Moje osminedělí :-)
- Těhotenství
- KlarkaK
- 31.05.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Těhotenství pro mne skrývá cosi tajemného a magického. Období, kdy žena má právo a jsou jí tolerovány různé rozmary, vše je jí odpouštěno a přes své nálady je milována a opečovávána. A můj deníček je o tom, jak jsem toto vytoužené období prožila já :)
a tak jde čas...
- 15
- 1
Moje těhotenství bylo dalo by se říct „volně plánované“. Jinými slovy přítel prostě doufal, že se hnedka nezadaří. No, zadařilo. Musím říct, že já, které začaly biologické hodiny TIK TAK dunět v hlavě čím dál hlasitěji a vtíravěji, jsem byla sama dost zaskočená.
Navíc mé argumenty, na vysazení antikoncepce, že přece nemůže čekat, že otěhotním po 30ce na první pokus, navíc já, léčená bulimička, on s varikokélou atd., že to můžou být taky roky a taky třeba umělé oplodnění. Tak to mám samozřejmě dodnes na talíři – to bylo keců, jak to nepůjde a on, že si jednou šťouchnul a bylo po srandě 
Otěhotněla jsem v červnu 2012. V tomto měsíci jsme se s přítelem téměř neviděli, střídali jsme se na služebních cestách a doma jsme se párkrát potkali a předali si psa na hlídání. Jo a jednou jsme také souložili Díky frekvenci v tomto měsíci to vím opět naprosto přesně, bylo to 17.6.2012. Můj doktor mi spočítal otěhotnění, někdy kolem 20.6. – což už přítel sice nebyl doma a proto vesele komentuji, že jsem otěhotněla, když byl manžel na služebce
Já jsem v květnu dokončila vysokou školu (neděste se, byla to druhá VŠ, jinak už samozřejmě nějaký ten pátek pracuju a platím daně . Tohoto bakaláře jsem studovala s přestávkami 8 let a přítel se smál, že za tu dobu už jsem mohla mít i doktorát. Pravda, magistr mi trval jen 6 let 
Od července jsem pak měla domluvený nástup do nového zaměstnání. Předtím jsem při škole pracovala jen na poloviční úvazek. Můj nový zaměstnavatel po mě mimo jiné chtěl potvrzení od gynekologa, že nejsem těhotná. Pochopitelně mi to nebylo řečeno takhle okatě, nicméně důvod byl zcela zřejmý. Zašla jsem tedy ke svému doktorovi a na otázku, zda tedy nejsem těhotná, jsem s úsměvem odpověděla, že nejsem, a nebo že o tom aspoň nevím (očekávaná MS za 3 dny). Dostala jsem tedy potvrzení, že nejsem gravidní (opět nenapsáno takto okatě, ale jako „schopna práce bez omezení“).
Kdyby Vás zajímalo jaké je potvrzení při graviditě, tak zní „schopna bez fyzické námahy a nočních směn“. Chytré, že? .
A já taková poctivka blbá jsem si říkala, že si teda jako udělám doma aspoň test, když mi doktor to potvrzení dal a ani mě neprohlížel. Do očekávané MS 2 dny, test z odpolední moči, koukám, pozoruji, nevěřícně otáčím ze strany na stranu. Zkoumám pod všemi úhly slunečního světla. No a nemůžu si pomoct, prostě vidím ducha .
Začne mi bušit srdce a zmáhá mě touha to někomu hned vyslepičit. Píšu tedy první sms sestře a popisuji test se slovy, že jsem asi těhotná. No tak to určitě jseš, ty testy jsou dneska naprosto spolehlivý odpovídá a přidává smajlíky.
Moje touha však zůstává neukojena a projíždím telefonní seznam, komu by se tak ještě dalo v tuto chvíli napsat. Samozřejmě chci běžet do vedlejší místnosti za přítelem, ale ten by nadšení z mého ducha určitě nesdílel (on mi tak nějak nevěřil, že jsem těhotná až do druhé návštěvy u gynekologa, ze které jsem konečně vítězoslavně přinesla průkazku.) Tak mu přece nebudu ukazovat tohle
Volím proto kamaráda, který mi asi před 14 dny napsal: „Já budu asi tatínek“. Mimochodem také jsem pro tuto jeho v tu chvíli nejistou zprávu byla první volba, což mě potěšilo. Tak píšu: „Tak mám pocit, ze budeš asi taky strejda“. Kamarád mé nadšení sdílí a naše vzájemné smsky mám doteď uložené v mobilu.
