Prosba o trochu soucitu

Pokud nesnesete sebelítost, nemá cenu číst dál. Hrozně se potřebuju politovat, svěřit, vykřičet do celého světa, že svět je prostě nespravedlivej.

Všechno začalo před dvěma a půl lety před Vánoci. Umřela mi babička. Byla hodně stará, po dlouhé nemoci, pro ni to bylo vysvobození. Bum, ten samý rok po Vánocích mi umřela i ta druhá. Byla hodně stará, ale vysvobození to pro ni nebylo. Byla plná elánu a myslím, že si chtěla užít ještě spoustu dalších let.

Člověk se s tím tak nějak vyrovnal a vše běželo dál. Je to zlá pravda, ale všichni tak jednou skončíme a nic s tím nikdo neudělá. S přítelem jsem chystala svatbu a snažila se zapomenout na to, co se stalo. Jaká byla pro všechny z rodiny radost, když jsem v březnu našla na testu dvě čárky. To snad není možné, jakou máme kliku. Na miminko jsme se těšili, byl to nový smysl života a za krátkou dobu jsme se do našeho embryjka zamilovali.

Bum.. samovolný potrat. Dlouho, dlouho jsem se s tím vyrovnávala, svatbu jsme odložili a další rok jsme žili v hádkách, neštěstí, obviňování se. Nemohli jsme se s tím vyrovnat. Ač jsme chtěli a stále si opakovali, že příroda věděla, co dělá. Nakonec jsme vše překonali a začali jsme znovu chystat svatbu.

Svatba byla krásná, vybrali jsme nádherný termín. 8.9. 2012, všechno bylo tak dokonalé. Sluníčko svítilo, hosté se bavili.. alespoň tak vypadali a já byla šťastná. A myslím, že manžel také.

Netrvalo dlouho a přišlo další neštěstí. Před Vánoci manželovi umřel dědeček. Už jsem si říkala, co se děje. Co jsme udělali tak špatného, že se nám Bůh mstí. Má to tak být? Dobře, skutečnost jsme přijali a snažili se jít nějak dál.

Přišly Vánoce a s nimi dva nejkrásnější dárky. Dvě čárky na testu a štěňátko. Hned jsem zůstala doma a užívala si těhotenství a malinké čubinky. Byla tak sladká, roztomilá, všechno se tak strašně rychle naučila. Milovali jsme ji, jako člena rodiny. Bylo to naše miminko, naše zlatíčko, naše štěstíčko. Začali jsme pomalinku připravovat výbavičku pro naše miminko.

5.3. trippl test - BUM - trippl test pozitivní. Následoval odběr plodové vody z důvodu podezření na downůw syndrom. Šance 1 ze 40. Měsíc, neuvěřitelně dlouhý měsíc čekání na výsledky. Nad vodou mě držela jenom naše čubinka a manžel.

Výsledek amniocentézy - normální karyotyp. Jásot, štěstí a víra, že bude všechno zase dobré. Že se vše v dobré obrátí. Budeme mít chlapečka. Mikuláška.

20.4. Fenečku nám srazilo auto. Nepřežila. Největší bolest, jakou jsem kdy cítila. Nikdo, nikdo, kdo neměl jí to nemůže pochopit, protože ona byla tak jedinečná. Sladká, milá, hodná. Trávili jsme s ní všechen čas, milovali ji. A ona už není. Chtěli jsme ji dát dlouhý život plný lásky a štěstí a místo toho kvůli mě umřela. Moje teta mi řekla - „byl to jenom pes“.. Ale to není pravda, ona byla naše všechno. Nejvěrnější, nejlepší. Jak nás vždy vítala, jenom ona uměla tak upřímně dát najevo svoji radost.

Vím, že hodně lidí tohle nepochopí. Druhý den brečím a myslím na ni. Mám ji pořád před očima, nejsem ochotna se s ní rozloučit. Žije stále ve mě, v mém srdci a bude tu napořád. Teď už to nevrátím, ale vím, že si to budu do konce života vyčítat. Nikdy už nikdo nebude takový, jako ona. Byla jedinečná.

