Na obhajobu matky
- Kariéra
- Tiger-lily
- 25.02.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nadešel den, kdy měla matka tří dětí opustit svoji noru. Mířím do společnosti, kde budou všichni, co v tomto městě něco znamenají. Z radnice přijdou hlavy pomazané, dále tu budou ředitelé a majitelé všech podniků tvrdou prací nabytých i vykradených, architekti, lékaři… a Lily.
Ó jé, to bude trapas. Ach né, to bude ostuda. Akce se blíží a mě se zmocňuje chuť propadnout se do země. Nejlépe hlavou napřed. Už to cítím, jak se nořím do bahna, hladina se uzavírá, nevypustím ani bublinku, jak se děsně stydím.
Přichází utěračka zadků. Kojička a přebalovačka. Kolik urážek je pořád možné slyšet na adresu žen na mateřské, v domácnosti, starajících se o malé děti. Jako by mateřství bylo potupné, že je to jen náhražka za jinou kariéru.
Ha ha, to asi byla ta ženská pitomá a neschopná, raději si nechala nadělat děcka a teď si myslí, že konečně něco dokázala. Jak často jsou tato slova slyšet i z úst žen, dokonce matek. Už vidím ty namířené ukazováčky probodávající mě, jak jsem si vůbec dovolila vylézt ze svého plínkového království mezi opravdové lidi?
Dobrý den, dovolte mi představit vám Lily.
„Těší mě, pane řediteli, já jsem Lily.“
„Rád vás poznávám. A čímpak se zabýváte, Lily?“
„Ehm… mmm… noo… eee…víte, já už asi tak čtvrtým rokem vytírám řiťky.“
Odtrhnu kojence od prsa, snad maminčin výlet do společnosti zdárně prospí. Šaty, vlasy…
„Maminko, ty jsi tak pěkná, že snad ani nejsi opravdová, to totiž není možné, aby byl někdo tak pěkný,“ mudruje na mým novým vzhledem dcera.
Děkuju, holčičko moje, aspoň ty mě umíš potěšit. V zrcadle to nevypadá úplně špatně, ale… něco tomu chybí. Nějaké sebevědomí.
Pryč s výrazem zmoklé myši. Není na místě.
Každý ostatně pojme svoji kariéru jinak. Pro někoho znamená kariéra učitelování ve škole, pro někoho práce na dílně, někdo se realizuje v administrativě, někdo jako pěšák multilevelu, všichni z nich hovoří o kariéře, i když zdaleka nedosahují na mety nejvyšší.
Je to snad iluze? Kdo má právo soudit, zda je taková kariéra ta správná, která zasluhuje obdiv, nebo je to ta špatná, že by se za ni měl stydět, stydět vůbec veřejně říct, čím se zabývá? Je opravdu tak špatné mít více dětí a část života věnovat péči o ně?
Ne a ne a ne, péče o děti nic neubírá ženě na důstojnosti a ten, kdo tvrdí, že je to jen něco podřadného, je ten největší ubožák. Jen chudák s pokřivenými city, který urážkami zesměšňuje jen sám sebe.
Není snad každý, kdo něco dělá a odvádí dobrou práci, hoden obdivu a úcty? Matka, i kdyby její jedinou činností bylo, že rozdává lásku svým dětem, nesmí být urážena.
Jaké zvolíme měřítko toho, co je správná kariéra. Jen peníze? K životu nezbytně nutné, ale tak pomíjivé. A kdo ví, jestli matka před tím, než měla děti, také nevytvářela hmotné bohatství, nebo že jej nezačne vytvářet, až děti povyrostou a budou samostatné?
Budeme měřit podle společenské prestiže? Vždyť jsme to my, kdo ji určuje. Jak jsme mohli dovolit, aby někdo stvořil představu ženy pečující o děti jako bezcenného nevýznamného stvoření? Buďme na sebe hrdé, jsme zářící hvězdy se svými dětmi.
Co jiného můžeme změřit? Výkon? Páni, to si málokdo dovede představit, jaký výkon musí matka podávat, jaké má náročné čtyřiadvacítky. Leckterý manažer by byl po pár dnech k vidění, jak prchá s mokrým hadrem na hlavě směrem k lesu, kdyby měl spořádat partu capartů.
Budeme měřit přínosem pro ostatní? I tady budeme hodně vysoko, kdo jiný dává všanc své zdraví, tělo, veškerý volný čas, svůj klid, pořádek v domácnosti, jen aby mohl poskytnout vše potřebné pro někoho druhého? Kdo jiný se nechá kvůli své práci tak oslabit, kdo je tak zranitelný?
Nestydím se za to, co jsem. Nevím, kde bych dnes byla, kdybych posledních deset let například koukala do CADu. Byla bych snad o něco lepší nebo horší? Nebyla. Bylo by to jen jiné. Nemá smysl přemýšlet, jestli jsem v minulosti neměla udělat nějaké kroky, díky kterým by možná něco bylo jednodušší, možná však ne.
Své mateřství beru jako součást kariéry. Není to přerušení, díra, prázdnota, po které bych měla těžko navazovat na něco, co jsem násilím usekla. Není to zbytečnost, která se pro moderní ženu nehodí. Mateřství mi v mnohém ukázalo cestu, kam se má i moje profesní dráha dále ubírat. Je to součást rozvoje, učení se, která mě dostává dál. Dalo mi příležitost k tomu, abych mohla zúročit všechny vědomosti, které jsem kdy nabyla.
Mateřstvím nejsem odsunutá, pošpiněná, ani tím nedávám najevo, že se k ničemu jinému nehodím. Mateřství je jedním ze splněných cílů, vytváří pouto mezi mnou, dětmi a další kariérou. Všechno spolu souvisí a dává smysl, všechno, co dělám, už vytvářím i pro své děti, učím je a z máločeho můžu mít větší radost a uspokojení, než že mě následují. Jsem atraktivní, nadaná, i akademické tituly se najdou a kariéra na kreativních a vedoucích pozicích, naplno se věnuji svým dětem. Hlavu vzhůru, můžu na sebe být hrdá.
„Dobrý den, jsem Lily. V současné době se věnuji úžasné a naplňující činnosti. Vychovávám novou generaci.“
Přečtěte si také
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 1140
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 593
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 2022
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 528
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 414
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 2293
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 1117
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 3118
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 815
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 695
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
denik moc hezky, zajimavy a ctivy 
Me naopak vetsina okoli presvedcuje, jak jsou matky skvele a materska naplnujici 
Jen nahoda
Já když jsem byla s dětmi doma, užívala jsem si to každým coulem a nikdy jsem se necítila jako ty, udržovala jsem se taky a užívala jsem si to, chodila na procházky, scházela se na kafíčko atd. Samozřejmě, že mi to někdy lezlo na mozek, to asi každému, ale myslím, že všeho moc škodí, člověk vždy chce to co nemá, když prší, chce aby bylo teplo, když je teplo, chce, aby sprchlo a tak je to i s rodičovskou a i s prací. Hodně práce, člověk chce dovču, na rodičovksé se těší do práce, je to takový kolotoč.
Spíš se kolem tebe seskupili fajn lidi a ne blbci. 
