Můj druhý porod
- Porod
- Niki22
- 14.06.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Celé těhotenství jsem si naplno užívala, ale docela jsem se bála, jak bude probíhat porod. Sice jsem věděla, co mě čeká, ale stejně, každý porod je vždy jiný a může být třeba i horší. Naštěstí tomu tak nebylo...
Porodní sál
Péťa :)
Pár minut po produ...
...
Už doma s bráškou Martínkem
- 3
První termín jsem měla 18. února podle ultrazvuku a podle MS až 23. února… Poslední měsíc těhotenství jsem si pravidělně užívala poslíčků a pořádných! Byla jsem z toho už vedle, říkala jsem si, jak tedy poznám porod? U prvního těhu jsem nic takového neměla, protože když bolesti začaly, tak skončily porodem Martínka.
V den termínu jsem byla objednaná do poradny v porodnici. Byla tam moc milá paní doktorka, řekla mi, že jsem na dva prsty a prcek, že má odhad na 4 kg. Pak se mně zeptala, jestli chci provést Hamiltona: Hned jsem souhlasila! 
Měla jsem sice strach, ale byl to jen takový silnější tlak na spodek, ale vše proběhlo rychle a chvíli nato už jsme s příťou Peťou jeli domů.
Hned po příjezdu domů mě zase začal pobolívat podbříšek a docela pravidelně po 15 minutách, nic, co by se nedalo zvládnout, navíc poslíčky jsem měla taky pravidelné. Asi v 18.00 byli střídavě po 8 a po 5 minutách, ale slabounké, takže jsem si v klidu koukala na televizi a stopovala čas Přítel po mně nervózně pokukoval, jestli už nepojedem, já mu na to řekla, že né, že to určitě zase přejde… A že pokud mi nepraskne voda, nikdo mě z domu nedostane.
Ve 21.30 si jdeme lehnout a já počítám s tím, že vstaneme až ráno, a po bolestech nebude ani památky. Omyl! Uteklo 10 minut, převaluji se a v tom tichu a tmě si uvědomuji, že to bolí o dost víc… „Tak už konečně pojedeme?“ ptá se přítel s tím, že pokud usne, nikdo už ho z postele nedostane.
Kontroluji si tašku do porodky a všechny doklady. „Tak teda jedeme!“ 22.45 zvoníme u vchodu porodnice, otevřít nám přišla straší sestřička… Zapína přístroj na ozvy a usedá k počítači, přítel mi drží věci a já se pokládám na lehátko. Ležím, diktuji údáje sestřičce a bolesti zatím žádné, až jsem se lekla, že už je po nich… A najednou jeden kopeček a za 5 minut další, a tak to pokračuje půl hodinky. Sestřička kouká na papír a že teda půjdeme na porodní sály.
Tam si mě přebíra porodní asistentka a vede mě na vyšetřovnu a přítele posílá do čekárny, kde už sedí jeden „budoucí“ tatínek. Do vyšetřovny přichází lékař, do toho příbíha jiná PA a volá na něj, že se rodí, takže oba vyběhnou a já tam sedím sama. Sedím si tam, rozhlížím se po místnosti a do toho šílený řev, ale tak šílený, jako by tam někoho řezali zaživa. Jsem se nemohla hrůzou ani nadechnout a s vytřeštěnýma očima jsem čekala co bude. Přichází lékař a když mě vídí, tak mi s usměvem říká, že tohle byl úžasný příklad toho, jak porod nemá vypadat… (přítel mi pak vypravěl, jak slyšel ten řev v čekárně a že nevěděl jestli to sekne dříve s ním nebo s tím chlapem vedle).
Dr. mě prohlíží a dělá mi ultrazvuk, jsem teda na 4 cm otevřená a prcek bude mít kolem 4 kg a že to vidí na dýl. Jdeme na porodní sál, je pěkný, modře vymalovaný a mám k dispozici krásnou koupelnu, pohodlné křeslo a míč na hopsání. Po přípravě mi začínají pořádné kontrakce a za chvíli přichází přítel v krásně prusvitném modrém plášt. Koukám na hodiny, je 1.30 ráno, kontrakce prodýchávám jak se dá, ale pořád se připravuj i na nejhorší a počítám s tím, že se prcek narodí určitě až odpoledne.
Ve 3 hodiny ráno přichází na kontrolu doktor, jsem na 5 cm a prý to pěkně pokračuje. Mně ale přijde, že s takovým tempem tu strávím Vánoce. Střídám sprchu s míčem i to pohodlné křesílko, přítel mě obskakuje a je vidět, že je dost unavený. Bolesti mi přijdou stále silnější, a tak ho prosím, ať dojde pro pa, že chci něco na bolest, protože jestli to takhle půjde třeba další 10 hodin nevím jak to zvládnu (jsou skoro 4 hodiny ráno). PA se mně ptá, co chci, že buď nějaký silný „oblbovák“ a nebo epidural, chci epidural. Že tedy dojde pro doktora, ať mě vyšetří a že uvidíme. Dr. mě prohlédne s tím, že na epi už je pozdě. Tak mi píchne to první a k mému údivu zjišťuji, že kontrakce skoro nebolí a že můžu chvilkami i spát.
5.30 hodin, „oblbovák“ přestává účinkovat a já se snažím vzbudit Petra, aby mi mohl masírovat záda, za chvíli už mi ani to nepomáhá a uvažuji, že půjdu do sprchy. Jenomže začínám citít, jak se prcek začína cpát dolů, šílený tlak. Snažím se co můžu, abych netlačila a Péťa utiká pro PA. Nakonec přibíhá s novou a moc sympatickou mladou porodní asistentkou. Ta mi říká, že jsem na 7 cm a že mi trošku pomůže a zaroveň vysvětluje Péťovi na který zvonek má zavonit, až začnu rodit (ten je mimochodem úplně mimo).
Další velká kontrakce, nejde netlačit, PA volá na Petra ať zvoní… A už to začíná, plno lídí, zvedají mi nohy a běhají okolo. „Ták a tlačíme“, zavírám oči a tlačím, do toho slyším, jak říkají Péťovi, ať si raději sedne, mrknu na něj a on hrdě kouká do stropu a tiskne mi ruku. Další velká kontrakce, už se nemužu ani nadechnout, přijde mi, že je nekonečně dlouhá, tlačím jak nejvíc to jde… Najednou obrovská úleva, otevírám oči a koukám na Péťu, třepe se mu brada a po tváři mu teče slza. Koukám si na bříško a na něm leží ten můj malinky chlapeček s hlavičkou plnou vlásků, moc nepláče, tak mi ho hned berou na ošetření, ale za chvíli už kříčí na celý sál a my jsme nejšťastnější rodiče…
Dominiček se narodil 23. února v 6.30 (měřil 51 cm a vážil 3950 g) ve Fakultní nemocnici v Porubě.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 265
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 212
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 445
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 275
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 181
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1916
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1149
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2077
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 851
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 511
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
,mě za chvilku čeká taky druhý porod tak jsem na něj zvědavá,gratuluju k miminku a přeju hodně zdravíčka a štěstíčka. 
-uplne jsem to prozivala s tebou a ke konci mi taky ukaplo par slz. GRATULUJI 
preji vam hodne stesticka a zdravicka 
třeba pan Mudr. ví jak bolí křížové bolesti, já si je užívám každou menzes 
a nejlepší je když kritizuje chlap něco co v životě nezažil 
