Náš strážný Andílek VI
- Prázdná náruč
- Pala8
- 29.12.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zde je mé pokračování a nejspíš poslední díl mého životního příběhu.
Je tu plno z vás, kteří čekají na pokračování mého deníčku. Tak tady je. Za měsíc to bude přesně rok co jsem přišla o svojí první dceru Lily. Bolest je stále moc velká, strašně moc mi chybí.
Ale, abych se dostala k tomu hlavnímu o co v tomto deníčku především jde je to, že 3. 12. v 7:57 jsem se stala maminkou. Maminkou naší druhé dcerky Ellinky. Její míry 48 cm a 2590 g, šla skoro o měsíc dřív. Je úžasná nedokážu to ani popsat. A teď od začátků.
29. 11. jsem byla přijatá do Plzeňské nemocnice na vyvolání porodu. Strach, obavy, stres to vše se ve mě honilo, ale to vám nemusím říkat. Při příjezdu to na mě vše dolehlo - vzpomínky, když mě skoro před rokem přijímali na vyvolaní porodu s Lily. Snažila jsem se do toho 29. 11. dělat vše, abych připravila porodní cesty atd. Chtěla jsem se vyhnout těm tabletkám.
Naštěstí se podařilo, hlavička naléhala, já byla otevřená na dva prsty a cesty byly připravené. První dva dny nás monitorovali. Byl to pro mě strašně velký stres, ležet hned vedle pokoje, kde jsem ležela když ve mně malá zemřela. 
Už jsem to chtěla mít za sebou. Byl mi nabídnut psycholog a i císař, ale řekla jsem si budu silná, zvládnu to přirozeně.
1. 12. mi byl udělán hamiltonův hmat, ale nic se nedělo. Další den to samé. Byla sobota a už jsem pociťovala mírné bolesti. Byl u mě manžel a chtěl jet domů, což je přes hodinu cesty. Řekla jsem mu, ať je radši ještě u babičky. Bolesti začínaly být silnější, ale nepravidelné. Tu noc byl silný úplněk a sestřičky si dělaly srandu, že to má vliv na porody, že určitě bude hodně porodů.
Večer bolesti přestaly, tak jsem šla spát, ale ve 2 hod ráno 3. 12. to začalo znova - silné bolesti v nepravidelných intervalech, dalo se to, ale ještě vydržet. Prodýchávala jsem bolesti a mezi pauzami se snažila spát. v 5 hod ráno bolesti začaly být opravdu velké a časté, proto jsem se rozhodla jít za sestřičkou. v 5:25 mě šoupla na monitor a zavolala doktora. Na monitoru nebyl žádný záznam o kontrakcích, až jsem si připadala jako blázen.
Pan doktor mě vyšetřil a řekl, že jsem stále jen na dva prsty, že uvidíme během dne jak to půjde. V 6:10 jsem šla zpět na pokoj. Bolesti byly větší a větší, stres šilený, proto jsem se rozhodla, že chci císař okamžitě, že to nezvládnu. Plazila jsem se po chodbě po stěně, brečela jsem a šla jsem za sestřičkami. Když mě viděly, daly mě opět hned na monitor, opět žádné kontrakce. Říkala jsem si to není možný. Přišla jiná doktorka prohlídla mě bylo 7:05 jediný co si pamatuji bylo: rodíme, paní je na 8 cm, rychle na sál.
Začala jsem hystericky brečet a volat manželovi - dělej, přijeď, rodím. nemohla jsem dýchat měla jsem šílený strach. Všechny sestřičky mi držely palce, utěšovaly mě, pamatovaly si nás z ledna. Přijeli jsme na sál. Bolesti nesnesitelný, chtěla jsem epidurál, ale nestihlo se to. Přišla paní doktorka a šli jsme na to. Během porodu jsem šla do mdlob, padal mi strašně tlak. Do toho opět problém, malá byla otočená obličejem nahoru. Měla jsem šílený strach. Bylo to nekonečný. Pořád poslouchat ještě jednou, ještě jednou. Už jsem to vzdávala. A najednou…
Byla venku v 7:57, vůbec si nepamatuji zda plakala nebo ne. Jediný čeho jsem si všimla, byla ta hnusná šňůra kolem jejího krku. Začala jsem řvát „je v pořádku, je v pořádku?“ Manžel přiběhl v 8:00. Řekla jsem mu ať ji jde zkontrolovat a vyfotit. Byla nádherná. 
Jenže paní doktorka mi oznámila, že mě musí uspat, že má podezření na vnitřní krvácení. V tu chvíli se mi vybavily sny, který se mi zdály před porodem. Že během porodu zemřu.
Měla jsem strach, ale věděla jsem, že by se manžel postaral. Podívala jsem se na něj chytla ho za ruku. Ani jsem nic neříkala, podle mě věděl. No, ale manželovi se udělalo hodně zle a šel k zemi, takže se tam pak o něj sestřičky staraly na chodbě. Po nějaké době jsem se probrala, a vykřikla, „já žiju“. Museli ze mě mít dobrou prdelku.
Vše jsme zvládli a já chtěla mít malou u sebe, jenže ten víkend bylo přes 38 porodů a nebyly volný pokoje. Musely jsme být rozdělené - já na jiném oddělení a za malou jsem docházela k sestřičkám. Nepřisála se, měly jsme problém s krmením. Druhý den se uvolnil pokoj a konečně jsme byly spolu. Ale problém z krmením byl pořád, byla jsem z toho moc smutná. Další den mi jí zas odvezli kvůli žloutence. Vůbec jsme spolu nebyly. A na mě přišla poporodní deprese, jediné co jsem chtěla, bylo být doma. Přemluvila jsem doktorku a 3 den nás pustili domů a my se doma hezky rozkojily. Díky bohu.
