Mateřství na pranýři

Co když si dovolíte otevřeně před světem mluvit o tom, co ženy na mateřství tíží? Lidi nemají rádi, pokud jim boříte jejich mýty a berete ráj. Odmítají vidět krutou pravdu a nasazují si pobouřeně masky.

*

Lidi mi neustále cpou, že mám být šťastná, že mám dceru, a vůbec si na nic nestěžovat. Nedej bože se nad ní nerozplývat. Vadí jim, že hovořím o mateřství bez obalu. Netetelím se blahem. Cpou mi různé kecy o tom, jak je to dítě nešťastné a že jsem neměla mít děti. Jen proto, že nedokážu jako oni vidět jen ta pozitivita.

Mateřství není jenom o rozplývání se nad spícím andělíčkem. Je to i o dost jiných věcech, co nechtějí ženské říkat, a ten, kdo je řekne, jde na pranýř. Když se člověk stane matkou, jeho život se zcela změní. Hodně věcí si musíte odepírat nebo nad nimi už jinak přemýšlet. Co šlo bez dítěte jako po másle, už je s ním těžší. Ačkoliv ne každý to tak má. A je mylné se domnívat, že jde jenom o přechodnou záležitost.

Má to své klady, ale i zápory. Ten, kdo je nezažil, nevěří. Pár příkladů:
Některé děti dokáží každý den řvát kvůli každé hlouposti. Poslouchat třeba každodenní řev kvůli tomu, že se chcete napít… Dítě vám leze potřené páchnoucími lejny všude možně po stole. Vy se snažíte mu utřít zadek, zároveň ho držet, aby nespadlo, zatímco vám div neleze po stropě. Rovněž se snažíte, aby vás neopatlalo. Přijde čas, kdy děti berou do ruky věci. Některé děti berou absolutně vše. Jako pro matku, je spánek pro vás luxus a sprosté slovo pro vaše dítě.

Padl na vás los a bůh vám nadělil náročnější dítě. Ten, kdo neměl to potěšení, si nedokáže představit, jak je těm, co ano, úzko. Nejhorší na tom je to, že ty situace jste nuceni zažívat neustále a lidi okolo vás nechápou, o čem mluvíte. A když z toho nemůžete pryč, je těžké se přetvařovat a dělat, že jste ten nejšťastnější člověk na světě. Zoufale voláte po svém starém životě a závidíte bezdětným. Neznamená to, že byste své dítě nemilovali. I tohle však do mateřství patří. Jsou chvíle, kdy vám je i do breku.

Nicméně, pro své okolí se stáváte hned špatnou matkou. Někým, kdo neměl mít děti. Vaše dítě určitě musí trpět a mít pokažený život, jen proto, že si dovolíte vyvracet mýtus. Mateřství není procházka růžovým sadem. Je hodně o sebeobětování se ve jméno potomka.
Jako prvorodička jste zmatená a naštvaná zároveň. Všude se mluvilo o tom, jak je mateřství nejkrásnější období, a ono je to jinak. Máte nastudované všechny poučky, které jste si pilně biflovala do hlavy ještě před porodem. A teď vám slouží místo toleťáku.
A když si dovolíte světu říct: „Sorry lidi, ale ona je ta cesta sakramentsky trnitá!“, hned vás vedou jako masového vraha na popraviště. Jakékoli hovoření o záporech mateřství není přípustné. Dovolíte-li si však o nich hovořit, o mateřství bez té krásy okolo, pocítíte tvrdou ruku lidu. Najednou existuje jenom znaménko rovná se. Jste unavená a uvnitř brečíte? Vaše dítě trpí a je nemilováno. Nemáte masku nesmírně šťastné matky 24 hodin denně? Připravujete svému potomkovi cestu plnou utrpění.

Lidi si neuvědomí, že podstatné není nošení masek, přetvářek, ale to, jestli lze vidět slunce za mrakem. A to je podle mě důležitější. Naučit svého potomka vidět svět takový, jaký je. A ujistit ho, že i když byste ho kolikrát nejraději přerazili, máte ho rádi. Láska není o tom, tvářit se, že je vše v naprostém pořádku. Ani žít ve vysněním ráji, kde odmítáme vidět hady, namísto je přijmout jako jeho součást.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
4920
25.6.18 01:17

8o Já teda nevim jak ty, ale já se klidně svěřim známým a přátelům, že mateřství je pro mě těžké a ještě mi nikdo neřekl, že jsem špatná matka.

Naopak. Teď jsem potkala spolužačku ze střední. Ptala se mě, jak to zvládám s dvěma malýma dětma. Když jsem jí řekla, že vůbec a jsem ráda, za každej přežitej den, tak mi ještě řekla, že jsem dobrá.

  • Nahlásit
  • Zmínit
17299
25.6.18 05:18

Nejdřív jsem si říkala, co je to za blábol, jaké že by člověk neměl mít děti, když vidí i negativa mateřství. Pak jsem koukala na autora. U tebe je to zakladatelko bohužel něčím jiným, chápu, že řada lidí si myslí, že ty jsi dítě mít neměla a že to dítě je chudák. Nemáš pravdu v tom, že ta negativa nejsou pomíjivá. Máš ještě malé dítě, ale věř, že pomíjivá jsou. Přijdou jiná těžká období, ale budou střídány s obdobími veselými. Přeji ti, ať je těch veselých co nejvíce.

