Jak si můj muž přál velkou rodinu
- Těhotenství
- zavlacka
- 16.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nakonec ale zjistil, že normálně nikoho neoplodní, a tak jsme podstoupili IVF a já jsem otěhotněla. Moc se těšíme, až se nám prcek narodí. Čeká nás ještě dlouhá cesta.
Se svým mužem se znám už od svých 8 let. Když jsme spolu začali chodit, bylo mi 15 let. Nikdy jsme nepoužívali jakoukoliv ochranu vůči početí, neřešili jsme to. A jak čas ubíhal, tak mě můj muž požádal o ruku. Chtěl miminko, a to mu bylo teprve 17 let. Já jsem odmítla s tím, že nechci být tak brzo maminkou, nejdřív jsem chtěla naše hnízdečko lásky. Za nějakou dobu ten pravý čas na rodinu přišel, tak jsme se vzali a pustili se do snažení. Naši situaci jsem probírala s doktorem a ten řekl, že můj muž musí nejdříve podstoupit spermiogram.
Než tam šel, uklidňoval mě, že když bude problém u mě, tak mě neopustí! Strašně jsem se bála. Nastal den D, kdy byl na vyšetření, a já jsem celou dobu čekala napnutá v práci. Najednou zazvonil telefon a volal manžel, ptal se, v kolik končím a že mi všechno řekne doma. To už jsem poznala že, není něco v pořádku. Můj muž byl z toho, co mu doktor řekl, úplně hotový, výsledek byl, že má málo pohyblivé spermie.
Doma začalo strašné dusno. Bál se, že ho kvůli tomu, že je neplodný, opustím. Musela jsem vynakládat spoustu úsilí, utěšovat ho, stát při něm a být sním. Po půl roce se zklidnil. Podstoupili jsme IVF a já jsem měla pocit, že to dělám jen kvůli manželovi. Zadařilo na první pokus. Na začátku těhotenství jsem neustále špinila. Byla jsem odeslána do nemocnice, kde zjistily Syndrom mizejícího dvojčátka. Poté nastal klidový režim a já jsem 3 měsíce ležela v posteli.
Nějakou dobu bylo vše ok. Pak se začaly objevovat problémy jako necitlivost nohou při chůzi a byla mi prokázaná těhotenská cukrovka, a ještě mi k tomu všemu začala stávkovat štítné žláza. Strašně se bojím toho, co bude dál. Hlavně aby byl ten náš pokládek zdravoučký a já taky. Děkuji svému muži, že na to nejsem úplně sama a je s námi.
Přečtěte si také
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1439
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1451
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1622
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 862
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 3201
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 3107
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 2155
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 1126
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 2273
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 905
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...