Jsem tedy těhotná, už i přítel tento fakt uznal a akceptoval. Moje těhotenství bylo naprosto super – jak se říká, to nejkrásnější období v životě ženy a většina žen za tuto hlášku chce házet kameny po hlasateli. Doufám proto, že teď nepopudím maminky, co problinkaly první trimestr a ve třetím lezly bolestmi zad po čtyřech.
Já během svého ale opravdu jen rozkvétala. Ačkoli jsem zvracela jen jednou, a to jen proto, že jsem si frajerka ráno zobla nalačno kapsli rybího tuku, jsem během prvních 2 měsíců zhubla 5 kilo. Samozřejmě to není nic k chlubení, evidentně jsem měla natolik příšernou životosprávu, že moje miminko si tedy bez servítek začalo brát živiny, kde byly zrovna k mání (ne, že by mi to vadilo a díky bohu přírodo, že jsou miminka tak chytrá, že se nenechají ošulit). V 9tt jsem dostala průkazku.
Huráá!! Pořád jsem si ji prohlížela a skoro oplakala, že mi ji v porodnici sebrali. V tuto dobu jsem se dostala na váhu 61 kilo, která byla zaznamenána jako váha výchozí – což už bylo ale ve skutečnosti mínus těch 5 kilo. Trochu teď přeskočím a pochlubím se, že za celé těhotenství jsem zase 5 kilo přibrala a dostala se tak na tu skutečnou výchozí váhu. V porodnici jsem posléze 8 kilo nechala a po porodu tak vytáhla ze skříně dávno zapomenuté kousky oblečení z hromádky (do těch ještě zhubnu .
Magická hromádka, kterou má ve skříních 90% žen a kterou 100% mužů nikdy nepochopí Nicméně, abych nevypadala, že jsem miminko v děloze trápila hlady, v těhotenství jsem se opravdu snažila jíst normálně, pravidelně a pestře.
Během mého očekávání jsem prcka v prvních týdnech pěkně prolila alkoholem (svatba, promoce a konec školního roku). Ve třetím měsíci jsme v Itálii lezli po ferratách (doteď se divím, že nikomu nepřislo divný, že přítel chce kvůli mně chodit na ty nejjednodušší značené jako A, když ve Švýcarsku jsem vesele jako první lezla na trojku (což by v Itálii muselo být aspoň Déčko – ale po každonočním alkoholovém dýchánku, kdy jsem ještě ráno měla pocit, že při pouhém průchodu chodbou na záchod si nadýchám do těla minimálně promile, se po tom překvapivě nikdo nepídil.
Dokonce ani po tom, že já se alkoholu zdržuji – víc jsem asi osazenstvo dráždila skutečností, že jsem ráno svěží jako rybička, na záchod potřebuji skutečně jen čůrat a nadávám, že než vylezou z pelechu tak se nikam nedostanem
Tak jsem si v Itálii také vylezla na Monte Vioz 3545m – moje první třítisícovka. Pravda, chtěla jsem zodpovědně skončit max ve 2500 metrech, ale kamarád s výškoměrem mi utekl. Tak jsem řekla, že půjdu a kdybych cítila nějakou změnu kvůli výšce, že se otočím. Necítila jsem nic a došla až k cíli – kde jsem sprdla kamaráda s výškoměrem (on jediný byl o mém těhotenství informovám).
Na konci léta jsem ještě špunta trochu vyklepala na kočičích hlavách při jízdě na motorce cestou na letní cvičení tchai-ti ve stromovce a ukázala mu svět z „výšky“ umělé lezecké stěny. V 5. měsíci jsme se spolu ješte projeli na in-linech a pak už jsem začala být vzorná (no to ne, ale tak vzornější, no spíš ne tak divoká a nezodpovědná nastávajicí maminka). Určitě vám nemusím psát, jak jsem za všechny tyto aktivity byla jistě oprávněně a pravidelně sprdávaná od celé rodiny
Pojala jsem tedy podezření, že naše miminko bude holčička. Protože holky jsou přece odolný a leccos vydržej. Tajně jsem ale doufala a také instinkt a vnitřní hlas mi říkal, že pod srdcem nosím chlapečka.
