Zpocená žena
- Cestování
- Tiger-lily
- 03.07.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Máš tu helmu jak ožralá Francouzka baret. Poslední maličká úprava, abych byla dokonale vystajlovaná. Neonové barvy nikdy nevyblednou!
Snad pro někoho bude tento deníček jako tip, jak zatočit s přebytečnými kily, vylepšit fyzičku, nadýchat se čerstvého vzduchu, vyluftovat hlavu, jednoduše vyrazit na kola je perfektní nápad. Kdo chce, může se přidat, třeba jen prstem po mapě po těchto okouzlujících končinách, milovníci mírně adrenalinových cyklovýletů to můžou projet v našich stopách.
Miluju vůni lesa, miluju, když musím ohýbat hlavu pod větvemi stromů, miluju pohled na horskou trávu, která porůstá svahy. Jen skály a nejzelenější tráva. Miluju odlesky potůčku, miluju, když do něj můžu ponořit rozpálené ruce, to všechno mě dnes čeká.
Odteď to už bude jen do kopce. Odbočujeme do Malínské rokle, všechna tajemství jsou tu zahalena do věčného chladu a stínu. Přejíždíme lávky přes potok z kamenů placáků, vyhýbáme se kalužím a zhluboka vdechujeme tajemství této rokle, památných stromů, kvetoucích bylin. Nad námi na skále kdysi stál hrádek Burgstein, jen mu zamáváme, snad někdy příště tam vyšplháme. Kdo se fláká po supermarketu, ten o tohle všechno přichází.
„Už vím, proč se to jmenuje Mrtvý muž… ale možná by to měli přejmenovat. Mělo by se to tu nazvat U zpocené ženy.“
Kopec je to tedy pořádný, přidává se k nám hejno much.
„Už čekají, že chcípnem a že se do nás dají.“ Kdepak, bestie, my to zvládneme, zdoláme Mrtvého muže, pápá, máte smůlu.
Ač název místa U Hráze v nás může vzbudit vidinu azurově modré tůně, nic takového tu ve skutečnosti není a nevábně vypadající nádržku míjíme bez povšimnutí, stejně jako zavalenou štolu i s legendou o zmizelém hraběti, který tu měl hledat drahé kovy.
Rozcestí tu rozděluje nejen cesty, ale i naše myšlenky a touhy. Tak co? Když jsme se rozhodli vyjet na Mrtvého muže, tak to dneska dáme. Ale vidina piva na Rabštejně nebo na Skřítku taky není k zahození.
Žádné pivo, projevíme silnou vůli a jedeme na Mrtvého muže. Na rozcestí odbočujeme po modré, z trávy přímo na cestě na nás vykukují muchomůrky.
„Bereme je?“ jsme prostě sběrači veškerých lesních plodů.
„Jsou nějaký divný, to nejsou růžovky, to jsou šedivky, raději je nebereme.“ Strach z otravy a mykologické nedostatky přece jen zvítězí na představou libé vůně připravující se smažínky.
Dál je cesta neprůjezdná, velké kameny, keře a stromky, i stoupání se nedá překonat. Táhneme kola v ruce, my se tam prostě dostanem. Jsme těsně pod vrcholem Smrčníku, když se rozhodneme otočit se, nohy už máme došlehané a netušíme, kolik ještě kilometrů bychom museli kola nést přes skály. Zas takoví blázni nejsme.
Dalším bodem má být Hvězda. Bereme to ještě přes vrchol Kamence.
„Zas do kopce,“ musím si trochu postěžovat.
„Máš horské kolo, musíš jezdit do kopce. Kdybys měla Hanácké kolo, jezdila bys po rovině.“
Z Kamenného vrchu dáváme druhou stranou lehce brutální sjezd lesem. Kořeny, stromy, kameny, nechybělo málo a nabila jsem si ústa, ještě že mám tu helmu, kterou nemám ráda.
A kdybychom se pořádně podívali do mapy, zjistili bychom, že celý Kamenný vrch se dal objet po jiné cestě. Ale nám to nevadí, rádi poznáváme nová místa.
Sjezd na Hvězdu a opět stoupání po asfaltu.
„Teď se podíváme na největší krtičinec na světě.“ Vylezeme na skálu vrcholu Krtince, krátce se pokocháme rozhledem a odteď už nás čeká jenom sjezd. Jak jsme cestou nahoru kilometry pomalu ukrajovali přes vrstevnice, teď všechno profičíme jako blesk. Skřítek, Klepáčovské vleky a dolů, dolů…
Máme za sebou krásné odpoledne, našlapaných 50 kilometrů a zdolaných 1000 výškových metrů. Nádherný den v podhůří Jeseníků.
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 3708
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 615
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 712
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 626
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 413
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 2336
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 4120
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 2277
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 1380
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 1362
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
Ale zitra vyrazime s muzem na dvoudenni cykloputak, tak jsem moc zvedava, co si na me vymyslel 
paráda
jen ta přímá řeč se mi tam zdála tak trochu nucená 
jinak proti deníčku nic nemám, hezký a odpočinkový příběh to byl 
my to jeli od města 