Můj andílek
Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát něco tak bolestivého, nepopsatelného. Ale bohužel osud to takhle chtěl a já se ptám proč.
3. 12. 2013 je dnem, kdy jsem přišla o své nemarozené miminko. Jo, i když jsem mimiko nosila jen 13 týdnů. Bolí to a bolet nikdy nepřestane.
Ráno, jako každé, jsem se vzbudila. Dala dcerce snídani. Pustila pohádku. A sedla jsem si. Z ničeho nic jsem cítila mokro. Došla jsem na záchod a na toaletním papíře našla krev. Jen malinko.
Dostala jsem velký strach. Přítel v práci. Auto na technické. Ubrečená dcerka. A já v šoku. Zavolala jsem přítelovi. Za dvě hodiny dojel. No jo, ale auto doma není. Než dojel s autem domů, dostala jsem do břicha křeč. Stoupla jsem si a cítila, jak ve mně něco luplo a potom jen mokro.
Jenže krev nikde. Tak asi plodová voda. Přítel startuje auto, nasedáme. A jedem na pohotovost. Do nemocnice je to 40 km. Zhoršovala se bolest. Před nemocnicí jsem se zvedla a najednou ze mě šel proud krve. Začalo mi být zle. Motala se mi hlava a zvracela jsem.
Na příjmu mě doktor prohlédl, zděšeně se podíval na sestru a řval na primáře krnovské nemocnice, ať hned přijde. Doběhla sestra, že primář šije rodičku. Doktor řekl, že to nepočká. Primář přišel. Co se děje?
Už si jen pamatuju, jak jedu na sál a dávají mi masku. Probudím se a je po všem. Jednu ruku napojenou na kanylu a na krev. Ztratila jsem 3.5 litrů krve. Dojela jsem na pokoj a vůbec jsem nevěděla, co bude dál. Ráno za mnou došla doktorka a říkala, že se mi odloučila placenta. A že mě dnes nepustí. Až zítra. Jenže já jsem musela odejít. Když mě dají na pokoj, kde jsou miminka…
Nakonec po promluvě mě pustil doktor s tím, že když by něco, okamžitě mám dojet. Přítel pro mě dojel.
A já sedím doma a brečím brečím a ptám se proč? A nenacházím slova odpovědi pro to. Můj andílek je někde nahoře a čeká, kdy se zase ke mně vrátí.
Přečtěte si také
Rozešli jsme se, ale hypotéka nás drží spolu. Už rok žijeme každý ve svém pokoji
- Anonymní
- 13.09.26
- 2518
Nikdy by mě nenapadlo, že se s člověkem, se kterým jsem plánovala svatbu, jednou budu domlouvat přes email, kdo si kdy vezme koupelnu. Jenže přesně tak dnes vypadá moje domácnost.
Spím už dva týdny s dcerou v pokojíku. Čekám, až se manžel omluví
- Anonymní
- 13.09.26
- 2337
Začalo to celé naší partnerskou hádkou. Ve výsledku to nebylo nějak zásadní, ale nechtěla jsem ustupovat, protože mi přijde, že já jsem vždycky ta, která se nakonec omluví. Tentokrát jsem řekla...
Kvůli nepořádku jsme se začali hádat. Paní na úklid nám zachránila manželství
- Anonymní
- 13.09.26
- 1409
Ráno hádka, odpoledne znovu a večer tichá domácnost. Táhlo se to s námi snad celé dva roky, od doby, co se narodila dcera. Společně s rodičovskými povinnostmi jsem najednou zjistila, že mám problém...
Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést
- Anonymní
- 13.09.26
- 8021
Nikdy bych nevěřila tomu, že když odrostou děti a konečně budeme mít čas na sebe, tak nás rozdělí naše zahrada. Když se děti odstěhovaly, ze začátku to bylo naprosto skvělé. Najednou jsme byli...
Syn začal až příliš řešit svoje tělo. Posilovna se stala jeho druhým domovem
- Anonymní
- 13.09.26
- 774
Ještě před rokem jsem měla doma kluka, kterého jsem musela přemlouvat, aby si po tělocviku vůbec vzal čisté tričko. Sport ho moc nezajímal, na běhání se tvářil, jako kdybych po něm chtěla uběhnout...
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1249
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3405
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3316
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 6151
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 7176
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...