Jak se nám narodila druhá holčička
- Porod
- KatkaVac
- 14.07.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dlouho jsem se rozhodovala, jestli mám deníček psát, ale jo, pokusím se. Těhotenství nebylo tak brzy plánované, měla jsem roční dcerku a ještě ji kojila...
Menstruaci jsem dostala poprvé, až když měla jeden rok (květen), další už nepřišla. Přikládala jsem to kojení a neřešila. Objednala jsem se na klasickou prohlídku a když na ni došlo, doktorka mi povídá: „máte zvětšenou sliznici, buď to brzy dostanete, nebo si radši doma udělejte těhotenský test“. Já na ni hleděla proč jako. No dobrá, po cestě jsem se stavila v lékárně a ještě si z manžela dělala srandu, že jsem snad zase těhotná. Doma si tedy dělám test ještě to odpoledne a co tam na mě vykouklo? // Ty jo, co teď… volám na manžela. Ten přijde a říká: „si děláš srandu, musím si jít zakouřit!“ Byl to pro nás celkem šok, ještě když se mi pod nohama pletla roční dcera po kolínkách. Jelikož mi bylo 30 (za sebou mimoděložní, mám jen jeden vejcovod), tak jsem si řekla: „no co, tak bude další. Sice dříve (chtěla jsem až bude první tak 2 roky se začít snažit), ale co už naděláme.“
Těhotenství bylo bezproblémové, jen ze začátku jsem byla dost unavená, ale jinak nic… Dozvěděli jsme se, že to bude opět holčička. Termín porodu jsem měla 28. 2. Byl mi zjištěn pozitivní streptokok (u první jsem ho neměla), takže mě měla čekat kapačka před porodem. Termín se blížil a já už mlela z posledního a ta uvnitř nic. Pořád u maminky a na porod to stále nějak extra nevypadalo. Takže pořád kontroly, pásy a pokud se sám porod nerozjede, vyvolání 12. 3.
Takže 11. 3. jsem byla přijata do porodnice na vyvolání. 2 x proveden Hamilton s mým souhlasem a stejně nepomohl. 12. 3. v pondělí ráno mi byla zavedena tabletka, za dvě hodiny mi začaly kontrakce. Volám manželovi, ať dorazí, že už budu asi brzy rodit. Bylo 9 hodin. Dorazil, já už ležela v porodním boxu a kapala mi jedna kapačka s protilátkami a ještě do mě cpali něco na změkčení porodních cest. Praskli mi vodu, to teprve začaly bolesti, no paráda… Byla jsem ještě k tomu nachlazená, rýma jak něco. Přišla doktorka, že už brzy porodím. Už aby to bylo. Takže už jsem měla povoleno „tlačit“. Nakonec jsem to zvládla s vypětím všech sil, nástřih jsem si nenechala udělat, takže jak byla maličká „obřík“ (oproti prvorozené 2 430 g), tak mě solidně potrhala…
12.3. 2018 v 15:13 se nám narodila druhá dcera Tina 3 680 g/50 cm… Byla jsem ráda, že to mám za sebou. Nakonec mi mladá doktorka, co mě šila, řekla, že mi toho asi dávali moc najednou (těch injekcí a všeho – epidurál ne), že mě to asi fakt muselo víc bolet… Aspoň že uznala chybu.
Naštěstí s pohledem na malou mě to rozhořčení přešlo. Rozkojila jsem se po minulé zkušeností hned 2.–3.den… a jen se těšila, že nás pustí. Pustili nás v pátek a já celá šťastná jela se zbytkem rodiny domů. Starší (teď už dvouletá) byla z miminka nadšená a všichni ostatní také a hlavně mi připomínali, že je to opět celý tatínek!
Jen kdyby v pátek nezazvonil ten telefon… Brno. Malá měla pozitivní novorozenecký screening na Fenylketonurii! Vůbec jsem nechápala… Paní v telefonu mě vyzvala, ať se hned v pondělí dostavíme do brněnského Centra metabolických poruch. Ok, jeli jsme tedy se sbalenou taškou s věcmi pro případ, že tam budeme muset zůstat. Nechali si nás tam na 4 dny a potvrdilo se to, jen má naštěstí tu nižší formu – Hyperfenylalaninemii, takže bude mít chudák celý život nizkobílkovinnou dietu a o mase, rybách, vejcích si může nechat zdát. Možná sem tam bude moci trošku.
Byl to pro nás šok, byla jsem z toho hotová a ještě k tomu celá bolavá z porodu, nic příjemného na psychiku. Je to genetické onemocnění, ale u nás nikdo nic takového neměl. Teď má Tinka 3,5 měsíce, kojím ji, plus má speciální mlíčko pro Pku a je to zdravá vysmátá holčička, mnohem šikovnější než sestřička v jejím věku.
Přečtěte si také
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 2828
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 4447
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 4477
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 421
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 4271
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 4126
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 3088
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 1530
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 8538
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 1001
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
Hodně štěstí.
Mám známé, u jejich dítěte na tuto nemoc přišli pozdě (až po druhém roku) a bohužel to má následky. Dietu zvládnete a budete mít (a již máte) šikovnou holčičku.