Ledvinový deníček 4 aneb Normální život

Život s nefunkčními ledvinami se smrskne jen na dvě polohy. Dialýza a to ostatní. Nelze nikam utéct ani se tomu vyhnout. S železnou pravidelností usedáte na několik hodin do křesla k přístroji, který vás drží při životě. A jako leitmotiv se táhne žízeň. Musíte odměřovat každou kapku, protože vaše tělo nemilosrdně zadržuje vodu a okamžitě vám to dá sežrat (nebo vám to alespoň připomene lékař při kontrole). Samozřejmě žít s dialýzou lze a někdy vám nic jiného nezbývá. Přesto se naděje většiny pacientů upíná k transplantaci. Je to takový milník mezi normálnem a nenormálnem. Druhé narozeniny. A teď už i já mám ten normální život. Jsem vděčná za každý den.

Ledvinový deníček 4 aneb Normální život Ledvinový deníček 4 aneb Normální život Zdroj: Canva

Absolvovala jsem všechna vyšetření pro zařazení do čekací listiny. Kvůli covidu to trvalo déle než bývá obvyklé, ale na začátku tohoto roku jsem konečně dostala požehnání k transplantaci. A protože se v mezičase jeden mně velmi blízký člověk nabídl, že mi daruje ledvinu, podstupoval nezbytná vyšetření i on. Proto jsem neputovala na čekačku hned. Nejdřív bylo nutné ověřit, zda se může Dárce jedné ledviny „zbavit“ a zda moje tělo jeho ledvinu vůbec bude akceptovat. Tomu se říká vzájemná shoda (cross match) a jde o zjištění přítomnosti protilátek proti neshodným antigenům dárce.

V průběhu covidového jara jsme se tak prokousávali všemi zbylými vyšetřeními a testy. Verdikt přišel někdy v dubnu. „Oba pacienti jsou způsobilí k operaci a mají perfektní shodu.“ Supeeeeer! Boucháme špunty! Naše nadšení ale záhy zchladila doktorka transplantcentra a náš starý známý covid. Část kapacit musí být vyhrazena pacientům ve vážném stavu a z bezpečnostních důvodů se neprovádí transplantace od živých dárců. Takže se zase všichni uklidníme a jedu dál pěkně na dialýzku, trpím žízní a proklínám permanentní katetr, kvůli kterému se nemůžu ani pořádně osprchovat.

Až jednou volá známé telefonní číslo a hlas na jeho konci jen tak mimochodem prohlásí, že za 14 dní nástup do transplantačního centra. Ty dva týdny utekly jako voda. Rychle jsem vyřídila vše nezbytné v práci, nakoupila pár drobností do nemocnice, sbalila kufr a vyrazila vstříc novému životu. Přiznám se, že nervózní jsem byla. Po nepříjemných zkušenostech z minulé operace jsem se bála komplikací, měla jsem taky strach, že na poslední chvíli operaci zruší a já tak budu muset pokračovat v dialýze a čekat na ledvinu mnohem déle.

V den D jsme přijeli s Dárcem do nemocnice, kde nás po nezbytné přijímací administrativě odvedli na oddělení. Všichni byli velmi milí, vše nám vysvětlili, jak to bude probíhat, co se bude v následujících hodinách a dnech dít. A na Dárce tedy byli všichni obzvlášť hodní a všichni mu připomínali, že je hvězda a šampion. Což opravdu je. Byla jsem ráda, protože na rozdíl ode mě, byl Dárce přece jen víc vyděšený a nemocnici zvládal hůře. Přes veškerý strach následující den ulehl na vozík odvážející jej na sál s velkým odhodláním v očích. Rozloučení bylo hodně emotivní…

Mně nezbývalo než čekat. Čas jsem si krátila povídáním s klukem, který měl po operaci 2 týdny, brouzdáním na internetu a psaním s rodinou. Po dvou hodinách sestřička donesla obvazy a to znamenalo jediné. Zavázat nohy, převléct se do erární košile a vyrážíme na sál. Pak už to šlo ráz na ráz. Krátký rozhovor s anesteziologem. Píchání epidurálu, vtípky o tom, že mě nechají vzhůru (klidně, proč ne, magor jsem na to dost) a pak už jen slyším, že vedle se ptají, jak jsme na tom. Poslední, co jsem slyšela bylo, že mi píchli Propofol. Tma, nic a najednou se probouzím a kdosi mi říká: „Operace proběhla v pořádku, všechno šlo hladce.“ Cestu ze sálu si nepamatuju, probouzela jsem se postupně na JIPu. Díky neustále proudícím analgetikům do epilinky mě nic nebolelo a po dvou hodinách jsem byla už natolik čilá, že jsem byla schopna zavolat rodině.

Byla jsem překvapená, jak rychle rekonvalescence postupovala. Den po operaci jsem začala rehabilitovat. První sed na posteli. Další den jsem byla schopna ujít pár kroků, rozsah pohybu se zvyšoval přímo raketovým tempem. Dárce měl operaci komplikovanější, takže začátky po operaci měl horší. Ale po 3 dnech jsme už brázdili chodby oddělení společně, v jedné ruce močové pytlíky a v druhé drény, zkrátka hvězdy.

Dárce propustili z nemocnice po týdnu, mě po 10 dnech. Každý den od operace s cítím lépe. Ledvina funguje ukázkově a na každé kontrole dostává pochvalu. Přestože jsem se s dialýzou cítila docela dobře, až po transplantaci mi došlo, jak moc mě moje nefunkční ledviny ovlivňovaly. Mám teď mnohem víc energie a celkově se mi vrátil pozitivní pohled na svět (jasně, jedu stále na vlně euforie, ale věřím, že mi to vydrží). Okolí mi říká, že se mi vrátila jiskra do očí a že zkrátka vypadám lépe.

Jsem vděčná. Jsem vděčná svému Dárci, který se odhodlal darovat mi kus sebe. Je to můj anděl na zemi. Jsem vděčná současné medicíně a děkuji všem sestřičkám a doktorům. Všichni mají můj obdiv.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Bubllenka
2637
10.12.21 07:30

Ufff, velký příběh…. Dárce je opravdu hvězda. Ač by kde kdo řekl, že je taková solidarita samozřejmost, tak opravdu není a to mnohdy ani v úzkém kruhu rodiny.
A nikdo z nás nemůže říct, jak by se zachoval, dokud by se do takové situace nedostal.
Za mě jste hvězdy oba! Přeju už jen zdraví!

  • načítám...
  • Zmínit
Helca83
5006
10.12.21 08:22

Vsechny Tve denicky jsem cetla jednim dechem, drzela palce a posledni dobou doufala, jestli se dockame vydani dalsiho, se stastnym zaverem. Super, ze se povedlo a take preju Tobe i darci hodne zdravi :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
mirkaazzuri
691
10.12.21 09:40

No, hodně silný příběh a moc hezky se to četlo, máš pěkný styl psaní.

Jsem ráda, že to dobře dopadlo a oběma přeju spoustu zdraví! Jsi hrdinka a Dárce je borec!

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17003
11.12.21 07:27

Super že to tak dobře dopadlo, Dárce je borec (teď jsem málem napsala Dárec;)) Rodina si má pomáhat, přeju vám hlavně hodně zdraví! Příbuzná dělala na dialýze v nemocnici léta…

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17003
11.12.21 07:30

@mirkaazzuri Koukám že jsme se ohledně Dárce shodly;) Ale já tvůj příspěvek četla až po dopsání svého, i když to vypadá jako přes kopírák;)

  • načítám...
  • Zmínit
Burj Chalifa
36504
11.12.21 14:39

Smekám před Dárcem a Tobě přeji vše dobré :kytka: Užívej života :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
trojskahelena
388
14.12.21 16:47

Děkuji vám všem za milé komentáře @Bubllenka @Helca83 @mirkaazzuri @Jahudka82 @Burj Chalifa
Dárce je opravdu borec, šel do toho odhodlaně, ani na okamžik nedal znát žádné pochyby. V nemocnici jsem se seznámila s klukem, kterému dal ledvinu tatínek. Jsou to andělé :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5619
15.12.21 19:53

Přemýšlím nad tvým Dárcem, ty jo, klobouk dolů za jeho lásku a odvahu. Zdraví vám oběma a velká, veliká poklona Dárci.
Edit: po přečtení předchozích 3 deníčků velkou, velikou poklonu i před tebou, že jsi to zvládla. Neměla jsi to vůbec jednoduché. Drž se :hug:

Příspěvek upraven 15.12.21 v 20:29

  • načítám...
  • Zmínit
dendishek
1137
17.12.21 19:09

Dnes jsem přečetla všechny vaše deníčky.

Uff, klobouk dolů. Nemohu si ani představit, co jste prožívala. Teď už snad bude dobře.

Těžká životní zkouška, kterou jste zvládla na jedničku. Přeji Vám jen to nejlepší :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Ledvinový deníček aneb Cesta za normálním životem 3

Ledvinový deníček aneb cesta za normálním životem 2

Ledvinový deníček aneb Cesta za normálním životem