Jak si můj muž přál velkou rodinu
- Těhotenství
- zavlacka
- 16.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nakonec ale zjistil, že normálně nikoho neoplodní, a tak jsme podstoupili IVF a já jsem otěhotněla. Moc se těšíme, až se nám prcek narodí. Čeká nás ještě dlouhá cesta.
Se svým mužem se znám už od svých 8 let. Když jsme spolu začali chodit, bylo mi 15 let. Nikdy jsme nepoužívali jakoukoliv ochranu vůči početí, neřešili jsme to. A jak čas ubíhal, tak mě můj muž požádal o ruku. Chtěl miminko, a to mu bylo teprve 17 let. Já jsem odmítla s tím, že nechci být tak brzo maminkou, nejdřív jsem chtěla naše hnízdečko lásky. Za nějakou dobu ten pravý čas na rodinu přišel, tak jsme se vzali a pustili se do snažení. Naši situaci jsem probírala s doktorem a ten řekl, že můj muž musí nejdříve podstoupit spermiogram.
Než tam šel, uklidňoval mě, že když bude problém u mě, tak mě neopustí! Strašně jsem se bála. Nastal den D, kdy byl na vyšetření, a já jsem celou dobu čekala napnutá v práci. Najednou zazvonil telefon a volal manžel, ptal se, v kolik končím a že mi všechno řekne doma. To už jsem poznala že, není něco v pořádku. Můj muž byl z toho, co mu doktor řekl, úplně hotový, výsledek byl, že má málo pohyblivé spermie.
Doma začalo strašné dusno. Bál se, že ho kvůli tomu, že je neplodný, opustím. Musela jsem vynakládat spoustu úsilí, utěšovat ho, stát při něm a být sním. Po půl roce se zklidnil. Podstoupili jsme IVF a já jsem měla pocit, že to dělám jen kvůli manželovi. Zadařilo na první pokus. Na začátku těhotenství jsem neustále špinila. Byla jsem odeslána do nemocnice, kde zjistily Syndrom mizejícího dvojčátka. Poté nastal klidový režim a já jsem 3 měsíce ležela v posteli.
Nějakou dobu bylo vše ok. Pak se začaly objevovat problémy jako necitlivost nohou při chůzi a byla mi prokázaná těhotenská cukrovka, a ještě mi k tomu všemu začala stávkovat štítné žláza. Strašně se bojím toho, co bude dál. Hlavně aby byl ten náš pokládek zdravoučký a já taky. Děkuji svému muži, že na to nejsem úplně sama a je s námi.
Přečtěte si také
Čtyři dny ve školce a zase rýma. Září sotva začalo a já už propadám zoufalství
- Anonymní
- 14.09.26
- 23
Milé maminky, přišla jsem si k vám trochu postěžovat. Je to u nás naprosto nekonečný příběh. Dcera byla celé léto zdravá. A to chodila mezi děti, byla dost v kolektivu, lítala pořád někde venku,...
Rozešli jsme se, ale hypotéka nás drží spolu. Už rok žijeme každý ve svém pokoji
- Anonymní
- 13.09.26
- 2620
Nikdy by mě nenapadlo, že se s člověkem, se kterým jsem plánovala svatbu, jednou budu domlouvat přes email, kdo si kdy vezme koupelnu. Jenže přesně tak dnes vypadá moje domácnost.
Spím už dva týdny s dcerou v pokojíku. Čekám, až se manžel omluví
- Anonymní
- 13.09.26
- 2395
Začalo to celé naší partnerskou hádkou. Ve výsledku to nebylo nějak zásadní, ale nechtěla jsem ustupovat, protože mi přijde, že já jsem vždycky ta, která se nakonec omluví. Tentokrát jsem řekla...
Kvůli nepořádku jsme se začali hádat. Paní na úklid nám zachránila manželství
- Anonymní
- 13.09.26
- 1438
Ráno hádka, odpoledne znovu a večer tichá domácnost. Táhlo se to s námi snad celé dva roky, od doby, co se narodila dcera. Společně s rodičovskými povinnostmi jsem najednou zjistila, že mám problém...
Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést
- Anonymní
- 13.09.26
- 8123
Nikdy bych nevěřila tomu, že když odrostou děti a konečně budeme mít čas na sebe, tak nás rozdělí naše zahrada. Když se děti odstěhovaly, ze začátku to bylo naprosto skvělé. Najednou jsme byli...
Syn začal až příliš řešit svoje tělo. Posilovna se stala jeho druhým domovem
- Anonymní
- 13.09.26
- 790
Ještě před rokem jsem měla doma kluka, kterého jsem musela přemlouvat, aby si po tělocviku vůbec vzal čisté tričko. Sport ho moc nezajímal, na běhání se tvářil, jako kdybych po něm chtěla uběhnout...
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1266
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3505
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3352
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 6231
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...