Příště jen císařem :-)
- Porod
- misulinka44
- 15.01.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj porod jsem si vždy představovala bez komplikací a co nejvíc přirozený. No realita byla trochu jinde a my měli na mále. :/ Předem upozorňuji těhulky, ať raději nečtou... Já sama bych takový porod číst nechtěla jako těhotná... pak bych asi rodit nešla. :) A také se omlouvám za román, ale toto nešlo popsat v pár větách...
Těhotenství jsem měla ukázkové - žádné zvracení, žádné bolesti nebo komplikace. Stihla jsem si dokončit VOŠ, absolutorium jsem stihla v 6. měsíci s vyznamenáním. ![]()
Byla jsem přesvědčená, že čekám holčičku. Také všichni v okolí si to mysleli, jen manžel „věděl“, že to bude kluk. Prý ví, co dělá.
Takže když nám chlapečka na UTZ potvrdili, byl náležitě hrdý. ![]()
V létě jsem si už těhotenství tolik neužívala. Bydlíme ve čtvrtém patře bez výtahu a běhat několikrát denně se psem ty schody mě vážně ubíjelo. Možná taky kvůli věčnému pohybu jsem za celé těhotenství přibrala „jen“ 11 kg. Bříško jsem však měla přímo obrovské a těšila jsem se, až bude prcek venku. ![]()
Vůbec jsem si nepřipouštěla, že bych mohla rodit až po termínu. Věřila jsem, že prcek vyleze spíš dřív. Ovšem byl tvrdohlavý ještě v bříšku, takže se rozhodl, že sám prostě nevyleze. Vůbec jsem neznala poslíčky, nic mi nebylo. Sem tam bříško pobolívalo, ale nic moc.
Tak jsem tedy nastoupila do porodnice na vyvolávání po 12 dnech přenášení. Hned ráno mi zavedli tabletku na dozrání cest a provedli Hamiltonův hmat. Bylo to hodně nepříjemné, jelikož jsem byla úplně uzavřená, hrdlo dlouhé - prostě nález, jako bych byla v 7. měsíci a ne těsně před porodem.
Celý den se nic nedělo, vůbec mi nepřipadalo, že bych měla rodit… Žádné tvrdnutí, bolesti, nic. Večer mě doktorka opět vyšetřila, provedla druhého Hamiltona (tentokrát opravdu důkladného) a řekla, že zítra ráno zavedou další tabletu, že se nic moc nezměnilo. :-/
Tak jsem došla na pokoj, že se aspoň prospím, abych měla sílu na druhý den. Vůbec jsem nemohla usnout, protože vedle paní měla bolesti. Já šla v noci na WC a zděsila jsem se, protože jsem hodně krvácela. Sestra mě odvedla na vyšetření, kde mi sdělili, že to je krvavá hlenová zátka, že jsem stále zavřená, ale hrdlo aspoň kratší. To už jsem cítila slabé, nepravidelné kontrakce, ale nic hrozného. Samozřejmě už jsem neusnula. ![]()
Bolesti stále přicházely a byly silnější. Nejvíce mě však bolelo v zádech, to bylo hodně nepříjemné, nevěděla jsem, jak si lehnout.
Ráno mě doktorka opět vyšetřila a zavedla další tabletu, prý jsem už pro špičku prstu otevřená. Celé dopoledne jsem měla stále bolesti, už po 5-7 minutách. V poledne mě doktorka zkontrolovala opět a zavedla DALŠÍ tabletu. Ta tableta mi rozjela tak brutální kontrakce, že jsem myslela že umřu.
Do 20 minut nastoupily šílené kontrakce po minutě až dvou!!! Vždy kontrakce trvala skoro minutu a pak jsem měla necelou minutu pauzu a nanovo. Úplně mě to zaskočilo.
Manžel přišel ve 14 hodin za mnou a šli jsme rovnou na čekanky. Otevřená jsem byla na 2 prsty. Proběhla příprava a pak jelo kolečko sprcha-vyšetření-monitor-sprcha.
Sprcha byla můj kamarád, jedině tam se daly ty šílený křížový bolesti vydržet. Břicho jsem skoro necítila, jen tvrdnutí, ale záda bolely, jako by mě někdo chtěl rozpůlit v kříži. :-/
Asi v 18 hodin přišla PA a vyšetřila mě. Nález 4 cm a že malému začínají trochu padat ozvy, že budu muset být už do porodu v leže na monitoru. To byla šílená představa, protože jestli jsem si myslela, že se křížové bolesti nedají přežít, tak vleže byly o 100% horší.
