Moje cesta za miminkem
Ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh cesty za miminkem, které zatím pořád nemám.
S manželem jsme se brali v září 2011, před třemi roky jsme si řekli, že ve dvou už je nám smutno a začali jsme se snažit o miminko. Jaké bylo naše překvapení, když jsme hned po prvním měsíci snažení objevili na testu dvě čárky. Plakala jsem radostí. Doktor na kontrole potvrdil srdeční akci a pozval mě na kontrolu za 14 dní.
Po 14 dnech jsem si nakráčela s úsměvem do ordinace a s pláčem odsud odcházela. Poprvé v životě jsem slyšela diagnózu zamlklé těhotenství. Do té doby jsem ani nevěděla, že něco takového existuje. Následovala revize dělohy, tři měsíce čekání a další pokusy o miminko. Uklidňovalo mě, že doktor říkal, že se to stává, ale další těhotenství už je většinou bezproblémové. Uběhlo pár měsíců a já opět objevila dvě čárky. Šťastná jsem to oznamovala manželovi a se strachem šla k doktorovi. Na první kontrole bylo všechno v pořádku, za 14 dní mi opět gynekolog oznámil, že nevidí srdeční akci. Plakala jsem, byla nešťastná a neustále se ptala proč. Následovala opět revize, čekání, vyšetření na genetice, imunologii… Všechno nám vyšlo v pořádku, žádný důvod potratů se nenašel. Doktor mě uklidňoval, že se nám určitě zadaří, ať to nevzdáváme.
Jenže měsíce utíkaly, rok byl pryč a miminko nikde. Objednala jsem nás proto do CARu. Tam jsme podstoupili další vyšetření, zase výsledek, že jsme úplně zdraví a otěhotnění nic nebrání. Jenže miminko nikde, tak jsme se rozhodli podstoupit první IVF. Neúspěšně, jediné vajíčko, které přežilo kultivaci, se neuchytilo. Následoval pláč, zoufalství, beznaděj… Byl červenec a my jsme si řekli, že v září odjedeme na dovolenou a na podzim zkusíme druhý pokus IVF.
V září jsme odletěli na Korfu, užili jsme si krásnou dovolenou a načerpali sílu do dalšího snažení. Obrovské překvapení nás čekalo, když jsme se vrátili domů. Nedorazila mnou očekávaná ms, tak jsem hned běžela pro test do drogerie a na něm jsem objevila dvě čárky. Následovala obrovská radost, ale zároveň strach, jak to dopadne. Hned jsme to oznámili doma rodičům, jen jsem se snažila krotit jejich radost po předchozích zkušenostech. Následovala kontrola u doktora, hurá, na ultrazvuku bylo srdíčko. To se dokonce za 14 dní potvrdilo. Poprvé jsem si oddychla, ale pořád jsem měla strach.
Samozřejmě to nebylo bez potíží, pár dní po kontrole, přišlo silné krvácení, byl víkend, utrogestan jsem brala, ascorutin jsem taky měla, takže jsme na pohotovost nejeli, stejně by nic víc udělat nemohli. Krvácení neustávalo a já už to opět obrečela, že jsme tentokrát potratila spontánně. V pondělí jsem volala svému doktorovi, ten mě vzal na ultrazvuk a řekl, že srdíčko tluče, miminko tam je, ale zároveň s ním je tam i hematom. Měla jsem dodržovat klidový režim a za 14 dní přijít na kontrolu. Po 14 dnech miminko na ultrazvuku bylo, srdíčko tlouklo a hematom byl pryč. Následoval první screening a všechno bylo v naprostém pořádku. Měla jsem obrovskou radost a konečně jsme si s manželem řekli, že to nejhorší už snad máme za sebou. Týdny ubíhaly, já měla pohodové těhotenství, žádné nevolnosti, zvracení, nic. Nebýt fotek z ultrazvuku, ani bych nevěděla, že jsem těhotná.
Těšila jsem se na první kopanečky, které jsem ucítila kolem 19.tt. Čas utekl a my šli na druhý screening. Opět všechno v pořádku, miminko ukázkové, řekli nám, že čekáme holčičku. Pojmenovali jsme ji Terezka a já se na ni konečně začala naplno těšit. Koupila jsem první oblečky. Po 24.týdnu jsme začali nakupovat naplno, abychom to všechno stihli. Vymalovali jsme pokojíček, složili nábytek a těšili se na Terezku. ve 25. týdnu jsme byli na 3D ultrazvuku, nesli jsme si domů krásné fotečky naší holčičky. Ve 26+1 jsem šla na OGTT a kontrolu ke svému gynekologovi. Všechno bylo v pořádku, cukrovku jsem neměla, takže jsem opět odcházela z ordinace jako pyšná budoucí maminka.
Byl před námi víkend a my ho s manželem doma prolenošili. Manžel měl celý víkend noční, tak se nám nechtělo nic dělat. V neděli večer jsem šla spát, Terinka kopala jako každý večer, pohladila jsem si bříško a řekla jí, že se na ni už moc těšíme, a popřála jsem jí dobrou noc. Jako každý večer. Ráno manžel přijel z práce, já jsem vstala a měla jsem divný pocit. Terinka se neozývala, ale ona nebyla akční miminko, přesto jsem cítila, že je něco jinak. Dala jsem si sladkou snídani, na to vždycky reagovala, ale nic. Tak jsem běžela pro angelsounds, abych si poslechla srdíčko. Ale v břiše bylo ticho, žádná akce.
