Moc nám chybíš

Píšu o mém sourozenci, nevím, zda o sestřičce či bráškovi.

Už to budou dva roky, co na mě rodiče zapracovali. Jaké bylo jejich překvapení, když mamince a tatínkovi paní doktorka na ultrazvuku řekla, že čekají mě a ještě mého sourozence! Byli v šoku,co vám budu vyprávět, ale slyšela jsem, jak si mezi sebou říkají, že se na nás moc těší, i když to bude náročné. Ale my věděli,že to oba zvládnou!

V bříšku jsme si vesele rostli a plavali, až do 16. týdne těhotenství, kdy mému sourozenci začalo být zle a zhoršovalo se to. Já sama jsem to cítila, ale neviděla, protože jsme byli dvouvaječná dvojčata a každý jsme měl svou placentu -svůj dočasný domeček. Bohužel, jednoho dne mému sousedovi přestalo bít srdíčko, věděla jsem,že je konec, plakala jsem,ale nikdo nic nevěděl. Tolik jsem se těšila, že se poznáme a budeme si hrát.

Asi za týden maminku čekalo vyšetření na gynekologii, hlavně ultrazvuk, na který se rodiče moc těšili, že nás opět uvidí. Bohužel, paní doktorka to hned zjistila při prvním položení přístroje na bříško a smutně koukla na mamku se slovy: "Je mi to opravdu moc líto, ale jedno miminko nejeví známky života a nebije mu srdíčko, už to vypadá tak na týden, je pozdě. Maminka okamžitě začala plakat, tatínek jí vzal za ruku a ani jemu nezůstaly oči suché.

Já to vycítila a věděla, že je zle. Bála jsem se. Slyšela jsem, jak se tatínek ptá paní doktorky, co teď bude, zda přijdeme i o druhé miminko, ale paní doktorka řekla, že ne, že pokud budou testy v pořádku, že se o mě nemusí bát. Maminka plakala, už byla tak smutná, že neměla sílu myslet na ani na mě. Paní doktorka se zeptala, jestli chtějí vědět, jestli to mrtvé mimi byla holčička nebo chlapeček, ale maminka řekla, že to vědět nechce, že by jí to bolelo ještě víc, že by mu dala jméno a ještě více by jí vše připomínalo, tatínek tiše odkývl.

Tak ani já jsem se nedozvěděla, zda můj spolubydlící byla holka nebo kluk. Mrzelo mě to. Tak jsem až do porodu byla v bříšku s mrtvým sourozencem, zní to děsivě, ale je to tak. Když jsme byly dvouvaječná dvojčata a já v pořádku, tak nebyl důvod nijak zasahovat. Maminka musela každý týden na odběry krve, aby zjistili, zda není v těle infekce, ale až do porodu to bylo v pořádku. Rodičům to trvalo dlouho, než si zvykli na to, že se narodím jenom já, to už věděli, že jsem holka.

Narodila jsem se plánovaným císařem, maminka byla v ten den uplně v pohodě a moc se na mě těšila, ale zároven věděla,že NAVŽDY nás opustí druhé miminko. Tatínek byl u toho, když mě vyndávali na tento svět a byl také první, kdo mě poprvé pochoval a dal mi krásnou pusinku na čelíčko, ještě plné mázku. Koukla jsem na něj a říkala si, že je to ten nejhezčí a nejmilejší tatínek na světě a cítila jsem se u něj krásně. Pak mě ukázal mamince a ta byla uplakaná dojetím,že mě konečně vidí, sestřička jí otírala kapesníčkem slzičky.

Já pak dostala obrovský hlad, tak mě sestřička přiložila k prsu a já jsem se hned přisála a od té doby baštila, jak se dalo. Ještě dneska si vzpomínám, jak maminka krásně voněla a jak byl její obličej vlhký od slz, ale nevím, zda to byly slzy štěstí ze mě, nebo slzy smutku za mého sourozence. Vím,že mamince nezůstala úplně prázdná náruč, má přece Mě, ale na druhou stranu vím, že to maminku i tatínka nesmírně bolí u srdíčka. Prázdná náruč je prostě prázdná náruč.

Já se snažím mamince vše vynahradit,aby byla štastná,protože jinak mají rodiče krásné manželství. Na závěr bych chtěla říct,že jsem moc hodná a šikovná holka a mají mě všichni moc rádi. Poslední věta patří jenom TOBĚ: I když jsem Tě nikdy nepoznala, neviděla, neslyšela, mám Tě ráda a nikdy na tebe nezapomenu, ani já, ani naše rodiče. Měj se tam nahoře krásně, mysli na nás tak, jako my myslíme na tebe.

Tvoje sestřička, maminka a tatínek.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
cherubínek
7257
7.11.10 07:50

moc hezky napsaný :).

  • načítám...
  • Zmínit
Vedaniga
466
7.11.10 08:37

Krásně napsané. Bohužel tenhle pocit taky znám. I my čekali dvě mimča. Narodil se jen chlapeček. Je nádherný a bylo to obrovské štěstístíčko ho poprvé pochovat. Ale pořád myslím na to, jestli jeho dvojčátko byl taky kluk nebo holčička. A jaké by to bylo mít je tady oba dva…

  • načítám...
  • Zmínit
veverka-andy
3127
7.11.10 09:17

:cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry:
Ani u mě nezůstalo oko suché. Je to opravdu krásně napsané, ale smutné a za srdce beroucí. Hlavně, že jsi ty i maminka v pořádku. :palec: Třeba se sourozence ještě dočkáš. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22086
7.11.10 10:31

Je mi to moc líto, hlavně že aspoň jedno miminko je v pořádku.

  • načítám...
  • Zmínit
petrikaaa
1465
7.11.10 16:10

Ahoj je to smutný příběh,ale na druhou stranu buď ráda,že miminka byly dvouvaječné já čekala jednovaječná děvčátka a přišla jsem bohužel o obě dvě,kdyby byly dvouvaječné nestalo by se to :cry: ,máš alespoň jedno i když vím,že to musí bolet ale určitě jednou holčičce pořídíte sourozence a bude zas fain :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Gaba80
155
24.11.10 22:02

Nádherně napsané. Bulim a bulim :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
Toscannii
28
11.12.13 13:48

Fuj to jsem se zase nabrečela - moc dojemný příběh…

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část