Milá Engeenko, doufám, že jsi v psím nebi a máš se tam krásně. Že tam máš spoustu psích kamarádů. Nikdy nezapomenu tvůj pohled. Nikdy nezapomenu na Tebe. Jenom mi prosím odpusť, co jsem způsobila. Miluju tě…

Mikuláška si už vzít za žádnou cenu nenechám.. Myslím, že stačilo.

Přečtěte si také

S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme

S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme
  • Anonymní
  • 15.09.26
  • 714

Máme dvě zdravé děti, fungující domácnost a na první pohled spokojené manželství. Jenže když děti večer usnou, každý si sedneme na opačný konec gauče a nemáme si co říct. Z partnerů se postupně...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
jeudi
90
23.4.13 00:41

Preji uz jen stesticko, pejska mi ae moc lito, taky mam fenecku a je taky tak hodna a vdecna, tak vim o cem mluvis, tak at uz je jen dobre :-)

  • načítám...
  • Zmínit
sylviasek
7967
23.4.13 07:17

Velmi smutnej deníček.. ale věřím, že už bude jen líp… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
NoeBi
280
23.4.13 07:25

Ahojky pisatelko, chci ti rict par slov k denicku. Ja te litovat nebudu a je dobre ze te nelituje i okoli. Vis chci rict ze prirozena forma litosti ta se ti dostavala a dostava. Kdyz te bude kazdy v okoli litovat nikdy se z tech spatnych a smutnych veci nedostanes. Protoze ti to bude kazdy svou litosti neustale pripominat. Vis, dulezite je aby jste ty a manzel pro sebe meli hezke chvile a snazili se radovst dal i z jinych veci. Ja jsem tenhle pohled na svet dostala po osklivem rozchodu s pritelem a diagnoze rakoviny meho otce. Kazdy jen je se z ceho radovat. Cekate mimco tak se raduj hlavne z toho. Minulost nech za sebou a zij pritomnosti. Preji hodne stesti zaslouzite si ho. A at je male zdrave :);)

  • načítám...
  • Zmínit
Luminex
3309
23.4.13 07:34

:hug: fenečka se má určitě v nebíčku dobře :andel:, mám taky fenku a porod prvního dítka před sebou, takže ti moc rozumim, nedovedu si představit, že bych o ní přišla. Sled událostí co jste si prožili bych nazvala takovou tou větou, že když se to s..e tak se to s..e :oops: Trochu mi to připomíná mě s tím rozdílem, že já nepotratila, ale za to k nám mimčo přišlo po dvou letech, kdy jsme se také obviňovali, hádali, smutnili a nakonec vše vyřešili. Manželovi po svatbě umřel tatínek a jeho maminka má rakovinu už nyní třetím rokem bojuje a my s ní. Přesto věř, že všechno holt má v životě svůj smysl a to špatné k tomu patří. Teď už bude jen dobře, i přes truchlení se hlavně těš na Mikuláška, říkej si, že fenečku nic nebolí a kouká na vás a bude vás vždy opatrovat tou svou věrnou psí duší :andel: :*

Příspěvek upraven 23.04.13 v 07:34

  • načítám...
  • Zmínit
Tiger-lily
35438
23.4.13 07:35

:hug: Drž se, bude líp. Všechno špatné musí jednou skončit.

  • načítám...
  • Zmínit
Janinka1983
6094
23.4.13 07:48

Tvůj deníček mě Dohnal k slzám :,( Mám taky psí holčičku, moc jí miluju a nedovedu si představit, že by už nebyla, ještě kdyby měla zemřít takovým strašným způsobem :,( Vím, jak se cítíš a jak moc tě to bolí, ale nosíš v sobě Mikuláška a on cítí tvůj žal a prožívá ho s tebou. Mysli na něj, neměl by v bříšku prožívat takové pocity, snaž se netrápit, i když vím, že je to těžký, ale mysli na malého, ten je teď nejdůležitější. Přeji už jen to dobré :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
-Evka-
3743
23.4.13 07:48

Bohužel se to tak někdy sejde.

  • načítám...
  • Zmínit
tonj
23.4.13 07:55

Polituj se, pobreč si, to pomáhá…taky to tak na mě občas padlo. Loňský rok jsme měli taky extra výživný…2 úmrtí v rodině, půl roku čekání jestli syn půjde na operaci nebo ne, několikrát na psychárně, totální nepodpora od vlastní matinky…jojo věř, že takových lidí co prožívají něco podobného nebo i daleko horšího jsou mraky. Mně teda od okolí lítost nepomáhala, spíš naopak…

  • Upravit
irenakovarova
459
23.4.13 08:12

Neboj uz bude lip, uzivej si tehotenstvi a mysli na miminko protoze citi kdyz je maminka smutna.Taky nam srazilo auto prvniho pejska a vim co prozivas ale my jsme vydrzeli tak 2dni a hned jeli pro stenatko!

  • načítám...
  • Zmínit
Prcek88
12505
23.4.13 08:13

Je mi to líto..
Já mám doma pejska a umírá mi, nedokážu si představit, že o něj někdy přijdu..

Za chvilku budeš mít v nárůčí svého Mikuláška :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Prcek88
12505
23.4.13 08:14

@tonj Taky to tak mám, lítost mě spíš srazuje ještě níž..

  • načítám...
  • Zmínit
Mal
3821
23.4.13 08:18

Ahoj, je mi to moc líto, že Vás potkává tohle všechno, ale zase bude dobře. Nejdůležitější věc ale vyšla a to, že budete mít zdravé miminko :kytka:
Tak přeju už jen pohodu a klid.

  • načítám...
  • Zmínit
Terulisekk
6971
23.4.13 08:27

Je mi líto pejska..:( vím jak ti musí být, moje fenečka je pro mě vším.. nedokážu si představit že by se jí něco stalo..
Doufám, že váš chlapeček vám bude dělat radost a bude jen a jen šťastný a hlavně zdraví!

  • načítám...
  • Zmínit
Cuarentena
8071
23.4.13 08:43

No nezlob se, ale vážně je to trošku přehnané. Babičky a dědečci umírají, potraty se stávají, těhotenské screeningy vycházejí blbě, pejsky přejíždějí auta a vlaky, myslím, že to zažil snad každý z nás, mně se staly v životě taky všecky jmenované události a necítím se osudem poškozená, hlavu vzhůru, opravdové neštěstí vypadá jinak, jsi v podstatě šťastný člověk.

  • načítám...
  • Zmínit
januse1
550
23.4.13 09:05

Moc všem děkuju za podporu i za kritiku. Napsala jsem to tak, jak to cítím. A že existují lidé, kteří to nepochopí, s tím jsem počítala. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Dorothea
23.4.13 09:13

Chápu tě, taky v posledním roce zažívám takovou sérii smutných věcí…některé jsou přirozené, některé ne.

Člověk má prostě tendenci začít křičet - proč sakra já…už stačí.

Ale snažím se řídit podle toho klišé, že všechno špatný mě posílí a cítím, že to tak je.

  • Upravit
svycarka
7626
23.4.13 09:43

Smrt starych lidi je prirozena, vsichni to vi a vsichni s tim tak nejak pocitame..Pejsky ztracime, nekdy umrou na stari, jindy na nestastnou nahodu…potraty se deji dnes a denne a my si rikame, ze to tak asi melo byt. Ano, vsechno si umime nejak vysvetlit - To ale NEZNAMENA, ze nas to neboli!!!Kazdy ma pravo se se svym smutkem poprat jak umi..litosti, placem, rikanim si-kdybych treba…tak by to bylo jinak. Poplac si, vypovidej se, vzpominej.
Zase bude dobre a hlavne bude tu to male a to ti vynahradi uplne vsechno!!

  • načítám...
  • Zmínit
negra
10726
23.4.13 09:57

No ono to není o tom, že by Tě lidi nepochopili, ale stávají se jim výrazně horší věci, nezlob se za upřímnost…
Já Tě sice chápu, že Ti pejsek chybí, ale bud ráda, že to s miminkem dopadlo dobře. Co se týče starých lidí, to je bohužel realita, ale měli to štěstí, že se dožili tohoto věku, umírají i výrazně mladší.
Držím palce, ať je brzy lépe a ať se můžeš těšit ze zdravého miminka.

Příspěvek upraven 23.04.13 v 13:57

  • načítám...
  • Zmínit
Mišanila
23.4.13 09:57

Ono se to často takhle nahromadí, takže máš naději, že až se to přežene, tak bude líp ;)
Tak si pobreč a držím pěsti, ať je hlavně miminko zdravé!

  • Upravit
Alllla
378
23.4.13 10:16

Přeji hodně moc štěstíčka a snad už bude lépe :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
Paja R
3635
23.4.13 11:22

Preji hodne stesticka do budoucna, vim co prozivas :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
szewcz
28
23.4.13 11:33

Zdravím. Život je bohužel smutný, ale má i velmi hezké chvíle a věř, že vím, co říkám.
Během 6 let mi zemřeli oba dědové a babička. Pak jsem se rozešla přítelem a nebyl to zrovna lehký rozchod. Rozcházela jsem se spíše podle rozumu než citu a proto to moc bolelo a byla jsem velmi nešťastná.
Pak přišla ta jedna za světlých chvil :). Potkala jsem někoho nového a ten je již nyní 8 let mým manželem.
Ale to už jsem drobet předběhla. Nějakou dobu po svatbě jsme chtěli miminko a moc jsme se na něj těšili. Bohužel to dopadlo špatně (samovolný potrat). Pak jsme čekali rok na další těhotenství a když jsem byla ve 3 měsíci, zemřel manželovi dědeček (velmi veselý pán, kterého jsem taky měla moc ráda) a nakonec, dva měsíce před narozením naší holčičky nám zemřela fenečka. Byla sice už stará a moc nemocná, ale taky to moc bolelo.
Pak konečně přišlo zdravé miminko a chvíli nám bylo hej.
Pak jsme si chtěli pořídit druhé dítě. Opět samovolný potrat a po dalším pokusu se nám narodil chlapeček. :)
A asi měsíc po jeho narození mi během 5 dnů zemřela moje druhá babička. Chudák, ani ho neviděla.
Ano, je to těžké, ale život jde dál a mě vždy pomohlo, že jsem se zaměřila na přicházející budoucnost a zaměstnat mysl čímkoli jiným, než tím, že člověk na to pořád myslí. Bolest nikdy nezmizí, ale alespoň se utlumí do té míry, že je člověk schopen normálně fugovat. :)

  • načítám...
  • Zmínit
štěpánka11
1740
23.4.13 11:54

Neni to jenom pes, před dvěma roky nám odešel po 17ti letech náš kříženec Arči, byl skoro slepý, spadl z výšky a praskl mu nádor na slezině, když ho otevřeli, zjistili že byl celý prolezlý rakovinou. Naštěstí to měl rychlé a netrpěl bolestí, protože my bysme si jeho nemoci nevšimli. Doteď mi moc chybí :,(

  • načítám...
  • Zmínit
lilia81
15290
23.4.13 12:04

Chápu tě, kdyby mi přejelo auto naši číču, tak se asi zblázním lítostí! ale čekáš miminko a pláč mu moc nepomůže!!! takže se soustřeď na něj! taky bych před malým nebečela, aby to ze mně necítil, i když bych byla asi úplně na dně jako ty…

a upřímou soustrast k úmrtím v rodině, je to holt koloběh života a třeba se do rodiny teď narodí i více dětí… tak nějak věřím, že lidé odcházejí, aby v rodině mohli být noví človíčci…

:hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
_Kaczenkaa_
23.4.13 12:18

@Cuarentena
něco podobného jsem chtěla napsat… :palec:

  • Upravit
PusinkaMartinka
9397
23.4.13 12:37

Nooo, tak to mě připomíná mé pozpáteční 4 roky každý rok mě někod umřel.. a aby to tento rok završilo.., tak moji mamku vyhodily z práce, kde pracovala 20let a bude muset jí t na operaci s kolenem.. a můj táta dostal rakovinu už více v rozpuku… a letos se máme brát, tak nevím asi je to dan za to, že chci být šatstná či co… když se sere tak se sere! Přeji mnoho síl y do dalších let a at je hlavně Mikulášek zdraví… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
emma217
573
23.4.13 14:09

@januse1 ahoj mě taky srazilo auto pejska. Měla jsem tedy ještě jednoho, ale co doporučuji pořídit si hned dalšího ránu to opravdu rychle zahojí další radostí. Po dvoře mě teď běhají dvě veselé labradorky a jsem ráda, že jsem si hned do týdne pořídila dalšího pejska.

  • načítám...
  • Zmínit
Imane
23.4.13 14:10

@Cuarentena
Lépe bych to nenapsala ;).

  • Upravit
fenny
6942
23.4.13 14:46

@Cuarentena Přesně tak :palec:
Proboha, buď ráda, že se nepotvrdil ten down - buď šťastná, že čekáš zdravé miminko a neřeš pitomosti :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
januse1
550
23.4.13 16:40

@emma217 Chtěli jsme chvíli počkat, nechtěli jsme ji nijak nahraovat.. ale už se poohlížíme po jinéme. Uvědomili jsme si, že to není nahrazení, spíš taková náplast na bolístku. Děkuju :-)

  • načítám...
  • Zmínit
jajda32
3168
23.4.13 16:51

Bolest ze smrti zvířátka je hrozná a hodně silná, hodně je milujeme, sama jsem si to zažila. chce to jen čas, případně nového mazlíčka.
Ale odchod prarodičů a později rodičů je něco, co je nevyhnutelné a nemůžeš na to přece reagovat větou " Co jsme udělali tak špatného, že se nám Bůh mstí. "

Buď ráda, že máš manžela a čekáš miminko, jsou mnohem horší osudy. Ať je líp :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Ester13
6569
23.4.13 18:35

Ahoj, je mi to moc líto. Mám tu 3 psiska a neumím si představit, že se jim něco stane. Opravdu tuto ránu může trochu uzdravit nové psisko, fakt doporučuji. Jinak se mi opravdu nezdá, že by autorka „řešila pitomosti“. Ano, stává se to, ale vy byste nad tím také mávly rukou? Tak to klobouk dolů, nevím jestli za sílu či spíš za necitelnost :nevim:
Teď řeším nesmírně „horší“ věci, ale v životě bych neřekla, že toto jsou pitomosti :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
holubvkurniku
6956
23.4.13 18:55

Ahoj, zaila jsem skoro vsechno co tady popisujes aspoustu jeste horsich veci ( psa na zastrelil myslivec, pred tydnem mi umrela posledni babicka, uz nemam zadnou babi ani dedu a to mam teprve 26let, ditko jsem si musela udelat pres IVF, tata uz je po druhem infarktu a operaci mozku, byl nekolik mesicu v bezvedomi, moje mamka ma uz treti nador vyoperovany…) porad s myslim ze me muzou potkat horsi veci, takze hlavu vzuhu, stari lide umiraji :nevim: mam dva psy a taky by mi ylo moc lito kdyby se snimi neco stalo ale to je zivo, starsi pes je moc nemocny a jeho konec muze prijit kazdym dnem.
Jsou tady denicky o tom jak umre dite, nebo jedne mamince dali lekari na doziti domu nemocneho chlapecka (miminko) ktery nejde operovat. To jsou tragedie!!

  • načítám...
  • Zmínit
tapinka123
417
23.4.13 18:58

Mrzí mě co se ti stalo. Jsem na tom podobně. Loni o vánocích mi umřel milovaný dědeček a ještě jsem se z toho nevzpamatovala. A loni na podzim mi umřela moje milovaná fenečka. Nicméně pro oba to bylo vysvobození, narozdíl od tvé situace. Ale přišla také radost do našeho života a v lednu se nám narodil prvorozený syn, vnuk, synovec v rodině. Tak ikdyž někteří z našich životů odcházejí tak přicházejí nové životy.

  • načítám...
  • Zmínit
Katulink1
23.4.13 20:19

Ahoj zakladatelko, jen ti chci říct, že je naprosto normální se cítit tak jako se cítíš ty a je naprosto normální, že jsi měla potřebu napsat tento deníček.
Prožívala jsem podobné období před porodem mi zemřela babička měla však 80 takže jsem si poplakala, ale řekla si dostála svého klidu, pak se mi narodila dcera a dva měsíce na to mi zemřel můj dědeček(bohužel to byl nepřirozenou cestou měl teprve 60 let)rakovina, ale hlavně zemřel v cizině a sám. Nebudu to moc rozebírat bolí mě to do dnes že jsem se nemohla rozloučit. Před měsícem mi ležela moje fenka Sendy jednou tlapkou v hrobě, na přístrojích asi něco někde sežrala zázrakem se z toho dostala, ale byl to děs. Takže po přečtení tvého deníku u kterého jsem si poplakala, jsem si řekla jaké mám štěstí. Tobě však přeji hlavně krásný porod a zdravého synka.Jak tady jiní píšou ano lidé umírají pejsci taky musí se s tím počítat ano to ano, ale že se s tím v životě počítá neznamená, že nás to bude bolet méně, jsme přece jen a snad doufám stále lidé. Smozřejmě musíš jít dál kvůli manželovi a synkovi, ale svůj smutek prožívej jak ty sama chceš a potřebuješ. :hug: :hug: :hug:

Příspěvek upraven 23.04.13 v 20:19

  • Upravit
Caty
23.4.13 20:22

Neboj, všechno se v dobré obrátí a budete mít zdravé krásné miminko. Mimochodem, máte stejné datum svatby jako já s manželem, jen my jsme měli 8.9.2007 :-ú) a taky to byla krásná svatba.
Loni mi zemřela babička a dědeček, ten mi chybí strašně moc, nejde se s tím vyrovnat, jen smířit, ale touha po objetí zůstane vždy. A smrt pejska chápu. Když nám umřel první pejsek, byla jsem na dně. Řvala jsem a řvala a řvala, měla jsem ho strašně ráda, měla jsem ho od malička. Držím palečky ať už je vše dobré a radím, pořídit nového pejska, ne jako náhradu za čubinku co umřela, ale určitě potěší. Mně to tehdy moc pomohlo, že jsme vzali dalšího pejska, ikdyž jsem si to vyčítala.

  • Upravit
brisco
8442
23.4.13 20:37

:hug: Taky mi umřel pejsek, měsíc po narození malé. Ani ji neviděl, tou dobou ještě byla v inkubátoru. :,(

  • načítám...
  • Zmínit
lleennttiillkkaa
27266
23.4.13 22:20

No tak jo, beru, že se musíš politovat, taky to občas dělám.
Jenže třeba dneska jsem jela domů z práce s tím, že největším problémem světa je moje příšerná práce…pak přijedu domu, zapnu komp a zjistím, že mojí známý se včera zabil syn na motorce.

  • načítám...
  • Zmínit
Mondík
5135
23.4.13 22:51

Kdyz se dari, tak se dari… Naprosto te chapu, nam taky za posledni zhruba 2 roky hazi zivot klacky pod nohy a jeste nez se clovek zvladne vzpamatovat z jedne spatne udalosti, uz se musi vyrovnavat s druhou. Clovek si rekne, ze to je zivot, ale nekdy se to opravdu sejde, vid? I silny clovek ma obcas co delat, aby se s tim popral. Z bezmezne optimistky jako jsem ja, se najednou stala pesimistka s depresemi, ale posledni tydny uz se snazim verit, ze tohle obdobi brzo prejde a zase bude lip. Ver, ze to tak bude i u tebe a hlavne mysli na miminko… :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22231
24.4.13 07:08

Na smutek máš určitě právo - každá smrt blízké bytosti přinese ostatním smutek. U starých či nemocných je to jen jaksi „lépe odůvodnitelné“… Věř mi, že ono pradávné klišé „čas je nejlepší lékař“ je skutečně pravdivé.

Pokud tenhle deníček bereš jako terapii, pomocí které to ze sebe dostaneš a začneš se zase posouvat směrem nahoru, tak je to dobře - trošku si zanadávat a zafňukat občas potřebuje každý.

Ale dej si pozor na postoje typu „Bůh se nám mstí“ nebo „Mikuláška už si vzít za žádnou cenu nenechám“. Na takovouhle zpupnost bývá osud alergický… Dítě je dar, na který nikdo nemáme nárok - můžeme jen doufat a věřit, že zrovna nám se toho daru dostane. Nebo myslíš, že některá maminka, které dítě zemřelo, si ho „nechala vzít“? V nikom z nás by neměla chybět určitá dávka pokory vůči přírodě, osudu a všem podobám života kolem nás… i když se to dnes příliš nenosí, když medicína a technika dovedou zázraky.

  • načítám...
  • Zmínit
januse1
550
24.4.13 08:46

Já ale neříkám, že neexistují horší osudy. To je jasný, každý má nějaký ten svůj a každého trápí něco jiného. Na mě se to teď sesypalo, tak jsem se chtěla vypsat.. a je mi mnohem lépe. Mě to prostě pomáhá. A když se někdo diví, že jsem špatná ze ztráty pejska, tak ať. Každý má nějaký priority. Pro nás byla jako naše vlastní děťátko. Jinak všem ostatním moc děkuju za podporu a slova útěchy :hug: :hug: myslím, že každému pomůže, když na něco není sám. A kdo to nezažil, ať to vyzkouší. Dík moc holky

  • načítám...
  • Zmínit
St. Estephe
4637
24.4.13 10:06

Co svet svetem stoji, jeden umira a druhy se rodi. Ceka nas to vsechny. Nekoho za sedesat let, nekoho zitra a nikdo nevi, jake karty ma rozdany.

  • načítám...
  • Zmínit
Lizbeth
12978
24.4.13 17:23

Mám pochopení pro truchlení a lítost ( sebelítost už méně), ale brát smrt v rodině jako své utrpení - jako jájsem chudák, že mě někdo umřel..Vím, že je to smutná záležitost a popláčeme si, ale já to vždy brala ( a to mi všichni 4 prarodiče umřeli v pubertě) jako věc, která se stala JIM a oni jsou chudáci, co umřeli a nám se může jen stýskat a můžeme vzpomínat..
Nemám ráda zvolání typu: jak mi to mohl udělat ( ten nebožtík),,, proč já??? a za co???
Jako nepejskař rovnou přiznávám, že se nedokážu vžít do ztráty pejska ani nedokážu posoudit míru tvého sebeobvinování a lkaní.
Ohledně potratu - to je asi jediná věc, kterou vnitřně považuji za bolest toho typu, kdy je vše ohledně sebelítosti odpuštěno.

  • načítám...
  • Zmínit
Viicky
328
24.4.13 17:25

Januse, je smutne kdyz nam odejdou milovane osoby, ale v zadnem pripade to neber jako smulu ci tak neco. Bohuzel patri to k zivotu, a je velmi dulezite si uvedomit ze starsi clenove nasich rodin nam muzou kdykoliv odejit. Proto se musime snazit co to jde, byt s nim a projevovat jim nasi lasku. Jedine co v tvem pripade je nespravedlive je smrt pejska, ale musis se s tim smirit a nechat ho jit, jedine tak bude mit klid v psym nebi. Jsem moc rada ze je vase miminko zdrave, to je nejdulezitejsi. Raduj se z toho. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Luminex
3309
25.4.13 21:02

Své jsem už napsala a soucítím a mám pochopení :hug:… ale měla by jsi si přečít tento deníček, aby jsi viděla životní tragédie taky z jiné strany a aby jsi mohla jít dál s tím pocitem, že jsi fakt šťastný člověk ;) https://www.emimino.cz/…bjevi-10563/

  • načítám...
  • Zmínit
Valkýra9
25
14.6.13 19:44

Ahoj Januše,
jsem strašně ráda, že jsem našla Tvůj příspěvek. Do nastávající maminky mám ještě daleko, ale „tragédie“ naši rodinu stíhají taky jako na běžícím pásu. Mysleli jsme si, že už bude dobře, že už jsme si to snad „vyžrali“ a teď to bude lepší. Bylo, až do včerejška. Včera ráno mi před očima srazilo auto naši čtyřměsíční fenečku. Byla přesně taková, jaká jsi psala, že byla ta Vaše. Moje malá holčička, takové „před-miminko“ za odměnu. Vynikala nad všemi v okolí a dala bych za ni ruku do ohně. Ale to bylo málo. Zklamala jsem jako páníček a včera ráno mi umřela pod rukama na stole na veterině. Nikdy už nic takového nechci zažít. Rozumím tomu, co jsi psala. Strašně si to vyčítám. Když si člověk bere psa, bere si za něj zodpovědnost. Lidi mi říkají, že se to stává, že to byla blbá náhoda. Ale dalo se jí předejít a naše malá s námi mohla být ještě spoustu let.
Nechci si tady stěžovat na osud, ani nechci soucit, porozumění od ostatních, ale chtěla bych vědět, jak jsi se s tím po těch pár měsících srovnala? Jestli to přebolí? Nebo jestli se dá to prázdné místo zaplnit jiným pejskem a nemít výčitky vůči prvnímu (na kterého nikdy nezapomenu)? Známí, co mají psy, říkají, že nejlépe ihned koupit dalšího, ale já to té malé nechci udělat, nejde ji nahradit tak rychle.

  • načítám...
  • Zmínit
januse1
550
14.6.13 21:53

@Valkýra9 Ahoj, moc mě mrzí, co se ti stalo.. :hug: my jsme tady nemohli být bez ní, proto jsme si po měsíci pořídili novou. Tamta má hrobeček na zahradě se spoustou kytiček.. Nic víc už jsme pro ní udělat nemohli. Pořád na ní myslím a mám výčitky, ne že ne.. Také si říkám, že jsme jí nahradili.. Ale manžel mi jednou řekl, že ona byla nenahraditelná, pořídili jsme si novou, abychom zaplácli to strašně prázdné místo. Tak se to tak snažím brát. Mám ale tendence ji hrozně rozmazlovat a taky mám o ní mnohem větší strach.. Tak se bojím, abych jí tím mým strachem nějak neublížila.. Takže jsme se se vším tak nějak smířili. Ale v srdci ji máme pořád.. A i ty výčitky mě někdy přepadnou..
Aby toho nebylo málo, předevčírem přišel chlápek, co nám ji srazil, že chce zaplatit škodu na autě. Otevřel ránu a mě příjde, jakoby se to stalo včera.
Posílám ti hodně síly a určitě doporučuju zaplácnout tu díru..

Příspěvek upraven 14.06.13 v 21:54

  • načítám...
  • Zmínit
Valkýra9
25
14.6.13 22:45

Ahojda, děkuju moc za odpověď. Četla jsem Tvůj příspěvek s náhradou za poškozené auto a přijde mi to jako nehoráznost. Peníze by mi asi byly jedno, malou to domů nevrátí, ale ten chlap by se měl stydět. Pokud by to řešil v rozumné době, tak se domluvíme, ale takhle? Ani fň! Přeju Ti, aby jsi byla statečná a nový štěník vynahradil to, co ten první nemohl. Taky se bojím, že budu další rozmazlovat a přemrštěně se bát. A hlavně mám strach, že budu srovnávat, ale asi do toho půjdeme. Jestli to opravdu pomohlo…

  • načítám...
  • Zmínit
boball
15129
14.6.13 22:46

@Valkýra9 nám umřel pes vloni v červenci a já už jiného nechci, pořád mi to připadá jako zrada na něm. :oops: Jsem cvok :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
januse1
550
15.6.13 09:15

@boball cvok určitě nejsi, někdo to tak prostě má.. :nevim: třeba jednou dospěješ k názoru, že potřebuješ, aby tam s vámi byl někdo čtyřnohý :-)
@Valkýra9 nám to pomohlo určitě.. a Tobě držím palce, aby ti to také vyplnilo to prázdné srdíčko, myslim na Tebe :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

O tom, jak stačí myslet pozitivně

Můj malý mraveneček