Mé pocity měsíc po ztrátě.
- Prázdná náruč
- EEEDIT
- 29.04.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mé pocity po měsíci, naše plány co nás drží.
Ahoj,
tak je to měsíc a dva dny co se nám to přihodilo (samovolný potrat v 16 t.) a musím napsat mé pocity teď.
Asi 14 dnů po tom jsem poprosila manžela, aby mi koupil rámeček na fotku, že bych si tam chtěla dát fotku mimulky (tak jsme drobečkovi říkali) z ultrazvuku. Je na ní z profilu vidět krásně hlavička s nosánkem a vypadá, jako by přemýšlelo. Ze začátku se manžel zdráhal, byl přesvědčený, že mi to bude jenom ubližovat a pokaždé, když se na tu fotku podívám, tak mě to rozesmutní a budu plakat. Po ujištění, že on s tím nebude mít problém a nebude to jeho mučit, jsem mu vysvětlila, že to tak není. Jsem smířená. Se sebou. Manžel mi několikrát vysvětloval, že to tak mělo být a že si nesmím stále říkat, že jsem ho neudržela.
Citům si neporučíte, ale můžete je uklidnit. Každý má na to jiný způsob, mě hrozně pomohlo mluvení s manželem. Dokáže mě povzbudit a společně jsme začali plánovat. Chtěli bychom znovu otěhotnět. Začala jsem si měřit B. T. Každý den, když přijde z práce jde překontrolovat kolik byla teplotka. Vím že on to dělá ne proto, že by byl nedočkavý, kolik že sem si tedy naměřila, ale proto, že na mě vidí jak jsem ráda, že to sledujeme společně. Tak se snaží, abychom koukali dopředu, že jsem se nechala strhnout a snažím se společně s ním. Počítáme, kdy by tak mohla přijít menstr. A kdy asi tak bude ovulka,(mimochodem je to právě dnes 
), abychom věděli až po třech měs. začneme. Prostě koukáme dopředu.
Vždy, když se podívám na tu fotku, mám zamlžený pohled a na rtech lehounký smířený úsměv. Překvapivě mi to, že mám tu možnost, kdykoli se na ní podívat hrozně pomáhá. Můžu jí pohladit a pošeptat, že na ní myslím a vím, že se vrátí až bude čas. Každým den je ta nesnesitelná bolest méně a méně drásající. Jsem klidnější. Hodně jsem četla a často se to píše a čte „čas Ti pomůže“ píše se to tak často, že si leckdo řekne „to se prostě říká“, ale pravda je, že čas opravdu pomáhá. Občas mě něco nečekaně rozpláče, ale už je to o moc míň. Pomáhá mi rodina, můj báječný manžel a naši dva chlapečkové, kteří se těší z toho, že jsme to nevzdali. Nikdy na to co se nám stalo nezapomenu, to ani nejde.
Doufám, že pokud toto bude číst někdo, komu se stalo něco podobného, tak mu to trochu pomůže uvěřit, že ANO ČAS LÉČÍ A POMÁHÁ i když se Vám to teď zdá jen jako fráze… Neopomenu ani jak moc pomáhá, že si tu mohu psát a číst tu na emiminku komentáře a podporu maminek.
Díky holky a i já Vám přeji hlavně zdravíčko a vše v naprostém pořádku.
Přečtěte si také
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 810
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 1476
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 588
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 589
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 396
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3256
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 4657
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 3882
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 3802
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 2271
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Doufám, že za měsíc napíšeš další deníček, jak se daří. Držím palce.
Ale ,jak píšete za čas to bude asi lepší…ještě nějak budu muset zvládnout termín porodu 20.7.10 a pak ,už snad nastanou ty lepší časy,jak mi všichni v okolí slibují.....holky myslím na vás a na druhou stranu vím,že v tom nejsem sama…