Křesťanské jesličky – Advent a čekání na radost
- Rodičovství
- Demi
- 30.11.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Může mít člověk v sobě místo pro radost, kterou potřebuje, aby žil v plnosti a pokoji? Může ho v sobě hledat, nalézt a rozdat, i když je vyčerpaný a vydaný do všednosti? Mohou starosti a strach z budoucnosti rozdusat plamínek naděje?
„Musíte být hrozně unavená,“ řekla mi sympatická tmavovlasá Fany, se kterou jsem mluvila poprvé v životě. Od vidění se známe dlouho a mě vždy velice zajímala. Povídaly jsme si o dětech, o všem, co přináší dennodenní péče o dítě se závažnou nemocí, a velice jsem se snažila působit pohodově a jeden by řekl „nad věcí“. Zhodnocení od Fany jsem si v mysli převalovala, zkoumala si je z mnoha úhlů a zkoumala jsem i sama sebe.
Do této chvíle jsem žila v přesvědčení, že na nějakou únavu ještě nemám patřičný věk, a tudíž nárok. Doma jsem se večer o trochu déle prohlížela v zrcadle a zjistila jsem, že ty temné šmouhy pod očima nebudou od rozmazané řasenky. A taky, že moje pleť působí všelijak, jen ne zdravě. To bylo letos počátkem léta.
Přešel čas prázdnin, podzim nám prodloužil svými slunečnými dny končící léto a pomaloučku se doba nachýlila přes Dušičky až do současných dnů. Únava už pro mě není žádným občasným jevem, ale každodenním souputníkem. Někdy mívám stavy, kdy se mi podlamují nohy a od rána se zase těším na večer, kdy se zakutám do peřin a budu spát. Často si slibuji, že si lehnu i během dne, pokud k tomu budu mít příležitost. Obvykle to ale dopadne tak, že se nadopuji vitamíny, občas si dám šálek kávy a den uteče.
Přemýšlela jsem, co s tím. Co kdybych si na sebe koupila něco hezkého? Hodil by se mi nějaký nový svetřík, moje bunda na zimu už definitivně skončila v kontejneru, a tak pošilhávám po výlohách, zda by se mi nějaká nová teplá líbila. Anebo bych mohla konečně vylepšit svůj nový záhon s růžemi a okrasnými keříčky. Už dlouho mám připravenou sbírku kamenů z dovolené, které jsou jako stvořené pro zahradní dekoraci. Taky bych si mohla přečíst tu knížku, kterou jsem si koupila, anebo se podívat na film z nového DVD.
Nakonec to za mě rozhodne čas. Přiblížil se Advent - čtyřtýdenní období, které mám velice ráda pro jeho tajemný půvab. Dovede nás k Vánocům, k něčemu líbeznému a tajuplnému, ke zvláštnímu souznění, které může člověk prožívat dnes stejně jako před staletími.
A tak se zvláštním vzrušením vybaluji z krabic adventní věnec (umělý, žel), svíčky, různě zdobené hvězdy, v obchodě s gustem vybírám nejvoňavější vánoční svíčku a dětem vyprávím o Mikuláši. Dárky pod stromeček vybírám co nejpečlivěji, se zřetelem na náturu každého, kterého se chystám obdarovat. Taky už pár týdnů trénuje náš chrámový sbor Českou vánoční mši, a já si dopřávám jeden večer v týdnu, kdy se s vášní zapojím do zpěvu a dvě hodiny si to užívám.
V Bibli čteme z proroka Izajáše nebo Nový zákon, kde většinou porovnávám počátky Evangelií. Fascinuje mě příběh tří králů (jak je možné, že jako jediní dokázali určit poselství ze zvláštní konstelace hvězd, a vydali se daleko k Betlému?), fascinuje mě ta proměna světa ve chvíli, kdy se narodil Ježíš. Stalo se něco neskutečně krásného a velikého, a při tom kromě několika lidí nikdo jiný neměl o ničem ani ponětí. Všichni Židé čekali na příchod Mesiáše, a jen několik málo jej poznalo a následovalo. Přišel mezi své a vlastní ho nepřijali.
Kochám se pohledem na předvánočně načančaný pokoj. Na Ondřejskou pouť na Hukvaldech se těším už několik týdnů, a tak jsme tam včera i s dětmi vyrazili. Pouť má svůj předvánoční půvab, většinou zde prodávají řemeslníci vlastní výrobky, ale narazit se dá jinak na ledacos… Koupila jsem si tam hrozně drahého, za to ale ručně šitého krajkového andělíčka, kterého jsem pověsila Daníkovi nad postel. Přesně tam pasuje, na poslední volný hřebíček ve zdi.
Únava se nějak proměnila. Ovládlo mě těšení se na každoroční prožití veliké a nádherné události, na dotek lásky a naděje. A ten shon za dárky, pečení cukroví, zdobení stromečku, sledování pohádek, pečenou rybu na různé způsoby, atd., to vůbec nezatracuji. Kdepak. I v ruchu, shonu, halasu koled v obchodech nebo všudypřítomných reklam lze v duši prožít Tichou noc.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1586
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 928
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1622
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 682
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20547
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2600
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2588
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1747
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
jsou pro mě jako balzám
), ale drobné radosti člověka fakt povzbudí. Chce to si je ovšem připustit nebo přímo vyhledávat. Každý den, i ten blbý, je něčím hezký, jako adventní rozjímání jsem si řekla, že se na ty maličkosti musím zaměřit. Uvidím, jak se s tím popere moje perfekcionalistická dušička 
!
, ale sednout si s přáteli nebo sousedy a vzpomínat na Ty, kteří už mezi námi nejsou. 
Posedět a povídat si, jako dříve, když přišla celá ves k jednomu člověku, dostali pohoštění a odcházeli v noci domů, bohatší o kouzelná vyprávění od třeba místního mlynáře, kronikáře, rychtáře… 
. Ale je to Česká mše vánoční, na slova Václava Renče, z roku 1946. Není to tedy takový starodávný klenot, ale jinak moc krásný. Asi si ho budu zpívat ještě dlouho po svátcích.
