Křesťanské jesličky - Příběh (nejen) Natálčin.
- Rodičovství
- Demi
- 09.09.09
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V dubnu letošního roku patrně každým slušným člověkem otřásla zpráva o neuvěřitelném žhářském útoku na romskou rodinu ve Vítkově na Opavsku.
V médiích jsme mohli sledovat zprávy o tom, jak v domě, kam kdosi vhodil zápalné láhve, málem uhořelo malé dítě. A byl to podle mě jinak docela obyčejný večer, kdy ulehnete a předpokládáte, že ráno vstanete a prožijete další den. Možná máte naplánováno něco dobrého uvařit, někam zajít, s někým se setkat, s někým mluvit… A ono žádné ráno není, protože v noci prožijete peklo.
Rozuměla jsem pocitům Natálčiny matky, která ležela rovněž s popáleninami ve Fakultní nemocnici. A to nejen proto, že mám také děti. Je přirozeným faktem, že v jakékoli mezní situaci, kdy člověk padne k zemi, už si neumí na nic hrát. Stane se z něj třesoucí se změť pocitů, strachu, bolesti a hrozné bezmoci. Najednou vás nebolí vlastní zranění, protože toužíte dát život za své trpící dítě. Věříte lékařům a zároveň se bojíte slyšet pravdu.
Ležela jsem se svým synkem v téže budově Fakultní nemocnice, kde nyní bojuje o život a vlastní budoucnost malá Natálka. Byli jsme na tomtéž poschodí, jen na jiném oddělení. Sledovala jsem v televizi lékaře, se kterými jsme běžně přicházeli do styku, jak pro zprávy popisují jejich obrovský společný boj o život malého bezbranného dítěte. Pevně věřím, že tento boj bude nakonec úspěšný.
Na jedné straně člověk schopný jinému pomoci a napnout veškeré úsilí na záchranu života jiného (nemluvím jen o lékařích, ale taky o dalších laskavých duších - Nicolas Winton, Oskar Schindler, či jiných, bezejmenných a statečných), který je podle některých teorií nesmyslný a nepotřebný … A na druhé straně člověk všehoschopný, který se neštítí uvrhnout v obrovské utrpení a bolest někoho jiného, byť by to bylo třeba malé dítě… a pak se pokojně vrátit domů, ke své rodině, svým dětem, a vést v podstatě mírumilovný život hodného člověka „odvedle".
Nedokážu pochopit (ikdyž je to možná i zřejmé), kdo může natolik zmanipulovat lidskou mysl, aby pozbyla jakékoli úcty k životu a lidství, a potlačila i své svědomí tak, aby mlčelo. A možná to ani pochopit nechci.
Někdy si říkám - kde je chyba? V odlišných způsobech života, ve kterých si navzájem vadíme? V odlišném jazyce? V odlišných zvyklostech?
Romské mentalitě lze porozumět, ale není snadné ji vždy přijmout. Židé jsou Bohem vyvolený národ a já ctím jejich historii i tradice.
U Boha jsme si všichni rovni, a před touto pravdou jednou budou stát i ti, kteří se dnes hrdě hlásí ke křesťanství, českým tradicím, Bibli - a zároveň nenávidí Židy nebo Romy.
Bůh nás stvořil a dal nám do vínku mnoho variací, ale všechny k obrazu svému. Nemáme v rukou takovou moc, abychom měli nárok na přesvědčení, že zde na Zemi má někdo větší práva na život, a dokonce k tomu stanovovali jakási kritéria - dobré fyzické i duševní zdraví, ekonomická aktivita, atraktivita, správná barva pleti… Pokud čteme Nový zákon, je v něm velmi patrné, kdo stoloval s těmi nejubožejšími, žijícími na pokraji společnosti. Kdo si z těch nejprostších vyvolil své následovníky. Kdo viděl v těch maličkých a nejmenších dědice nebeského království. Kdo si za šíření lásky a pokoje nakonec vysloužil smrt z rukou těch „moudrých, vážených a ctnostných".
Byl to Bůh samotný. Je to ten, ke kterému křičíme ve chvílích, kdy si přečteme o tom, jak někde umírají hlady ženy a děti, nebo když se dovíme, že člověk nám blízký zemřel vinou jiného. Nebo když nás postihne přírodní katastrofa. Nebo když opilý řidič srazí na přechodu pro chodce matku tří dětí, aniž by jej stihl nějaký trest. Nebo když 
istický vrah znásilní a zavraždí mladé děvče.
Bůh není zodpovědný za zlo a bezpráví páchané člověkem na jiném člověku. Není zodpovědný za to, když člověk dá ze své vůle prostor pro zlo vlastnímu odvěkému Nepříteli. Bůh dovede čekat a dát člověku pokaždé novou šanci. Jednou před ním bude stát každý za sebe. „…Pane, kdo obstojí?"
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1586
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 928
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1621
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 681
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20546
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2599
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2587
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1747
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. 
