Křesťanské jesličky č. 31 - Něco o mém muži.
- Rodičovství
- Demi
- 11.06.07
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Někdy nestačím sledovat, jak čas letí. Nejlépe to vidím na svém dítěti, nebo vlastně dětech, protože i naše druhé očekávané děťátko roste a hlásí se, a stále razantněji vyhledává svůj prostor v teď už trošku stísněných podmínkách... Ale sledovat, jak rostou děti to je podle mě to nejhezčí, co mě mohlo v životě potkat.
Včera mi manžel položil hlavu do klína a tiše čekal, zda neuslyší v mém bříšku lehounké bušení srdíčka našeho druhého syna. Pohladila jsem jej po hlavě a poprvé si všimla několika stříbrných vlasů, které mezi ostatními nebylo možné přehlédnout.
Něco mě přinutilo se usmát a připomenout si, že ten čas, který nám byl dán prožít společně, je naším požehnaným bohatstvím.
Kdo je vlastně ten, komu jsem řekla své „ano" před šesti lety na jednom starobylém hradě? Je to stále tentýž člověk, jako na začátku?
Je to jeden z těch, na kterého platí metafora, že muži jsou z Marsu… Neuklízí po sobě boty, takže častokrát máme v chodbě několik párů bot, o které zakopáváme. Když manžela požádám, aby je uklidil, stejně je musím nakonec uklidit sama, abych se o ně nepřerazila.
Zapomíná, že máme myčku, do které stačí použitý talířek a hrnek uložit a víc se o ně nestarat. Ale použité talířky a hrnky končí odnesené na kuchyňské lince, myčka je zcela ignorována.
Odkládač na oblečení v ložnici občas není vidět pod kupou prádla, vršeného jedno na druhé, takže na jaře z něj raději sama sklízím zimní košile.
Když poslouchá televizní zprávy, vím, že nemá smysl se jej na cokoli zá:,–(ního ptát nebo mu něco sdělovat, protože je mi odpovědí jakési „hmmm".
Připomínat mu narozeniny členů rodiny musím alespoň třikrát, ale on se mě stejně ještě počtvrté zeptá, kdyže to má ta švagrová tu oslavu, protože se mu to pořád plete…
Když mu napíšu seznam k nákupu, kde se vyskytne výraz jako kornspitz, mohu si být jistá, že mi zazvoní telefon a manžel bude chtít, abych mu přesně česky sdělila, co to vlastně chci a kde to najde - ačkoli jsem mu den předem vysvětlovala, že jde o druh tmavého pečiva…
Ale je to také člověk, který mi nikdy nezapomene říct „miluji tě", pevně mě obejme, když cítím, že zvládnout leckterou situaci je nad mé síly.
Je to někdo, kdo neváhá ke mě v noci vstávat, když je mi špatně, vařit mi čaj a ochotně naslouchat mému kvílení, které provází mé žaludeční potíže, ačkoli on sám brzy ráno vstává, protože odjíždí na služební cestu.
Je to ten, který s mě obrovskou péčí denně navštěvoval v nemocnici, nechal si promáčet košili mými slzami a mlčky mě hladil, když jsem oplakávala své první nenaplněné těhotenství.
Ten, který mě s účastí držel za ruku, když jsem rodila naše první dítě a dožadoval se u sester vidět je, když se narodilo a leželo pár hodin v inkubátoru.
Ten, kdo mi ochotně naslouchá, když mu o něčem vyprávím a vždycky je tu pro mě a našeho synka, a to mnohdy na úkor vlastního odpočinku.
Ten, kdo neváhá zaplatit mi drahé léky, ikdyž ty levnější bych určitě také snesla.
Ten, kdo bez protestů sní oběd, který se mi zrovna dvakrát nepovedl, a nezapomene mi pochválit bábovku podle nového receptu.
Ten, kdo mi říká, že by si život beze mě a našich dětí neuměl představit a opakuje mi, jak už se těší na druhé miminko.
Ten, kdo má v jednom vlasu víc poctivosti než kdokoli jiný v celém těle.
Kdo dbá víc o pohodlí jiných, než o své vlastní. Kdo není lhostejný k utrpení a strádání lidí, a zvlášť dětí, a ochotně se zapojuje do charitativních sbírek.
Kdo mi řekl, že pokud by se naplnila prognóza o tom, že bychom mohli mít druhé dítě postižené Dawnovým syndromem, dáme věcem volný průběh a přijmeme je…
To je můj manžel, muž, jehož příjmení mám tu čest nosit. Je to nyní šest let, kdy jsem svůj život spojila s jeho, a rozhodovat se znovu, nezvolila bych si jinak. Díky Bohu.
Kéž je víc takových, které mohou v životě konstatovat totéž…
Vaše Demi.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1589
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 929
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1623
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 682
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20554
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2588
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1748
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....