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.6.18 05:24

@vertunka jo, mám to podobně. Děti mám teda tři (3 a 5 let a 11 měsíců) a ať řeknu cokoliv (je to náročný, v pohodě - podle aktuálního období :lol: ), tak reakce okolí: já tě obdivuju :lol: takže záleží, jakýma lidma se obklopuješ :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
882
25.6.18 06:40

Podle návštěvy tvého profilu a pročítání Ytvých diskuzí, by jsi v první řadě měla vyhledat odbornou pomoc (tim nemyslim založení další diskuze, či deníčku), ale nečekat tady na to, až ti někdo konečně napíše to, co ty chceš slyšet, aby se ti “ulevilo” … pomoc psychologa by ti vazne pomohla více a to myslím v tom nejlepším slova smyslu. Dej dohromady sebe v první řadě, než začneš hledat problémy v druhých..přeji hodně štěstí do života :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
31551
25.6.18 07:26

To jsou kecy. Nikdy jsem nemela problem rict, ze jsem unavena a nevyspala.
Normalni clovek neceka, ze materstvi je prochazka s kocarkem a slus.

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.6.18 07:54

Já tedy nevim, v jaké společnosti se pohybujes, ale v mem okolí je naprosto bežné mluvit o únavě, poblitych vlasech, nekoncicim řevu apod. Taky neznám nikoho, kdo by si myslel, ze mateřství je o rozplyvani se nad spicim miminem a o ničem jiném. Spis vidím problém v tvém postoji než v ostatních

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.6.18 07:55

První dva měsíce s malou jsem si stěžovala každému, koho jsem potkala. Byla jsem nevyspalá, nestíhala jsem si ani odskočit na záchod, natož si třeba umýt hlavu :-D. Před porodem by mě ani nenapadlo, že „TO“ v noci nespí a že „TO“ budu po celé dny a noci chovat a bude mi hodiny brečet v náručí. A když mimčo usnulo, tak jsem zase nemohla usnout já, protože jsem se bála, aby se jí něco nestalo. Po dvou měsících Elenka poprvé spala celou noc a dnes, když jí je půl roku, jsme parťačky. Je to nejúžasnější, co se mi zatím v životě podařilo. Je to usměvavá holčička, která mi dělá jen radost.

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.6.18 07:57

Jo a hlavně jsem chtěla napsat - moje máma a babička se prý ty první dva měsíce bály, že se Elenky chci vzdát! Protože je překvapilo, že si stěžuju.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5136
25.6.18 08:01

Já mateřství neřeším, prostě ho beru tak jak je i se 4 dětma. Čím víc člověk dumá nad nesmrtelností chrousta, tím je to horší. Ale jinak nevidím problém se svěřit, že něco v mateřství nedávám,od toho jsme lidi, ne superženy. Ale obecně si myslím, že mateřství až taková hrůza nebude, koukaje na demografickou křivku ve světe. :srdce: :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4629
25.6.18 08:05

Jeste, ze uz dite mam. Po přečtení tyhle depky bych si žádný neporidila :mrgreen: :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.6.18 08:16

@Black91 Děkuji pěkně, ale u psychologa jsem už byla. Pomohl akorát tak moji peněžence.

A divily byste se kolik lidí si myslí, že mateřství nemá žádná negativita. Zvláště muži a mladé bezdětné ženy. Hodně lidí je ovlivněno časopisy a články o supermámě.

Příspěvek upraven 25.06.18 v 08:23

  • Nahlásit
  • Zmínit
191
25.6.18 08:20

Tobě pořád někdo něco cpe. Vykašli se na ostatní, žij tak, jak to vyhovuje tobě a svůj drahocenný čas věnuj relaxaci a ne psaní blábolů na emimino. Uleví se ti. A zkus nevidět všechno tak černě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
859
25.6.18 08:38

No, jestli je tvým koníčkem líčit okolí, jak je být matkou hrozné a nic jiného v krámu není, tak se nediv. Jak to znám od sebe i od okolí, tak opravdu není problém mluvit i o tom, co je únavné, otravné, těžké… Když u toho tak nějak všichni chápeme, že ty děti nejsou největší zlo našeho života.

Jinak mi přijde, že hlavní vymknutí z reality jsi zažila ty - a teď to připisuješ okolí. Fakt sis myslela, že být mámou budou jen duhy a jednorožci? Svět z reklamy na Pampers? Já nemám náročné děti, spíš naopak - a stejně bych je tak dvakrát denně s radostí vyhodila na mráz. Stejně bývám unavená, naštvaná, někdy si nevím rady… Akorát z toho tak nějak nejsem zaskočená. Spíš je o lepší, než jsem čekala :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
3154
25.6.18 08:42

Ty jsi už dávno měla brát AD, pro dobro sebe i tvého dítěte. V současné době mi přijde skoro v módě s jedním dítětem nestihat. Před čtyřiceti lety byly požadavky o dost větší a tolerance o hodně menší. A když bylo dítě po půl roce uřvané a nenechalo matku ani chvíli na pokoji, tak se to bralo tak, že je rozmazlené. A když matka neměla uvařeno, vypiglovano, plenky vyvareny a vyžehlené a nebyla s dítětem minimálně dvakrát denně venku, tak už byla pro všechny šmudla a pomalu se zvažovalo, jestli už to není na podnět na sociálku. Nějaké poporodní deprese nikoho nezajímali.
Můžeš být ráda, že jsi matkou v době, kdy se plenky hází do popelnice, k jídlu stačí ohřát skleničku a můžeš si beze studu říct o pomoc.

