Můj malý mraveneček

I já jsem se rozhodla podělit o svůj příběh. Vše začalo tehdy, když jsme se s manželem rozhodli, že budeme mít miminko. Vysadila jsem prášky a 4 měsíce čekala na dvě vytoužené čárky. Ty jsem našla, ale ne na dlouho.

Samozřejmě jsem hned navštívila svoji gynekoložku, která mě ukázala gestační váček a já jsem se těšila na další kontrolu, až uvidím srdíčko a konečně dostanu fotku miminka. Byla jsem s ním tak krátkou dobu a přesto jsem si ho zamilovala. Chodila jsem do práce, prohlížela kočárky, hračky a ty malinkaté hadříky a představovala si, jaké to bude, až je půjdu pro svého mrňouska nakupovat.

Štěstí netrvalo moc dlouho. Po třech dnech jsem začala krvácet a aby toho nebylo málo, dostala jsem zánět středního ucha. Okamžitě jsem navštívila doktorku, která mi napsala Duphaston a poslala mě domů. Toť vše. Ani zmínka o tom, že bych měla ležet, ani náznak, že by se mohlo stát něco takového. Léky nezabíraly, proto jsem se rozhodla navštívit jiného gynekologa. Tři hodiny jsem čekala v čekárně s dámami s bříškem a po třech hodinách jsem se dozvěděla, že je konec, že já mít bříško nebudu.

Dnes je to 10 měsíců. Ode dne, kdy se to stalo, myslím na naše malé každý den. Jdu po městě a každé mamince závidím její kočárek. Zastavím se u každé výlohy s dětským oblečením a je mi mizerně. Co jsem udělala, že zrovna mě se tohle muselo stát? Nikdy jsem nekouřila, nepila, nefetovala a přesto bylo něco špatně. Kde je spravedlnost, proč vidím matky, které kouří v těhotenství a mají přesto zdravé dítě?

Manžel mě uklidňoval, říkal, že miminko nebylo zdravé, proto odešlo, aby udělalo místo dalšímu zdravému. Ale víte co? Bojím se otěhotnět, aby to nedopadlo zase takhle. Deset měsíců cítím takovou prázdnotu a beznaděj. Můj malý mraveneček odešel a já ho ani nestihla poznat. Ani jednou jsem ho nepohladila. Odešel příliš brzo. Navíc teď otěhotněla moje kamarádka. Přeji jí to, ale neumím se s ní bavit, neumím se s ní radovat, protože jí závidím. Nedokážu sdílet takové štěstí. Nedokážu chovat cizí děti. Neumím to.

A nejvíc mě vrtá hlavou, proč jí zaměstnavatel vyšel vstříc a mně ne? Proč ona dělala osmičky a ranní a já dělala odpolední dvanáctky, kde jsem si nemohla ani sednout. Možná by bylo všechno jinak, kdyby… Teď už to nevrátím, ale jsem toho tak plná a komu se mám svěřit? Manželovi, který si myslí, že už je to dávno za námi? Kamarádce, které závidím její štěstí? Rodině, která se mě jen dokola ptá, kdy už budu děda, babička? Víte co? Jsem na to sama. A je to ta nejčernější a nejhorší samota, která mě kdy potkala.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
dalmatinka 123
48576
13.11.12 10:01

Byla si těhotná chvilku a proto souhlasim s mužem že plod se ani nezačal vyvíjet, tak i když to zní hloupě nebrala bych to tak že sem přišla o miminko(miminko to ještě nebylo) a brala bych to prostě že to nebylo dobře založené těhotenství. to se stává často. Mě se to stalo ve 14 TT a přitom sem před tím problém neměla a miminko už krásně kopalo nožičkama. Ted ti to přijde strašné, ale až otěhotníš a bude vše o. k tak na u bolest zapomeneš. držim palce at se brzo podaří.

Jinak to jestli bys ležela nebo nechodila do práce v tak ranném těhotenství neovlivnilo a neovlivní. Když je těhotenství dobře založené udrží se i když budeš dělat 24ky

Hodně štěstí

  • načítám...
  • Zmínit
janazplzne
13.11.12 10:15

Ahojky, je mi moc líto, co se ti stalo. Ale nevyčítej si nic, i když se to tradičně říká, tak nějaký úplně klidový režim nic moc nevyřeší, koukni do porodnické poradny Dr. KOuckého na PORODNICE.CZ… snad se na mne pan doktor nebude zlobit, když jeho slova zjednoduším - těhotenství není nemoc… a moje máma říkávala Když to má bejt, tak to je… taky jsem zažila tu chvíli, kdy mi doktor na konci 3. měsíce řekl, že bohužel srdíčko nebije. Revize, pocity… jaký, to znáš sama. No a za 2 roky jsem porodila dnes dvouletého rošťáka. Ve 41 letech, přirozeně počatý, těhotenství perfektní, porod těžký ale bez následků jak na mně tak na malým… neboj se, bude líp. Sama jsem příkladem… Držím palce, Jana

  • Upravit
Loll
2926
13.11.12 10:19

Mrzí mě, že těhotenství nevyšlo. Je přirozené, že jsi z toho smutná a přemýšlíš, co vše by bylo jinak, kdyby jsi udělala to nebo tamto. Tím se ale jen trápíš. Pokud bylo na tvém těhotenství něco špatně, neudrželo by se ani kdyby jsi ležela 24/7 s nohama nahoře. Chápu, že to bolí, ale je třeba jít dál. Dalšího těhotenství se neboj a věřím, že na vás čeká krásné a zdravé miminko. Hodně štěstí. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
petae
319
13.11.12 12:05

Je mi líto, co se ti stalo :,(, ale věř, že když se zadařilo jednou, půjde to i podruhé a nemusí to skončit zase špatně. Vím o čem mluvím - také jsem o první mimi přišla v 8.tt a přesně rok na to jsem v ruce držela pozitivní těhotenský test a teď mám zdravou 2letou princeznu. Je lepší, když tělo samo pozná, že něco není v pořádku a rychle to ukončí, než aby bylo mimi nějak postižené. Přeji ať i ty se dočkáš brzy zdravého mimi

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzik22
718
13.11.12 12:20

Januse, moc mě to mrzí. Naprosto tě chápu. Také jsem otěhotněla po 4 měsících snažení. V 8 tt. jsem potratila.Byla zrovna sobota 12:00 a měla brali na sál na vyčištění a za týden tou dobou jsem stála před oltářem a skrývala bolest, že v mém bříšku už to malé není…Těšili jsme se, že na svatbě všem tu šťastnou novinu oznámíme, ale to se nekonalo…:-( Měsíc na to mi kamarádka oznámila, že je těhotná a měla jsem úplně stejné pocity jako ty…Pokud budeš chtít, ozvi se a můžeme to probrat. Jinak ti přeji, aby se rána na duši a na srdci brzo zahojila a byla jsi brzo těhotná:-)

  • načítám...
  • Zmínit
Eduarda
427
13.11.12 13:10

Januše, všechno přebolí a bude zase líp. Posílám spoustu síly, aby to bylo co nejdřív a aby jsi už brzy držela ten svůj uzlíček. A věř mi, že opravdu vím, o čem mluvím. E.

  • načítám...
  • Zmínit
atominnka
22614
13.11.12 13:28

Je mi to moc líto. ALe myslím si, že takhle brzy jsi to stejně nemohla ovlivnit, ani tvůj zaměstnavatel, kdyby ti vyšel vstříc. Já jsem do 10tt dělala normálně 12tky, tahala jsem i 30kilo.. Prostě to holt bylo špatně založené těhotenství a nevyvíjelo se tak, jak mělo.. Proto nad tím zkus už tolik nepřemýšlet, je to hrozný, ale stává se to. Mrzí mě to. Uvidíš, že příště už to bude v pořádku :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
kjhui
2642
13.11.12 14:45

Drž se!

  • načítám...
  • Zmínit
Bobsh
4316
13.11.12 14:55

Je to smutné, ale neměla by jsi se v tom tak utápět, prostě to jednou nedopadlo, plod nebyl v pořádku a tak odešel. Já byla taky na revizi v 9 tt a o rok a den později se mi narodila zdravá dcera. Je třeba se dát po psychické stránce aspoň trochu do kupy a myslet pozitivně a do ničeho se netlač, nechceš chovat cizí děti, tak je nechovej. Urovnej si to v hlavě a věř, že příště už to dopadne dobře. :hug: přeji hodně štěstí.

  • načítám...
  • Zmínit
Katyty
9967
13.11.12 16:12

Vymluv se, vypiš se, to pomůže. :hug:
A pak můžeš jít dál a vrhnout se na nové snažení ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
13.11.12 18:28

Je to sice tedka smutné, ale příroda to tak zařídila, protože byl asi někde problém. Příště se zadaří a ty budeš těhulkovat :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
anicka18
1917
13.11.12 19:05

Neboj.. vše bude v pořádku.. další otěhotnění se neboj!! mě se stalo to samé co tobě.. a teď valíme 19tt a vše je úplně ukázkové.. po potratu mi trvalo půl roku než se to povedlo znova.. taky jsem záviděla ostatním maminkám (v dobrém) byla jsem psychicky na dně protože jsme si miminko moc přáli a rok a půl se nedařilo.. už jsem se stím smířila že neotěhotním a ejhle další měsíc byli // :) takže nevěš hlavu, povede se :hug: :)

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
14.11.12 00:51

Ahoj, předem mě mrzí, že se tak trápíš. Ale zkus si udělat nějakou radost, zajet si s manželem /přítelem na dovolenou, prodloužený víkend, kup si nové oblečení, přestav byt. Prostě se nějak zaměstnej a vypusť z hlavy, že truchlíš po miminku. Říká se to krásně, ale hůře koná. Znám to. Ale pokud do dalšího těhu nepůjdeš, tak nepoznáš, zda to bude Ok nebo ne. A budeš se jen trápit. Pokud po mimiku toužíš, zkus to. Příroda je právě v tomto mocná a pokud je něco hodně špatně, tak to ukončí sama. Promiň, že to řeknu takto tvrdě a na rovinu. Víš co bych za to dala já, kdyby před více jak dvěma lety toto příroda udělala sama a ukončila to za mně? Ale já to štěstí neměla. Miminko se trápilo, placenta nefungovala a já musela udělat za příroda a nás tři to rozhodnutí sama. A věř mi, že to je mnohem těžší, ukončit to ze svého rozhodnutí. Dodnes na malého vzpomínám, dokonce vím i pohlaví, vím jak vypadal. A jediné co mě uklidňuje v tom, že jsem udělala dobře bylo to, že miminko s eprakticky nehýbalo. Ve 20.tt odpovídalo 15.tt a nekopalo. Tenkrát jsme si říkala, proč to příroda nerozhodla za mně :-( Neudělala to. Tak to hoď za hlavu. Prostě někdy se to stává a pokud to nezkusíš zas, tak nepoznáš, zda jsi jako žena selhala nebo ne. A já myslím, že jsi zdravá a zvládneš t napodruhý. Prostě tenktokrát to nevyšlo. A věř mi, že podruhé jsou většinou doktoři vstřícnější a nechají tě na nemocenské. Ale většinou až tak od 10.tt Do té doby se říká, že buď se těhu udrží nebo ne. A nedá se to ovlivnit. Ani klidem.

Ber to tak, že dříve ženy zjistili, že jsou těhotné většinou až ve 3. měsíci těhu a do té doby normálně pracovali, děali vše.

A to že někdo pije, kouří a pod. a má děti a ty ne. Nad tím nepřemýšlej. To bys mohla přemýšlet i nad horšími věcmi.

Zkus se uvolnit, vypovídat se s někým, ideálně na živo a bude ti lépe. A to že manžel/přítel už to hodil za hlavu. Věř že nehodil. Jen o tom nemluví. Chlapy jsou prostě jiní. Oni o tom nepotřebují mluvit furt, oni si truchlí jinak, po svém. Znám to. Já o tom potřeboval amluvit, manžel ne. Prostě to máme každý jinak. A ty a přítel / manžel taky. Domluvte se na pěkném prodlouženém víkendu, dovolené apod. Třeba o Vánocích si běž zaližovat. A třeba se to změní v nejkrásnější vzpomínku. My si takto pořídili dcerku o 4. měsíce později po ukončení na dovolené pdo stanem. Bylo to nečekané, protože na této dovolené jsme byly s rodiči a sourozenci a jediné soukromé místečko byl náš stan na dvorku a přesto jsme si přivezli dcerku. A druhé těhu bylo pohodové. Taky jsem se bála, ale když to nezkusíš, nezjistíš.

Drž se a rozsekni to.

  • Upravit
Paja01
1087
14.11.12 13:17

Já jsem si tím prošla taky, tak vím, jak se cítíš :hug: My jsme na miminko čekaly dva roky a pak ZT. Byla to velká rána, protože jsme předtím plánovali IVF, ale nepřestala jsem věřit, když už se to jednou povedlo a nejspíš miminko nebylo zdravé. Další návštěva CAR v září, kde nám potvrdili špatný SPG, ale my jsme přelstily přírodu a dnes jsme 10+5. Chci ti tím dát sílu a odhodlání. Je to velký boj, ale určitě zvítězíš a zanedlouho budeš držet v náručí vytoužený miminko.

Hodně štěstí :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Mikysek
896
14.11.12 21:40

Já také potratila na začátku, vím jak se cítíš, bylo mi také zle, ale pak jsem se oklepala a řekla si, že to tak mělo být a že příroda rozhodla a když to nevzdám, dá mi zdravé miminko. Byla jsem na kyretáži a pak hned honem do práce abych na to doma nemusela myslet..no a po šesti nedělích jsme se začali snažit znova i když ne moc vehementně. Koupila jsem si ovu testíky a za pět měsíců se znovu zadařilo…strašně jsem se bála a hlídala se…ale vše ok, ani žádné nevolnosti, problémy…jen trochu vyšší tlask, asi z toho nervování, no a ke konci mě nemohli ani dostat z práce, dokonce jsem absolvovala s bříškem nějaké konference a velkou kontrolu v práci…a pak porod a uřvané miminko v náručí…to řvaní a nespaní mu zůstalo doteď…a dnes na vše vzpomínám jako na dávnou minulost…Mysli na to co tě čeká a ne co bylo, takový je život a musíme ho tak brát…já si vždy říkám, že vše zlé je k něčemu dobré a má to asi tak být, tak hlavu vzhůru a neboj, za chvíli určitě budeš držet v náručí také svůj vytoužený balíček :mrgreen: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Jannica
2575
15.11.12 11:37

Ani nevíš jak moc ti rozumím :hug: přeji ti co nejdříve nádherné miminko které zacelí alespon trošku tu bolest která tu je ted :srdce: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
januse1
550
16.11.12 10:02

Děkuju Vám všem.. každá reakce je rpo mě jako pohlazení po duši.. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

O tom, jak stačí myslet pozitivně

Prosba o trochu soucitu