Náš strážný Andílek VI
- Prázdná náruč
- Pala8
- 29.12.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zde je mé pokračování a nejspíš poslední díl mého životního příběhu.
Je tu plno z vás, kteří čekají na pokračování mého deníčku. Tak tady je. Za měsíc to bude přesně rok co jsem přišla o svojí první dceru Lily. Bolest je stále moc velká, strašně moc mi chybí.
Ale, abych se dostala k tomu hlavnímu o co v tomto deníčku především jde je to, že 3. 12. v 7:57 jsem se stala maminkou. Maminkou naší druhé dcerky Ellinky. Její míry 48 cm a 2590 g, šla skoro o měsíc dřív. Je úžasná nedokážu to ani popsat. A teď od začátků.
29. 11. jsem byla přijatá do Plzeňské nemocnice na vyvolání porodu. Strach, obavy, stres to vše se ve mě honilo, ale to vám nemusím říkat. Při příjezdu to na mě vše dolehlo - vzpomínky, když mě skoro před rokem přijímali na vyvolaní porodu s Lily. Snažila jsem se do toho 29. 11. dělat vše, abych připravila porodní cesty atd. Chtěla jsem se vyhnout těm tabletkám.
Naštěstí se podařilo, hlavička naléhala, já byla otevřená na dva prsty a cesty byly připravené. První dva dny nás monitorovali. Byl to pro mě strašně velký stres, ležet hned vedle pokoje, kde jsem ležela když ve mně malá zemřela. 
Už jsem to chtěla mít za sebou. Byl mi nabídnut psycholog a i císař, ale řekla jsem si budu silná, zvládnu to přirozeně.
1. 12. mi byl udělán hamiltonův hmat, ale nic se nedělo. Další den to samé. Byla sobota a už jsem pociťovala mírné bolesti. Byl u mě manžel a chtěl jet domů, což je přes hodinu cesty. Řekla jsem mu, ať je radši ještě u babičky. Bolesti začínaly být silnější, ale nepravidelné. Tu noc byl silný úplněk a sestřičky si dělaly srandu, že to má vliv na porody, že určitě bude hodně porodů.
Večer bolesti přestaly, tak jsem šla spát, ale ve 2 hod ráno 3. 12. to začalo znova - silné bolesti v nepravidelných intervalech, dalo se to, ale ještě vydržet. Prodýchávala jsem bolesti a mezi pauzami se snažila spát. v 5 hod ráno bolesti začaly být opravdu velké a časté, proto jsem se rozhodla jít za sestřičkou. v 5:25 mě šoupla na monitor a zavolala doktora. Na monitoru nebyl žádný záznam o kontrakcích, až jsem si připadala jako blázen.
Pan doktor mě vyšetřil a řekl, že jsem stále jen na dva prsty, že uvidíme během dne jak to půjde. V 6:10 jsem šla zpět na pokoj. Bolesti byly větší a větší, stres šilený, proto jsem se rozhodla, že chci císař okamžitě, že to nezvládnu. Plazila jsem se po chodbě po stěně, brečela jsem a šla jsem za sestřičkami. Když mě viděly, daly mě opět hned na monitor, opět žádné kontrakce. Říkala jsem si to není možný. Přišla jiná doktorka prohlídla mě bylo 7:05 jediný co si pamatuji bylo: rodíme, paní je na 8 cm, rychle na sál.
Začala jsem hystericky brečet a volat manželovi - dělej, přijeď, rodím. nemohla jsem dýchat měla jsem šílený strach. Všechny sestřičky mi držely palce, utěšovaly mě, pamatovaly si nás z ledna. Přijeli jsme na sál. Bolesti nesnesitelný, chtěla jsem epidurál, ale nestihlo se to. Přišla paní doktorka a šli jsme na to. Během porodu jsem šla do mdlob, padal mi strašně tlak. Do toho opět problém, malá byla otočená obličejem nahoru. Měla jsem šílený strach. Bylo to nekonečný. Pořád poslouchat ještě jednou, ještě jednou. Už jsem to vzdávala. A najednou…
Byla venku v 7:57, vůbec si nepamatuji zda plakala nebo ne. Jediný čeho jsem si všimla, byla ta hnusná šňůra kolem jejího krku. Začala jsem řvát „je v pořádku, je v pořádku?“ Manžel přiběhl v 8:00. Řekla jsem mu ať ji jde zkontrolovat a vyfotit. Byla nádherná. 
Jenže paní doktorka mi oznámila, že mě musí uspat, že má podezření na vnitřní krvácení. V tu chvíli se mi vybavily sny, který se mi zdály před porodem. Že během porodu zemřu.
Měla jsem strach, ale věděla jsem, že by se manžel postaral. Podívala jsem se na něj chytla ho za ruku. Ani jsem nic neříkala, podle mě věděl. No, ale manželovi se udělalo hodně zle a šel k zemi, takže se tam pak o něj sestřičky staraly na chodbě. Po nějaké době jsem se probrala, a vykřikla, „já žiju“. Museli ze mě mít dobrou prdelku.
Vše jsme zvládli a já chtěla mít malou u sebe, jenže ten víkend bylo přes 38 porodů a nebyly volný pokoje. Musely jsme být rozdělené - já na jiném oddělení a za malou jsem docházela k sestřičkám. Nepřisála se, měly jsme problém s krmením. Druhý den se uvolnil pokoj a konečně jsme byly spolu. Ale problém z krmením byl pořád, byla jsem z toho moc smutná. Další den mi jí zas odvezli kvůli žloutence. Vůbec jsme spolu nebyly. A na mě přišla poporodní deprese, jediné co jsem chtěla, bylo být doma. Přemluvila jsem doktorku a 3 den nás pustili domů a my se doma hezky rozkojily. Díky bohu.
Maličká je moc hodná, pořád spinká. V noci, začíná být tedy docela vzhůru, ale nepláče. Máme svůj režim po 3 hodinách a v noci ji nechávám spinkat, když si sama neřekne. Je nádherná, dokonalá, no prostě jsem nejšťastnější. I když je mi občas smutno po Lily říkám si, že takhle mohla být s námi, takhle bych se o ní starala atd… ale zase bych neměla Ellinku. Je to strašně těžký, chtěla bych mít obě dvě u sebe.
Všem co nám drželi palce a četli mé deníčky, chci ze srdce poděkovat. Dodávali jste mi sílu a naději. A já se konečně dočkala plné náruče. I když je to těžký. I když nejsem dokonalá a vše se musím učit, stojí to za to. Stojí to za ten krásný úsměv, pohlazení atd. Všem, kteří si prošli tím samým, chci říct: Ženy držte se! Chce to čas a jednou zas budete šťastné. Každá z nás si zaslouží mít plnou náruč a já věřím, že každá se ji dočká. Posílám sílu.
S Ellinkou přejeme krásný prožítí vánočních svátku. DĚKUJEME VŠEM!!
Andílků můj děkuji, že si na nás dohlídla. Milujeme tě nejvíc na světě a strašně moc nám tu chybíš. Opatruj se mi tam. 
Miluji tě
Přečtěte si také
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 36
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1499
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 2418
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 1002
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1222
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 1962
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 2963
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 2162
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 3394
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 4481
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
Vůbec si nedokážu představit, co všechno jsi si musela zažít, ale teď už je to zlé pryč a ty si užívej holčičky. Moc gratuluji a přeji Ellince i tobě krásný život 
Krásný deníček! Poslední díl určitě ne, jen otočená stránka a nové, šťastné díly. Přeju, ať je váš život dál jen pěkný.
.
