Můj smutný život
- O životě
- lenda35
- 14.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Včera jsem ve svém oblíbeném seriálu slyšela zajímavou větu: budou šťastné děti, když bude matka nešťastná? Zamyslela jsem nad ní, a řekla si, že děti mohou být šťastné, jen pokud matka zapomene úplně na sebe a bude myslet jen a jen na ně, a nikdy v životě nedá najevo, že se sama trápí.
Vyrůstala jsem v rodině, kde byl strach a nebylo tam vůbec štěstí, ptám se, zda jsem schopna vůbec někdy najít něco, kromě dětí, co by mě potěšilo, co by mi zaplnilo tu prázdnotu, kterou mi tam rodiče během mého dětství a dospívání vnesli. Můj otec je despotický tyran, ke všemu má ještě psychiatrickou diagnózu – maniodepresivní demence. Vypadalo to u nás tak, že máma všechno musela dělat sama, všechno musela financovat, všechno musela zařizovat a denně musela snášet urážky, jeho výlevy, sprosté hrubé zacházení, jako děti jsme to zažívaly dnes a denně. I dnes, kdy už mi je 35 let, se to stává, ale otec je vysazený jen na mámu, má ji jako hromosvod. Na nás s bráchou si už dlouho nedovolí.
Jednou si vyléval vztek na mě, překřičela jsem ho, a konečně beze strachu, který mě provázel celý život. Od toho strachu jsem se oprostila, když jsem se osamostatnila a odstěhovala. Když jsem byla malá, nemohla jsem být se svým tátou v jedné místnosti, měla jsem takový strach a strašně jsem se klepala. Otázkou je, proč máma neodešla, proč to musela snášet a snáší dál. Nemá a neměla nic, žádný majetek, žádné prostředky, kam by šla, co by dělala. Je materiální zajištění rodiny dostatečné, když chybí pocit bezpečí? Nebylo by lepší odejít a nemít nic, ale mít klid?
Ptám se, protože jsem si našla podobný typ chlapa, je to taky cholerik, jenže když ho nic neprovokuje, je klid, u mých rodičů, bylo jedno, co bylo, neosolená omáčka, nebo tak něco, prostě blbosti. Můj manžel je asi alkoholik, člověk nikdy neví, s jakou náladou přijde, je těžké jej neprovokovat, když přijde naštvaný už tak. Takže se mu klidím z cesty, jenže je schopný jít do ložnice, kde spím s dětmi rozsvítit a řvát tam. Také nemám nic, uvažuji nad tím, že odejdu, až našetřím nějaké peníze. Jenže kam? Je schopný si nás najít a dělat zle celé rodině. Rozhodla jsem se tedy, že si budu spořit peníze a odejdu, až budou holky dospělé, samostatné a zaopatřené. Otázkou je, zda se to dá vydržet celých 20 let. Tchyně mi říká, že jsme se hádali už předtím, jenže já jí na to říkám, že nehádali, na to musí být dva, manžel křičí, uráží, a já mlčím, co jiného taky dělat. To není hádka podle mě.
Můj deníček nemá hlavu ani patu, je těžké si to v hlavě sesumírovat, a hlavně si uvědomuji, že to je špatné. Třeba například včera, přijel večer od kamaráda s nákupem, ale nalitý, ještě ráno byl cítit alkohol. Že řídil, to je taky věc, co se mi nelíbí, je to od kamaráda sice 200 metrů, ale přesto. Pije tak 4× týdně, a 3× týdně je doma, buď nic nedělá, nebo sedí na PC, a hraje karty, nebo spí. Trochu si hraje s dětmi, ale jen výjimečně. Dokáže se o ně postarat, ale nesmí moc zlobit, jinak ho to vyloženě obtěžuje.
