Zpocená žena
- Cestování
- Tiger-lily
- 03.07.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Máš tu helmu jak ožralá Francouzka baret. Poslední maličká úprava, abych byla dokonale vystajlovaná. Neonové barvy nikdy nevyblednou!
Snad pro někoho bude tento deníček jako tip, jak zatočit s přebytečnými kily, vylepšit fyzičku, nadýchat se čerstvého vzduchu, vyluftovat hlavu, jednoduše vyrazit na kola je perfektní nápad. Kdo chce, může se přidat, třeba jen prstem po mapě po těchto okouzlujících končinách, milovníci mírně adrenalinových cyklovýletů to můžou projet v našich stopách.
Miluju vůni lesa, miluju, když musím ohýbat hlavu pod větvemi stromů, miluju pohled na horskou trávu, která porůstá svahy. Jen skály a nejzelenější tráva. Miluju odlesky potůčku, miluju, když do něj můžu ponořit rozpálené ruce, to všechno mě dnes čeká.
Odteď to už bude jen do kopce. Odbočujeme do Malínské rokle, všechna tajemství jsou tu zahalena do věčného chladu a stínu. Přejíždíme lávky přes potok z kamenů placáků, vyhýbáme se kalužím a zhluboka vdechujeme tajemství této rokle, památných stromů, kvetoucích bylin. Nad námi na skále kdysi stál hrádek Burgstein, jen mu zamáváme, snad někdy příště tam vyšplháme. Kdo se fláká po supermarketu, ten o tohle všechno přichází.
„Už vím, proč se to jmenuje Mrtvý muž… ale možná by to měli přejmenovat. Mělo by se to tu nazvat U zpocené ženy.“
Kopec je to tedy pořádný, přidává se k nám hejno much.
„Už čekají, že chcípnem a že se do nás dají.“ Kdepak, bestie, my to zvládneme, zdoláme Mrtvého muže, pápá, máte smůlu.
Ač název místa U Hráze v nás může vzbudit vidinu azurově modré tůně, nic takového tu ve skutečnosti není a nevábně vypadající nádržku míjíme bez povšimnutí, stejně jako zavalenou štolu i s legendou o zmizelém hraběti, který tu měl hledat drahé kovy.
Rozcestí tu rozděluje nejen cesty, ale i naše myšlenky a touhy. Tak co? Když jsme se rozhodli vyjet na Mrtvého muže, tak to dneska dáme. Ale vidina piva na Rabštejně nebo na Skřítku taky není k zahození.
Žádné pivo, projevíme silnou vůli a jedeme na Mrtvého muže. Na rozcestí odbočujeme po modré, z trávy přímo na cestě na nás vykukují muchomůrky.
„Bereme je?“ jsme prostě sběrači veškerých lesních plodů.
„Jsou nějaký divný, to nejsou růžovky, to jsou šedivky, raději je nebereme.“ Strach z otravy a mykologické nedostatky přece jen zvítězí na představou libé vůně připravující se smažínky.
Dál je cesta neprůjezdná, velké kameny, keře a stromky, i stoupání se nedá překonat. Táhneme kola v ruce, my se tam prostě dostanem. Jsme těsně pod vrcholem Smrčníku, když se rozhodneme otočit se, nohy už máme došlehané a netušíme, kolik ještě kilometrů bychom museli kola nést přes skály. Zas takoví blázni nejsme.
Dalším bodem má být Hvězda. Bereme to ještě přes vrchol Kamence.
„Zas do kopce,“ musím si trochu postěžovat.
„Máš horské kolo, musíš jezdit do kopce. Kdybys měla Hanácké kolo, jezdila bys po rovině.“
Z Kamenného vrchu dáváme druhou stranou lehce brutální sjezd lesem. Kořeny, stromy, kameny, nechybělo málo a nabila jsem si ústa, ještě že mám tu helmu, kterou nemám ráda.
A kdybychom se pořádně podívali do mapy, zjistili bychom, že celý Kamenný vrch se dal objet po jiné cestě. Ale nám to nevadí, rádi poznáváme nová místa.
Sjezd na Hvězdu a opět stoupání po asfaltu.
„Teď se podíváme na největší krtičinec na světě.“ Vylezeme na skálu vrcholu Krtince, krátce se pokocháme rozhledem a odteď už nás čeká jenom sjezd. Jak jsme cestou nahoru kilometry pomalu ukrajovali přes vrstevnice, teď všechno profičíme jako blesk. Skřítek, Klepáčovské vleky a dolů, dolů…
Máme za sebou krásné odpoledne, našlapaných 50 kilometrů a zdolaných 1000 výškových metrů. Nádherný den v podhůří Jeseníků.
Přečtěte si také
Dostala jsem práci snů, manžel mi místo gratulace vyčetl, že zanedbám syna
- Anonymní
- 16.11.26
- 867
Když jsem manželovi oznámila, že jsem dostala nabídku vrátit se po rodičovské do práce, jeho první otázka nebyla, kolik budu vydělávat ani jestli mě ta pozice těší. Zajímalo ho, kdo bude hlídat...
Manžel mi vyčítá pohodlný život v domácnosti, chce za to po mně další dítě
- Anonymní
- 16.11.26
- 771
Manžel mi pokaždé, když přijde řeč na druhé dítě, opakuje, že nemůže být jen po mém. Jenže já už jedno dítě mám a další nechci. Je mi čtyřicet, máme malého syna, bydlíme v domě se zahradou a já...
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 451
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 572
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 523
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....
V 45 jsem dala výpověď a chci si splnit sen. Manžel mě nařkl z nezodpovědnosti
- Anonymní
- 15.11.26
- 1125
Když jsem manželovi oznámila, že dávám výpověď a chci rozjet vlastní podnikání, čekala jsem překvapení, možná trochu obav, ale také podporu. Místo toho mě označil za nezodpovědnou ženskou, která si...
Dcera se zbláznila. Prý se cítí jako kluk a máme jí říkat Adam. Otec ji zabije
- Anonymní
- 15.11.26
- 1220
Moje patnáctiletá dcera mi nedávno oznámila, že se necítí být dívkou. Vybrala si nové mužské jméno a chce, abych jí říkala v mužském rodě. Vím, že bych ji měla především vyslechnout a podpořit, ale...
Rozhodla jsem, že děti budou doma pomáhat. Manžel ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 15.11.26
- 808
Když jsem se doma vyjádřila k tomu, aby děti konečně začaly pomáhat s domácností, manžel mi před nimi předvedl takové divadlo, že jsem se nestačila divit. Prý jsem hysterka, která si neumí poradit...
Seřvala jsem spratka na hřišti, který hodil písek na dceru. Špatná jsem byla já
- Anonymní
- 15.11.26
- 811
V poslední době se nám několikrát stalo, že nějaké dítě házelo na dceru písek. Jednou ho dokonce měla plné oči. Většinou šlo o nepozornost rodičů, kteří někde seděli, povídali si a o své dítě se...
Na přípravné kurzy nemáme. Bojím se, že kvůli tomu dcera přijímačky neudělá
- Anonymní
- 15.11.26
- 423
Slíbila jsem dceři, že přípravu na přijímačky zvládneme spolu doma. Na placené kurzy nám teď nezbývají peníze. Jenže po práci mi často chybí energie a s některými úlohami si sama nevím rady. Když...