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
25.6.18 08:48

A já mám zcela opačný názor - a to takový, že ta pozitiva je třeba hledat. Určitě nepatřím mezi ty, kteří by si chtěli lhát do kapsy a klidně se pobavím i o těch negativních stránkách, o tom, co mě tíží, co mi přijde složité… Neřekla bych, že všichni vedou matku na pranýř, sotva si postěžuje, protože překvapivě, většina ostatních lidí má taky děti a zkušenosti, takže pojmy jako den blbec a bordel v bytě a podobné jim nejsou cizí. Většinou si s kamarádkami spíše z legrace a v dobrém zanadáváme, že to jinde vypadá podobně… pokud tě někdo vyloženě pranýřuje za mateřství, tak je tedy asi podstatná chyba v okolí. Nebo to špatně vnímáš. :nevim: :kytka: Přeji ti, ať se ti žije šťastněji a nemáš tyto špatné pocity, zkus na tom nějak zapracovat. Mimochodem částečně tvé negativní pocity chápu a vlivem okolí, ve kterém jsem kdysi žila, jsem se dostala taky do velmi negativní roviny vnímání sebe i své role matky a o takovém očistném procesu jsem napsala i jeden deníček , takže zkus mrknout, snad tě trochu povzbudí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1274
25.6.18 08:50

Tak jsem si prosla zbezne tvuj profil. Mam jednu radu, objednej se k psychologovi. Tohle sama nezvladnes. Moje deti jsou hodne a klidne povetsinou, ale i tak z nic nekdy fakt silim a modlim se kdy se otevrou dvere a vrati se tatinek z prace. Hlidani taky nemame. Stejne si dovoluji tvrdit, ze materstvi je pro me nejkrasnejsi obdobi. Jenze ja deti vzdycky chtela, zadny chytry knizky nikdy necetla a byla pripravena i na variantu nespavce a řvouna. Pamatuju si od sve mladsi segry, ktera byla takhle uknucena do 4 let 8o

  • Nahlásit
  • Zmínit
1866
25.6.18 08:50

Z deníčku cítím nenávist k sama sobě, tvému okolí a bohužel i k tvému dítěti, které ti zničilo tvůj dosavadní pohodlný život.
Napadlo tě, že problém může být v tobě? Život máš takový, jak si ho zařídíš. Mateřství přináší krásné chvilky i momenty, kdy hledáš nejbližší babybox, ale je na tobě, jak se k problému postavíš a vyřešíš ho.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
25.6.18 08:59

@Izumi Miyako nevim,jestli bych kritiku muze ci mlade slecny zas brala az tak vazne. Nad teletem mavnes rukou-vsak i ona se docka onoho „pozehnani“ a pokud by me kritizoval muj partner, neni nic jednodussiho, nez mu jeho plod vrazit na vikend. Nedelej si veci tezsi a neprozivej tak moc,ze je to narocne. Je, to deti jsou…rve,no a co,scena na pisku ,no a co- myslis, ze to soudna matka nezna? A proc utiras pokadene decko na stole? ja to delam ve vane ;)
Spis mam z tebe pocit, ze se zenes prave za tou dokonalou superzenou a svet je tak zly a nikdo ti nerozumi. Asi to vidis velmi zvlastne,protoze ja neznam moc mamin,o kterych by nekdo tvrdil, ze jsou spatne,jen proto, ze nevyskaji blahem z toho,ze se nevyspaly.Nase banda na hristi si teda svorne zanadava a druha pulka dospava :mrgreen: a ja padam na hub.u teda fest :jazyk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
178
25.6.18 09:24

Já někde četla, že pocit štěstí rovná se realita minus očekávání. Asi jsi hodně očekávala. Před svým okolím možná mluvíš JEN o těch negativech, a proto máš pocit, že ti nerozumí. Určitě je na tom, že máš dceru (předpokládám že zdravou) i něco pozitivního ;) na idnes.cz bylo nedávno video o tom, jak se matka stará o 12letá postižená trojčata, není špatné si udělat srovnání o tom, kdo to má těžší…

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.6.18 10:07

Ano přiznávám, že jsem jako bezdětná očekávala něco jiného než se mi dostalo. Ale přesto. Neočekávala jsem, že mi dítě bude hystericky řvát 100× za den kvůli tomu, že si vzalo hračku nebo si stouplo. Poslední dobou se mi zdá, že čím víc se ji věnuji, tím víc řve. Taky jsem neočekávala, že mi matka bude dělat scény, že si nemůže ožírat na zahradě rybíz. Jestli se snažíte najít mezitím souvislost, tak hodně štěstí.

@svycarka Ty chodíš po každé přebalovat do vany? Nepoužíváš přebalovák?