Řekla mi, ať jdu na 20 minut do sprchy a pak už jen ležet.
Po sprše opět vyšetření a najednou jsem byla na 8 cm a šlo se na sál.
Měla jsem radost, že to už bude, ale kdybych věděla, co bude následovat…
Kdybych se neotevřela tak rychle, skončilo by to císařem a já ani malý jsme nemuseli mít na mále. ![]()
Na sále jsem už měla ty tlačící kontrakce, prodýchávání bylo šílené, tělo tlačilo samo a nedalo se to nijak ovládat, dýchala jsem jak bernardýn.
Za chvilku jsem už byla na 10 cm. Bylo mi dovoleno si přitlačit při kontrakci. Ozvy prcka ovšem padaly hrozně rychle, já jako zdravotní sestra jsem jim bohužel rozuměla jejich odborné názvy. Začala jsem mít fakt strach. Doktor řekl, že prcek musí ven, už byl v porodních cestách a na CS bylo pozdě. Tlačila jsem, co mi síly stačily, ale nešlo to, hlavička vždy zajela zpátky.
Pak jsem jen slyšela doktora, jak říká „Přivezte vex.“ Klešťový ani porod zvonem jsem si v těhotenství nepřipouštěla, vůbec jsem nevěřila tomu, že něco takovýho potká zrovna mě. :-/ Pak už to šlo hrozně rychle, proběhl nástřih, dvě PA mi skákaly na břiše (manžel mi pak vyprávěl, že jedna na mě klečela). Já už byla skoro mimo, 8 hodin kontrakcí po minutě strašně vyčerpaly dělohu a tlačící kontrakce jsem už vůbec neměla. Jen mě šíleně bolelo v zádech. Doktor křičel, ať volají dětské a připraví resuscitaci. Manžel nic netušil, mluvili odborně, jenže já jim ano… ![]()
Když byl prcek venku, vůbec se nehýbal, nebrečel… Vím jen, jak mi proběhlo hlavou „Nedívej se na něj, třeba umře.“
Byla jsem z toho porodu tak vyčerpaná, myslela jsem, že prcek je mrtvý. Hned ho odnesli vedle a zavřeli za sebou dveře. Naštěstí ho jen odsáli a okamžitě byl OK, měl dokonce apgar 10-10-10, je to bojovník.
Ukázalo se, že měl dvakrát omotanou šňůru kolem krčku, takže se škrtil při každém zatlačení. Navíc měl obvod hlavičky 37 cm!!! Vážil 3705 g a měřil 52 cm.
Prostě chlap po tátovi.
Jak na tom byl prcek dobře, já už tak dobře nedopadla… Byla jsem strašně vyčerpaná, na porodním křesle jsem se šíleně klepala, po porodu placenty jsem jen zpovzdálí slyšela doktora, jak volá anesteziologa. Byla jsem šíleně roztrhaná, ruptura 4. stupně, což znamená totální roztržení všech tkání, roztrhaná pochva, konečník i kousek střeva. Zjednodušeně z dvou otvorů (pochva, konečník) byl otvor jeden. :-/
Takže jsem musela pod narkozu, kde mě šili přes hodinu. Ani jsem malého neviděla pořádně, jen jsem viděla, jak ho manžel chová a stihla mu říct, že jdu pod narkozu.
Po probuzení už u mě seděl manžel a sestřičky hned přivezly Vojtíška na přiložení a nechaly nám ho skoro dvě hodinky.
Konečně jsem se dozvěděla, kolik měřil, vážil atd. Byla jsem šťastná, že už mám vše za sebou.
Ovšem další horor se dostavil asi 2 hodiny po porodu.
Stále jsem hodně krvácela, doktor nevěděl, jestli krvácí děloha, nebo šití (prý jsem měla uvnitř víc stehů než tkáně :-/ ). Musel se tedy podívat, odkud to krvácí, a tak do mě vrazil ty obří kovový zrcadla a nacpal mi tam nějaké tampony. To byla taková bolest… že bych snad radši rodila znova. Naštěstí to bylo moje poslední trápení.
Po porodu jsem se hojila opravdu hezky, doktoři se snažili, šili mě dva a opravdu šití mi problémy nedělalo. Vše se krásně zhojilo, za 3 týdny jsem už seděla bez kruhu. S chozením na velkou stranu na WC to už tak super nebylo. Přes ty stehy to dost bolelo a já měla trauma z každé další návštěvy WC. Ovšem i toto po měsíci ustalo a já si už můžu naplno užívat svého drobečka, který mi za to opravdu stál.
