Můj příběh o cestě za dvěma čárkami 4

Dovolenou jsme měli za sebou, stejně tak ovulaci. Z principu nekupuji těhotenské testy dopředu aby mě to nelákalo otestovat se dříve. Protože už jsem měla zkušenosti, kdy jsem se testovala a test měl slabou čárku a přitom jsem ten den dostala menstruaci, která byla třeba den dva zpožděná. Já nevím, zda je to nějaká hra vesmíru, kdy se baví nad tím jak čůrám na tu tyčinku, objeví se světlá čárka a hodinu na to jdu na záchod s tím, že začnu krvácet. Vážně nevím. Prvně to byly testy Pepíno, pak jsem zkoušela Sluníčko, což bylo s úplně stejným výsledkem. No a pak je tu slavný mamatest.

8.8. se prý otevírala nějaká Lví brána ve vesmíru, v překladu to znamená, že by se vaše afirmace a přání měla splnit, pokud se na ně budete soustředit opravdu intenzivně. Haha, vůbec jsem o tom neměla tušení, ale z nějakého důvodu jsem si ve tři ráno hrozně moc přála nějaké znamení toho, že jsme tentokrát byli s manželem úspěšní. No a světe div se, kolem šesté ráno jsem se vyhrabala z postele a zjistila, že špiním. Ale tak zvláštně. Nikdy se mi nic takového nestalo. Že by mi vesmír dával zprávu a tohle bylo implementační krvácení? V rozpacích jsem čekala celý den zda to zesílí. Ale nic jiného kromě ranního špinění nepřišlo. Začala jsem se modlit aby to opravdu tentokrát vyšlo. Šance jsou mizivé, ale krásně by to časově sedlo. Na menstruaci je to moc brzy, pět dní před termínem nikdy nepřišla. No a tak jsem udělala tu největší chybu pod sluncem. Dva dny modlení a přemlouvání mého lůna aby to tentokrát dobře dopadlo, vyústily v pondělní testy. Dvě různé značky, tři různé testy a na všech slabá čárka. Řekli jsme si s manželem, že počkáme další dva dny. Za ty dva dny mě totiž čeká další vyšetření.

V průběhu dovolené mi volala moje lékařka aby mi opravdu na 100% potvrdila, že zona pelucida je tam, což jsem už věděla z předchozí návštěvy. Je tedy na místě udělat pořádné vyšetření na imunologii a konzultovat to s odborníkem. Po telefonu byla strohá, řekla mi jen jméno lékaře a že se mám objednat, vše mi pošle prý emailem. Jaké překvapení, když jsem viděla jen jméno lékařky a obor reprodukční imunologie. Ani nevíte kolik lékařek s tím jménem existuje, naštěstí jen jedna z tohoto oboru. Pro jistotu jsem tam zavolala abych se ujistila, že nepojedu přes půl republiky na špatnou kliniku, za špatným lékařem. Po pár zvoněních mi telefon zvedla recepční/sestra s dotazem proč volám. Vysvětluji, že jsem byla poslaná na reprodukční imunologii… ano, ano ale vyplňte si dotazník online. Znovu tedy začnu, že se chci jen ujistit zda volám správné číslo, jelikož mi lékař nedal kontakt a musela jsem hledat sama. To ji trochu obměkčilo a konečně začala poslouchat. Ale stejně jsem skončila s dotazníkem online.

Ještě tentýž den mi někdo z kliniky volal abychom se domluvili na datumu vyšetření. Opět žádné informace ohledně průběhu, délky nebo dalších věcí kolem. Jedu tedy na kliniku, kterou neznám, do města, které není moje oblíbené a nevyznám se v něm, za lékařem, kterého uvidím poprvé v životě, aby se mnou řešil situaci, kterou řeším s klinikou skoro rok. Tím nechci říct, že je na tom něco špatně, jen chci poukázat na to, že všichni vám radí být méně ve stresu, ale nikdo vám v tom nepomáhá. Ať už se jedná o nedostatek informací, času ze strany lékařů který jsou ochotni věnovat vám, nebo jen sdílení kontaktu na toho správného lékaře. Už jen to, že ne všichni si můžeme dovolit vzít pomalu dva dny volna na jedno vyšetření. Schválně jsem si vybrala větší kliniku v domnění, že všechny testy mohou udělat tam. Případně spolupracovat s doktory tady, přeci jen nebydlíme v žádném zapadlém městě. Očividně je to ale problém.

Vraťme se k tématu. Paní tedy se mnou probrala důvody mé návštěvy imunologie, dala mi termín a upřesnila adresu, ještě se mě zeptala zda jsem v současné době těhotná. To mě trochu pobavilo. Po pětiminutovém rozhovoru, kde jsem přímo řekla, že se víc jak rok snažíme bezúspěšně a mám potvrzenou zonu pelucidu, mi to přišlo přinejmenším úsměvné. Každopádně zázraky se dějí a v té době nás ještě ovulace čekala, takže jsem řekla pravdu - momentálně ne, ale může se stát.

Datum vyšetření se blíží a bliká mi výstražně v hlavě, nejen proto, že je to důležité vyšetření, že je to v den mých narozenin, ale ještě navíc v den, kdy jsem měla původně dostat menstruaci. Nakonec jsou tu ty slabé čárky na testu, které mohou znamenat začátek těhotenství. Páteční podivné špinění by mohlo odpovídat implementaci, časově by to krásně navazovalo. Žádné příznaky před menstruací, které jsou u mě běžné. Takovou naději jsem nikdy necítila. A pak tu máme pondělní večer, lehkou bolest v podbřišku a mírné krvácení. Nic silného, ale i tak nic co bych chtěla po ranních, slabě pozitivních testech. Lehké krvácení přetrvává i v úterý a přesto je na mamatestu stále slabá čárka.

Jedu tedy zítra na vyšetření se smíšenými pocity. Nedovoluji si doufat, že by tam nějaká šance na miminko mohla být, protože přeci menstruuji, přesto takové případy znám. Moje sestra se snažila pár let a nakonec po třech měsících, kdy menstruaci měla, zjistila, že je těhotná. Ovšem ty šance jsou malé.

Co mě čeká zítra netuším, snad ne informace, že mi vyšetření neudělají, když mám své dny. Protože o tom nikdo nic neříkal, nikdo se nezajímal v jaké fázi budu. Stejně jako se nikdo nezajímá jak jsem na tom psychicky. Za celou dobu toho procesu se mě ještě nikdo nezeptal jak se cítím. Všude ve zprávách vidíme jak přibývá neplodnosti a taky depresí a všech psychických nemocí. Překvapuje mě proto, že kliniky třeba nezavádí (alespoň ta moje ne) nějaké skupinky, kde by ženy mohly sdílet své zkušenosti, obavy a strachy. Upřímně… sociální sítě vážně nejsou něco, kde by člověk našel pochopení. Tolik soudících komentářů, i od lidí, kteří si tím procházeli. Možná se teď budete ptát, proč tohle teda píšu… je to určitý druh terapie, taky chci aspoň někomu, kdo bude třeba v podobné situaci ukázat, že není sám. Chtěla bych říct, že chci změnit systém, chci aby se na ženské problémy pohlíželo z větší důležitostí, aby si lékaři uvědomili, že se někdy vyplatí nás poslouchat, že ne každá věc je pro nás jasná, jenže ruku na srdce, kdo z vás si myslí, že by to mohlo vyjít a něco změnit?