Btw. jsem zvědaví, jestli si někdo všimne i té omáčky okolo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.6.18 10:16

@Izumi Miyako no tak pokud si stěžuješ bezdětným ženám a mužům, tak nechápu, čemu se divíš :nevim: navíc mi to trochu zavání neustálým stěžováním z tvé strany a to nikdo dlouho nevydrží poslouchat :nevim: nevím no, prijde mi, že většinu těch problémů si děláš sama :nevim:

Děti mám tři, celkem rychle po sobě, ale žádný mi nelezlo po stole popatlaný bobkama. Žadnýmu jsem netolerovala řvaní, že chce napít atd. :nevim:

A ano, vím co to je náročný dítě. Ale pokud se dítěti věnuješ a vychováváš ho, časem nemáš problém.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2133
25.6.18 10:33

A ja treba chapu jak to mysli, viz jeden koment vyse, nac si stezuje, s jedni. Ditetem nestihat, v dnesni dobe, driv se pleny praly a zeny mely navareno a jeste uklizeno a nestezivaly si. O tom to je, dnes nekdo neco rekne a hned podobne komenty. Mam dceru od narozeni nespavou, hrozne akcni, sceny kvuli vsemu, od rana do noci, diky bohu uz to polevilo, ale kd, z jsem si postezovala bud mi rekli, ze co si stezuju, jed o dite, zadne dite nebo jak to delaly zeny driv. Kupodivu nejvetsi pochopeni melx bezdetne kamosky. Ty s detma vubec, i kdyz mely dve a ani jedna nevi, co je pul roku vstavat co hodinu, protoze dcera prv i pul rok nespala dyl nez hodinu, pres den jen pul hodky v kuse, kocar, nositko vse bojkot. Pres den rev ci hrizne akcni dite, zacala lip spat az kolem 2.roku a i ted 2 a pul se budi 2-3× za noc, nejdy usne az v 10, proste za boha driv ne, zkusili jsme vse, ve3 vstabe a do pul6 vzhuru, pak usne na necelou hodku a je akcni, pres den uz nespi, furt jen lita. Udrzet s ni tempo.. Aspon uz se tolik nevzteka, nema potrebu spanku, ja ale ano a kdyz reknu, ze jsem ko, tak z ceho, s jednim ditkem..mam dve kamosky s detma a jim spi deti celou noc pomalu od sestinedeli, vydrzi si hrat v rohu s hrackama hofku v kuse, na hristi si delaji babovicky, ony sedi a ctou si, ja to neznam. Ta moje vydrzi sedet jen max5 minut, furt leze a lita, zkousi veci, co jsou pro starsi decka.. Zas je sikovna dost, ale mam jen jedno, tak na co si stezuju :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2133
25.6.18 10:41

@Verunecka289 mne dite taky nelezlo po stole od hovinek, ale vim co mysli, nekdy jsme ni drzeli 3, abychom ji prebalili a nikdy jsme ji to netolerovali, je proste zivelna a vzpupna, kdo nezazil.. A to je ono, nekomu reknes, ze prebalit dite je narocny a klepe si na celo, protoze to nezna, mne zaboha nechtela do pleny, byl to x mesicu boj, nastesti rivnou sama presla na nocnik, kopala, mlatila s se ou, cely telem, rvala se z pleny, nocnik v te dobe nechtela, jecela jak kdybych ji vrazdila, trvalo to dlouho, nezlomilo ji nic, kazdy prebalovani boj, nekdy mensi, nekdy hirsi, jednou to fakt neslo, drzel ji manzel, ja i babicka a stejne to trvalo, nez jsme ji do plrny dostali, jak rikam, kdo nezazil, neuveri

