Můj první porod
- Porod
- mounky23
- 16.05.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak jsem se těšila na porod a já bláhová si myslela, že to bude lážo plážo. Hrála jsem si na hrdinku a pak jsem se chovala jako zbabělec, který nesnese bolest.
O tom, jak jsem otěhotněla a podstoupila odběr plodové vody, jsem už psala. Tak budu pokračovat dál. ![]()
Bylo 4.4.2014 a já měla termín porodu, ale furt se nic nedělo a já už tak moc chtěla mít malinkou u sebe. Dělala jsem všechno pro to, aby už jsem konečně porodila - běhání ze schodů do schodů (do 4. patra), horká vana, sex a furt nic nezabíralo. Potvůrce se prostě nechtělo.
Bodejť by se jí chtělo, vždyť se v bříšku česala a parádila, aby na svět přišla krásná. Taky měla vlasy delší než tatínek. ![]()
To moje vypuzování malinké mi přineslo akorát silné poslíčky a podobně, takže 5.4. v sobotu v noci mě vzbudily kontrakce, které se staly pravidelné po 4 minutách. Trvaly celou hodinu v kuse, tudíž jsme jeli do porodnice.
Udělali mi monitor a tam nic. Připadala jsem si jako simulant, v porodnici mě náhle kontrakce přešly, tak jsem zklamaná jela domů.
Druhý den v neděli jsme znova jeli do porodnice s těmi samými kontrakcemi a zase nic. To už jsem si připadala opravdu jako blbec. Samozřejmě že doktor, který tam byl, už ze mě měl srandu - sloužil totiž i v sobotu, tudíž jsme se viděli už podruhé za víkend. Tak mi aspoň udělal Hamiltonův hmat.
Pondělí nic. A v úterý, když už jsem nic nečekala, to začalo. V 21:00 jsme si s přítelem šli lehnout. Měla jsem sice poslíčky, ale to bylo normální, a tak jsem v klidu usnula. Ve 22:00 mě vzbudilo mokro. Okamžitě jsem vylítla a první, co jsem řekla, bylo „a kur*a praskla mi voda“. ![]()
Ale už jsem tak nespěchala, po těch dvou dnech, co mě z porodnice poslali domů. Dala jsem si sprchu a jeli jsme do porodky. Nic mě nebolelo, bylo mi fajn. Říkala jsem si, že jestli takhle probíhá porod, tak je to úplně super.
Připli mě na monitor a kontrakce se rozjely. Tak mi přidělili porodní pokoj a už to jelo. Přítel byl se mnou naštěstí u porodu. Začaly kontrakce jako kráva, ale zatím to šlo. Většinu času jsem trávila ve sprše, docela mi ze začátku pomáhala, ale lila jsem na sebe asi hodinu v kuse horkou vodu, takže jsem začala omdlívat a PA s přítelem mi z té sprchy raději pomohli. Ale vydržela jsem to asi 20 minut a musela jsem do sprchy znovu. ![]()
Prosila jsem PA, aby mi dali epidurál, ale ona řekla, že porod je ještě v začátku a že by mi to mohl zastavit. Říkala jsem si, no super, takže budu trpět asi hodně dlouho…
Několik hodin jsem chodila furt ze sprchy do sprchy a přicházely už kontrakce, na které už voda nestačila. A já jsem furt říkala, že to nezvládnu. Přítel mě podporoval, furt na mě mluvil, PA se mě snažila motivovat a říkala mi, ať se té bolesti nepoddávám. Jenže to nešlo, už se to fakt nedalo. Ale to jsem ještě netušila že to může být ještě horší.
Konečně mi PA přišla udělat přípravu. Klystýr. Prý „Udržte to aspoň 5 minut.“ No to určitě, nevydržela jsem to ani 2 minuty a šla jsem trpět na záchod. Tam jsem strávila asi půl hodiny, ne-li dýl. Mezitím přivezli akutní příjem, takže všichni okamžitě letěli na porodní sál a na mě zůstala jedna PA.
Když jsem vylezla ze záchodu, PA mi dala injekci na zjemnění rodidel, ani nevím, co to bylo, ale potom už to začalo úplně. Začaly kontrakce, ještě větší bolest do celého břicha. A už jsem cítila, že musím tlačit. Stála jsem a nemohla jsem se ani hýbat. Už jsem si musela i zařvat, jinak to nešlo. PA mi říkala, ať neřvu, že vedle mají rodičku, ať jim ji nevyděsím. A já jen na to, že mi je jedno nějaká jiná ženská, že si prostě potřebuji nějak ulevit.
Už mě začalo štvát i přítelovo „dýchej, dýchej“ a řekla jsem mu, ať už konečně drží hubu.
Každé jeho slovo už mě štvalo. Byla to už taková bolest, že už to nešlo ani prodýchávat. Nemohla jsem se bolestí ani hnout.
Rozběhlo se to během hodiny, že už jsem mohla tlačit. PA mě prohlídla a řekla, že už můžeme rodit, ať jdu ještě na chvilku do sprchy. Mezitím rozložila postel na porodní židli nebo jak se to jmenuje. Asi za 2 minuty jsem vylezla ze sprchy, že už prostě musím tlačit, a řekla jsem jí, ať mi píchne epidural. Prý že to už nestihne, že do hodiny budu mít po porodu.
Byla jsem na ni naštvaná, že mi ho mohla píchnout dávnou. Lehla jsem si a mohla jsem začít tlačit. Tlačila jsem snad věčnost, vůbec mi to nešlo a už jsem byla úplně vyřízená. No jo, rodit přes noc není žádnej med.
Po strašně dlouhé době jsem konečně vytlačila tu naší holčičku. Vanesska se narodila 9.4. v 5:10 hodin ráno. Vážila 3160 g a měřila 47 cm.
Tohle není sice úplně všechno z porodu, ale to by bylo opravdu na strašně dlouho, kdybych se rozepsala úplně.
Ale za tu bolest mi to stálo, mám doma nádhernou holčičku a už nám 9.5. bude měsíc. Hrozně rychle to uteklo. ![]()
Takže lidi: milujte se a množte se. Za tu bolest to fakt stojí!!
Už jsem na ni zapomněla.
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 982
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 2172
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 754
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 1980
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 857
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3564
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1523
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 561
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1493
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 1077
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.