byl naprostý klid a mír.
Ve strachu tiskneme k sobě děti a se samozřejmostí se přimykáme k Pánu. „Nebojte se!" řekl a vztáhl ruce k našemu ohni táboráku. Uchopil do dlaní několik plamínků a poslal je k nebi. Plamínky hořely, vznášely se směrem k modré obloze nad naší loukou a měnily se v jiskérky.
„Nebe i země tě poslouchá, Pane! Proč jen jsi nezařídil, aby na zemi nebyly války, bída, hlad a nemoci!" křičí jeden z mužů. „A proč vy jste to dopustili?„zeptal se Pán tiše, „proč jste do mě zabodli více hřebů, než by se dalo kdy spočítat? Proč jste mě stále znovu mučili vlastní nenávistí, lhostejností a velebením Zlého? Když nedokážete udržet mír a lásku v rodinách, jak má být udržen mír ve světě? Když jste tak málo laskaví a soucitní k těm nejmenším z maličkých, co očekáváte od Pána? Šli jste po vlastní cestě, ale kolik vás došlo na tuto louku?
Byl jsem mezi vámi, ale neviděli jste mě. Díval jsem se na vás, naslouchal vám a čekal jsem. Volal jsem na každého z vás jménem, ale neslyšeli jste mě. Nebo jste se mi vysmívali. Nebo jste si zacpávali uši.
Jak je snadné kritizovat a obviňovat Pána, když sami nedokážete naslouchat svému svědomí!“
Po těchto slovech všichni mlčíme a bojíme se něco říci. Vyslechli jsme Pravdu.
Pán je smutný. Krásný muž s hlubokýma očima trpí. Kéž bychom mohli něco říci, ale neexistují slova, která by člověka omluvila před Pánem. Cítíme Jeho bolest, ale i lásku. A láska nám dává novou šanci. Pomalu se nás opět zmocňuje radost, protože cítíme, že nejsme zavržení. Že pokud za nás jednou Bůh zaplatil nekonečný úvěr, máme naději.
A nyní procitám ze sna. Je ráno. Vůbec nejsem unavená, ikdyž jsem v noci moc nespala. Mám krásný pocit ze sna, který vám teď předávám. Snažila jsem se jej detailně popsat, tak, jak zůstal v mých vzpomínkách. Zdálo se mi o Pánu v nemocnici, když jsem tam ležela potřetí s Danečkem.
Vaše Demi.
Přečtěte si také
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 642
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1387
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1668
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 4006
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 3558
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...
Tchyně řekla mé dospívající dceři, že je tlustá. Ta teď jen počítá kalorie
- Anonymní
- 11.09.26
- 2309
Některé věty dospělí řeknou bez většího přemýšlení. Dítě si je ale může zapamatovat na roky. Přesně to se stalo v naší rodině. Moje tchyně poznamenala před dcerou, že je „nějaká tlustá“. Od té...
Vrátila jsem se do práce, doma ale dál sloužím na plný úvazek
- Anonymní
- 11.09.26
- 6323
Po čtyřech letech na rodičovské jsem se těšila mezi lidi a na práci, ve které budu zase někým jiným než jen mámou. Brzy jsem ale zjistila, že se změnil pouze můj denní program. Péče o děti i...
Všechno máme napůl. Jenže já už nechci být ve vztahu, kde se všechno počítá
- Anonymní
- 11.09.26
- 6003
Dlouho jsem si myslela, že jsme s manželem vzorem moderního partnerství. Oba pracujeme, oba vyděláváme, oba se staráme o domácnost a o děti. Když přijde účet v restauraci, zaplatíme každý polovinu....
Střídání letního a zimního času zase a opět. S dětmi je to peklo
- Anonymní
- 11.09.26
- 652
Nejste už taky naštvaní, že se situace kolem střídání letního a zimního času pořád nevyřešila? Já už tedy značně. Mám dvě malé děti a upřímně každý rok, navíc dvakrát, pokaždé změna času...
WhatsApp chtějí zpoplatnit, přijde mi to nefér. Na čem chtějí ještě vydělávat?
- Anonymní
- 11.09.26
- 1090
Musím uznat, že zpráva o tom, že WhatsApp bude zpoplatněn mě nejdřív dost vyděsila. Přes tenhle komunikační kanál se dorozumívá prakticky celá naše rodina. Přijde mi skvělé, že si můžeme posílat...




