Bájná lhavost
V předchozím deníčku o šikaně jsem se zmínila o bájné lhavosti. Dnes již o tomto problému píšu s čistou hlavou a taky na doporučení od psychiatra. Člověk si pod tímto nadpisem třeba ťuká na čelo nebo si říká No jen kecá. Jenže ono to tak není. Kdo říká, že nelhal, tak lže. Každý lže. Jen se to musí rozeznat.
Bohužel po mé zlé zkušenosti se šikanou se u mě tahle porucha objevila. V té době, kdy jsem si tímhle procházela, jsem si nepřipouštěla, že se mnou není něco v pořádku. Věřila jsem tomu, co jsem říkala. I když jsem lhala.
Na škole jsem to tak moc neřešila. A je pravda, že jsem nedávno našla papir od dětského psychologa, který zapsal do zprávy toto: „Pacientka je po incidentu na základní škole otřesená. A věří věcem, které jsou smyšlené. Bájná lhavost je u dítěte uspokojující. K věku pacientky je toto chování normální.“
Od té doby jsem u pana doktora nebyla. Zprávu jsem donesla mému doktorovi. Po přečtení říkal, že nechápe, jak to mohl přehlédnou. Tak jsem se dala do povídání.
Ani tohle neví nikdo z rodiny. Bohužel je tohle běh na dlouhou trať. A moje rodina mě má za lhářku. Moje matka říká, že jsem ulhaná jak ten můj fotr. To slyším dodnes v uších. Má sestra? Tak ta mě pomlouvá na každém rohu. A zbytek rodiny, to je úplně to samé. Jako u sestry, tak u matky. Nikdo mi nevěří. Nemá cenu psát, ať jim to řeknu, protože mi stejně neuvěří.
Je to těžká věc. Ovládat se to dá, ale člověk se musí opravdu snažit. A bez prášků to bohužel nejde. Ptala jsem je doktora, zda je musím brát, když chci miminko. Řekl, že bránit mi nemůže, ale že můžu spadnout ještě níže, než jsem když jsem k němu začala docházet.
Nechci je brát do konce života. Dva dny jsem je ale nebrala a dopadla mě taková velká úzkost, že jsem nefungovala. To vše mě drží nad vodou. Nikdo do mě nebude rvát prášky. Ale blázen opravdu nejsem. Jen né každý člověk se nedokáže poprat s určitou situací dobře. A já nejsem jedna z těch. Ani nevím, proč zrovna píšu o tomle, ale prostě to píšu.
A nelžu.
Přečtěte si také
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 984
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 392
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 1011
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 480
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 624
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3372
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 3649
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 3236
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 4365
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 872
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...