Zpocená žena
- Cestování
- Tiger-lily
- 03.07.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Máš tu helmu jak ožralá Francouzka baret. Poslední maličká úprava, abych byla dokonale vystajlovaná. Neonové barvy nikdy nevyblednou!
Snad pro někoho bude tento deníček jako tip, jak zatočit s přebytečnými kily, vylepšit fyzičku, nadýchat se čerstvého vzduchu, vyluftovat hlavu, jednoduše vyrazit na kola je perfektní nápad. Kdo chce, může se přidat, třeba jen prstem po mapě po těchto okouzlujících končinách, milovníci mírně adrenalinových cyklovýletů to můžou projet v našich stopách.
Miluju vůni lesa, miluju, když musím ohýbat hlavu pod větvemi stromů, miluju pohled na horskou trávu, která porůstá svahy. Jen skály a nejzelenější tráva. Miluju odlesky potůčku, miluju, když do něj můžu ponořit rozpálené ruce, to všechno mě dnes čeká.
Odteď to už bude jen do kopce. Odbočujeme do Malínské rokle, všechna tajemství jsou tu zahalena do věčného chladu a stínu. Přejíždíme lávky přes potok z kamenů placáků, vyhýbáme se kalužím a zhluboka vdechujeme tajemství této rokle, památných stromů, kvetoucích bylin. Nad námi na skále kdysi stál hrádek Burgstein, jen mu zamáváme, snad někdy příště tam vyšplháme. Kdo se fláká po supermarketu, ten o tohle všechno přichází.
„Už vím, proč se to jmenuje Mrtvý muž… ale možná by to měli přejmenovat. Mělo by se to tu nazvat U zpocené ženy.“
Kopec je to tedy pořádný, přidává se k nám hejno much.
„Už čekají, že chcípnem a že se do nás dají.“ Kdepak, bestie, my to zvládneme, zdoláme Mrtvého muže, pápá, máte smůlu.
Ač název místa U Hráze v nás může vzbudit vidinu azurově modré tůně, nic takového tu ve skutečnosti není a nevábně vypadající nádržku míjíme bez povšimnutí, stejně jako zavalenou štolu i s legendou o zmizelém hraběti, který tu měl hledat drahé kovy.
Rozcestí tu rozděluje nejen cesty, ale i naše myšlenky a touhy. Tak co? Když jsme se rozhodli vyjet na Mrtvého muže, tak to dneska dáme. Ale vidina piva na Rabštejně nebo na Skřítku taky není k zahození.
Žádné pivo, projevíme silnou vůli a jedeme na Mrtvého muže. Na rozcestí odbočujeme po modré, z trávy přímo na cestě na nás vykukují muchomůrky.
„Bereme je?“ jsme prostě sběrači veškerých lesních plodů.
„Jsou nějaký divný, to nejsou růžovky, to jsou šedivky, raději je nebereme.“ Strach z otravy a mykologické nedostatky přece jen zvítězí na představou libé vůně připravující se smažínky.
Dál je cesta neprůjezdná, velké kameny, keře a stromky, i stoupání se nedá překonat. Táhneme kola v ruce, my se tam prostě dostanem. Jsme těsně pod vrcholem Smrčníku, když se rozhodneme otočit se, nohy už máme došlehané a netušíme, kolik ještě kilometrů bychom museli kola nést přes skály. Zas takoví blázni nejsme.
Dalším bodem má být Hvězda. Bereme to ještě přes vrchol Kamence.
„Zas do kopce,“ musím si trochu postěžovat.
„Máš horské kolo, musíš jezdit do kopce. Kdybys měla Hanácké kolo, jezdila bys po rovině.“
Z Kamenného vrchu dáváme druhou stranou lehce brutální sjezd lesem. Kořeny, stromy, kameny, nechybělo málo a nabila jsem si ústa, ještě že mám tu helmu, kterou nemám ráda.
A kdybychom se pořádně podívali do mapy, zjistili bychom, že celý Kamenný vrch se dal objet po jiné cestě. Ale nám to nevadí, rádi poznáváme nová místa.
Sjezd na Hvězdu a opět stoupání po asfaltu.
„Teď se podíváme na největší krtičinec na světě.“ Vylezeme na skálu vrcholu Krtince, krátce se pokocháme rozhledem a odteď už nás čeká jenom sjezd. Jak jsme cestou nahoru kilometry pomalu ukrajovali přes vrstevnice, teď všechno profičíme jako blesk. Skřítek, Klepáčovské vleky a dolů, dolů…
Máme za sebou krásné odpoledne, našlapaných 50 kilometrů a zdolaných 1000 výškových metrů. Nádherný den v podhůří Jeseníků.
Přečtěte si také
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 2175
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 1125
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 824
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 1056
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 1200
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 5124
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 3317
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 2143
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 1196
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 1509
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Ale zitra vyrazime s muzem na dvoudenni cykloputak, tak jsem moc zvedava, co si na me vymyslel 
paráda
jen ta přímá řeč se mi tam zdála tak trochu nucená 
jinak proti deníčku nic nemám, hezký a odpočinkový příběh to byl 
my to jeli od města 