Mé těhotenství a porody II.
- Těhotenství
- elziska
- 21.05.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj předchozí deníček byl o mém prvním těhotenství se špatným koncem a o druhém těhotenství, kdy se nám narodila naše první dcera. A tady je pokračování...
Poté, co naše dcera oslavila první narozeniny, jsem začala toužit po dalším miminku. Manžel souhlasil. Povedlo se hned v druhém cyklu a já byla zase těhotná. Opět jsem to poznala díky únavě a bílému výtoku, který jsem měla i během předešlého těhotenství.
Zpočátku jsem opět zvracela, ale rozhodně to nebylo tak intenzivní, přibližně obden. Jinak jsem se celé těhotenství cítila, jako bych ani těhotná nebyla. Byla jsem zaneprázněna péčí o malou, takže jsem na to ani neměla čas. Jen jsem se cítila dost unavená a řešila neustálé dilema, jak moc nosit či nenosit malou. Tvrdnutí břicha ani kvasinky jsem neměla.
Ve 12.týdnu mi řekli, že čekáme chlapečka. Byla jsem ráda, že umíme obě pohlaví.
V 19. týdnu se ale z chlapečka vyklubala holčička a tak to i zůstalo. Teď jsem šťastná, že mám dvě holky a neměnila bych.
Termín jsem měla spočítaný na 15.3. Poslední měsíc před porodem byl pro mě dost náročný, zmáhaly mě zimní procházky s malou. Ale nakonec jsem to nějak zvládla, dokonce jsem s ní jezdila i pár dní před termínem na saních. Ke konci jsem už jen odpočítávala dny. Miminku se ven nechtělo, počkala si do 20.3. (21.3. jsem už byla domluvená, že kdyžtak přijdu na vyvolání).
18.3. mi odešla hlenová zátka. 19.3. večer po skončení filmu, na který jsme se s manželem dívali, jsem pocítila první bolestivou kontrakci. A bylo mi jasné, že už se to chystá. Tak to pokračovalo celou noc, kterou jsem strávila v polospánku. Intervaly 10-20 minut. Ráno jsem chtěla manžela poslat do práce s tím, že zůstane na telefonu. Ale babičky mě přemluvily, ať neblbnu, že se postarají o malou a ať radši hned jedu, že druhé porody bývají rychlejší. A měly pravdu. ![]()
Cestou do porodnice jsem dostala první extra bolavou kontrakci, až mě ta bolest zaskočila. To jsem si z prvního porodu nepamatovala, že by to tak bolelo. A od té doby byly všechny kontrakce tak bolavé. Manžel mě vyhodil před porodnicí, musel jít ještě něco zařídit do práce a po předchozí zkušenosti si myslel, že času má ještě dost. V porodnici mi řekli, že jsem otevřená na dva prsty a že jako druhorodička ten den určitě porodím. Byla jsem ráda, že mi předpovídají rychlejší porod, než byl ten předešlý, ale ta bolest byla mnohem horší a já na to nebyla připravená.
Šla jsem na porodní box, kontrakce byly čím dál častější a já si řekla, že to musím vydržet, že to je přece můj poslední porod.
Volala jsem manželovi, ať přijde co nejdřív. Dostala jsem antibiotika (opět kvůli streptokokovi), klystýr a škemrala o epidurál. Porodní asistentka mi píchla vodu, která byla zakalená. Prý dobře, že rodím. Zeptala se mě, jestli to nechci zkusit bez epidurálu. Neměla jsem náladu hrát si na hrdinku, takže jsem dále prosila o epidurál.
10.20 přišel manžel, chtěl, abych podepsala nějaké papíry, které mu na chodbě dala do ruky porodní asistentka. A divil se, že s ním nekomunikuju a zeptal se mě, proč tak dýchám. V tu chvíli jsem měla chuť mu jednu ubalit.
V 10.30 mi píchli epidurál. Po pár minutách jsem byla opět plná sil a optimismu, bez bolestí. Povídala jsem si s manželem, jedla Corny na posilnění a odpočívala.
Kolem 11.15 jsem byla dostatečně otevřená, šlo se na to. Porodní asistentka se mě zeptala, jakou chci mít polohu. Zvolila jsem stejně jako u první dcery klasiku na zádech. Párkrát jsem zatlačila a slyšela chválu, že už je vidět hlavička. To mě nakoplo, tlačíla jsem ze všech sil a 11.45 byla malá venku (připližně 12 hodin od začátku kontrakcí).
První dojem byl, že je strašně podobná starší sestřičce. Měla 3600 g a 51 cm. Přišla mi krásná, naše.
Pak mi zašili nástřih a porodní asistentka mi malou položila na prsa a zakryla peřinkou. Tatínek fotil. Za chvíli si malou odnesli na novorozenecké, kvůli zakalené plodovce ji museli víc sledovat, a já jsem odpočívala.
Na šestinedělí jsme dostaly nadstandart, byla jsem ráda, že budeme mít soukromí a že nás bude moct navštívit manžel se starší dcerou, kdy budou chtít. Následující hodiny jsem strávila kojením, ale malá, co vysála, ihned vyblinkala. Byla nespokojená, myslela jsem, že ji bolí břicho, ale ve skutečnosti měla hlad.
Personál byl protivný, dostala jsem vynadáno, že to jako druhomatka nepoznám a že jsem si pro Nutrilon nepřišla už dřív. Měla jsem málo mlíka, proto jsem šla vyzkoušet elektrickou odsávačku a zabralo to. Po pár hodinách už se mi mlíko zpustilo a já mohla začít vesele kojit.
Domů nás pustili čtvrtý den.
Doma vládnul mírnej chaos. Chvíli trvalo, než jsme si zvykli, že už nejsme jen tři. O miminko jsem se podle starší dcery mohla starat jen já, ostatní členové rodiny měla přivlastněné pro sebe. ![]()
Manžel po týdnu dovolené nastoupil do nové práce, kdy byl týden doma a týden v zahraničí. Byl to pro mě docela záhul. Hlavně v noci, kdy se dcery vzájemně budily a já jsem nedokázala být na dvou místech zároveň. Nehledě na vlastní spánek… Starší dcera brala miminko zpočátku dost těžce, najednou se musela o maminku s někým dělit. Bylo mi jí líto a snažila jsem se ze všech sil, aby byly obě v pohodě. Do toho jsme již poněkolikáté zkoušeli odplenkovat. Nátlak okolí byl veliký, ale nakonec jsme to nějak zvládly. Všehovšudy jsem měla zpočátku víc starostí se starší než s miminkem (na což jsem nebyla připravená).
No a teď? Teď je holkám 3 roky a 13 měsíců, už si spolu i hrajou a já si tu mateřskou začínám užívat. Kdybych mohla vrátit čas, asi bych si zvolila větší odstup mezi dětmi (holky jsou od sebe 23 měsíců), ten první rok byl hodně náročný.
Občas mám myšlenky i na třetí dítě. Kdyby šlo porodit roční dítě, neváhala bych.
Ale manžel je zásadně proti. Myslím, že mé mateřské pudy budou završeny příští rok štěňátkem. ![]()
Přečtěte si také
„Vždyť kojí úplně špatně,“ zaslechla jsem tchyni. Pomohla až laktační poradkyně
- Anonymní
- 23.06.26
- 728
Největší tlak, který na novopečenou mámu přichází, je ten zvenku, z vašeho okolí. Dobře míněné rady, které ale občas šíleně bolí. A blbý je, že často se jedná o vaše nejbližší lidi. Jako v mém...
Vzala jsem si muže s dítětem. Teď mám doma pocit, že jsem tam navíc
- Anonymní
- 23.06.26
- 753
Vzala jsem si muže, který má dceru z předchozího vztahu, a od začátku jsem se snažila být trpělivá, laskavá a nebrat jí tátu. Jenže ona mě odmítá, provokuje, shazuje a dává mi najevo, že v jejich...
Devět týdnů bez školy, bez babiček a bez řidičáku. Jak to mám zvládnout?
- Anonymní
- 23.06.26
- 1233
Mám dvě děti na prvním stupni, chodím do práce a letos jsem prázdniny zřejmě úplně podcenila. Bydlíme v malém městě v pohraničí, příměstských táborů je málo, babičky nemáme a já navíc nemám...
Tchyně vtrhla po mém císaři do porodnice. Musela ji vyhodit až sestřička!
- Anonymní
- 23.06.26
- 838
Porod je pro každou ženu jedním z nejintenzivnějších a nejnáročnějších zážitků v životě. Když navíc neprobíhá podle plánu a skončí akutní operací, žena potřebuje klid, bezpečí a čas na to, aby se...
Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna
- Vilma1897
- 23.06.26
- 223
V čem je její kouzlo? Třikrát vyprodala Eden a spousta lidí se vracela znovu. Včetně mě. Na první koncert jsem měla lístek na sobotu. A hned když skončil, bylo mi jasné, že v úterý chci být v Edenu...
„Je můj syn autista?“ zeptala se kamarádka. Ze strachu jsem jí zalhala do očí
- Anonymní
- 22.06.26
- 1947
Říká se, že upřímnost je základem každého pevného přátelství. Jenže co dělat v situaci, kdy vás nejlepší kamarádka postaví před otázku, jejíž pravdivá odpověď by jí mohla zlomit srdce? Minulý týden...
Dcera s ADHD potřebuje asistenta. Muž zuří: „Nedělej z ní blbečka s nálepkou!“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1359
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě mělo hladkou a bezstarostnou cestu životem. Když se ale objeví první překážky, ukáže se, jak pevný je nejen vztah rodiče k dítěti, ale i partnerů mezi sebou. My...
Manžel mě nutí jezdit každý víkend k tchyni. Ta mě jen kritizuje, jsem zoufalá
- Anonymní
- 22.06.26
- 2737
Víkend by měl být pro pracující rodiče časem odpočinku, kdy konečně vypnou, užijí si klid s rodinou a naberou síly na další pracovní týden. Pro mě je ale páteční odpoledne začátkem pravidelné noční...
Dřu ve dvou pracích do půlnoci. Podle muže ale jen „courám po kroužcích“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1328
Sedím u kuchyňského stolu, na monitoru notebooku svítí čas 0:24 a mně únavou pálí oči. Tohle je moje každodenní realita. Kolotoč, ze kterého nemůžu vystoupit, protože se ode mě očekává, že budu...
Máma mi vyčítá práci a děti ve školce. Sama mě tam jako malou zapomínala!
- Anonymní
- 22.06.26
- 911
Být dnes mámou je nesmírně vyčerpávající. Společnost na nás klade protichůdné nároky – máme budovat kariéru, vypadat skvěle, mít naklizenou domácnost, a přitom se dětem věnovat čtyřiadvacet hodin...