Tour de Jeseníky

Loňské předsevzetí, že všechny jesenické tisícovky nesmí zůstat nepokořeny, se nám splnit nepodařilo. Nejenže jsme zjistili, že je jich poněkud větší množství, ale hlavně ne na všechny vedou sjízdné cesty, takže se naše výlety místy změnily v brutální cyklokros. Když už jsme se poněkolikáté s kolem na zádech prodírali ostružiním, skákali přes skály, potoky a bažiny, přes elektrické ohradníky v naději, že ten býk je určitě mírumilovný jako beránek, jsme došli k závěru, že když se chceme projet na kole, musíme vybrat cestu k tomu aspoň s přimhouřením oka určenou. Vybírám tři cesty, které jsme projeli, startovacím i cílovým místem je Šumperk, ve městě i blízkém okolí najdeme dostatek ubytování i krásné přírody v okolí.

1. Okruh – 68 km pod Vřesovou studánku
Méně náročný terén, pěkná projížďka místo odpoledního kafe a krásná místa pro ty, kteří nevyhledávají davy lidí. Ze Šumperka se vydáváme směrem na Velké Losiny, po větší část cesty se dá jet po nové cyklostezce kolem hlavní cesty, ale raději jsme jeli vesnicemi okolo Desné a dále okolo Losinky a nasávali prostředí, koukali, co kde kvete a co je kde zajímavého. V Losinách průjezd zámeckým parkem a je možná první zastávka v zámecké cukrárně. A kdo není na zákusky, určitě ocení i výborný točený cider. Posilnění na cestu je možné v hotelu Praděd, pizzu i těstoviny mají moc dobré, na rozdíl od jistých jiných hospod, ze kterých smrdí friťáky až na cestu. Kolem aquaparku jsme jeli dál směrem na Bukovice. Doteď cesta stoupala jen mírně, teď už začínáme víc šlapat. Cesta je tu dost rozpálená, už se těšíme, že skončí domy i chaty a konečně se schováme v lese. Pokračujeme dál až po křižovatku s cestou z Loučné do Přemyslova. Tu přetneme a vydáváme se Knížecí cestou dál nad Kouty. Tady si odpočineme, tento úsek je vrstevnicový, tak můžeme obdivovat staleté stromy vysázené podél cesty a zbytky zaniklé lesní železnice. Po žluté se nad Andělskými Žleby dáváme doleva a pokračujeme k soutoku Hučivé Desné a Poniklého potoka. Vydáváme se proti jeho proudu až k Poniklému vodopádu. Kdybychom jeli dál, cesta by nás zavedla na jednu z tisícovek – Klínovou horu, ale tentokrát není čas. Vracíme se k Hučivé Desné a jedeme jejím údolím. Tady projedeme kousek proti vrstevnicím a dostáváme se pod Vřesovou studánku. Odtud se vydáváme na cestu zpět, sjíždíme kolem Šindelné hory a Suché hory do Koutů. Rozhodli jsme se přejet do vedlejšího údolí a volíme mezi přejezdem přes oboru Loučná a Vlčí sedlo, nebo přes Maršíkov. Volíme Maršíkov a zastavujeme u dřevěného kostela, který je nejstarší roubenou stavbou na severní Moravě. Ze Sobotína to ještě vezeme oklikou přes Farský vrch do Petrova a potom už vesnicí podél řeky zpět.

2. Okruh – 80 km Severomoravská chata
Cílem borůvkové knedlíky. Cest, kudy se dá na kole dojet na Severomoravskou chatu je spousta, tentokrát jsme zvolili tuto. Ze Šumperka přesun na Bludoveček. Kdo jde pěšky, může to mít jako cíl cesty, pěkná restaurace kousek nad městem. Odtud sjezd do Bludova, pozor dole na kostky. Tady se můžeme zastavit na zámku nebo se zchladit v přírodním koupališti Vlčí důl. Dalším bodem je Bohutín a Olšany, tady jen projedeme, těšíme se do přírody. Z Olšan stoupáme do prudkého kopce na Olšanské hory. Tady jeden průjezd kravskou ohradou a dostaneme k úplně utajené osadě a dál ke kapli sv. Martina. Nedá nám to nezastavit se, tak zajímavé místo jen tak někde nenajdeme. Přes Pustinu přijíždíme na Hambalek, odkud chceme pokračovat po červené až na Severomoravskou. Počasí nám ale trochu změnilo plány, pohled na radar i na oblohu nám jasně sdělil, že do pěti minut je tu bouřka. Zachránil nás rychlý sjezd na Kocandu. Po bouřce se nám šlapat po hlavní cestě zpět nechtělo, tak odbočujeme do Písařova. Po pravé straně je inspirativní skleník ze starého autobusu, opravdu stojí za vidění, včetně dekorací.

Přes Čečolu jsme se napojili zpět na červenou a pokračujeme ke Sv. Trojici. Tady už je to turistická magistrála až k chatě. Užijeme si tu trochu civilizace v podobě guláše a borůvkových knedlíků, přitom pozorujeme nějaké svatebčany, kteří se snaží udělat si fotky s místními panoramaty. K další cestě se nabízí sjet po zelené, zvané důchodcovské, do Vysokého Potoka a odtud pokračovat po hlavní cestě. Tomu jsme se chtěli vyhnout, tak jsme zvolili cestu dále po červené přes Počátky do Hanušovic. Trochu se nám vymstilo naše experimentování, cesta není úplně vhodná pro kolo a značení taky nic moc, takže omylem sjíždíme prudkým padáním na nějakou neznačenou cestu. Od lesníků jsou tu vyjeté metrové koleje a plno bláta, takže po těch několika kilometrech máme nohy celé od bláta a navíc sedřené od těsné jízdy kolem břehu. Vyjíždíme v Podlesí, mimochodem nádherné vesničce, ale nadšení nejsme, protože musíme až do Hanušovic po hlavní. Až tudy budete někdo projíždět, nezapomeňte se stavit v místní pekárně, mají luxusní chléb, vánočky, frgály… a taky se zastavit v pivovarské hospodě.

Pokračujeme na Kopřivnou, celá cesta je do táhlého kopce až k elektrárnám nad Rejcharticemi. Odtud jsou krásné výhledy na celé Hanušovicko a na Králický Sněžník. Z Rejchartic se dá sjet po modré pod Městskými skálami zpět do Šumperka. Zelené a žluté se raději vyhnout, pokud nechcete skalní a křovinový cyklokros.

3. Okruh 91 km – Praděd
Tady jsme si trochu pomohli cestou na Skřítek autobusem. I tak nás čekalo převýšení 2 000 m a nechtěli jsme si z příjemného výletu udělat masakr. Ze Skřítku zahajujeme sjezdem po červené na Žlutý potok, který pramení v místních rašeliništích, krásným údolím potůčku pokračujeme až do Žďárského Potoka. Odtud to bereme po značené cyklostezce do Karlova pod Pradědem a Malé Morávky. Pokud tudy budete projíždět, nezapomeňte se podívat, jestli se tu náhodou něco nekoná, protože i tohle je kraj borůvek, uspořádali tu dokonce borůvkové hody. Protože jsme si už na naše poměry užili asfaltu až až, sjedeme z cesty a z Malé Morávky se vydáme po červené naučné stezce. Cestou potkáváme nějaké rozčilené vosy a odjíždím se žihadlem v lopatce. Pokud se mi dál nebude chtít šlapat, budu mít aspoň záminku. Jsme na Hvězdě a ještě se jedeme podívat do Karlovy Studánky, kde zrovna probíhá akce Jak šmakuje Moravskoslezsko. Musím se přiznat, že moc nešmakovalo. K jídlu guláš s houbami, to mi zrovna nevoní, ale vyhlížím, že právě otvírají i stánek s obrázkem burgeru, to bych si i dala. Jenže jsem zjistila, že domácích burgerů se nedočkám, že mi tak maximálně osmaží nějaký fujtajbl z mrazáku. Paní u stánku prodává marmelády, sice dobré, ale doma jich máme tolik, že už to nikdo ani nechce vidět, na buchtě „zákalec“, jak vždycky říkávala babička, když mě kárala za první pekařské pokusy.

Nakonec jsme se zacpali nějakými obrovskými pečenými tyčkami, ty byly dobré. A pivo tam taky měli. Jinak jsme byli rádi, že jedeme pryč. Odteď jen do kopce, na Hvězdu, Ovčárna a vrchol Pradědu. K našemu překvapení není tato trasa tak obsazená cyklisty, jak jsme předpokládali. Stoupání není tak hrozné a celou dobu se jede po pěkném asfaltu, takže přece jen je to pohodová a vycházková projížďka. Jen hipsteři na karbonových galuskáčích mají špatný den, předjela je holka na těžkém horáku. Tohle byla pro mě výzva, přece jen to není tak dlouho, kdy mezi moje vrcholné výkony patřilo doplazit se na pohotovost. Kdyby to někomu přišlo jako málo nahoře, může si i vyběhnout na rozhlednu. Dál jedeme na Švýcárnu, tady tentokrát nezastavujeme, přece jen posezení na louce pod chatou je lepší na sněhu. Odtud přes Petrovku na Červenohorské Sedlo. Z Petrovky by se dalo sjet už dolů do Koutů, ale my se chceme ještě projet. Na Sedle je samozřejmě také možnost načerpat energii v podobě borůvkových knedlíků, kachních stehen a kdo se trefí do správného období, může si dát i borůvkové pivo. Z ČHS se vyhneme i žlutě značené cestě, nechceme si úplně zavařit brzdy, tak jedeme na Červenou horu, Vřesovou studánku a po zelené dolů. Podle aktuálního stavu času a sil se můžeme buď vrátit přímou cestou, nebo zvolit některou z objížděk, např. podle našeho 1. okruhu.

Tím zdravím všechny příznivce výletů na kole a těším se i na nějakou další inspiraci v komentářích.