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
25.6.18 10:49

@Izumi Miyako Ja ti trochu rozumím, když jsem po prvním porodu nedokázala vůbec spát a měla slušný náběh na poporodní depku, pořád brečela že to nezvládám atd., taky všichni kolem „co bys chtěla, máš zdravý děti, lidi jsou na tom hůř“, ale oni tyhle řeči moc nepomůžou, spíš naopak, ještě vzbuzují pocit viny, že nemáš to dítě dost ráda, že nejsi dobrá máma, protože furt brečíš a přijdeš tak akorát o mlíko,což se pro mě rovnalo absolutnímu selhání v tu chvíli, kdybych nemohla ani kojit, i když zpětně by mi to možná pomohlo, malý se do roka a půl budil co 1,5-2h, dobře spal jen cca do 3 měsíců, se zubama přišlo peklo, který nikdo nechápal a všichni říkali, to jsou prostě děti, naše taky nespaly a přežili jsme to…doma se po mně taky chce, být neustále pozitivní, na nic si nestěžovat, nemám právo být unavená, vynervená když malá řve a starší neposlouchá, nemám nárok na čas pro sebe, protože já se přece nepotřebuju odreagovat a odpočívat, když nechodím do práce…že mám práci 24 hodin denně, od dítěte se nehnu, všude ho tahám s sebou a občas mi z toho hrabe, nikoho nezajímá…babičky si malou během návštěvy poňuchňají a stačí, pohlídají když je to nutné (zubař, gynda), ale samy se nenabídnou a já je nechci otravovat, tatínek radši vezme staršího a jede s ním na výlet, mimino občas povozí, ale to musím využít k úklidu, teď teda vyjímečně jsem si domluvila holiče, ale na neděli, takže jsem už měla uklizeno, jinak by to neprošlo…i obočí jsem si nechala udělat, to jsem teda měla malou v kočáru s sebou, naštěstí spící…chce to si ten čas pro sebe prostě nějak zařídit, cvičit chodím teda s malou na fitmami, abych aspoň něco dělala, a obvykle mi to naštěstí z větší části prospí…jak jsou děti dvě, už je to s hlídáním složitějsí, a to mám ještě kliku, že staršímu bude 5 a chodí už do školky, malá se narodila, když mu byly 4 a v době porodu byl na víkend u babičky…takhle větší dítě už pohlídají, to zase jo, naši ho berou na výlety, i na dovolenou, no vlastně si nemám na co stěžovat :mrgreen: A i tak občas chytám nerva kvůli kravinám, kolikrát i dopředu z toho, co teprv má nastat, a neumím s příchodem muže se přepnout do programu „usměvavá manželka, která po něm nic nechce a ničím ho nezatěžuje“, jak by si asi představoval…ale on pro to, abych mohla mít z něčeho radost, na něco klid, toho taky moc nedělá, ok věnuje se staršímu což je super, ale i od toho mimča - teď už značně mobilního a občas uječenýho - si potřebuje ta máma odpočinout a když jsem párkrát už byla úplně zoufalá, po 2-3h uspávání večer nebo v noci a začaly ze mě padat výkřiky typu „tak už sakra koukej spát, to se nedá, co mám s tebou dělat“, ještě vylítl a seřval mě, že ho budíme a co jsem to za matku, že takhle ji fakt neuspím, místo aby si malou na chvíli vzal a uklidnil ji i mě…ani na dovolenou se mi nechce, ze všeho jsem akorát ve stresu, na nic se nedokážu těšit a chlap už mě má plný zuby (někdy se mu nedivím, má náročnou práci a chce mít doma pohodu, kterou ne vždy dokážu vytvořit, ale já taky potřebuju někde brát energii a sílu na to, abych to dokázala), tak jsem si domluvila 2 termíny v psychologické poradně v době, kdy může hlídat moje mamka (řeknu jí, že musím k doktoru, pořád po nějakých lítám, tak se to ztratí), protože už to prostě sama asi bez nějaké podpůrné chemie či terapie nezvládnu, naučit se trochu pozitivněji myslet a nevyšilovat ze všeho…ono se to taky kecá maminám, co jim děti spí celou noc od narození, že všechno s nima stíhají a jsou v pohodě a co řešíš - aby ne, při vstávání několikrát za noc, to pak člověku kolikrát nemyslí vůbec, natož pozitivně…on ten tvůj deníček teda působí hodně negativně, a je fakt, že bezdětné kamarádky nebo příbuzné se moc o tom, jak je to s dětma náročný, bavit nechtějí, a ty co mají děti, aspoň ty kolem, to tak prostě neprožívají… ale zkus si prostě, jestli je možnost, o nějaké to hlídání říct, ať už během něj budeš dělat cokoliv. Já vím sama radím a taky mi to nejde, najednou mám strach, že mě člověk, kterýho o pohlídání poprosím, pošle do háje, že má hlídat tatínek nebo že jsem si neměla dvě děti pořizovat, což mi moje máma řekne vždy, když naznačím, že si s něčím nevím rady, že je to se dvěma logisticky kolikrát složitější něco zorganizovat (starší chce být ještě na hřišti, na nějaké akci, mladší už řve a chce spát a tatínek tvrdne v práci), ale to už fakt člověku nepomůže vůbec, takovéhle řeči. To si pak připadám ještě hůř. Prostě s tebou souhlasím v tom, že ani moje okolí moc pochopení pro nějaké „nezvládání“ nemá. Jak kamarádky, které si se vším poradí i se třema dětma bez hlídání, tak partner, babičky. Ony to přece měly těžší a vše musely vařit doma, dělat ručně, nemohly být 3 roky doma, musely nás dát do jeslí, nikam večer nechodily, nejezdili na dovolenou dokud jsme byli malý, protože na to nebyly peníze…ok to všechno je pravda, ale určitě by si byly taky tehdy rády třeba někomu postěžovaly, že jsou unavený, a taky neměly komu, tak to jen předávají dál ve stylu „kam bys jako chodila, máš dítě, tak seď doma, my taky nikam nemohly, neměly hlídání“…

  • Nahlásit
Anonymní
25.6.18 11:11

@Izumi Miyako @astoret Ja prebaluju na nizkem, sirokem konfer.stole, takze tam mala taky ted leze (dokud jen lezela, mela jsem vedle prebalovaci potreby, ty stehuju porad dal a dal z dosahu, jinak lita vse na zem a obcas z toho taky silim), ale prirazim ho z jedne strany ke gauci, z 2.mam jeste jeden mensi stolek se zidlickou, takovy ten skladaci, co se z toho dala udelat vysoka zidle a na ten rada prelejza), taky je to boj, co se zacala pretacet, protoze proste na zadech lezet chvili ani za nic nevydrzi, deku co pres stul mam prehozenou, skope do kulicky, obcas u toho taky jeci, tedy ona nejeci, ona vylozene houka, jinak se to popsat neda…taky mam z ni nervy na pochodu kolikrat, a tatinek rekne „no co, bud rada, ze je to sikovny zdravy miminko, taky by mohla byt jen lezak…“ :pocitac: :zed: - ale on to sikovne miminko neprebaloval, co je na svete, jeste ani jednou, za celych tech 9 mesicu! Neuspal, nenakrmil, ale kecu plnou pusu, jak se mam uklidnit a neresit to a nechat ji rvat…ale aby ji vzal, pochoval a mohla jsem to rozdychat, jit se uklidnit vedle, ven se psem, to ne, klidne si sedi u PC s veceri, on se prece ma ted pravo v klidu najist, kdyz prijde z prace…jak to ze ja nemam cas pres den se najist, tak si ji proste nemam vsimat, holt bude chvili jecet…ani na WC nemuzu jit bez revu…tak jist hned nemusim, na to proste potrebuju klid a obe ruce, i kdyz kolikrat taky jen neco zhltnu na stojaka, za pochodu, na WC holt jo, to je asi jediny kdy proste musi chvili pockat, nejvic rve samozrejme kdyz musim na dyl…jo a kdyz je hodne pokadena, tak taky rovnou sprchuju:) Ale asi to musime prezit vsechny nejak no, nas tatka ji aspon obcas povozi v kocarku…kdyz se mu chce…ale jak zacne brecet, priveze mi ji domu, ze nevi co s ni…

