Letní láska

Když se vám do života připlete láska, je to v tu chvilku to nejkrásnější, co se vám mohlo stát. Ale co když se ukáže i smrt? Toto je příběh mé jediné letní lásky. Mohla to být láska na celý život, ale...

Vyrůstala jsem v jedné malé vesničce, na jihu Čech. Necelý kilometr od baráku jsem měla kemp, kam jezdili na prázdniny i cizinci. Jednoho krásného dne, na moje 15. narozeniny, jsem se rozhodla, že strávím den u vody.

Potkala jsem pár kamarádů, trochu jsme blbnuli a rozhodli jsme se, že si půjčíme lodičku. No… byl to blbý nápad, lodička se s námi převrátila a mě praštila do hlavy. Od té chvíle si nic moc nepamatuju. Až když mě někdo vytáhl na břeh, jsem si všimla, že ten někdo je ten nejkrásnější kluk, co jsem kdy viděla. Po chvilce, co jsem se vzpamatovala a byla zase při smyslech, jsme si začali povídat. Hodně se strachoval, jestli jsem v pořádku, a ptal se, jestli nechci zavolat sanitku. Až na šok a hodně velkou bouli mi nic nebylo. Ptala jsem se, kde mám kamarády… no hrdinové samozřejmě zdrhli a nechali mě tam. Ten kluk mi zachránil život. A byl tak milý a hezký.

Jmenoval se Leo bylo mu 17 a přijel s rodinou na týden z Rakouska. Celý týden jsme pak strávili jen spolu. Domů jsem se chodila jen vyspat a ráno jsem zase spěchala za Leem. Byl to ten nejkrásnější týden v mém životě a jako správná puberťačka jsem byla zamilovaná až po uši. Jeho odjezd domů byl pro mě tak moc těžký, tak moc jsem chtěla, aby se mnou zůstal.

Slíbil mi, že si budeme volat, psát a že za mnou přijede atd… Měsíc jsme si každý den, každou volnou chvilku volali a psali. Jednou mi volal, že má jeho táta jednání v Česku a že pojede s ním, aby mě alespoň na 2 dny viděl. Přijel a já byla zase štěstím bez sebe. Po 2 dnech, když si pro něj táta přijel, mi Leo řekl, že ten rok nějak zvládneme a až mu bude 18, tak se přistěhuje za mnou a budeme už jen spolu. Abych mu věřila, dal mi krásný prsten se slovy, že je to předzásnubní prsten. Pravý prsten mi dá prý, až se přistěhuje. Odjel a už se neozval.

Za 2 dny mi volala jeho maminka, že měli Leo a jeho tatínek při odjezdu nehodu. Tatínek ležel v nemocnici v komatu a Leo… Leo to nepřežil. Prý byl na místě mrtvý. Můj svět se zhroutil. Víc jak půl roku jsem byla úplně na dně, nikam jsem nechodila, s nikým jsem se nebavila. Potom se mi jednu noc zdálo, že za mnou Leo přišel ve snu. Řekl mi, že netrpěl, že to bylo rychlé a že je teď na hezčím místě a že si počká, až tam přijdu taky. Ráno jsem se probudila po hodně dlouhé době odpočatá a vnitřně vyrovnaná. Postupně jsem se začala vracet do normálního života.

Letos už je to 15 let a není den, kdy bych na něj nemyslela, i když mám super muže a úžasného syna, Leo v mém srdci zůstane napořád.

Přečtěte si také

Život na vedlejší koleji (2. díl)

Život na vedlejší koleji (2. díl)
  • Anonymní
  • 27.04.26
  • 943

Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
5040
12.6.18 12:13

To je mi líto. Smrt mladého člověka je vždycky tragédie. Můžu se zeptat, co říkali rodiče na to, že se chceš v patnácti zasnoubit s cizincem, kterého znáš týden? To mi přijde trochu kách.

  • načítám...
  • Zmínit
4102
12.6.18 15:41

@Čičorečka mela jsem jen tatu..bral to jako lasku dvou pubertaku, takze to nebral moc vazne :mrgreen: ale myslim ze kdyby nakonec fakt melo dojit na „vec“, tak by asi hodne rychle a tvrde zasahl ;)

  • načítám...
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele