Naše krásná Dianka :-)

Tak už máme to naše druhé zlato doma v postýlce. :)

Po necelých pěti letech od narození první dcery jsme se rozhodli, že pořídíme sourozence. :-) Byla jsem neskonale šťastná, protože manžel druhé dítě dlouhé roky nechtěl a sama bych si ho neuplácala, takže jsme si prošli i celkem velkou krizí. Ale NAŠTĚSTÍ jsme ji překonali a máme úžasnej uzlíček doma v postýlce. :-)

Antiko jsem nebrala už od porodu první dcery, takže jsme jen špekulovali, kdy se začneme snažit. Jestli na podzim, aby to vyšlo, že se mimi narodí o prázdninách (a pak bych byla doma se starší, až půjde do školy), dřív nebo později…

Manžel chtěl na podzim, já tu dobu postupně zkracovala, až jsem mu jeden den oznámila, že je blbost čekat na podzim, pak to nepůjde. Otěhotním na jaře a bude problém s vyzvedáváním starší ze školy. Říkala jsem mu, že je to druhý dítě, že jsem už starší, on taky, materiál unavenější, takže to určitě bude trvat dýl než u první :D (to jsem otěhotněla během týdne). Tak že bysme to měli už začít zkoušet… Po pár týdnech přemlouvání si dal říct.

22.března jsme začali a na začátku dubna jsem byla těhotná. :-D I přes počáteční šok se manžel začal naparovat, jakej by byl dobrej dárce, jak má kvalitní matroš. :-D No, nechala jsem ho při tom. :-D

Že jsem těhotná, jsem věděla snad hned, asi i jak jsem si to přála, tak ty příznaky hned naskočily. No byli jsme všichni moc rádi, hlavně dcera. I když vím, že nebylo moc rozumný jí to hned říkat… Mohlo se stát všechno možný. Já se ale stejně neudržela a hned jí to řekla, že bude mít sourozence, tak byla nadšená. Furt hladila neexistující bříško a ptala se mě na vše možný. :-)

První trimestr jsem prožila v hrozným strachu, kterej jsem se snažila potlačit, co to šlo. Bála jsem se, že potratím. Práci mám docela nelehkou a nikomu jsem to tam ještě nemohla říct, takže žádný úlevy, nic, zvedat těžký věci, lozit po regálech atd. jsem musela dělat dál. Věděla o tom jen moje spolupracovnice, které je ale skoro šedesát, takže mi stejně moc pomoct nemohla. :-D

Přestala jsem jezdit do práce na kole, ale začala chodit pěšky, denně pěkně deset kilometrů, abych zas nepřibrala jak u první třicet kilo. :-D

Druhý trimestr už byl fajn, v práci ke mně byli hrozně hodní. Hned jak se to dozvěděli, nedělala jsem těžký práce a mohla jsem si i sednout. Ale ten strach, že se něco stane, byl pořád… Asi proto, že když už je člověk starší a jedno dítě už má, ví, co je strach o něj, tak to víc řeší. Prvním těhotenstvím jsem proplula, strach jsem neměla o nic, vše jsem brala, jak bylo. A teď jsem měla v duši pořád takovej stísněnej pocit… Že se něco stane… Paranoia, no. :-)

Dvakrát jsem z práce utekla na pohotovost, protože mě bolelo břicho a měla jsem trochu krve na kalhotkách. Bylo to z toho, že jsem dělala dvanáctky a ono přece jen je to záhul, stát na nohách celej den. Ale vysvětlili mi, že miminku je dobře, jen že moje tělo dostává zabrat. Takže, ač nechtíc, jsem na začátku osmého měsíce nastoupila neschopenku a „válela“ se doma (což se s pětiletou cácorou fakt nedá :-D ).

Už jsem v noci nemohla spát. Porod se blížil. První porod byl hroznej, šílenej, vex, kleště, malá nedýchala, nízký apgar skore, já hrozně krvácela, byla jsem hodně šitá… Hrozně jsem se bála. :-/

Všichni mi říkali, jak jsem klidná na to, jakej jsem měla první porod, a já se vždycky začala třepat a přemýšlet nad tím ještě víc. Nikomu jsem neřekla, jak se bojím, proč taky.

V loňském roce mi diagnostikovali epilepsii, takže mi můj neurolog doporučil císaře, což jsem řekla své gyndařce. Ta mě poslala do indikační poradny. No cirátů jak sviňa s tím. Tam mi stanovili termín císaře v 40 plus 1. Možná doufali, že porodím do té doby sama. :-)

Termín 23.12.2014

To budou supr Vánoce! Jelikož jsem se termín dozvěděla týden před, tak honem rychle začít chystat Vánoce pro dceru, ty jsme měli už 21., aby jí to nebylo líto. Krásně jsme si to užili. V pondělí šla ještě do školky, manžel mě odvedl do porodnice, pac a pusu na čelíčko a čekat.

Ležela jsem na šestinedělí, naštěstí na pokoji sama, tak jsem si četla, povídala si s bříškem, že už se na ni moc těším a že to musíme zvládnout. :-) Záchod pro dva pokoje úspěšně protékal celou noc, nešel spláchnout. Já skoro nespala, jak jsem přemýšlela, jak to udělám ráno po klystýru, jestli je tam nějakej kýbl, že bych spláchla kýblem. :-D Nakonec mě poslali do jinýho pokoje na záchod, tak jsem tam o půl šesté klepala nějaké mamince, co zrovna kojila a vysvětlovala jí, že teda musím pokřtít ten její záchod… :-D

O tři čtvrtě na osm přišel manžel. Začala jsem se klepat. On se začal klepat. Jen jsme se drželi za ruce. Hladil mi břicho. V osm mi nasadili kompresní punčochy. O čtvrt na devět mě začali převážet na operační sál. Poslední pusa dva v jednom. Manžel čeká na chodbě. „Paní, posaďte se, udělejte pořádný kočičí hřbet, píchneme vám spinál.“ Jak mám asi udělat kočičí hřbet s tak velkým panděrem?!

Píchnutí do páteře bolí jak sviňa. Nejsu žádná máčka, ale jelikož jsem celej život vcelku úspěšně zdravá a doktory nevyhledávám, moje poslední operace byla v deseti letech trhání nosních mandlí a pak teda hnusnej první porod, tak se docela úspěšně třepu.

Spinál odpornej. Bolí to. Drtím sestřičce ruku, kterou mi nabídla, nevím, jestli toho nelituje. Na sále je hrozná zima, mají klimu naplno, nevím proč. Klepu se jak ratlík,. To jim to moje kuchání moc nepůjde. Přestávám cítit nohy. Hnusnej pocit. Mozek se je snaží přimět, ať se pohnou. Nejde to, zajímavé, že? :-D

Sestřička u hlavy mi popisuje, co se zrovna děje. Já cítím jen slabý tlak na břichu. „Už jste rozřízlá, teď vám paní doktorka skočí na břicho, aby se malá posunula ven, už jde hlavička, ramínka… Jééé, ta je ale dlouhá!!!“

Slyším plakat moje miminko, tu úžasnou bytůstku, která mi tři čtvrtě roku rostla v břichu, a brečím, brečím štěstím, že ona brečí, že je už tady!! Jde ji slyšet přes dvoje zavřený dveře. :-) Na chvilku mi ji přinesou ukázat a já hned konstatuju, že má moje nehty a nos. :-)

Pak mě šijou. Minimálně půl hodiny. Dělá se mi zle, nemůžu dýchat. Tak mi něco píchnou. Dobrý. Přesunutí z operačního lůžka na postel je horor. Bez noh si připadám tak BEZBRANNĚ!

Převezli mě na jipku a tam jsem střídavě usínala a probouzela se. Manžel byl se mnou, brečel štěstím. :-) Malou mi přinesli, hned se přisála, byla kouzelná. :-)

Hrozná byla první noc, všechno mě bolelo, no, jak po operaci. Ležela tam se mnou ještě jedna holka po císaři, kecaly jsme v rámci možností, ale viděly jsme se až druhý den, když nás posadili. :-D

První týden hrůza a děs, teď, po čtrnácti dnech už je mi fajn. Malá je skvělá, úžasná, pořád spinká, krásně papá. Starší dcera je z ní uprděná, manžel pomáhá, jak může, co víc si přát?