  • Nahlásit
4449
25.6.18 11:17

@astoret To znam, taky bych obcas potrebovala 3. ruku :mrgreen: Ty holky jsou nejaky akcni, s tim starsim si nepamatuju, ze by byl nejak neudrzitelnej, ale taky nemel tolik prostoru, mela jsem v koupelne prebalovak, ale 2.kolo uz by nevydrzel…podruhe uz jsem mela strach z padu, tak jsem ho zrusila, prebaluju na gauci na dece a dost casto se to podoba recko-rimskemu zapasu, jsem pak vzdycky po akci uplne splavena :lol: Chci ji kvuli opruzeninam ted v lete nechat vzdycky chvili bez plenky, protahnout, tak si tam leze, kramari hracky, a ja ji jen jistim aby nespadla, kdyz tusim bobek, jde se rovnou do koupelny pod vodovod nebo sprchu. A jeste mam jednorazove takove jakoby trhaci uterky, abych pokazde nevyhazovala hned tu velkou podlozku, tak ji strcim pod zadek tu trhacku, ono to ma z 2.strany igelit, takze kdyz to pocura (a trefi se), neprotecou :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.6.18 11:37

Je v tom až moc nenávisti a vzteku, mi připadá… ale v něčem souhlasím.
V šestinedělí jsem byla první týden hotová. Malý nebyl tak ubrečený, ale stejně jsem byla vyřízená - hormony, malý spal jen po půlhodinách, nestíhala jsem se osprchovat… a když jsem si jen malinko postěžovala mamce (matka 4 dětí), tak říkala jen „no jo, ale takový jsou děti“. Ale já chtěla v tu chvíli slyšet něco jako „chápu tě, to bude dobrý, to se srovná, zvykneš si…“ A podobnou odpověď jsem od ní slyšela ještě párkrát, takže od té doby říkám jen neutrální věci, že to jde, všechno ok… případně říkám, co vše malý už umí. A zbytek si nechávám pro sebe, protože je zbytečný se s ní o tom bavit. Ona si zakládá na tom, že je dokonalá matka.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4629
25.6.18 11:39

Nejdřív mi ten deník prisel jen výplod hystericky zensky, co neni dost zrala na to, aby mela dite, a tak se snaží si vydupat, ze je vlastně chudak a okoli by ji jako chudaka mělo akceptovat. Do te doby mi to prislo úsměvné. Ale pak jsem precetla tvé jiné příspěvky a nedivim se tvému diteti, ze řve 100× za den. Ja cítit z clovek, co me ma ochraňovat a milovat, ze me nema rad, tak taky vklidu nebudu. A z tebe to přímo Sala. Uvědomuješ si, ze rikas, ze mas své dite rada jenom proto, ze se to rikat ma??? Protoze z těch textu čiší skoro az nenávist… najdi si odborníka. Na tohle je emimino krátké, at za par let nelitujes

  • Nahlásit
  • Zmínit
5123
25.6.18 11:47

Lidi tě berou tak,jak to vnímáš ty sama.Pokud v tobě vyvolávají výčitky,tak je to jen proto,že si sama nevěříš.Některé maminky se rády tváří jako dokonalé matky,ale buď v klidu,ať má člověk jedno nebo 4,občas toho máme každá dost. Moje dvě děti se narodily mimo ČR,takže žádná nemocenská v těhotenství a po pár měsících zpět do práce.A věkový rozdíl holek necelé 2 roky.Teď žijeme v ČR a čekáme třetí.Už se moc těším na pořádnou mateřskou a vzpomínám na ty fajn chvilky s miminkem a batoletem.A to ta mladší byla extrémně náročné miminko.Teď už se neustále postrkují,řešíme domácí úkoly a jiné starosti a hlavně nikdy nepřestanou mluvit,takže s malým prckem člověk aspoň nemá hlavu jak kopačák :mrgreen: :mrgreen:.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1596
25.6.18 11:58

Autorko, myslím, že je to všechno tím, že nemáš pořádné zázemí, jsi na to sama…
Být samoživitelka (jestli jsem to dobře pochopila z několika diskuzí,co jsem četla, že partner není) je opravdu velmi náročné…
Ctělo by to pořádného psychologa- jestli si nebyla s nějakým spokojená, najdi jiného- pročti recenze…
Je mi líto, že to máš tak složité :hug: , ale ještě víc je mi líto prcka… :,(
Zkus se sebrat a něco s tím životem udělat. Je to výzva :palec:
A opravdu bych zkusila pro začátek toho odborníka, ať tě nasměruje…
Držím palce

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
25.6.18 12:01

@Izumi Miyako ano,pokadeny zadek ano.Jinak bych to mela taky rozmatlane vsude.A usetrim pulku casu a trictvrte nervu ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.6.18 12:53

