Můj andílek
Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát něco tak bolestivého, nepopsatelného. Ale bohužel osud to takhle chtěl a já se ptám proč.
3. 12. 2013 je dnem, kdy jsem přišla o své nemarozené miminko. Jo, i když jsem mimiko nosila jen 13 týdnů. Bolí to a bolet nikdy nepřestane.
Ráno, jako každé, jsem se vzbudila. Dala dcerce snídani. Pustila pohádku. A sedla jsem si. Z ničeho nic jsem cítila mokro. Došla jsem na záchod a na toaletním papíře našla krev. Jen malinko.
Dostala jsem velký strach. Přítel v práci. Auto na technické. Ubrečená dcerka. A já v šoku. Zavolala jsem přítelovi. Za dvě hodiny dojel. No jo, ale auto doma není. Než dojel s autem domů, dostala jsem do břicha křeč. Stoupla jsem si a cítila, jak ve mně něco luplo a potom jen mokro.
Jenže krev nikde. Tak asi plodová voda. Přítel startuje auto, nasedáme. A jedem na pohotovost. Do nemocnice je to 40 km. Zhoršovala se bolest. Před nemocnicí jsem se zvedla a najednou ze mě šel proud krve. Začalo mi být zle. Motala se mi hlava a zvracela jsem.
Na příjmu mě doktor prohlédl, zděšeně se podíval na sestru a řval na primáře krnovské nemocnice, ať hned přijde. Doběhla sestra, že primář šije rodičku. Doktor řekl, že to nepočká. Primář přišel. Co se děje?
Už si jen pamatuju, jak jedu na sál a dávají mi masku. Probudím se a je po všem. Jednu ruku napojenou na kanylu a na krev. Ztratila jsem 3.5 litrů krve. Dojela jsem na pokoj a vůbec jsem nevěděla, co bude dál. Ráno za mnou došla doktorka a říkala, že se mi odloučila placenta. A že mě dnes nepustí. Až zítra. Jenže já jsem musela odejít. Když mě dají na pokoj, kde jsou miminka…
Nakonec po promluvě mě pustil doktor s tím, že když by něco, okamžitě mám dojet. Přítel pro mě dojel.
A já sedím doma a brečím brečím a ptám se proč? A nenacházím slova odpovědi pro to. Můj andílek je někde nahoře a čeká, kdy se zase ke mně vrátí.
Přečtěte si také
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 3755
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1065
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 852
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1046
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 4510
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 3582
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 2374
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 1228
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za to jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 4804
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 3142
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...