Máme doma ADHD
Nikdy jsem si nemyslela, že se s tímto setkám máme v rodině dítě s ADHD. Začalo to teprve před nedávnem.
Dominik, syn mojí sestry, se narodil jako zdravé, krásné miminko v roce 2009. V roce nám doktor řekl, že je trochu opožděný, ale že se malý srovná.
Když měl tři roky, byl divný. Pořádně nemluvil, neuměl poznávat barvy, měl občasné záchvaty vzteku. Nakonec ho ani do školky nechtěli vzít. Prý až podle toho, co řeknou lékaři.
Ségru a malého čekala řada vyšetření, ježdění všude možně po doktorech - dětský psycholog, raná péče, logopedie a dětská neurologie. Diagnóza zněla, že je malý pomalejší ve vývoji a má středně těžkou mentální retardaci. Ségra brala do jeho čtyř let příspěvěk na péči - teď jí ho vzali, prý už je malý zdravý.
Nedávno jsme byli na dětské neurologii a přišla další diagnóza. „Váš chlapeček má ADHD s autistickými rysy. Připravte se, bude to běh na dlouhou trať,“ zněla slova dětské neurologické doktorky.
V této chvíli je to tak, že malý pozná barvy jen ve formě: červená-jahodová a podobně. Mluvit se naučil, do školky ho vzali. Má svoji asistentku, která s ním je ve školce 4 hodiny.
Čeká nás dlouhá cesta, ale já věřím, že malý to zvládne. Ségře jsem ochotná za každou cenu pomoct. Nebude to lehké, vím to. Ale pro děti cokoliv, i když nejsou moje.
Domi, třeba si to někdy přečteš. Tento deníček jsem napsala pro Tebe, zlatíčko.
Teta stojí a vždycky bude stát při Tobě.
Miluji Tě, broučku.
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 1055
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 500
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 473
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 209
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1845
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 3614
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1331
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1353
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 816
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3549
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...