Křesťanské jesličky - Sen o Bohu
- Rodičovství
- Demi
- 28.11.08
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Stojíme na veliké louce, dokola ohraničené vysokými stromy. Je hezký, teplý den. Jsme zde shromáždění a čekáme. Je nás tady hodně spousta lidí, rodiny s dětmi, které se znají, děti si spolu některé hrají, jiné jen tak okolo pobíhají nebo posedávají. Někdo rozdělal oheň a je z toho pěkný táborák.
Stále čekáme, ale nic se neděje. Už to přece musí přijít, už tady musí být, tak kde je? Přijde? Jistěže ano, když to slíbil. Jaký asi bude - vážný? Klidný? Laskavý? Chápavý?
Povídáme si s lidmi, které vůbec neznáme - já, manžel, děti. A nikomu to nevadí. Kdo by se zatěžoval nějakými přízemnostmi, když máme před sebou i za sebou společnou cestu. Jsme bratři a sestry. Někdo zpívá, přidáváme se a doufáme, že už přijde. Vždyť nás přece slyší. Tak kde je? Díváme se do dálky a kryjeme si oči proti slunci. Vyšlapaný chodník k louce je ale pustý až k horizontu a nikdo po něm nejde. A jiná cesta k louce nevede.
Přijíždějí ještě nějací opozdilci, rychle vystupují z auta a hned se ptají, jestli něco nepromeškali. Už to vypadá, že jsme opuštění. Že se nakonec budeme muset vrátit zpět, odkud jsme sem dorazili ze všech koutů. Zklamaní, sami, nenaplnění. Zpět z té krásné louky do všednosti, do neustálého boje, do vlastních životních kolotočů, do starostí, nemocí, které jsou občas vykoupeny láskou a štěstím. Na tvářích lidí je vidět únava.
Najednou se mezi námi objeví neznámý člověk - sympaťák v džínách a flanelové kostkované košili, krátkých tmavých vlasů a krátce střiženým vousem. S nádhernýma očima. Kudy to vlastně přišel? Chodník byl ještě před chvílí liduprázdný… Prochází středem, dívá se postupně na nás všechny a nic neříká. Zdá se, že chce zůstat nenápadný, protože usedá k táboráku k lidem, kteří sedí dokola na zemi a stále mlčí. Pozoruje nás a poslouchá, o čem hovoříme.
Po chvíli vstane a promluví: „ Já to jsem. Já jsem ten, na koho čekáte a koho jste volali. Jsem váš Pán."
Ještě teď cítím, jak nás zaplavila vlna radosti. Plakali jsme a vítali toho, o kom jsme ani na vteřinu nepochybovali, že je to opravdu On. S úžasem pozorujeme, že jakmile vyřkl svá slova, na obzoru se strhla bouře, blesky křižovaly oblohu a vichřice se snažila narážet i do stromů, které ohraničovaly naši louku. Zde však byl naprostý klid a mír.
Ve strachu tiskneme k sobě děti a se samozřejmostí se přimykáme k Pánu. „Nebojte se!" řekl a vztáhl ruce k našemu ohni táboráku. Uchopil do dlaní několik plamínků a poslal je k nebi. Plamínky hořely, vznášely se směrem k modré obloze nad naší loukou a měnily se v jiskérky.
„Nebe i země tě poslouchá, Pane! Proč jen jsi nezařídil, aby na zemi nebyly války, bída, hlad a nemoci!" křičí jeden z mužů. „A proč vy jste to dopustili?„zeptal se Pán tiše, „proč jste do mě zabodli více hřebů, než by se dalo kdy spočítat? Proč jste mě stále znovu mučili vlastní nenávistí, lhostejností a velebením Zlého? Když nedokážete udržet mír a lásku v rodinách, jak má být udržen mír ve světě? Když jste tak málo laskaví a soucitní k těm nejmenším z maličkých, co očekáváte od Pána? Šli jste po vlastní cestě, ale kolik vás došlo na tuto louku?
Byl jsem mezi vámi, ale neviděli jste mě. Díval jsem se na vás, naslouchal vám a čekal jsem. Volal jsem na každého z vás jménem, ale neslyšeli jste mě. Nebo jste se mi vysmívali. Nebo jste si zacpávali uši.
Jak je snadné kritizovat a obviňovat Pána, když sami nedokážete naslouchat svému svědomí!“
Po těchto slovech všichni mlčíme a bojíme se něco říci. Vyslechli jsme Pravdu.
Pán je smutný. Krásný muž s hlubokýma očima trpí. Kéž bychom mohli něco říci, ale neexistují slova, která by člověka omluvila před Pánem. Cítíme Jeho bolest, ale i lásku. A láska nám dává novou šanci. Pomalu se nás opět zmocňuje radost, protože cítíme, že nejsme zavržení. Že pokud za nás jednou Bůh zaplatil nekonečný úvěr, máme naději.
A nyní procitám ze sna. Je ráno. Vůbec nejsem unavená, ikdyž jsem v noci moc nespala. Mám krásný pocit ze sna, který vám teď předávám. Snažila jsem se jej detailně popsat, tak, jak zůstal v mých vzpomínkách. Zdálo se mi o Pánu v nemocnici, když jsem tam ležela potřetí s Danečkem.
Vaše Demi.
Přečtěte si také
Nechala jsem manžela udělat test otcovství. Výsledek našel vedle mého prstenu
- Anonymní
- 04.11.26
- 6981
Manžel položil krabičku s testem otcovství vedle odsávačky a zeptal se, kdy bude mít malý čistou pusu, aby mu mohl udělat stěr. Synovi bylo jedenáct týdnů. Zrovna jsem měla na rameni látkovou plenu...
Babička tvrdila, že nic neumím. Teď mi tleskala celá vesnice
- Anonymní
- 04.11.26
- 1697
Každý z nás si v sobě nese nějaké ty rodinné šrámy z dětství, které se s námi táhnou až do dospělosti. Někdy stačí málo a staré vzorce chování vás dokážou zasáhnout s nečekanou silou, i když už...
Do českého Kauflandu už nechci. Kvůli německému nákupu jsem se pohádal i doma
- Anonymní
- 04.11.26
- 4377
Žena mi položila vedle talíře účtenku z německého Kauflandu a zeptala se, jestli těch osm čokolád taky patřilo k nutným zásobám. Řekl jsem, že byly v akci. Vzala kalkulačku a přisunula si židli. V...
Pracuju z domova, a tak hlídám nemocné děti. Jenže práci doháním v noci
- Anonymní
- 04.11.26
- 643
Od té doby, co pracuju z domova, automaticky zůstávám s nemocnými dětmi. Nejdřív mi to připadalo praktické. Letos na podzim už ale přepínám mezi poradami, teploměrem a pohádkami tak dlouho, že...
Myslela jsem, že má mladou milenku. Pak jsem zjistila, komu posílá naše peníze
- Anonymní
- 04.11.26
- 6697
Kdybych zahlédla Tondu s mladou, upravenou blondýnkou, ani mě nenapadlo dělat scénu. Spíš jsem si říkala, že jestli si našel milenku, možná to bude pro všechny zúčastněné docela praktické řešení....
Kvůli Love Islandu 2026 jsem se pohádal se ženou. Pak mi ukázala můj telefon
- Anonymní
- 03.11.26
- 1179
„Aspoň před návštěvou to nemusíš přiznávat,“ řekl jsem ženě, když se kamarádka zeptala, komu letos fandí v Love Islandu. U stolu se přestalo mluvit. Žena položila vidličku a zeptala se, jestli se...
Táta mi poslal článek o návratu po 28 letech. Pak chtěl klíče od mého bytu
- Anonymní
- 03.11.26
- 2889
Táta mi poslal článek o Britovi, který se po osmadvaceti letech cesty vrátil domů, a pod něj napsal „Vidíš, nikdy není pozdě.“ Za dvě minuty následovala otázka, jestli máme pořád volný pokoj. Bylo...
Platil jsem doma všechno. Manželka si šetřila a její kamarádky mi zatleskaly
- Anonymní
- 03.11.26
- 2195
„Moje výplata je moje, jeho je naše,“ řekla moje žena u našeho jídelního stolu a její tři kamarádky se rozesmály. Jedna dokonce zvedla skleničku a připila jí na to. Já právě přinášel z kuchyně...
Porodila jsem bez partnera. Kolega mě odsoudil a pak mě požádal o laskavost
- Anonymní
- 03.11.26
- 2040
„Tak hlavně, že tvoje dítě zaplatíme všichni,“ prohlásil Roman přes půl kanceláře, když jsem přinesla zákusky a oznámila, že jsem těhotná. Dva kolegové se zasmáli. Já držela krabici s větrníky a...
Syn doma počítá bez chyby, ve škole má čtyřky. Tohle už není normální!
- Anonymní
- 03.11.26
- 997
Nikdy jsem si nemyslela, že mě pár známek z matematiky dokáže tolik rozhodit. Synovi to doma jde, úkoly zvládá a ještě nedávno jsem si myslela, že učivo celkem dobře chápe. Jenže ve škole se mu...