Jsem moc šťastná. :-) Je jí čtrnáct dní, je úžasná, miluju ji a cítím, že si to užívám mnohem víc než s tou první. Tak nějak už vím co a jak. :-) Samozřejmě je mi jasný, že ten zlom může ještě nastat - bude se třeba budit, bude plakat bez příčiny a hlavně potom, až bude větší. Se starší dcerou jsme měli velké problémy, měla často febrilní křeče, upadala do bezvědomí, teď se léčí na epilepsii, má tupozrakost. Půjde na druhou operaci s očima, má to zděděné, takže se bojíme, aby to neměla i Di. :-/ Ale s tím člověk nic nenadělá, jen to včas podchytit a léčit…

Teď se kochám. Hodiny dokážu nad ní sedět a dívat se na ty ksichtíky, co dělá. Brečím, jak je nádherná, bezbranná, jak to ta příroda umí krásně spatlat, takové neviňátko. :-) A už teď se „těším“ na den, kdy se dostane do období, které má už asi dva roky i starší dcera, že si bude dupat a vynucovat a vřískat po mně… a to si pak vytáhnu fotky, jako to dělám i u starší a budu se melancholicky uklidňovat vzpomínkami, jaký to bylo mimuško závislé jen na mně. :-)

Užívám si každou chvilku s ní, protože vím, že víc dětí už mít nebudu, dvě stačí. :-) Zažila jsem si jediný dva způsoby porodu - přirozený i sekci - a ani jeden se mi nelíbil. Sice jsem přivedla na svět dvě nádherné děti, což mi tu bolest vykompenzovalo, ale nedokážu si představit, že bych to měla podstoupit znovu. Sobecké, vím, ale taky vím, že být znovu těhotná, tak poslední dva měsíce by mi v hlavě šrotovalo jen to, jak to dopadne tentokrát…

On ten císař nebyl taková hrůza, jen ta rekonvalescence… Nemám ráda, když jsem odkázána na pomoc druhých. Když moje dítě plakalo a já nemohla dostatečně rychle vstát a vzít ho. Když jsem se sotva dobelhala na záchod. Teď už je mi fajn, ale děkuji, stačilo. :-D

Mějte krásný rok 15! :-)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Jana023
602
11.1.15 03:40

Krasnej denicek, hezky a vtipne napsane :palec:…moc gratuluji k Diance.. :kytka: ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
11.1.15 08:26

Gratuluji k miminku, po takové první zkušenosti se ti za sekci nedivím. Jinak přirozený porod, to mě trklo, byl vaginální, ale přirozený ne. Hodně radosti s dětmi.

Příspěvek upraven 11.01.15 v 08:27

  • načítám...
  • Zmínit
LenďuleB
1223
11.1.15 09:05

Moc hezký deníček, krásně čtivý :potlesk: :) Gratuluji k Diance! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Pov
227
11.1.15 09:22

Děkuju moc :-)Já vím, že nebyl přirozenej, jsem nad tím přemýšlela, už když jsem to psala, myslela jsem to tak, že císař je nepřirozenej a to co mi spatlali před pěti rokama šlo „spodkem“, takže to bylo jakoby přirozený :D ale rozdíl chápu :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Mirisska
101
11.1.15 09:24

Velkáegratlace k malé!
Mám krásnou a strašně hodnou dceru, která se narodila teď v září. Je to dokonalé miminko jako každé miminko pro svou maminku. Můj zatím přítelzuž druhé nechce, je mi z toho tak moc smutno, doufám, že ho za čas také přesvědčím o druhém, ale pochybuji. Bude to boj, je šíleně tvrdohlavý. Jak si dokázala přesvědčit manžela?

  • načítám...
  • Zmínit
Pov
227
11.1.15 09:36

My jsme měli ještě i jiné problémy… Takže v zimě jsme šli od sebe, aby jsme si to trochu urovnali v hlavách… A vídali jsme se skrz malou a tak a nakonec to samo přišlo, jakoby úplně odznova a on s tím přišel, že si nechal život protíkat mezi prsty… A že by druhé chtěl… Ale dej tomu čas a do ničeho ho netlač, dej mu pár měsíců, ať si zvykne na novou situaci ;) Ono to těm tatínkům trvá dýl, přece jen mají v genetické výbavě spíš lovit mamuty než se starat o děti, takže si zvykají pomaleji :mrgreen: Ale určitě si dá taky říct, přeju ti to!! ;)

  • načítám...
  • Zmínit
moky
10715
11.1.15 09:57

Hooodně podobný deníček tomu, co jsem prožila já. První dcera - těžký porod, vytáhnutí malé zvonem, strááášně moc stehů, velká ztráta krve, dlouhá rekonvalescence…ale přesto jsem si její těhotenství každou minutku strašně pozitivně užívala. Druhý syn - lehký prod, naprosto přirozený (na to, že Gábi měla 2,97 a Fanoušek 4,1kg), jen rozdíl v té psychice. Celé jeho těhotenství neustálý strach, tíseň, neužila jsem si to. Každopádně plánujeme do budoucna i třetí, tak jsem na to zvědavá, ale budu se snažit si užít hlavně to těhotenství, protože s největší pravděpodobností bude To poslední! A ty pohyby mě prostě dostávaj - je to něco nádherného. Chci to ještě zažít. Tobě gratuluji k Diance, přeju krásné dny nejen s ní, ale i s její ségrou a ať vše klape, jak má!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Rakosnicek1983
2880
11.1.15 10:17

Me spinal bolel jako jakákoli jina injekce, proste trosinku.Na deníčku se mi nelibi věta: pořídit dceři sourozence, ale to neni chyba vase.Jen nesnasim tuhle formulaci, dite si maji pořizovat rodice a ne pro někoho, dceři se da na nudu pořídit zvire. A pak taky jmeno-Diana je v Brne jmeno pro cikanky a kočky (ne hezke holky, ale zvirata).Uz dávno mi to neasociuje princeznu Dianu. Jinak hezke, ja se po cisari hojila rychleji, v den propusteni jsem byla skoro fit.

  • načítám...
  • Zmínit
Pov
227
11.1.15 10:26

Nebojte se, ještě před Diankou jsme dceři pořídili morčata :mrgreen: :mrgreen: je to jen slovní obrat, když by se to mělo brát do detailu, ani rodiče si dítě„nepořizují“, je to obrovský dar a zodpovědnost ;) Neberte to tak doslova :) Co se týče jména, nebydlíme v Brně, takže jsme v pohodě, mám kamošku, která mě taky furt říkala, že je to jméno pro cikánky, tak ať, lepší než Esmeralda nebo Šanel :mrgreen: Hlavně je to jméno používané hodně na Slovensku, není tu tak obvyklé, ale já ho miluju, i kvůli princezně Dianě, i kvůli Dianě Kobzanové, kterou mám ráda, ale hlavně kvůli tomu, že se tak jmenuje moje dcera :srdce: ;) A kočky milujeme, máme dvě :mrgreen:
a moky - děkuju, i vám přeju, ať je třetí porod v pohodě a těhotenství si hlavně užívejte, jak říkáte, ty pohyby jsou nejlepší, to jsem si užívala nejvíc :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Andělka55
2505
11.1.15 11:03

Mi se deníček líbil, s jakou lehkostí byl napsán a přitom byly i dramatické chvíle :) Vtipné některé scénky :D Congratulations :D :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Rakosnicek1983
2880
11.1.15 11:24

To je prima, ze jste si to nevzala nijak osobně. Denicek byl pěkný. Je jasne, ze vam se jmeni libi a evokuje vam jine osoby, což je jen dobre.

  • načítám...
  • Zmínit
Rakosnicek1983
2880
11.1.15 11:25

A přišel vam teda cisar lepsi?

  • načítám...
  • Zmínit
Ageleine
376
11.1.15 12:00

Nadherne napsane, konecne spokojeny denicek, ve kterem jde citit hlavne laska k miminku <3 Nadhera. Pri takovem cteni se clovek hned uklidni a rekne si, ze prece pro ten maly zazrak by vydrzel snad cokoliv :-)

  • načítám...
  • Zmínit
LLenule111
3383
11.1.15 12:42

Moc hezky napsané, taky jsem prošla císařem. Ať se Vám všem daří :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Balloo_1
2530
11.1.15 13:52

Krásně napsané… Gratuluji k Di :)

  • načítám...
  • Zmínit
markyska82
2809
11.1.15 13:59

Hezký deníček.
Jediné, co mě dost zarazilo, že zakladatelce naplánovali císaře až na 40+1tt. Obvykle se dělá tak max. v 38 tt(pokud to není tedy akutní císař),aby miminko nekleslo moc dolů(pak už nemusí jít provést).
Jinak gratuluji k miminku

  • načítám...
  • Zmínit
verulicek
11.1.15 15:29
:nevim:
  • Upravit
pomenkova
26842
11.1.15 15:41

Krasne a vtipne :kytka: :kytka: Souhlasim, je v tom tolik lasky :srdce:
Jmeno Diana je moc hezke a a ni jsme netusila, ze se dava kockam, spis mi prijde ujete davat lidska jmena prave zviratum :roll: :roll:
Ja jsem mela cisare dva jeden akutni, dalsi uz planovany a musim rici, ze jsme se u prvniho hojila dyl, druheheo jse uz chodila druhy den jak bez operace.No ale kazdy to ma jinak, jeste jednou gratulace :kytka: :kytka: :kytka: :* :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Pov
227
11.1.15 15:43

@markyska82 Děkuji ;) Taky jsem si myslel, že mi to naplánují tak ty dva, max týden před termínem, ale neurolog mi to navrhl v pondělí, čtrnáct dní před, já to řekla doktorce ve čtvrtek, ta mě poslala do indikační poradny, tam jsem šla v úterý, termín jsem měla podle UZ 25.12., což vycházelo na čtvrtek a myslela jsem, žemě teda vemou ve čtvrtek toho týdne, což by byl týden před termínem, ale pan doktor mi bez skrupulí oznámil termín 23.12., ještě jako první termín jsem měla 22.12., což oni brali jako směrodatný, takže jsem z nemocnice odcházela se slzama, bo jsem se bála, že začnu rodit sama, což jsem zas byla vystrašená řečma neurologa, že můžu při tlačení dostat záchvat, takže jsem vlastně ani nespala až do teho 23 :mrgreen: oni asi fakt doufali, že začnu rodit sama, protože císař stojí hodně a nechcou ho dělat… naštěstí malá byla pořád nahoře a určitě byl ten termín dost mimo, protože podle mých výpočtů jsem měla rodit později… asi o čtrnáct dní, ale nechala jsem to na doktorech, ti to ví líp :mrgreen:

@Rakosnicek1983 tak císař mi přišel lepší pro miminko, protože po tom prvním porodu, když vím, jaký to bylo pro dceru… tak takhle to mimčo vytáhnou a má maximálně šok, že je tak najednou venku :mrgreen: já se z normálního porodu vzpamatovala už v nmocnici, samozřejmě šití bolelo několik týdnů, byla jsem šitá hodně, ale to bylo v pohodě, nějak jsem to nevnímala… Ale císař je teda mazec, prostě dostat se zas do formy… já to prostě nějak blbě snáším, hrozně mě to bolelo, doma jsem i brečela, tři večery jsem si dala brufen, abych vůbec usla, ale asi jsem to řešila tak nějak i psychicky, že je to vlastně šitá rána uvnitř břicha a že se na to člověk nemůže podívat a zjistit, jestli je vše ok a třeba to nehnisá… to mi spíš dělalo problémy… naštěstí manžel byl první týden doma, protože já bych prostě nedošla do města s kočárem na úřad a pak na pojišťovnu, jsem nemohla ani rovně stát, takže mi hodně pomohl… ;) A když mi pak po týdnu vytáhli svorky, tak už to bylo úplně supr ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Pov
227
11.1.15 15:52

@pomenkova Děkuji ;) upřímně závidím, že jste se tak rychle vzpamatovala s císaře, ale je to jedině dobře!! Švagrová byla taky na dvouch a říkala mi, že první byl masakr a druhej už v pohodě, tak asi to tak je, no, zkoušet to ale nebudu :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
pettu
211
11.1.15 16:06

Moc gratuluju! Take mame druhe ditko Dianku a to po 4 letech a nemuzu si vynachvalit. Malej ji miluje a vydrzi u ni byt i hodinu a povidat si s ni. Jsou nam 4 mesice. Přeju hodně zdraví :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
11.1.15 16:10

@Pov No to verim, ja rozhodne do tretiho taky nejdu :mrgreen: :palec: :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
verusav
4921
11.1.15 16:20

Gratuluji, hezky napsané. Mne překvapila informace, že protože jste epiletik, tak vám indikovali CS. Jsem taky epileptik a neurolog mi řekl, že není problém, že max po porodu by mohlo něco nastat, aleběhem porodu se to málokdy stává.

  • načítám...
  • Zmínit
Rakosnicek1983
2880
11.1.15 17:20

Me taky naplánovali cisare pozdě,4 dny pred terminem (a termin podle ms jsem mela uz po).Taky mala mela skoro 4 kila a hrozne moc mazku.

  • načítám...
  • Zmínit
Blešík
12127
11.1.15 22:31

Klima na sále, úplně jsem si připomněla jak jsem tam klepala zubama a prosila ať to ztlumí :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
PavluškaH
902
12.1.15 09:46

Gratuluji k malé :-) Já jsem byla na dvou císařích. U prvního syna jsem měla 13h kontrakce a po otevření nesestupoval, tak se udělal císař. Fyzicky jsem se tehdy hojila celkem rychle, ale psychika byla trošku pochroumaná(hledala jsem si chvilku tu mateřskou lásku k malému) u druhého císaře jsem se hned do malého zamilovala a psychicky jsem se cítila moc dobře, horší to ale bylo s hojením, protože jsem dostala nějaký záně střev, v porodnici jsem byla 11 dní(horečka, průjem, neskutečné křeče břicha, infůze, transfůze, ATB, no prostě hrůza a ještě jsem se starala o malého, bylo to vyčerpávající),než jsem se dala do kupy a tělo to vydejchávalo dost dlouho.Do třetího dítka možná někdy půjdeme, ale nejdřív chci jít na nějakou dobu do práce. Tak uvidíme…

  • načítám...
  • Zmínit
radeklehky
51
12.1.15 19:57

Pěkné, hodně štěstí

  • načítám...
  • Zmínit
Claire7
2590
12.1.15 22:40

Gratuluji, hodne stesti :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Pov
227
13.1.15 08:44

@verusav no, mě to neurolog navrhl, sám se mě zeptal, jstli chcu a pak když jsem mu řekla, jakej byl první porod, tak řekl, že už i kvůli psychice by se k tomu naklonil a napsal mi ho…

  • načítám...
  • Zmínit
svycarka
7626
13.1.15 09:15

:palec: bomba denik. Gratulace k male Lady a hlavne hodne, hodne zdravi :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
verusav
4921
13.1.15 16:30

@Pov aha, tak to jo, já zase trvala na přirozeném, tak jsem ráda, žemi vyšli vstříc

  • načítám...
  • Zmínit
Mikina
1461
15.1.15 10:33

Přeji hodně radosti zdraví

  • načítám...
  • Zmínit
vyrovnaná žena
1721
16.1.15 13:25

Moc pěkně napsané, blahopřeji

  • načítám...
  • Zmínit
Arome danka.02
109
17.1.15 23:25

Moc hezký deníček :potlesk: :kytka:
A gratuluji k Diance :kytka: - také doma jednu máme :D

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Chlupaté štěstí

Jen tak :-)

Tolik štěstí...