Takže přijel večer v deset od kamaráda a musel vyhazovat, já to neudělala, protože mi nebylo dobře, tak byl asi naštvaný, nevím, no jenže mi říká, že si myslel, že já vynosím nákup zatímco on bude vyhazovat, tak jsem šla k autu, a u řidiče se musí otevřít kufr, tak jsem šla tak, že si to celé obejdu, ať se nebrodím sněhem, řekl mi, že se kufr otvírá od řidiče, proč že jdu k spolujezdci, tak mu říkám, že si to celé obejdu, ať se nebrodím sněhem, ty chytráku, jsem ještě dodala, to jsem holt neměla, takže pak zase řval, že jsem líná, že jsem se zase předvedla, neumyla jsem nádobí, ale to že jsem přiložila do kotle, dala psovi, obstarala děti, uklidila dvě místnosti, je naprosto v pořádku, jenže to s ním nemá cenu řešit, on stejně neposlouchá, tak jsem se uklidila ke spánku, přilítl, rozsvítil, že tam spí holky mu vůbec nevadilo, a začal znovu, že uklidí kartu, že peníze budu dostávat, až si řeknu, jak budou potřeba. V tomto stavu nemá cenu se s ním vůbec bavit, nemůžu se bránit ani slovně, ještě by mi přistála facka.
Říkala jsem si, že jakmile mě bude ještě mlátit, odejdu, ale na to nejsem vůbec připravená, nemám kam jít, nemám peníze, musím si teprve našetřit. Když se to bude stupňovat, budu volat policii, nebo jsem rozhodnutá jít do centra pro týrané. Pak se uvidí.
Tento deníček jsem napsala, abych si trochu ulevila. Moc mi to stejně nepomohlo, musela jsem nad tím hodně přemýšlet, a o to je to horší. Děkuji, že jste to aspoň četly.
Přečtěte si také
Kdy se po porodu vrátíme do normálu? Jsem šťastná, že nikdy!
- Angelika741993
- 28.07.26
- 789
Narazila jsem na další z těch příspěvků na Instagramu, co vyvolává emoce a rozebírá ožehavé téma: Jak dlouho trvá, než se žena po porodu vrátí do normálu?
Moje dcera má příšerné vtipy. Lidé si myslí, že je drzá
- Anonymní
- 28.07.26
- 973
Moje dcera se snaží zapadnout mezi dospělé a napodobuje jejich způsob komunikace. Jenže zatím nechápe ironii, nadsázku ani to, kdy se který vtip hodí. A protože vypadá starší, okolí od ní očekává...
Rodiče financují stavbu našeho domu. Chtějí rozhodovat o každé cihle
- Anonymní
- 28.07.26
- 1725
Stavba vlastního domu je pro většinu mladých parů životním krokem a splněným snem. My s manželem jsme byli nadšení, když nám moji rodiče nabídli výraznou finanční pomoc. Na hypotéku dnes z...
Manžel po letech odmítl čistit odpady. Brala jsem to jako samozřejmost
- Anonymní
- 28.07.26
- 5221
Čištění odpadů byla jediná domácí práce, které jsem se vždy vyhýbala. Manžel ji bez řečí přebral a roky to fungovalo. Až minulý týden mi řekl, že už to dělat nechce. Jeho důvod mě přiměl zamyslet...
Pořád jsem srovnávala dceru s ostatními dětmi. Jedna její otázka mi otevřela oči
- Anonymní
- 28.07.26
- 1172
Když jsem byla těhotná, říkala jsem si, že svoje dítě nikdy nebudu srovnávat s ostatními. Každé je přece jiné a vyvíjí se svým tempem. Jenže postupem času jsem to stejně začala dělat.
Je mi 35 a jsem těhotná. Přítel jásá, já v noci brečím do polštáře
- Anonymní
- 27.07.26
- 3049
Nikdy jsem nebyla žena, která by snila o svatbě, kočárku a dětském pokojíčku. Když si kamarádky posílaly fotky miminek, jen jsem se usmála a téma rychle změnila. Měla jsem ráda svůj život přesně...
