Nakonec císařem
- Porod
- Aduš97
- 24.09.16 načítám...
...Miminko je napříč... Ještě v těhotenství jsem si říkala, že císařem rozhodně nepůjdu, ať bych měla mít sebevětší pocity, že to nezvládnu nebo tak. Byla jsem připravená, že nechci epidural ani žádné jiné chemické látky při porodu.
Během 7. měsíce jsem začala mít velké křeče do břicha. Naštěstí jen málo magnézia, tak mi moje doktorka předepsala Magnosolv a klid s nohama nahoře. Čtyry dny před porodem a 14 dní před termínem jsem byla na kontrole a bylo mi řečeno, že to na porod nevypadá.
Tak jsem si v den porodu řekla: „Super, už se nic nestane, když bych porodila dřív, miminko je hlavičkou dolů, a tak něco udělám.“
Jelikož jsme se stěhovali, tak jsem doma trošku poklízela a dala pár věcí do pytlů. Odpoledne přišel manžel domů a já šla vyndat z pračky prádlo a najednou jsem cítila takovou divnou svíravou bolest v břiše.
Po chvilince to ustalo, tak jsem si řekla: „To je jenom zase jedna z těch křečí, dnes jsem neměla magnésko.“
Potom jsme se domluvili s manželem, že si zajdeme do čajovny, kterou jsme měli kousek od bytu. Manžel byl neklidný z té mé křeče, tak se rozhodl, že pojedeme radši autem. Taky nakonec bylo lepší, že jsme jeli. Když jsme tam dojeli, tak jsme se uvelebili, objednali si a vybírali písničky do auta, protože nám nefungovalo rádio.
Najednou jsem cítila zase křeče, tak jsme s manželem jen tak pro jistotu začali zapisovat intervaly. Nakonec jsme tam seděli do večera i s přáteli, kteří se k nám po chvíli přidali.
Najednou začaly být křeče pravidelné, ale z předchozích zkušeností jsem si řekla, že to nejdříve zkusím rozehnat teplou vodou, jestli to pomůže, nebo spíše to rozeběhne. Nakonec se interval mezi kontrakcemi prodloužil, ale bolesti byly silnější. Tak jsme se rozhodli jet do porodnice a jelikož jsem byla rozhodnutá, že chci rodit jedině v jedné porodnici, tak jsme měli na cestu 1,5 hodiny.
Kontrakce byly pořád stejné, až po 3/4 cesty jsem měla pocit, že potřebuju čůrat, ale nebylo kde zastavit a najednou jsem cítila, jako bych to pustila. Ale žádnej zápach po moči nebyl a bříško mi o něco splasklo, jak mě upozorňovala babička, když by mi praskla voda.
Od té chvíle jsme byli v porodnici do 10-15 minut. Sestřička mě poslala na kozu a zavolala pana doktora. Ten, jakmile mě lehce vyšetřil, se zděsil, že je miminko napříč, tak mě rychle ještě vzal na ultrazvuk a zjistil, že má miminko jenom o kousilínek posunutou hlavičku a oznámil mi, že musím jít císařem.
V tu chvíli jsem měla slzy v očích a asi stokrát jsem se ptala, jestli to nejde jinak, ale všichni se mi omlouvali, že to jinak nejde, protože by bylo v nebezpečí miminko. Tak mě napadlo, chci vidět malé hned, tak chci aspoň jenom poloviční anestezii. Ale to mi bylo opět doporučeno, že to není dobrej nápad, protože poloviční anesteziie nastupuje pomaleji a porod by mohl začít postupovat, a tím by se něco mohlo stát miminku.
Takže jsem šla jak císařem, tak jsem neviděla svoje dítě hned, ale až 5 hodin po. To pro mě bylo to nejhorší, a dokud jsem neusnula, tak jsem jim na sále celou dobu probrečela.
Pamatuju si až jak vedle mě po sedí manžel a moje první slova byla: „Co máme?“
Manžel mi odpověděl, že holčičku a hned další otázka: „Jak vypadá?“
Manžel: „Jako když obalíš duhu slaninou a namočíš ji do Nutelly a teď to milionkrát ztrojnásob a i tak bude málo jak je úžasná a roztomilá.“
Do dneška jsem se ale nesmířila s tím, že on ji viděl dřív než já a i když vím, že za to nemůže, tak mu to i vnitřně vyčítám. To je to už 5 měsíců a máme nádhernou, zdravou a strašně šikovnou holčičku a i tak mám tyhle pocity. Tak doufám, že mi tohle vypsání z toho pomůže.
Už nevím, co jiného s tím dělat, dokonce jsem se mu i s tím svěřila, ale furt ty pocity mám a i mi přijde, že se kvůli tomu v poslední době hádáme, jako že je to z mojí strany důvod proč strašně rychle vyletím kvůli kravině. Tak snad jsem to ze sebe dostala a už to bude lepší. 
Přečtěte si také
Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
- Anonymní
- 05.05.26
- 15
Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 4618
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 1977
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 1017
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3949
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2672
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1325
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7746
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4973
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 3397
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
je to snad taky rodic ne? O nic mene jak ty. Zabyvas se kravinama dle meho 
, ale můžu říct, že když mi donesli malou, tak žádná křivda, ani selhání. A tobě přeji vnitřní přijetí faktu, který nemůžeš změnit.
Me u obou porodu zase mrzelo, ze se nekonal zadnej bonding, ale okamzite mi je odnesly a ja ji videla az po x hodinach (predcasne porody). Ted ale vim, ze se nic dramatickeho nestalo, sestricky na neonatologii byly skutecni andele, me prospelo se trochu po porodech vzpamatovat a s detma mam moc pekny vztah. Zkus se na to podivat ocima ditete, je opravdu tak zasadni jestli je v milujici naruci maminky, nebo tatinka? Neni lepsi, ze ji choval tatinek, nez v mem pripade cizi lide? 
s tímhle se na 100%ztotožňuji.