Nevím, jak staré máš dítě. Já mám 1,5ročního a první půlrok celý hystericky prořval a vůbec nespal. Žádný zdravotní problém neměl. Řev téměř 24 hodin denně. Ještě tak do roka střídavě oblačno a pak najednou zlom. Jsou mi k smíchu komentáře jiných o tom, že oni by dítěti rozhodně nedovolili řvát, že vědí, co to je náročné dítě. No, miminku to nevysvětlíte. A pokud jste schopni toto říct, tak ne, nevíte, co je to náročné dítě. Teď je to zlatíčko a všichni se rozplývají, jak je usměvavý, společenský a hodný a když jim řeknu, jak to bylo, tak mi nevěří. Všude vidím bdělá miminka v kočárku, která jen koukají a ani se nehnou. To mi dodává naději do dalšího dítěte, jinak bych si to netroufla zopakovat :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
979
25.6.18 14:13

Tak jsem si myslela, že to píše nějaká pubertacka, co do toho vlitla pomalu ještě pod zákonem. Ale v jedné z těch diskusích píšeš ročník narození. Stejný jako já, vždyť nám 30ka klepe na vrátka!!! Docela mi spadla brada teda 8o No asi sis to malovala hodně na růžovo a teď nevíš co se sebou natož s dítětem. Podle tvých založených diskuzi si myslím, že máš vážný problém s celým tvým mateřstvím.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2039
25.6.18 14:18

Jo, asi jsem si materstvi taky predstavovala trochu vic ruzoveji, a ze to vsechno v pohode zvladnu a prvni krize prisla uz tyden po porodu kvuli kojeni :mrgreen: ale ze bych se nemohla sverit, ze neco nedavam? S kamoskou, co jsme spolu chodily na prochazky, jsme probiraly i to zle, blizkym osobam jsem se mohla i vybrecet a odmalicka babicka s nadsenim hlida, kor kdyz jsem byvala nevyspana. Ted chodim do prace, syn do skolky, navic ma diagnozu PAS a ve skolce asistentku, takze clovek ma na vsechno mit casu, a presto muzu rict, ze mne materstvi naplnuje, a kdyz nenaplnuje, tak si nekomu postezuju a nikdo mne neodsuzuje. Mozna je spis problem v tom, ze clovek si ma postezovat svym blizkym nebo dobre kamaradce, ne no-name emiminu ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
14068
25.6.18 16:04

@Izumi Miyako ja si hned rikala, ze to zni jako material od tebe, nejak jsem prehledla tvuj nick na zacatku clanku. :mrgreen:

K tematu, to neni o tom, ze lidi ocekavaji jenom nadseni od matek, je to o tom, ze ty jses svym vecnym stezovanim si doslova nesnesitelna a nikdo nema chut poslouchat nekoncici vodopad stiznosti. Tak to porste je.

Nekdo to zvlada (vetsina lidi to zvlada a i horsi pripady, nez mas ty) nekdo ne a ty to holt nezvladas.

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.6.18 16:04

U psychologa jsem byla. Vybírala jsem si podle recenzí. Moc mi to nepomohlo. Jen na chvilku. Ale asi je to spíše na rodinnou terapii. Přiznávám, že jsem po emoční stránce poleno, takže gratuluji všem, kdo cítí, že své dítě nemám ráda.
Nově jsem si našla i kamaráda na chození ven…

@astoret Líp bych to nenapsala. Přesně tak to mám i já. Kdo by řekl, že jsou holčičky tak živé?

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.6.18 16:13

@astoret se mnou se taky všechna naše tři děcka prala, přebalování hrůza, ale v případě takhle posranýho dítěte jsem je prostě dala do vany, nebo sprchy a bylo. Naštěstí už má plíny jen nejmladší (11 měsíců), ale Xkrát za den během přebalování propjatá v luk, otáčí se, zdrhá, řve, pere se se mnou, už aby chodila na nočník, nebo aspoň začlo být teplo a mohla být venku nahatá :D holt to prostě nevidím tak tragicky jako zakladatelka :nevim: (se vždycky uklidňuju tím, že v pubertě už to dělat nebudou :lol: ) Jako fakt si podle mě dělá problémy tam, kde nejsou :nevim: a jak čtu komentáře holek, co znají její diskuze, tak se mi to jenom potvrzuje :nevim: jako jestli je fakt tak labilní, tak by si měla přestat jen stěžovat a měla by se sebou urychleně začít něco dělat, jinak to nejvíc odskáče to děcko :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
25.6.18 16:31

Dřív ty ženský měly víc času, protože neseděly taky u internetu a nehledaly řešení na každý prd. V závěsu měly kupu příbuzných, který je podporovali, vícegenerační domy nebyly vyjimkou. Dnes chce být každý samostatný a ono to ejhle nese i negativa. Já byla tak ráda, když se mnou byla tchýně v 6nedělí u druhého syna - a to byl syn hodný, spavý, jen jsem nakojila a zase spal. Ale zato druhý syn pořád musel někde běhat, čeká nás vyšetření na hyperaktivitu, které se u něj už ani nedivím.