Začala jsem plakat a hned jsme jeli do nemocnice. Hnusné chování personálu v místní nemocnici by bylo na extra článek. Udělali mi ultrazvuk a chladně mi oznámili, že miminko už nežije. Začala jsem hrozně plakat, ptát se proč. Bylo pondělí dopoledne. V úterý ve 23:07 se naše Terezka narodila jako andělíček. Byla krásná, úplně zdravá, měla baculaté tvářičky, pusinku po manželovi. Vážila 975 gramů. Je to 14 dní a já pořád jen pláču a ptám se proč. Neumím se smířit s tím, že naše vymodlené miminko už nežije. Všichni si domů z porodnice vozí miminko, my z porodnice mířili rovnou na pohřební službu.
Podle předběžné zprávy došlo laicky k ucpání pupečníku u placenty. Podrobněji to proberu s doktorem až na kontrole po šestinedělí.
Přečtěte si také
Nevyžádaný dárek od tchyně mi zkazil narozeniny. Po otevření jsem doslova ztuhla
- Anonymní
- 18.06.26
- 4573
Měla to být pohodová oslava čtyřicetin. S přáteli už jsem slavila a teď byla na řadě rodina. Bohužel jsem v rámci dobrých vztahů pozvala i tchyni s tchánem. Vím, že Alžběta umí být dost protivná,...
Řepa na hlavě, černé hadry a trenky ven. Dnešní puberťáci mají vlastní uniformu
- Anonymní
- 18.06.26
- 1539
Mámy puberťáků mě nejspíš pochopí. Tenhle deníček není stížnost, spíš pobavené pozorování. Každá generace měla své módní úlety a účesy, nad kterými si rodiče zoufali. Jenže jako učitelka na druhém...
Soused mě neustále šmíruje. Už je mi to nepříjemné. Manžel si na něho došlápl
- Anonymní
- 18.06.26
- 1815
Vedle nás bydlí starší manželé, se kterými jsme vždycky vycházeli dobře. Nikdy mezi námi nebyly žádné spory, občas jsme si popovídali přes plot, pomohli si, když bylo potřeba, a celkově panovaly...
Dcery mi chtějí strčit děti na prázdniny, ale nikdy od nich nedostanu ani korunu
- Anonymní
- 18.06.26
- 10206
Za pár týdnů začnou letní prázdniny a obě mé dcery už se mě vyptávají, jestli si vezmeme vnoučata alespoň na část léta k sobě. Já je samozřejmě miluji. S manželem máme chatu, kam je bereme rádi, a...
Měsíce mi vyčítala výběr školy. Teď chce, abych tam jejího syna protlačila
- Anonymní
- 18.06.26
- 2554
Když máte děti ve stejném věku jako vaši sourozenci, často se očekává, že půjdete ve stejných šlépějích. Já se ale u svého předškoláka rozhodla jinak. Už dávno před zápisy mi bylo jasné, že syna...
Tchyně mi neustále tvrdila, že špatně kojím. Přestala jsem věřit sama sobě
- Anonymní
- 17.06.26
- 1701
Začalo to „nevinnými“ radami, ale postupně se z nich stal neustálý tlak a zpochybňování každého mého kroku. U kojení, které mělo být přirozené, jsem se nakonec přistihla, že víc než miminku...
Máma neumí stárnout a snaží se vypadat na 30. Bohužel to působí spíš směšně
- Anonymní
- 17.06.26
- 2537
Moje mamka byla vždycky moc krásná žena. A myslím si, že by byla i dnes. Jenže to by si nesměla do svého obličeje nechat zasahovat. Máma totiž neumí stárnout a dělá vše pro to, aby vypadala mladě....
Přítelkyně sbírá lajky na našem synovi. Prý to k práci influencerky patří
- Anonymní
- 17.06.26
- 1225
S Johanou se o tom dohadujeme už několik měsíců a pořád jsme nenašli společnou řeč. Nelíbí se mi, že zveřejňuje našeho syna na Instagramu. Tvrdí, že je opatrná, snaží se ho ukazovat jen z dálky...
Měsíce předstírám orgasmus, milování je pro mě utrpení. Nechci zklamat přítele
- Anonymní
- 17.06.26
- 2180
Potřebuji se svěřit s něčím, s čím se vlastně nemám komu svěřit. Připadám si strašně a už nevím, co s tím mám dělat. Od porodu nejmladší dcery mám problémy při sexu. Jsem hodně suchá, bolí to,...
„Smrdíš mi a vypadáš hrozně.“ Manžel mě po porodu vyhnal z ložnice
- Anonymní
- 17.06.26
- 3621
Před půl rokem se nám narodilo vymodlené miminko. Čekala jsem, že začátek bude náročný, plný nevyspání a shonu, ale věřila jsem, že jako partneři to zvládneme. Místo toho prožívám nejhorší období...