Je to zlato, nebrečí a je věčně vysmátý… asi ho mám za odměnu, po tom porodu. ![]()
Tak to byl můj porod, snad jsem nikoho moc nevyděsila.
Sice to bylo šílené, ale za toho prcka člověk zvládne opravdu všechno.
Druhé dítko bych moc ráda, dle doktora už můžu rodit císařem rovnou, takže se Vojta sourozence dočká.
Protože riskovat, že mi šití při druhém porodu opět praskne, to opravdu nebudu. Hrozil mi i trvalý vývod střeva, takže když sourozenec, tak jedině CS. A jak jsem byla kdysi proti císaři…
Hold člověk míní, život mění. ![]()
Přečtěte si také
Rodinná oslava u tchýně se změnila v drama. Museli jsme volat záchranku
- Anonymní
- 21.06.26
- 13
Tchyně se rozhodla uspořádat rodinnou oslavu bez ohledu na to, že venku panovala opravdu úmorná vedra. Na jejich zahradě není jediný strom a ani pod slunečníkem se člověk moc neochladí. Říkala jsem...
Romantický víkend ve dvou? Přítel na něj pozval své kamarády a já jim měla vařit
- Anonymní
- 21.06.26
- 36
Jsem na Mirka neskutečně naštvaná a upřímně přemýšlím, jestli má tenhle vztah vůbec smysl. Tohle jsem fakt nečekala. Nejsme spolu dlouho, ale moc dobře ví, že jsem romantický typ. Zatímco já...
Našla jsem si boháče a rodina mě má za zlatokopku. Já ho ale doopravdy miluju
- Anonymní
- 20.06.26
- 2338
Mám pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to nebude správně. Když jsem si kdysi našla kluka, který měl lehký hendikep, máma mi říkala, ať si raději najdu zdravého. Teď mám bohatého a je to zase...
Celý rok jsem se těšila na dovolenou. Po třech dnech jsem chtěla jet domů
- Anonymní
- 20.06.26
- 8462
Celý rok jsem odškrtávala týdny v kalendáři. Když jsem měla špatný den v práci, říkala jsem si, že už jen pár měsíců a budu ležet u moře s knihou v ruce. Když jsem řešila domácnost, účty nebo...
Sousedka chodí každé léto nahoře bez. A můj manžel na ní může oči nechat
- Anonymní
- 20.06.26
- 3821
Naše sousedka je kost, to musím uznat. A dobře to o sobě ví. Každé léto vytáhne lehátko, sundá podprsenku a vystaví slunci svá dokonale vytvarovaná prsa. Když jsme se sem před lety nastěhovali,...
Červenec měl být jen náš. Pak mi manžel oznámil něco, co mě úplně odzbrojilo
- Anonymní
- 20.06.26
- 3802
Někdy mám pocit, že s Karlem mluvíme každý jinou řečí. Nebo snad žijeme úplně jiné životy. Už od Velikonoc mu připomínám, že mám na červenec naplánované dva týdny dovolené. Bavili jsme se o tom...
Na benzín padne polovina mé výplaty. Přesto se z venkova stěhovat nechci
- Anonymní
- 20.06.26
- 1179
Bydlím v malé obci asi čtyřicet kilometrů od krajského města. Když jsem se sem s manželem před lety stěhovala, připadalo mi to jako splněný sen. Za domem pole, les na dosah, žádný ruch, žádné...
Nechci být matkou. Každé ráno doufám, že se probudím a břicho bude pryč
- Anonymní
- 19.06.26
- 5276
Nikdy jsem nepatřila mezi ženy, které od dětství snily o kočárku a miminku. Měla jsem jiné plány. Vlastní podnikání, cestování, práci, kterou miluji, a život, který jsem si několik let poctivě...
Soused si pořídil psa z útulku. Celé dny ho nechává uvázaného a pes pořád štěká
- Anonymní
- 19.06.26
- 1423
Sousedy si člověk nevybírá, to víme všichni. A ti naši opravdu stojí za to. Vedle nás žije starší pán se synem. Oba jsou dost nepříjemní, nezdraví a často dělají problémy. Na to jsme si už tak...
Patnáctiletý syn si našel kamarády milionáře. Teď se stydí za vlastní rodinu
- Anonymní
- 19.06.26
- 2337
Vím, že to zní dost absurdně. Jsme normální průměrná rodina a nemyslím si, že bychom si žili špatně. Jen zkrátka nemáme miliony na účtu. S tatínkem našeho syna jsme rozvedení. Ani on není žádný...