Maličká je moc hodná, pořád spinká. V noci, začíná být tedy docela vzhůru, ale nepláče. Máme svůj režim po 3 hodinách a v noci ji nechávám spinkat, když si sama neřekne. Je nádherná, dokonalá, no prostě jsem nejšťastnější. I když je mi občas smutno po Lily říkám si, že takhle mohla být s námi, takhle bych se o ní starala atd… ale zase bych neměla Ellinku. Je to strašně těžký, chtěla bych mít obě dvě u sebe.
Všem co nám drželi palce a četli mé deníčky, chci ze srdce poděkovat. Dodávali jste mi sílu a naději. A já se konečně dočkala plné náruče. I když je to těžký. I když nejsem dokonalá a vše se musím učit, stojí to za to. Stojí to za ten krásný úsměv, pohlazení atd. Všem, kteří si prošli tím samým, chci říct: Ženy držte se! Chce to čas a jednou zas budete šťastné. Každá z nás si zaslouží mít plnou náruč a já věřím, že každá se ji dočká. Posílám sílu.
S Ellinkou přejeme krásný prožítí vánočních svátku. DĚKUJEME VŠEM!!
Andílků můj děkuji, že si na nás dohlídla. Milujeme tě nejvíc na světě a strašně moc nám tu chybíš. Opatruj se mi tam. 
Miluji tě
Přečtěte si také
Po porodu jsem začala spát v dětském pokoji. Po třech letech se nemám kam vrátit
- Anonymní
- 09.09.26
- 2269
Když se nám narodila dcera, přestěhovala jsem se s ní do dětského pokoje, aby se manžel vyspal do práce. Mělo to být jen na několik měsíců. Dceři jsou dnes tři roky, já stále spím vedle ní a z...
Syn se těšil, až bude předškolák. Po dvou dnech už do školky nechce
- Anonymní
- 09.09.26
- 558
Ještě před pár týdny o tom mluvil skoro každý den. „Mami, až budu předškolák, tak už budu fakt velkej, viď?“ těšil se syn. Předškoláci pro něj byli ve školce něco jako nejvyšší liga. Ti velcí,...
Sousedka nám dávala před dveře divné symboly. Pak jsem zjistila, co po nás chce
- Anonymní
- 09.09.26
- 1500
Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího bytového domu, těšili jsme se, že konečně budeme mít vlastní klid. Většina sousedů byla příjemná, jen paní Milena z přízemí působila od začátku...
Přítelkyně to chce skoro denně, ale já to nedávám. Bojím se, že mě opustí
- Anonymní
- 09.09.26
- 2847
S Andreou chodím půl roku. Je to ta nejhezčí ženská, kterou jsem kdy měl, a jsem do ní opravdu zamilovaný. Jenže máme jeden problém, o kterém se mi nemluví vůbec snadno. Ona se chce pořád milovat....
Dcera se mě zeptala, která z nás je doma táta. To si člověk dopředu nenaplánuje
- Anonymní
- 09.09.26
- 603
Máme s partnerkou dvě děti a dlouho jsem si myslela, že už jsme si na otázky okolí zvykly. Nejdřív se lidé ptali, která z nás je „máma“ a která „táta“. Později už se ptali jen na to, jak to u nás...
Konečně mám doma klid na práci. Místo výkonu však prožívám absolutní kolaps
- Anonymní
- 08.09.26
- 3001
Celé léto jsem si v duchu odpočítávala dny do konce prázdnin jako malé dítě. Pracovat na home officu a mít za zády dva malé nezmary, kteří každých deset minut potřebují svačinu, rozseknout hádku o...
Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme
- Anonymní
- 08.09.26
- 2759
Ještě nedávno měla dcera radost z každé tašky oblečení, kterou zdědila po starší sestřenici. Teď odmítá nosit téměř všechno, co nemá správnou značku. Ve škole se jí prý spolužačky smějí. Nevím, zda...
Máma má skoro sto kilo. Přesto mi po porodu řekla, že jsem jako hroch
- Anonymní
- 08.09.26
- 5768
Moje máma má celý život výraznou nadváhu. Je malá, kulatá a jak se říká, je skoro širší než delší. Nikdy jsem ji za to nesoudila. Je to její tělo, její život a její věc. O to víc mě překvapilo,...
Dívala jsem se na Superstar a poznala svého bývalého. A oživilo mi to vzpomínky
- Anonymní
- 08.09.26
- 2404
Na Superstar se normálně nedívám. Tentokrát jsem si ale večer pustila televizi, protože manžel chtěl vidět, kdo letos zkouší štěstí v soutěži. Seděla jsem u toho s telefonem v ruce a skoro...
Učitelka mi řekla, že syn je nevychovaný. Já ho ale vychovávám jinak
- Anonymní
- 08.09.26
- 18205
Doma syna netrestáme, nekřičíme na něj a snažíme se s ním mluvit. Jenže ve školce mi paní učitelka řekla, že nerespektuje autoritu, vyrušuje ostatní a chová se jako dítě, kterému nikdo nenastavil...
Vůbec si nedokážu představit, co všechno jsi si musela zažít, ale teď už je to zlé pryč a ty si užívej holčičky. Moc gratuluji a přeji Ellince i tobě krásný život 
Krásný deníček! Poslední díl určitě ne, jen otočená stránka a nové, šťastné díly. Přeju, ať je váš život dál jen pěkný.
.