V těhotenství jsem měla psychickou a kupodivu i fyzickou kondici jako už dlouho ne. Dokonce záda mě přestaly bolet (přičítám novému zaměstnání, kde jsem vyměnila celodenní sezení na blbé židli u PC, za celodenní pobíhání a cvičení). A běhala jsem vesele až do 8.měsíce, malé bříško jsem hravě schovala za volnější halenku, takže při odchodu na mateřskou se ještě dost lidí ptalo, proč vlastně odcházím
Mateřská… no trochu nuda, ale aspoň jsem si konečně doma uklidila. Navíc jsem dodělávala i pracovní resty, které za mne nemohl udělat nikdo jiný, a tak práce a zábava docela byla. Navíc jsem vesele běhala bez problémů dál. Také jsem se dokopala přečíst dvě knížky o mateřství a oprášila poznámky ze zdrávky o porodu a kojení. Mimo jiné jsem otevřela také knížku „Moje první album“, kterou jsem dostala od mamky a začala ji poctivě vypisovat. Moje maminka se jmenuje.., můj tatínek pracuje jako.., maminka s tatínkem se poprvé potkali,,, maminka se poprvé dozvěděla, že je těhotná a řekla to tatínkovi (datum). A tatínek na to odpověděl (tuto pasáž v knížce mám obzvláště ráda): „Ježíšikriste“ a obrátil oči v sloup
Ale o čem jsem to vlastně chtěla psát? Nevím, zda to tak vnímáte i vy, ale těhotenství a nejen to mé vlastní, pro mne vždy bylo, je a bude něčím okouzlujícím, magickým (já teda aspoň například v prostředcích hromadné dopravy ihned startuju z místa vidíc těhotnou). Nicméně já osobně jsem při cestách metrem a tramvají i v devátém měsíci celkem pravidelně vlála nad sedícími třicátníky. Mám totiž jen 158vcm a kdo je na tom podobně, tak ví, že se opravdu nemůžete chytit všude.
Horní tyče, skýtající lidem průměrného evropského vzrůstu bezpečné cestování, jsou s výškou pod 160 cm docela zábavné. Bohužel vertikálních míst k držení je daleko méně, nebývá vždy snadné se k nim prorvat davem a navíc bývají beznadějně obsazené. Zde bych apelovala na cestující, kteří mají dva metry, že by tato místa měli opravdu ponechat nám, nedorostcům. Také bych chtěla podotknout, že od cca 8. měsíce už si nikdo nemohl nevšimnout, že jsem těhotná. Přesto jsem držíc se konečky prstů a na špičkách nikdy neviděla tolik tváří zabořených do e-knih či s nevídaným zájmem hledíc do hlubin tmy metra.
Například mne pobavila paní, která mne „pustila“ sednout se slovy: „Sednětě si“ až ve chvíli, kdy vystupovala – což bylo asi 8 stanic metrem a toto místo mi tedy ještě okamžitě zasedl jakýsi robustní pán, který navíc tak páchnul potem, že nejen že jsem nad ním zůstala vlát, ale ještě se mi začalo dělat špatně
A tak jsem si (naivně) myslela, jak budu ve svém požehnaném stavu středem aspoň našeho rodinného vesmíru, jak mne bude přítel opečovávat a starat se o mne. Jo… prdlajz. Během prvního trimestru jsem prý udělala zásadní chybu. Nebylo mi špatně! A když už mi nebylo špatně, měla jsem aspoň říkat, že mi hrozně špatně je. Ve druhém trimestru jsem na své žádosti, zda by přítel nemohl udělat za mne to či ono dostávala odpověď: „Šetři si to, až nebudeš moct“. Tak jsem si tedy své prosby šetřila. Ukázalo se však, že se jednalo o další fatální chybu. Já totiž mohla pořád, mně prostě opravdu nebylo nic, bylo mi skvěle, dostávala jsem se na svou výchozí váhu a nemít větší a občas se trochu hýbající břiško, ani ve snu by mne nenapadlo, že jsem těhotná.
A když už jsem mohla a nic mi nebylo, měla jsem prý aspoň říkat, že už nemůžu. V tomto duchu prošel i třetí trimetr a blížilo se stanovené datum porodu. Poněkud nejistě jsem se ptala nyní již manžela, kdy že se bude konat ta jeho výpomoc, to opečovávání jeho těhotné manželky, já abych to vůbec stihla. No nakonec mi došlo, že jakoukoli formu opečovávání v těhotetsví jsem vlastní chybou začátečnice zazdila a začala jsem se těšit aspoň na porod. Ano, připadala jsem si trochu jako magor, ale já se opravdu hrozně těšila na porod. Porod bude super, bude se mnou a JÁ, JÁÁÁÁ budu ta hvězda uprostřed vesmíru, bude se mnou chodit hodiny po chodbě, masírovat u hopsání na míči, držet za ruku a podpírat hlavu u porodu. Bude mne litovat, chlácholit, povzbuzovat a říkat, jaká jsem skvělá a jak mi to jde. Jo… prdlajz. S porodníma bolestma mě poslali domů, že jsem ještě úplně zavřená a rodit budu tak druhý den odpoledne a kdoví jestli (byla jsem tedy u manžela pravděpodobně za hysterku).