Já jsem ráda matkou, ale občas toho mám taky plné kecky. To se vždy sbalím a „uteču“ někam, kde nejsou moje děti, vyrazím si, odpočinu a ta radost poté…Kdo tu možnost nemá, kolem sebe nepřející matku s kupou argumentů, proč vše ona dělá špatně, tak se nedivím, že už prostě nemůže.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
25.6.18 16:34

@Izumi Miyako

Já mám na psychologii svůj názor a to ten, že je to v nejlepším případě stejně jen „kámoš na telefonu“. Když mi během jednoho dne zemřel partner, vyhořel dům a krachlo podnikání, tak mi jen řekl, že takové věci se bohužel stávají. To jsem raději ty peníze dala za prohýřený měsíc, kde jsem aspon na to všechno chvíli zapomněla. Takové kecy můžu slyšet na zastávce autobusu taky neplatím ty lidi za hodinu remcání.

Tobě pomůže se hlavně dočasně odpoutat, změnit stereotyp, režim dne. Mě hodně pomohla školka - dávala jsem občas syna od 18m a paráda. On ten den volna udělá své.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
25.6.18 16:36

@astoret

Jo to vždy točilo i mě - „jedno dítě, žádné dítě a nač si jako stěžuješ“. :think: :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3581
25.6.18 17:10

Tobe chybi podpora okoli. A ver, ze na nektere veci se proste zapomina. Ja mam 3.5 leteho, se kterym to bylo peklo do 8m a ted uz jen vzpominam a mam druhe dite, ktere zas nechtelo mleko a taky peklo. A ted uz je to zasunuto nekde daleko v mysli. Uz jsou ty lepsi dny. Hlavne se to porad strida ty obdobi.

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
25.6.18 17:11

Mluvila jsi o té nespavosti a aktivitě s dětskou doktorkou? Malá může být hyperaktivní… Chápu, že jsi z toho už vyčerpaná a na dně. To se potom pozitiva hledají těžko. Co dceru na pár hodin šupnout prarodičům nebo kámošce a pořádně si čas od času odpočinout?

  • Nahlásit
  • Zmínit
12168
25.6.18 18:29

@Mirenka Třeba jí pomáhá, když se tu svěří.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12168
25.6.18 18:43

S dětmi je to někdy pakárna. Já o tom vím svý. A plný zuby toho mám skoro každý den. A když to konečně všechno usne, tak už dávno spím.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5123
25.6.18 21:53

@e008, peklo je chodit s ročním dítětem na chemoterapie,asi máme každá o pojmu „peklo“ jiné mínění :roll:.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3581
25.6.18 22:38

@Mondík Jsem rada, ze mam dite zdrave. to je nadevse, ale jen malo kdovi, co je mit drazdive dite, kdo nezazil, nemuze pochopit. Pak druhe dite co se mi odmitalo kojit ve 3m a odmitlo i lahev, prestalo curat, behali jsme rok po doktorech. Prosim nesudte, kdyz o me nic nevite. Presne kvuli tomu se ostatni dostavaji do depresi, okoli je nechape a protoze maji zdrave dite jen narocne, nesmi ani ceknout. Kazdy ma narok se vyjadrit a kdyby blizsi byli jen trochu empaticti a tolerantni, bylo by lip.

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.6.18 23:06

Co??? ????‍♀️ ach jooo. Podle mě krkavci matka jsi. Mám 4.měsíční holcicku.A tu lásku kterou k ní cítím je nepopsatelny , dítě je opravdu DAR. ❤ ps. Vygoogli si psych.lecebny.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3581
25.6.18 23:25

@Perandoreshe Presne tak. Mne vzdycky rikali, ze vsechna miminka prece placou. Ale moje neplakalo, ale rvalo a hystericky. Navic nekontaktni, tudiz ani v naruci se nosit nechtel. Mamka mi prvni dny chtela asi dokazat, ze ho dokaze uspat, po pul hodine ho donesla spocena az na pr…, ze to proste neda. Nemohla jsem s nim nikam 8 mesicu jit, rval v kocaru, v naruci, nesmal se. Pak se rozlezl a mela jsem doma uplne jine dite. Reci typu jedno dite, zadne dite jsem uz nemohla ani poslouchat, za to druhe dite je zlato (akorat zase problem s jidlem a prospivani). No dve deti ted lepsi, jak jedno dite ala syn. Ale to kdo nezazije, nepochopi.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12722
26.6.18 03:57

@Izumi Miyako Dobrý den,

děkujeme za Váš deníček. Mateřství zkrátka zahrnuje nejen ty šťastné, ale i náročné momenty. Jsme rádi, že jste o těch svých otevřeně napsala.

Přejeme Vám, ať ty radostné ale co nejvíce převládají. :kytka:

Pěkný den a dejte o sobě zase brzy vědět
adminka Eliška

  • Nahlásit
  • Zmínit
1311
26.6.18 07:06

Mně se teda miminko ještě nenarodilo, očekávám v srpnu, ale každopádně já jsem věděla do čeho jdu, že to nebude procházka růžovým sadem, že se nevyspím, že budu poslouchat řev, že budu třeba otrávená a že to bude někdy peklo, se v ším tim počítám a přesto jsem do toho šla, bylo to moje rozhodnutí, které jsem vůbec učinit nemusela, takže si pak můžu nadávát jen sama sobě, pokud bych měla takové pocity, že mi bylo lépe bez dětí… nesnáším ty kecy, jak některé ženy závidí bezdětným a jak mají bezstarostný život, atd…vždyť matky si samy zvolily to, že budou matkami, byla to jejich volba, nikdo je do toho nenutil, mohly zůstat taky bezdětné, takže opravdu nechápu, proč si pak některé matky neustále stěžují.

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele