Zpocená žena
- Cestování
- Tiger-lily
- 03.07.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Máš tu helmu jak ožralá Francouzka baret. Poslední maličká úprava, abych byla dokonale vystajlovaná. Neonové barvy nikdy nevyblednou!
Snad pro někoho bude tento deníček jako tip, jak zatočit s přebytečnými kily, vylepšit fyzičku, nadýchat se čerstvého vzduchu, vyluftovat hlavu, jednoduše vyrazit na kola je perfektní nápad. Kdo chce, může se přidat, třeba jen prstem po mapě po těchto okouzlujících končinách, milovníci mírně adrenalinových cyklovýletů to můžou projet v našich stopách.
Miluju vůni lesa, miluju, když musím ohýbat hlavu pod větvemi stromů, miluju pohled na horskou trávu, která porůstá svahy. Jen skály a nejzelenější tráva. Miluju odlesky potůčku, miluju, když do něj můžu ponořit rozpálené ruce, to všechno mě dnes čeká.
Odteď to už bude jen do kopce. Odbočujeme do Malínské rokle, všechna tajemství jsou tu zahalena do věčného chladu a stínu. Přejíždíme lávky přes potok z kamenů placáků, vyhýbáme se kalužím a zhluboka vdechujeme tajemství této rokle, památných stromů, kvetoucích bylin. Nad námi na skále kdysi stál hrádek Burgstein, jen mu zamáváme, snad někdy příště tam vyšplháme. Kdo se fláká po supermarketu, ten o tohle všechno přichází.
„Už vím, proč se to jmenuje Mrtvý muž… ale možná by to měli přejmenovat. Mělo by se to tu nazvat U zpocené ženy.“
Kopec je to tedy pořádný, přidává se k nám hejno much.
„Už čekají, že chcípnem a že se do nás dají.“ Kdepak, bestie, my to zvládneme, zdoláme Mrtvého muže, pápá, máte smůlu.
Ač název místa U Hráze v nás může vzbudit vidinu azurově modré tůně, nic takového tu ve skutečnosti není a nevábně vypadající nádržku míjíme bez povšimnutí, stejně jako zavalenou štolu i s legendou o zmizelém hraběti, který tu měl hledat drahé kovy.
Rozcestí tu rozděluje nejen cesty, ale i naše myšlenky a touhy. Tak co? Když jsme se rozhodli vyjet na Mrtvého muže, tak to dneska dáme. Ale vidina piva na Rabštejně nebo na Skřítku taky není k zahození.
Žádné pivo, projevíme silnou vůli a jedeme na Mrtvého muže. Na rozcestí odbočujeme po modré, z trávy přímo na cestě na nás vykukují muchomůrky.
„Bereme je?“ jsme prostě sběrači veškerých lesních plodů.
„Jsou nějaký divný, to nejsou růžovky, to jsou šedivky, raději je nebereme.“ Strach z otravy a mykologické nedostatky přece jen zvítězí na představou libé vůně připravující se smažínky.
Dál je cesta neprůjezdná, velké kameny, keře a stromky, i stoupání se nedá překonat. Táhneme kola v ruce, my se tam prostě dostanem. Jsme těsně pod vrcholem Smrčníku, když se rozhodneme otočit se, nohy už máme došlehané a netušíme, kolik ještě kilometrů bychom museli kola nést přes skály. Zas takoví blázni nejsme.
Dalším bodem má být Hvězda. Bereme to ještě přes vrchol Kamence.
„Zas do kopce,“ musím si trochu postěžovat.
„Máš horské kolo, musíš jezdit do kopce. Kdybys měla Hanácké kolo, jezdila bys po rovině.“
Z Kamenného vrchu dáváme druhou stranou lehce brutální sjezd lesem. Kořeny, stromy, kameny, nechybělo málo a nabila jsem si ústa, ještě že mám tu helmu, kterou nemám ráda.
A kdybychom se pořádně podívali do mapy, zjistili bychom, že celý Kamenný vrch se dal objet po jiné cestě. Ale nám to nevadí, rádi poznáváme nová místa.
Sjezd na Hvězdu a opět stoupání po asfaltu.
„Teď se podíváme na největší krtičinec na světě.“ Vylezeme na skálu vrcholu Krtince, krátce se pokocháme rozhledem a odteď už nás čeká jenom sjezd. Jak jsme cestou nahoru kilometry pomalu ukrajovali přes vrstevnice, teď všechno profičíme jako blesk. Skřítek, Klepáčovské vleky a dolů, dolů…
Máme za sebou krásné odpoledne, našlapaných 50 kilometrů a zdolaných 1000 výškových metrů. Nádherný den v podhůří Jeseníků.
Přečtěte si také
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 7636
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 2593
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 1698
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 2184
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 2764
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 1056
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 690
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 10331
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 5892
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 8711
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Ale zitra vyrazime s muzem na dvoudenni cykloputak, tak jsem moc zvedava, co si na me vymyslel 
paráda
jen ta přímá řeč se mi tam zdála tak trochu nucená 
jinak proti deníčku nic nemám, hezký a odpočinkový příběh to byl 
my to jeli od města 