Šikana a život

K napsání toho deníčku mě vedlo to, že šikama úplně přetočila můj život jinam, než jsem měla našlápnuto. Vím, že nikdy nedovolím, aby tohle slovo bylo propojeno s mou dcerou.

Vše začalo rozvodem rodičů. Tehdy jsem chodila do 3. třídy. Dobře jsem se učila, všechno v pořádku. Jenže nic netrvá věčně. Otec se odstěhoval a já to špatně nesla. Oproti starší sestře, která to brala normálně.

Ve čtvrté třídě, tedy po rozvodu rodičů, jsem dostala jako třídní učitelku ženu, které se každý bál. I ředitel před ní couval. Nechala propadnout 6 dětí z naší třídy. Samozřejmě že se svezla i po mně. Rozvod rodičů, zlá učitelka. Jenže to zlé teprve přišlo.

Nevím, jak je to možné, asi možná mám jen v životě smůlu nebo se každý učitel vezl po dětech rozvedených rodičů. Pro matku, která se stará na vesnici o dvě malé děti, to lehké není ani dnes. Propadla jsem a dostala jsem se do třídy, kde mě děti nepřialy. Vůbec nikdo. Ano, neměla jsem do své 8. třídy pěkné oblečení.

Myslela jsem si ale, že se to časem napraví, ale tak se nestalo. Pamatuji si dodnes, jak mi oje učitelka roztrhala sešit - a to jen proto, že mi spolužáci schovali pouzdro, a tak jsem psala ve škole tužkou. V hodině jsem jí sešit odevzdala a ona arogantně řekla „No stropnový nemají ani na propisku.“ a sešit roztrhala.

Tak se toho moje třída ujala. Začala šikana a trvala po celou dobu, než jsem ze základky doslova utelka. Nadávky, ničení věcí. Urážky na mou osobu nebo mojí matku. Posměch, že nemám pěkné oblečení, že nemám mobil… To všš se sypalo na mou děckou hlavu. Posměchy, že moje matka je socka, že nemám na pozdro s bárbinou, že nemám dvoupatrové pozdro.

Tak ať se mi děti nesmějou, jsem pouzdro ukradla. Samozřejmě se na to přišlo a dostala jsem nálepku socka zlodějská. Na výlet jsem nejezdila ne proto, že na to matka nemá, ale protože jsem neměla nikoho, kdo se mnou bude. Takže další posměch…

V 6. třídě nás navštívila učitelka, kterou jsme měli ve čtvrté třídě. Odešla na mateřskou. Všech se ptala, jak se mají a podobně, akorát mě úplně přeskočila, ani se na mě nepodívala.

Na druhém stupni jsem začala chodit k psychologovi, takže další potupa pro mě a pro ostatní radost, jak si do mě ještě více rejpnout. Ne, nemohla jsem to ignorovat, učitelka to věděla a nic s tím nedělala. Když jsem šla na chodbu a vrátila jsem se do třídy, měla jsem rozlité pití v tašce, svačina ležela namočená v odpaďáku. Prostě peklo. A tak se to táhlo do 8. třídy.

Ráno jsem si vzala sukni, protože když je léto, nebudu se pařit v kalohtech. Došla jsem do šatny. A jediné, co si pamatuju, je, jak mě v šatně pár kluků odchytlo a začali mě kopat kopačkama do noh a do břicha. Utekla jsem ven. Zbytek vím, že moje mamka v ten den jela náhodou do města a našla mě, jak sedím na chodníku ubulená. Jinak nikdo se mě ani na nic nezeptal. Vzala mě, nepříčetná, za ruku, dotáhla mě za ředitelem a tam nadávala po celé škole, po všech, že už toho má dost atd. Ředitel se zmohl jen na to říct, že jsem je měla nakopat do rozkroku. Šikana pokračovala vesele dál. A ještě hůř.

Jeednou mě hodili i s věcma do potoka. Neřekla jsem to mamce, protože ona chodila do prasečáku a měla dost svejch problémů. A sestra… ta dělala, že jí to nezajímá. Trpěla jsem sama. Začala jsem pojídat prášky, úplně jedno, jaké. Co jsem sehnala nebo doma našla. V 8. třídě jsem zvažovala, zda zůstanu ještě rok či odejdu. Odešla jsem, ale s tím jsem si odnesla i následky.

Nebudu zde popisovat, co vše se událo. Ale musím podotknout, že dodnes navštěvuji psychiatra. Bohužel se bez něj neobejdu. Na učňáku bohužel jsem na sebe strhávala pozornost bájným lhaním. Věci, které jsem nikdy neprožila a podobně. Tak mě tam měli za lhářku.

Táhne se to se mnou celej život a táhnout se to pořád bude. Prožila jsem si hotové peklo. Bohužel. Nelituji sama sebe. Lituji pouze ostatní, co to věděli, a přesto mě nechali zničit.

Moc se omlouvám, že to bude možná nepřehledné, že to nebude mít ani hlavu ani patu, ale mám slabou chvilku a dost jsem zvažovala, zda to zveřejním. Také chci poprosit - nepište, že jsem měla zajít někde pro pomoc nebo něco jiného, protože já jsem o pomoc volala. Není to tak lehké, jak se zdá. Není to vubec lehké. A já vím, že šikana mi život zničila. Úplně mi pošlapala budoucnost. Uzemnila mě na celej život.

A proto dívejte se kolem sebe, ptejte se svých dětí. Nenechejte svoje děti, ať se stanou obětí šikany nebo ať někoho šikanují. Zamyslete se nad tím. Protože je to všude kolem nás. A jen málo lidí o tom dokáže mluvit. Mně to trvalo 7 let, než jsem se rozhodla to říct někomu jinému. Taková potupa, bolest, beznaděj… na takovou děckou duši je toho hodně. A můžu vám normálně říct, že jsem myslela i na horší věci. Ale kvůli mamce jsem to neudělala, zničilo by jí to.

Moc děkuji, že jste to někdo dočetl až sem.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
janicka23
2627
19.1.14 00:08

Já s tebou soucítím. Mě šikanovali od 2 třídy.

  • načítám...
  • Zmínit
Azzii
71
19.1.14 00:09

Opravdu moc me mrzi, co jsi vsechno ve svem zivote zazila a stale tim trpis. Sikana je svinstvo. Preji ti uz jen same stesti! Drz se a nenech se tim semlit!

  • načítám...
  • Zmínit
belina46
685
19.1.14 02:54

Mrzí mě to..kdyby šel vrátit čas a šlo napravit lidi..jsi statečná, že jsi o tom napsala..přeji Ti jen samé štěstí a dobré a hodné lidi kolem sebe :* :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
nonina
4332
19.1.14 06:10

Je mi líto, žes to měla v dětství tak těžké. Budu asi malinko tvrdá, ale to, abys měla život lepší a neměla ho celý zničený, je jenom na Tobě. Jedině Ty s tím můžeš něco udělat. Píšeš, že chodíš k psychiatrovi, což je fajn, pokud s Tebou dělá i psychoterapii a ne jenom píše antidepresiva. Pokud s Tebou psychoterapeuticky nepracuje, tak bys měla ještě vyhledat i psychologa, který to udělá.
Celý Tvůj deníček působí jako že to všechno vyčítáš lidem okolo (což je samozřejmě jasné, jelikož dítě samo se šikanou těžko něco udělá), ale na konci píšeš, že je lituješ.
Promiň, ale lituješ pouze sebe - a to je špatně, tím si SAMA ničíš svou budoucnost, protože teď už je to jenom ve Tvých rukou.
Pokud se jednou budeš chtít mít lépe, budeš chtít být šťastná, tak nezbude nic jiného, než s minulostí zabojovat (změnit už bohužel nejde) a zpracovat si ji sama v sobě na něco, co Tě nesmí semlít.
Věř, že se budeš mít tak dobře, jak si to sama vybojuješ a určitě jsi dost silná k tomu, abys bojovala za své štěstí - už jenom proto, že jsi dokázala sednout a sepsat co se Ti stalo. Třeba je to první krok k tomu, abys vyhrála svůj život zpět.
Přeji hodně štěstí. :hug:
P. S. Nemelu z vody, prošla jsem si částečnou šikanou od spolužáků (moje matka byla taky samoživitelka) a hlavně psychickým týráním od vlastní matky a fyzickým od nevlastního otce (zlomený nos např.). Dnes žiju a i přes další životní ránu (viz podpis), jsem více méně šťastná. :)

  • načítám...
  • Zmínit
dyňa
541
19.1.14 07:59

Je mi moc líto, čím sis musela projít. Já byla vždycky ta, která se slabších zastávala, ve 2.třídě jsme měli holku, celkem chytrou, celkem pěknou, ale měla škaredé oblečení. Byla terčem posměchu, dokonce jí jednou spolužačka zastrčila činku (propisku) do kůže na hlavě, na 2mm hluboko. Já jsem s ní seděla a vůbec mi nevadilo, jaké má oblečení, moje maminka byla samoživitelka, takže podle oblečení jsem se vůbec neřídila, zastala jsem se jí a bavila se s ní, takže aspoň někoho ve třídě měla. Dnes ji potkávám, ona už si mě asi nepamatuje, ale je to krásná ženská s pětiletými holčičkami, dvojčátky. :D Na druhém stupni jsem zase chránila spolužáka, byl to takový „profesor“ už na základce, ale vychrtlý, samá ruka, samá noha, dnes je z něj vysokoškolský profesor. Vždycky přiletěl za mnou, ať ho chráním - já byla trošku macatější a s ničím jsem se neštvala. :D

  • načítám...
  • Zmínit
joaska
19.1.14 08:02

Ahoj, je mi to líto. Pochybili dle mého názoru lidé, kteří měli moc zasáhnout a nedopustit to- učitelky a nezlob se na mne, ale i tvá maminka.

Co se stalo, nejde se odestát. Jediné, co Ti ted zbývá, je jít dál. Najít pomoc, která ti pmůže se s tím vyrovnat tak, aby ošklivé zážitky již dál nemohly ovlivňovat Tvůj další život a zůstaly jen hnusné vzpomínky, které budou postupně blednout. Držím pěsti :mavam:

  • Upravit
joaska
19.1.14 08:04

@nonina souhlasím, nedokázala jsem to napsat lépe. At se Ti daří.

  • Upravit
kalafunka1
76
19.1.14 08:13

Ještě než jsem dočetla tvůj deníček, bylo mi jasné, že se musím víc dívat kolem sebe a být připravéná pomáhat

  • načítám...
  • Zmínit
Lucinatko
4750
19.1.14 08:15

Je mi lito, cim sis musela projit :hug: Myslim, ze doba je v tomhle vice a vice zla :(

  • načítám...
  • Zmínit
Petra2829
7907
19.1.14 08:30

Já to taky znám, naštěstí ne v takové míře a já se dokázala bránit. Pak je to teda přešlo, ale až někdy v 7 třídě.
Nenechala bych své dítě tak trápit, ale kdysi to bylo fakt jiné. Prožila sis peklo :hug: Kdyby si tu byla bych tě tááááááák obejmula. :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Tiger-lily
35438
19.1.14 08:48

:kytka: Přeju, abys dokázala ošklivé vzpomínky odsunout pryč ze svého života. Pomoct si musíš hlavně sama. Máš pravdu, dítě si pomoct nedokáže a je potřeba si všímat, co se děje. Za šikanu ve škole jsou odpovědné učitelky i rodiče dětí. :?

  • načítám...
  • Zmínit
iva315
15
19.1.14 09:00

:srdce: Držím palce

  • načítám...
  • Zmínit
jruz
872
19.1.14 09:17

@Tiger-lily
Naprostý souhlas. Jen rodiče a učitelé mohou v tomto nějak pomoci a zasáhnout.

A chtě nechtě musím souhlasit s v příspěvcích zmíněným názorem, že velkou část viny nese i Tvá mamka - určitě neúmyslně. Možná svým chováním a celkovým postojem nějak dávala najevo, že nechce slyšet o žádných problémech, že toho má sama dost. A Tobě nezbylo nic jiného, než držet hubu a krok :( - protože kam jinam se má dítě obrátit, když jej nikdo nechce poslouchat, než na rodiče.

Máti dělala dlouho výchovné poradenství a s čím někdy došla domů - myslím co se týká šikany ve škole, z toho běhal mráz po zádech. A to byly případy, kdy se o tom někdo dověděl - kupodivu často děcka došla přímo za ní, aniž by to řekla rodičům, neb se setkávala s přístupem stylu „přeháníš, nekecej, tak mu to vrať, vymýšlíš si, nemám čas to teď řešit, mám své problémy“ apod.-to bylo hodně smutné.

Příspěvek upraven 19.01.14 v 09:17

  • načítám...
  • Zmínit
hanka.br.
30408
19.1.14 09:47

Je o strašné, co popisuješ. Čte se mi to tím hůř, že sama jsem učitelka. Uvědomuji si, že učitel má tu moc připravit dítěti peklo po mnoho let - stejně tak jako naopak může do života dětem strašně moc dát. Z tohoto pohledu je jeho zodpovědnost za duševní pohodu dětí bezmezná. Nedávno jsme v jedné diskuzi řešili právě zodpovědnost, kterou učitelé mají - respektive podle některých vlastně žádnou nemají. Při čtení tvého deníčku jsem si na to hned vzpomněla. Přeji ti, ať vše špatné brzy překonáš a už nikdy tě nic podobného nepotká.

  • načítám...
  • Zmínit
facetia
1919
19.1.14 09:48

Je mi to líto..to by se nemělo dít :( :(
přeju Ti, aby ses z toho dostala, a měla šťastný život…
opravdu koukám, jak zlý k sobě děti můžou být:((((

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
19.1.14 10:06

Také jsem si prošla šikanou. Společně s jinými životními okolnostmi to na mně zanechalo takové následky, které již nejsou léčitelné-to pro ty, které říkají, že se s tím musí a dá bojovat.
Jistě, musí a dá, ale jsou věci, kterých se člověk už nezbaví, i kdyby se dělal všechno možné.
I v mém případě to učitelé vesměs věděli. Neřešil to nikdy nikdo.

  • Upravit
alena36
1537
19.1.14 11:12

Já si zažila šikanu od 6 do 8 třídy, bála jsem se chodit do školy, vždy si na mě kluci počkali po obědě. Jednou mi dali pěstí do břicha a tak to mamka řekla ředitelce. Naštěstí se to řešilo a já byla sice za žalobníčka, ale měla jsme pokoj.
Opravdu, nenechte své děti šikanovat, je to ta nejhorší věc, co se může dítěti stát. A jestli někdy někdo bude šikanovat moje děti, tak ať si mě nepřeje.

  • načítám...
  • Zmínit
patricie2014
791
19.1.14 11:18

Vem děkuji za vaše komentáře. Ano je pravda že moje matka mohla zasáhnou, mohla jít dál, v tomhle to řešit. Jenže kdo nepoznal nepochopí. Pro to abych sepsala tehle deníček, jsem řešila s obouma doktorama.Oba se schodli na tom že je tobře to sepsat. Abych pochopila cekovou věc, a názor lidí kteří jsou neutrální. Nevím možná je pravda že jsem to vsobě dusila dlouho, ale vsobě se stím peru pořád. Spolužáky které dnes potkávám co mě šikanovali, se ke mě chovají že se nic nestalo. A ještě jsem si vzpoměla. jeden sté party byl učiteky syn. Neříkám že jsou učitelé špatní, jen myslím že je to tím že mi nepomohl nikdo znich ač mohl aspon někdo. Je pravda že na té škole v té době šikana nevládla, možná že učitelé nevěděli jak se zachovat.To už je dávno minulostí. Koukám se dopředu ale brzdí mě minulost. Bojím se udělat vědší krok. v třídě jsem měla přestoupit na uměleckou školu, bohužel známky tomu neodpovídali, tudíž jsem musela zustat. život jde dál. Na našem sezení na které docházím x týdně, jsou případy mnohem horší, ale pro mě je tohle neskutečně ničivé. Dostat po hubě od spolužáku jen proto že jsem namalovala podobný obrázek, nebo skopnutí ze schodu jen proto že jsem šla náhodou kolem. Nenapsala jsem to všechno, protože to bych ten deníček psala ještě dneska. CHyba mojí matky je taky já to vím, jsem si toho vědoma, když se sní o tom někdy bavím, tak brečí že to měla udělat jinak.Ale b ohužel. A je pravda že, každý pád mě měl pomyslně pozvednout, nepozvedl.Dnes mám zdravou dceru, a přítele, který o tomhle tom neměl ani páru.

  • načítám...
  • Zmínit
Kies
19.1.14 12:25

Musím říct, že jsem chodila celou základku do janovské školy (Janov=2.Chánov)… Dneska… Dříve to bylo o něco lepší, ale nikdy jsem se tam s tak krutou šikanou jak popisuješ nesetkala… Je hrozné, že se to někde děje. Přeji pevné nervy… A zkus zapomenout… Nebo aspoň nevzpomínat

  • Upravit
Petullka82
2156
19.1.14 12:37

Ahoj, moc mě mrzí, čím sis prošla, posílám hodně :srdce: a :hug:.
pokud umíš anglicky, tohle je moc fajn video, je od paní, kterou ostatní šikanovali, že je nejošklivější na světě a ona to obrátila ve svůj prospěch…

http://shockable.com/…rally-cried/

  • načítám...
  • Zmínit
vlker
3353
19.1.14 12:42

Ahoj, vím přešně, jak se cítíš. Mě spolužáci šikanovali „naštěstí jen“ přes rok, dokud jsem neodešla na střední. Jedna spolužačka si vymyslela, že pomáhám nějakému jejich sousedovi a oba dva jí znásilňujeme! 8o Ač se to zdá absurdní, tak tomu tenkrát věřila celá třída a začali mě šikanovat. A třídní, která byla i výchovnou poradkyní, se na mně svezla taky, nutila mě zpívat před celou třídou, odmítla jsem, tak následovala 5 a smích po celé třídě atd… Málem jsem propadla a to mám dnes vš.
No, dnes už o tom mluvím veřejně, ale dlouho jsem to tajila, takže úplně chápu, že není tak jednoduché přijít za někým a říct, že ti spolužák třeba ukradl svačinu. Většina to bere jako dětskou provokaci, max. je pokárá, ale tím přileje olej do ohně.
Nějací spolužáci mě vyhledali a omluvili se, byli hloupí. Já jsem to i odpustila, ale snazší je se s nikým nestýkat.

Drž se, není to jednoduché :hug:.

  • načítám...
  • Zmínit
Anamor28
78
19.1.14 12:48

Vim jak se citis. prozivala jsem sikanu take od 3tridy.az do 8 kde jsem dobrovolne propadla. kazdodeni mlaceni urazeni. flusani do vlasu. bouzel jsem se setkala i sikanou ze strany jedny ucitelky. posazovala za trest keme ty kluky co pri hodine vyrusovali. prone to byl trest prome hrozne ponizeni ze si zase musi sednout k te smradosce!!!az jednou potkam tu ucitelku tak zasebe nerucim

  • načítám...
  • Zmínit
moky
10715
19.1.14 13:28

Tohle je věc vždycky nesmírně smutná :-( Nedej se, objev v sobě tu sílu a jdi dál. A mnoho štěstí v rodině!!! :kytka: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Joppinka
44
19.1.14 14:29

Vůbec nechápu, jak tady někdo může psát, že si za to zakladatelka vlastně může sama. Šikana byla a stále je velký problém. A hlavní zodpovědnost nesou pedagogové a rodiče. Bohužel člověka to většinou poznamená na celý život. Je určitě potřeba s dětmi komunikovat a to hodně. A více proškolených pedagogů. Vím o čem mluvím, jsem pedagog a vím, že situace není ideální.

  • načítám...
  • Zmínit
Poison Ivy
19.1.14 14:38

Absolutní selhání rodičů, selhání zaměstnanců školy. Šikana není zakladatelčina vina, nedivím se, že si sebou táhne břemeno minulosti a zlého chování.

Držím ti palce.

  • Upravit
ALENA G
129
19.1.14 14:45

Mrzí mě to, smekám že jsi se dokázala o tom rozepsat, šikana je stále horší a horší a někteří ji opravdu jen přehlížejí, držím moc pěsti aby všechny zlé vzpomínky postupem času vymizely :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
yoshua
712
19.1.14 15:21

To mě moc mrzí. Už ale bude určitě jen lépe

  • načítám...
  • Zmínit
K-Black
19.1.14 15:30

No užila jsi si pěkně, ale 100% vinna je na rodičích, že to nechali být a nebránili tě. Vím o čem mluvím, má dcera je terčem šikany, pro mě jako matku je to něco neskutečně bolavého, ale já za ni bojuju, jo děti mě nemají rádi, některé se mě i bojí. Možná mám výhodu v tom, že dcera je jiná a svěřuje se mi, ne třeba hned ten den, ale za pár dní všechno vykecá. Už jsme měli i školu, teď to musím zaťukat, v nynější škole je to o hodně lepší, ale ty krasavy ze školy minulé ji pořád vyhledávají a pořád ji trápí.

Je dobře že chodíš k psychiatrovi a léčíš se, zraněná dětská duše se léčí dlouho, ale věř tomu že i ty jednou budeš šťastná a spokojená, nezapomeneš nikdy ale zasuneš to hluboko do podvědomí. Budeš silnější a když to vyleze, budeš to umět zahnat zpátky.

Osobně jsem terčem šikany od dětí nebyla, ale nesu si jiné věci z dětství, a můžu ti říct že čas opravdu hojí rány, občas to vyleze ale umím to zahnat zpátky, jo pobrečím si, jsem pár dní mimo, ale zase to přejde.

Přeju ti hodně štěstí :hug: :hug: :hug:

  • Upravit
Miš-El
3069
19.1.14 15:31

Kamarádka ze základky bohužel taky trpěla kvuli šikaně, naštěstí jen 4roky, ne tak brutální a taky měla mě. Ne že bych ji spasila ale já jediná se jí z celý třídy zastávala a měla si o tom ským popovídat, takže vím co šikanované trápí :roll:

Příspěvek upraven 19.01.14 v 15:46

  • načítám...
  • Zmínit
Sunnny
5429
19.1.14 15:32

Také jsem zažila na ZŠ šikanu.
Moje matka byla též samoživitelka se dvěma dětma, mnou a mou starší sestrou.
Peněz nebylo mnoho, tak oblečení nebylo zrovna výstřelek módy. Moje sestra je od mala psychicky nemocná, proto se chovala v určitých případech divně. Další důvod k šikaně, byla jsem sestra té bláznivé.
Držím palce ať je co nejlépe!

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25111
19.1.14 15:43

@nonina :potlesk: :potlesk: :potlesk: krásně napsáno a :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25111
19.1.14 15:44

@Miš-El Nechápeš, kde se to v dětských hlavičkách bere? Jako myslíš tím ty agresory? Ony všechny dětičky nejsou hodné a roztomilé. To jen my dospělí je tak, často mylně, vnímáme.

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25111
19.1.14 15:59

@patricie2014 K deníčku mohu říci jediné, kdo nezažil, neuvěří. Prošla sis peklem. Chtěla bych Ti ale říci, jak jsi psala:
„Táhne se to se mnou celej život a táhnout se to pořád bude.“
NEPROGRAMUJ SI DOPŘEDU, ŽE SE TO S TEBOU POTÁHNE. Můžeš vše změnit, ale chce to, aby sis neříkala dopředu tak ošklivé věci a dokázala těm lidem, co Ti ublížili, odpustit. Čeká tě velká cesta, bude těžká, ale věř, že na konci čeká radostný život, který si zasloužíš.
Na začátku po prodělaném traumatu Ti určitě pomáhalo, když ses z toho mohla vypovídat a ulevilo se Ti. Ale pak přijde další fáze a tou je smířit se s tím, odpustit a jít dál. Jinak se prostě dál neposuneš a točíš se v kruhu. Jestli mi rozumíš. A to odpouštění, v knize O hněvu jsem četla, že odpustit neznamená popřít vinu toho, kdo Ti ublížil, naopak, přiznat si, ublížil mi a může za to on. Není to má vina. A už to nikdy nikomu nedovolím. Ale zároveň si opakovat, že nemá smysl tím stále zaměstnávat svou mysl a jitřit rány, ale jít dál. A jít dál pro mě znamená vyhledávat lásku, obklopit se jí a pracovat na svém sebevědomí. Třeba si psát, co je na mě hezkého, za co se mám ráda, co se mi povedlo, čemu se mohu zasmát. Pro mě je třeba i důležité obklopit se pozitivně naladěnými lidmi. Minulost nezměníme, ale každý z nás máme volbu, jak budeme žít. Přeji hodně štěstí

  • načítám...
  • Zmínit
Kalla1412
8594
19.1.14 18:01

Já jsem zažila taky šikanu, měli jsme také zlou učitelku, která mi dělala zle před elou třídou a taky vím,, co je to bájné lhaní, ale dokázala jsem se z toho dostat, nenechala jsem ze sebe udělat obět, to ty jsi a nemusíš být. Odstřihnout to a začít znova je mnohem lehčí než se zdá, já jsem začínala několikrát…až se to povedlo…mám přátele, skvělou rodinu, a se spolužáky ze základy? Povznesla jsem se nad ně, dospěli jsme, je to už 13 let! a dostala omluvu. Od všech…Když jdu kolem školy a vidím, že nějaká děcka ubližují jinému, a je to dost často, i když to vyadá jako nevinná legrace, dobře vidím, jak to je, zastanu se..nebudu se bát 10 letých děcek :nevim: A jsem na sebe pyšná..když vidím, jak se leknou, že nejsou nedotknutelní… ;) Přeju ti sílu…nejsem dokonalá, ale nežuiju už v minulosti…ani ty bys neměla :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
svycarka
7626
19.1.14 18:23

Pevne verim a preju ti, at se z toho dostanes jak jen nejlepe a nejrychleji to pujde.Deti dokazou byt velice krute :? Me sice nesikanovali, na to jsem byla od nich o hlavu vetsi, ale obcas se vysmivali, ze jsem z DD. Pamatuju si, ze si na ne tenkrate ma tridni pekne doslapla.Mela jsem stesti…A tobe ho do budoucna preju velkou hromadu :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jahoda 2
12488
19.1.14 18:29

@MartinaIrena :palec: :palec: Toto rdceni je naprosto pravdive. Bohuzel ne vzdy proveditelne.Ale ta radost kdyz se to povede.:-) :potlesk:

Příspěvek upraven 19.01.14 v 21:52

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25111
19.1.14 18:34

@Kalla1412 :potlesk: :potlesk: :potlesk: To je přesně ono, Tvůj příklad by mohl zakladatelce pomoci, dokázala jsi odpustit, povznést se nad to. Jsi velkou inspirací i pro mne.

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25111
19.1.14 18:34

@jarmila 2 Děkuji :oops: :oops:

  • načítám...
  • Zmínit
1.zizi
19.1.14 18:41
:hug: :hug: :hug: :hug: :kytka:
  • Upravit
jahoda 2
12488
19.1.14 19:01

ZAhoj. Zacnu od narozeni.Ma maminka byl a muj tatinek je moc hodny.
Ma mminka vsak mela po mem narozeni psychyckou nemoc.Kdyz ji chytl zachvat tak to pro nas deti kdyz jsme s ni byli doma sami byl hotovy horor byt treba jen na par minut ci hodinu. Nebudu popisovat verejne co se delo, ale kdyby to ekdo vedel tak ji zavrou a uz nepusti. Jinak to byla az prestarostnela a hodna maminka, ktera by na nas nedala dopustit.
Kdyz jsem zacla chodit do skoly mela jem endokrini poruchu a mela ms od 2 tridy, ne nijak silnou ale mela.Deti se mi smali co to mam, proc chodim na zachod z vlozkama, pri telaku a chozeni po tride byla vlozka videt byvali to ty silne no, prsa mi rostli tak kluci pubertosi nevedeli coby..Kdyz jsem byla na zacatku tride maminka si vzala zivot.Memu braskovy bylo 4,5 roku.Mam stale pred ocima jak ji neustale hleda po byte a leze do skine a hleda kam se mu schovala, proc tam neni.
Nacez si nas deti zacly ve skole podavat ze jsme takovy a makovy, ze smrdime, jak jsme to obleceni a tak dal co
jsme mamince udelali co se ji stalo proc umrela a na to se schvalne vyptavali dokola, tahaly nas, nicili i to malo co
jsme meli a s tim malem pak jeste museli chodit do skoly jelikoz tata nemel na to porad kupovat nove.
Bohuzel deti jsou zle, ale vlastnosti maji hlavne okouknea je uplne jedno od koho z bezpostrebniho okoli a tzv. ámerícka vychova tomu nepomaha.

Příspěvek upraven 13.03.14 v 17:46

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25111
19.1.14 19:18

@jarmila 2 No tak ty sis prošla taky hustým peklem. Bože, z tvého příběhu mi vhrkly slzy do očí. Je ale vidět, že jsi velmi silný člověk, cítím z tvého psaní velmi vyrovnaného člověka, přeji, ať máš už jen krásný život ty i tvá rodina. :* :* :* A aby k Vám z nebe brzo poslali krásné zdravé miminečko.

  • načítám...
  • Zmínit
jahoda 2
12488
19.1.14 19:20

@MartinaIrena jeste to neni cele mi tu blbne tablet. Jeste dopisu.

Příspěvek upraven 19.01.14 v 21:40

  • načítám...
  • Zmínit
jahoda 2
12488
19.1.14 19:55

Pokracovani:
Brachu jednou vlaceli po tride a odrelu mu cely oblicej o koberec.Pak kdyz jeden z agresoru chtel pokracovat venku hodila jsem po nem brusle…no prolitla mu 5cm od hlavy…Ale co se delo pak uz nesikanovali ti mladsi meho brachu, ale jejich sourozenci me..
U brachy to trvalo od 2-7tridy a u me nejvic od 5-8tridy.To mi jeste zjistili dyzlexii nebo jak se to pise a cetla jsem tak ze se cela trida pobirala za bricho. Ucitelka tenkrat dostala papir, ze mi maji klasifikovat jinak.Ona to zalozila nikomu nic nerekla a vsichni ucitele i zaci si to uzivali.
Kdyz jsem tenkrat tyden nechodila do skoly,… :oops: tak se to resilo…riditelka to vyresila…akterum daa po dvojkach k schovani atd.,a nejaky cas byl pokoj, ale skoro nikdo se se mnou nebavil az dokonce. U brachy to jeste nejakou dobu pokracovalo, ale uz mnohem min.
Pak mezi tim prisla nevlastni matka nooo… 8o 8o Nekdy nemela v oblibje me nekdy meho bratra a v dobje kdy byla v prechodu coz byla docela blba doba byla celkem i zla ne moc fyzicky to spis ne, ale psychycky deptala.
Na stredni a do te doby nez jsme vypadly z bytu to bylo jak na horske draze.Jeji deti vsak byli svate.
Ve skole uz to bylo docela dobre, ale stejne u bratra ani ne, ale u me ta neduvera v ostatni me izolovala, moc jsem se z ostatnimi nebavila ikdyz par kamaradek jsem mela.

No vzhledem k me dizleksii jsem byla za blbce, ktery se neumi naucit a nic moc si nepamatuje, ale ya to hlavne trema(meli napsano zkouset pisemne, ale delali pravy opak).
Muj bratr je zase cely opak ma IQ 185, s fotografickou pametije hodne chytry a tim padem byl i pro ostatni dost jiny. 8o

V soucasne dobje mame oba sve rodiny. Bratr ma hodnou zenu a2deti, chlapecek je tezce nemocny a holcicka zdrava.Ja mam hodneho muze a nedari se mi necelych 5let otehotnet. Bohuzel obcas vaham jestli budu dobra matka, jestli to dite ochranim.

Navic nas okradla me maminky sestra, prochlastala chatu po nasi mamince(v dobje kdy nam nebylo jeste 18 a chata byla ve sprave babycky) a byt. Jenze to nebylo pisemna zavet ale ustni a beze svedku jen babicka teta a ja nezletila. Takze poslapali pamatku me maminky nerespektovanim prani me mminky.

No a v dobje kdy jsme se zacly snazit o mimi tak umrelo 5lidi z rodiny me i manzelovi.Dost to preci jen zasahne. Jelikoz mam predtuch vzdy 6m-2dny dopredu.Ale aspon jsem pripravena, ale stejne to zasahne.

Nekdy sem docela jak Jackyl a pan Hyde s naladou a tak.Ale uz po letech se to da.Kdyz ty lidi potkam bud se k nim moc nznam a nbo se s nima pobavim a podame si ruku. Jinak vpoho. S tetou no odpustila jsem, ale preventivne se nestikame.

Příspěvek upraven 13.03.14 v 17:49

  • načítám...
  • Zmínit
Kalla1412
8594
19.1.14 20:30

@MartinaIrena děkuju ti :hug: dlouho mě to trápilo a pak jsme najednou se setkali jako dospělí lidi a zjistili jsme že je to pryč..ale onose to uklidnilo už v 7 třídě, 8 a 9a byly už fajn..prostě jsme rostli, já už nebyla tak divná a onitak hloupí…neustálé vracení se do minulosti dělá ze zakladatelky obět…a t ona nesmí být, hlavně je třeba si uvědomit, že těm lidem je nejspíš naprosto ukradená a že ted si to ani neuvědomují, co udělali, jak jí ublížili..a kdyby to věděli? Asi by ji ještě pomlouvali, že je stejně divná a proč si z toho tolik dělá, jsou to jen hloupí přízenmí sr*či co nestojí za jedinou slzu a probděnou noc…

  • načítám...
  • Zmínit
jahoda 2
12488
19.1.14 20:38

Shrnuti:Je to no dosti neuceleny pribjeh a ne tak pekne napsany jko pribjeh patricie2014,ale snad jsem napsala vse co jsem chtela. Chtela jsem tim rici a ukazati nebo jak, ze v tom nejsi sama a soucitime s tebou. A ano je dulezite odpustit a bud si s temi lidmi podat ruce a nebo se s nimi nijak dal nestykat.Ja az na par veci udelala tlustou caru. A snazim se zit novy zivot smuzem ktereho miluju a doufam, ze snad buh da a budou i nejake deti. Ikdyz se budem snazit v CAR. Samozrejme mam i chvile kdy jsem rozpacita rozharana smutna zrala po Chocholouska, ale jsou i moooc pekne veci a i dny. A musime se snazit aby jich bylo co ejvic, ikdyby na chleb nebylo. :oops: :,( :) :hug: :* :pocitac: :zed: :nevim: :dance: :kytka:

Příspěvek upraven 19.01.14 v 21:40

  • načítám...
  • Zmínit
jahoda 2
12488
19.1.14 20:41

@Kalla1412 :palec: :palec: :*

Příspěvek upraven 19.01.14 v 21:41

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
19.1.14 20:44

Mam hodne zkušenosti s lidmi, kteri prošli tímhle peklem. Moc ti preju, abys našla odbornou pomoc psychoterapeuta, který ti pomůže najit zdroje sil. Hodne štěstí! A klobouk dolů ze s takovou otevřenosti sdílíš

  • načítám...
  • Zmínit
jahoda 2
12488
19.1.14 21:04

@Saroya me hodne pomohlo chodit 3× 6m. k psycholozce. Vsechno jsme dopodrobna probrali. A ja vim, ze ti lide mi za to proste nestojiTed mam spis problemy v praci lidi tam chteji chladno a kolegye a ja chceme teplo tak to tam nekdy vre. :oops: :roll:

Příspěvek upraven 19.01.14 v 21:41

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
19.1.14 22:16

Ahoj já naprosto chápu čím si prošla. Já také zažila šikanu, od 5 třídy až do konce. A to jen kvůli tomu, že mám kudrnaté vlasy. Hold jsem byla jiná to nikdo neměl, takže jsem byla květák, beran, opice, postupně se to vyhrotila až v obludu, zrůdu atd. Samozřejmě se k tomu pak přidalo i fyzické napadání, braní věcí, hrabání v batohu. O přestávkách sem se vůbec nehla z místa protože jsem měla strach, že se vrátím a půlka mých věcí bude někde v koši. Taky tomu moc nepřidalo, že jsme se museli převlékat na tělocvik ve třídě všichni dohromady kluci i holky. Samozřejmě rejpali že mám chlupatý zadek a kdo ví co všechno, byla jsem totiž vyspělejší než ostatní, měla jsem jako jako první ze třídy měsíčky atd. Učitelka to řešila ale k ničemu to nebylo. Dostali dokonce i dvojku z chování, chvíli byl klid pak to začlo na novo. Už je to 7 let co jsem ze základky pryč díky bohu, nikdo se mi nikdy neomluvil, ti lidi si ani neuvědomují že mi zničili život, že si pořád o sobě myslím, že jsem ta největší zrůda co nemá ani právě existovat. Nikdy jsem neměla přítele, cítím se naprosto méněcenná, a sebevědomí mám pod bodem mrazu. Nejhorší je, že ti lidi si už nejspíš ani nepamatujou že mi něco takového dělali, a když je potkám chovájí se jako by nic.

  • Upravit
hanka.br.
30408
19.1.14 22:27

Anonymní - myslím si, že v tvém případě kudrnaté vlasy příčinou nebyly. A v řadě dalších případů je problém spíše v tom, jak svou „jinakost“ zpracuje právě ten, kdo ji nosí.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Své dcerce jsem vděčná

Bájná lhavost

Můj andílek