Kvůli obyčejným botám jsem se rozbrečela. Připadám si jako nejhorší máma
- Anonymní
- 27.07.26
- 2678
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu brečet kvůli tomu, že si dítě nechce obout boty. Než jsem měla syna, říkala jsem si, že rodiče občas zbytečně vyšilují. Dnes už vím, že realita je úplně jiná.
Tchyně měla jen zalévat květiny. Po návratu jsem nepoznávala vlastní byt
- Anonymní
- 27.07.26
- 1944
Když jsme s manželem odjížděli na týden pryč, poprosili jsme jeho maminku o jedinou laskavost. Aby jednou za dva dny přišla zalít květiny a zkontrolovala, jestli je všechno v pořádku. Má klíče od...
Na svatbu jsme měli přijít bez dětí. Jenže hlídání nám nikdo nezařídil
- Anonymní
- 27.07.26
- 1625
Když nám přišla pozvánka na svatbu manželova bratrance, měla jsem radost. Oba máme novomanžele rádi a dlouho jsme se neviděli. Pak jsem si ale všimla malé věty napsané úplně dole: „Prosíme, přijďte...
Nechtěla jsem být za tu nepříjemnou. Kvůli dceři jsem ale promluvila
- Anonymní
- 27.07.26
- 1331
Nejsem konfliktní typ a většinou podobné situace přejdu. Když se ale na mě ve frontě podívala dcera a upozornila mě, že nás někdo předběhl, měla jsem pocit, že se tentokrát musím ozvat. Netušila...
ja mela podobne detstvi, ale spis tam hral oboustranne roli alkohol…Prekvapilo me docela, ze podle toho co jsi zazivala s tatou si vezmes stejneho chlapa 
no, ale to neni predmetem diskuze…Vis, ja bych odesla, spis teda rychle brala nohy na ramena…bude to tezke, ale pokud se ocitnes v azylaku a vyslechnes ostatni zenske, uvidis ze v tom nejsi sama a vzajemne si pomuzete 
Seber tu odvahu-tohle si prece nezaslouzis Ty ani deti. Drzim pesti 
, Tam ji prostě financoval, pomáhal ji na baráku a našu mamku chodil jen tiranizovat a ještě vičítat, když si dovolila něco domů koupit ze svých peněz, jelikož on sám nic nepořídil 
Máma se ho teď konečně snažila vyhodit, tatíček se však nedal, sevřel půlky a konečně se snaží lehce aspoň napravit. Konečně si snad uvědomil co má a že by mohl jako dědek skončit na ubytovně. Mámu nechápu, že s ním tolik let je, na druhou stranu obdivuji, že má v sobě tolik síly. Ono už ji asi nic jiného nezbyde ve svém věku. To říká ona, já jsem jiného názoru. I když sama uživit barák z malého důchodu, žádná sláva. Co se týká mě, našla jsem si taky takového, nezodpovědného cholerického alkoholika. Mám s ním dceru, uvědomila jsem si, že nechci, aby vyrůstala tak jako já 
Vyhodila jsem ho, když ji byli necelé dva roky. našla jsem si nového manžela a teď už konečně žiju snad spokojený život. Na co ještě čekáš?? To chceš, aby ty děti to měli tak jako ty?? Nedá se diktovat co má člověk udělat, ale aspoň pro ty děti, měla bys jim dopřát lepší život. Výhružek se neboj, tyhle choré mozky to ani jinak neumí 
.
Někde jsem četla, že ženy si vybírají za muže typy podobné svým otcům…nechtěla bych se dívat na to, až si moje dcery najdou jednoho dne stejnýho chlapa jako byl tvůj otec i manžel. Je to na tvém zvážení jestli s někým takovým zůstat 20let, ale kvůli dětem si myslím, že odejít je jediné řešení.
A to chceš aby tvoje děti vyrůstali ve stejné atmosféře strachu jako ty? Rychle od takového chlapa pryč
