Bájná lhavost
V předchozím deníčku o šikaně jsem se zmínila o bájné lhavosti. Dnes již o tomto problému píšu s čistou hlavou a taky na doporučení od psychiatra. Člověk si pod tímto nadpisem třeba ťuká na čelo nebo si říká No jen kecá. Jenže ono to tak není. Kdo říká, že nelhal, tak lže. Každý lže. Jen se to musí rozeznat.
Bohužel po mé zlé zkušenosti se šikanou se u mě tahle porucha objevila. V té době, kdy jsem si tímhle procházela, jsem si nepřipouštěla, že se mnou není něco v pořádku. Věřila jsem tomu, co jsem říkala. I když jsem lhala.
Na škole jsem to tak moc neřešila. A je pravda, že jsem nedávno našla papir od dětského psychologa, který zapsal do zprávy toto: „Pacientka je po incidentu na základní škole otřesená. A věří věcem, které jsou smyšlené. Bájná lhavost je u dítěte uspokojující. K věku pacientky je toto chování normální.“
Od té doby jsem u pana doktora nebyla. Zprávu jsem donesla mému doktorovi. Po přečtení říkal, že nechápe, jak to mohl přehlédnou. Tak jsem se dala do povídání.
Ani tohle neví nikdo z rodiny. Bohužel je tohle běh na dlouhou trať. A moje rodina mě má za lhářku. Moje matka říká, že jsem ulhaná jak ten můj fotr. To slyším dodnes v uších. Má sestra? Tak ta mě pomlouvá na každém rohu. A zbytek rodiny, to je úplně to samé. Jako u sestry, tak u matky. Nikdo mi nevěří. Nemá cenu psát, ať jim to řeknu, protože mi stejně neuvěří.
Je to těžká věc. Ovládat se to dá, ale člověk se musí opravdu snažit. A bez prášků to bohužel nejde. Ptala jsem je doktora, zda je musím brát, když chci miminko. Řekl, že bránit mi nemůže, ale že můžu spadnout ještě níže, než jsem když jsem k němu začala docházet.
Nechci je brát do konce života. Dva dny jsem je ale nebrala a dopadla mě taková velká úzkost, že jsem nefungovala. To vše mě drží nad vodou. Nikdo do mě nebude rvát prášky. Ale blázen opravdu nejsem. Jen né každý člověk se nedokáže poprat s určitou situací dobře. A já nejsem jedna z těch. Ani nevím, proč zrovna píšu o tomle, ale prostě to píšu.
A nelžu.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1027
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 606
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1032
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 456
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 283
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18829
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2492
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2709
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2448
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1638
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....