Náš strážný Andílek VI
- Prázdná náruč
- Pala8
- 29.12.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zde je mé pokračování a nejspíš poslední díl mého životního příběhu.
Je tu plno z vás, kteří čekají na pokračování mého deníčku. Tak tady je. Za měsíc to bude přesně rok co jsem přišla o svojí první dceru Lily. Bolest je stále moc velká, strašně moc mi chybí.
Ale, abych se dostala k tomu hlavnímu o co v tomto deníčku především jde je to, že 3. 12. v 7:57 jsem se stala maminkou. Maminkou naší druhé dcerky Ellinky. Její míry 48 cm a 2590 g, šla skoro o měsíc dřív. Je úžasná nedokážu to ani popsat. A teď od začátků.
29. 11. jsem byla přijatá do Plzeňské nemocnice na vyvolání porodu. Strach, obavy, stres to vše se ve mě honilo, ale to vám nemusím říkat. Při příjezdu to na mě vše dolehlo - vzpomínky, když mě skoro před rokem přijímali na vyvolaní porodu s Lily. Snažila jsem se do toho 29. 11. dělat vše, abych připravila porodní cesty atd. Chtěla jsem se vyhnout těm tabletkám.
Naštěstí se podařilo, hlavička naléhala, já byla otevřená na dva prsty a cesty byly připravené. První dva dny nás monitorovali. Byl to pro mě strašně velký stres, ležet hned vedle pokoje, kde jsem ležela když ve mně malá zemřela. 
Už jsem to chtěla mít za sebou. Byl mi nabídnut psycholog a i císař, ale řekla jsem si budu silná, zvládnu to přirozeně.
1. 12. mi byl udělán hamiltonův hmat, ale nic se nedělo. Další den to samé. Byla sobota a už jsem pociťovala mírné bolesti. Byl u mě manžel a chtěl jet domů, což je přes hodinu cesty. Řekla jsem mu, ať je radši ještě u babičky. Bolesti začínaly být silnější, ale nepravidelné. Tu noc byl silný úplněk a sestřičky si dělaly srandu, že to má vliv na porody, že určitě bude hodně porodů.
Večer bolesti přestaly, tak jsem šla spát, ale ve 2 hod ráno 3. 12. to začalo znova - silné bolesti v nepravidelných intervalech, dalo se to, ale ještě vydržet. Prodýchávala jsem bolesti a mezi pauzami se snažila spát. v 5 hod ráno bolesti začaly být opravdu velké a časté, proto jsem se rozhodla jít za sestřičkou. v 5:25 mě šoupla na monitor a zavolala doktora. Na monitoru nebyl žádný záznam o kontrakcích, až jsem si připadala jako blázen.
Pan doktor mě vyšetřil a řekl, že jsem stále jen na dva prsty, že uvidíme během dne jak to půjde. V 6:10 jsem šla zpět na pokoj. Bolesti byly větší a větší, stres šilený, proto jsem se rozhodla, že chci císař okamžitě, že to nezvládnu. Plazila jsem se po chodbě po stěně, brečela jsem a šla jsem za sestřičkami. Když mě viděly, daly mě opět hned na monitor, opět žádné kontrakce. Říkala jsem si to není možný. Přišla jiná doktorka prohlídla mě bylo 7:05 jediný co si pamatuji bylo: rodíme, paní je na 8 cm, rychle na sál.
Začala jsem hystericky brečet a volat manželovi - dělej, přijeď, rodím. nemohla jsem dýchat měla jsem šílený strach. Všechny sestřičky mi držely palce, utěšovaly mě, pamatovaly si nás z ledna. Přijeli jsme na sál. Bolesti nesnesitelný, chtěla jsem epidurál, ale nestihlo se to. Přišla paní doktorka a šli jsme na to. Během porodu jsem šla do mdlob, padal mi strašně tlak. Do toho opět problém, malá byla otočená obličejem nahoru. Měla jsem šílený strach. Bylo to nekonečný. Pořád poslouchat ještě jednou, ještě jednou. Už jsem to vzdávala. A najednou…
Byla venku v 7:57, vůbec si nepamatuji zda plakala nebo ne. Jediný čeho jsem si všimla, byla ta hnusná šňůra kolem jejího krku. Začala jsem řvát „je v pořádku, je v pořádku?“ Manžel přiběhl v 8:00. Řekla jsem mu ať ji jde zkontrolovat a vyfotit. Byla nádherná. 
Jenže paní doktorka mi oznámila, že mě musí uspat, že má podezření na vnitřní krvácení. V tu chvíli se mi vybavily sny, který se mi zdály před porodem. Že během porodu zemřu.
Měla jsem strach, ale věděla jsem, že by se manžel postaral. Podívala jsem se na něj chytla ho za ruku. Ani jsem nic neříkala, podle mě věděl. No, ale manželovi se udělalo hodně zle a šel k zemi, takže se tam pak o něj sestřičky staraly na chodbě. Po nějaké době jsem se probrala, a vykřikla, „já žiju“. Museli ze mě mít dobrou prdelku.
Vše jsme zvládli a já chtěla mít malou u sebe, jenže ten víkend bylo přes 38 porodů a nebyly volný pokoje. Musely jsme být rozdělené - já na jiném oddělení a za malou jsem docházela k sestřičkám. Nepřisála se, měly jsme problém s krmením. Druhý den se uvolnil pokoj a konečně jsme byly spolu. Ale problém z krmením byl pořád, byla jsem z toho moc smutná. Další den mi jí zas odvezli kvůli žloutence. Vůbec jsme spolu nebyly. A na mě přišla poporodní deprese, jediné co jsem chtěla, bylo být doma. Přemluvila jsem doktorku a 3 den nás pustili domů a my se doma hezky rozkojily. Díky bohu.
Maličká je moc hodná, pořád spinká. V noci, začíná být tedy docela vzhůru, ale nepláče. Máme svůj režim po 3 hodinách a v noci ji nechávám spinkat, když si sama neřekne. Je nádherná, dokonalá, no prostě jsem nejšťastnější. I když je mi občas smutno po Lily říkám si, že takhle mohla být s námi, takhle bych se o ní starala atd… ale zase bych neměla Ellinku. Je to strašně těžký, chtěla bych mít obě dvě u sebe.
Všem co nám drželi palce a četli mé deníčky, chci ze srdce poděkovat. Dodávali jste mi sílu a naději. A já se konečně dočkala plné náruče. I když je to těžký. I když nejsem dokonalá a vše se musím učit, stojí to za to. Stojí to za ten krásný úsměv, pohlazení atd. Všem, kteří si prošli tím samým, chci říct: Ženy držte se! Chce to čas a jednou zas budete šťastné. Každá z nás si zaslouží mít plnou náruč a já věřím, že každá se ji dočká. Posílám sílu.
S Ellinkou přejeme krásný prožítí vánočních svátku. DĚKUJEME VŠEM!!
Andílků můj děkuji, že si na nás dohlídla. Milujeme tě nejvíc na světě a strašně moc nám tu chybíš. Opatruj se mi tam. 
Miluji tě
Přečtěte si také
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 744
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 849
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1354
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 1925
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 562
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 2896
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 6701
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2800
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1256
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 2820
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Vůbec si nedokážu představit, co všechno jsi si musela zažít, ale teď už je to zlé pryč a ty si užívej holčičky. Moc gratuluji a přeji Ellince i tobě krásný život 
Krásný deníček! Poslední díl určitě ne, jen otočená stránka a nové, šťastné díly. Přeju, ať je váš život dál jen pěkný.
.