Asi za další hodinu a půl jsem začala rodit doma a při kontrakcích po jedné až dvou minutách mi manžel ještě uděloval dobré a cenné rady, že se nemám unavovat, že mám mezi kontrakcemi relaxovat. Naštěstí jsem během odcházející a již přicházející další kontrakce neměla čas ani sílu na něj skočit a zabít ho. Když jsme konečně po 2 hodinách opět dorazili do porodnice, uplynuly od příjmu na porodní sál do porodu pouhé 2 minuty, které můj manžel strávil na záchodě, protože se šel vyčůrat!
No nic, nevadí, mám ještě šestinedělní. A s napětím jsem začala očekávat poporodní deprese. V šestém týdnu po porodu mne manžel upozornil, že mi končí šestinedělí a že jestli chci tu depresi využít, že mám nejvyšší čas, jinak mám smůlu, ale že tak psychicky vyrovnanou mne za 5let ještě neviděl, takže o tom pochybuje
No co Vám budu říkat, chvilku jsem se snažila propagovat, že jsem sedminedělka, pak osminedělka a dnes už končím devítinedělí a stále čekám. Začínám si ale pomalu myslet, že žádná mnou vysněná manželova starostlivá a přehnaná péče o těhotnou družku už se vážně konat nebude. Ach jo…tak ale příště už budu chytřejší
Přečtěte si také
Syn přinesl poznámku za rvačku. Když jsem zjistila proč, naštval mě učitel
- Anonymní
- 19.09.26
- 1380
Je sotva začátek roku a můj syn už na mě vytasil poznámku. Mávala na mě s ní hned, když jsem přišla domů. Když jsem si pak ale vyslechla za co ji dostal, musím uznat, že víc, než na to, že se...
Kamarádka se rozešla a chce mě každý den vidět. Já už nemám sílu
- Anonymní
- 19.09.26
- 1212
Se Simonou jsme byly nejlepší kamarádky na střední škole. Byly jsme spolu skoro pořád. Chodily jsme na kafe, řešily kluky, smály se úplným hloupostem a měly pocit, že naše přátelství vydrží navždy.
Manžel mi koupil elektrokolo a tchyně mi oznámila, že takhle určitě nezhubnu
- Anonymní
- 19.09.26
- 1827
Znáte to, nevyžádané rady dokážou člověka dost naštvat. A moje tchyně Marie je na ně doslova expert. Vždycky z ní vypadne nějaká perla. Tenhle deníček proto píšu spíš pro pobavení. Naštěstí se to...
Dcera utrácí za kosmetiku víc než já. V patnácti jsem měla jeden krém na všechno
- Anonymní
- 19.09.26
- 262
Když jsem byla teenager, moje kosmetická rutina byla poměrně jednoduchá. Ráno jsem si umyla obličej, občas použila něco na pupínky a tím moje péče o pleť v podstatě skončila. Když jsem měla doma...
Šváb mi vzal klid na duši
- Kaonev
- 19.09.26
- 190
Poslední prázdninový den měl být klidný a příjemný. Jediné zaklepání na dveře ale obrátilo všechny moje plány vzhůru nohama. Zpráva o švábech v našem domě ve mně rozpoutala paniku a odstartovala...
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 848
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 391
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 818
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 1406
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 542
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
U nás to bylo dost podobné jen o 2 měsíce dřív, hlavně ten začátek „to bylo furt - kdoví jak dlouho to bude trvat, hahaha, a já to říkal, že když se rozhodnu, tak je to hned“ a následně, když jsem mu vtipně vyprávěla jak mi dr. spočítala termín početí na týden, kdy byl v Německu, radil všem okolo, že chtějí-li dítě, musí manžel na týden odjet 
mn každopádně jinak deníček naprosto skvělej 
ale zjistila jsem to tedy hned ke konci 4tt (diky tomu testu kvuli zamestnavateli)… takze to je mysleno do zjisteni…no byla jsem ubezpecena ze v tuhle dobu plati pravidlo vsechno nebo nic (potrat nebo zadne poskozeni… ale moc dobry pocit jsem z toho veru nemela 
tak jsem si s velkxm pupkem prenesla slozenou postylku z pokojicku do loznice. Bez pupku snadny, s pupkem prace na pul hodiny, kdy jsem se nemohla vejit na chodbu 
upozornila jsem ho, ze jsem si to prestehovala sama. Prej:" no a co, vsak je lehka" 
