Jen tak :-)
- O životě
- Pov
- 02.07.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Před deseti lety bylo mým obrovským snem procestovat Anglii a poznat tuhle krásnou zemi co nejvíc. Dnes je mým největším snem, aby podlaha v našem bytě zůstala čistá aspoň do večera... :)
Mám dvě úžasné krásné dcery, pro které bych se rozkrájela. Někdy bych ovšem nejradši rozkrájela je. Starší dceři bylo pět a půl let, když se mladší narodila a byla z ní nadšená, pořád pusinkovala, hladila, všude se chlubila…
I když jí to zůstalo, mnohem častěji se teď z našeho malého bytu ozývá řev, hádky a neustálé: „MAMÍÍÍ, Diana mi to berééé!!!“ a od osmnáctiměsíční dcery zase: „MAMÍÍ, Kiki nééé!!“ - v pohodě.
Držím se, dokud nepřijde nějaká nemoc starší, kdy musíme zůstat doma (např. teď odeznívající neštovice), Kristinka nemůže ven, okupuje mi obývák, malá ji otravuje, ta na mě pořád volá, ať si ji odvedu, žalují na sebe, i když ta mladší ještě neumí mluvit. Naštěstí. Nevím, kam mě odvezou, až začne. 
Podlaha čistá prostě není. Ráno vysaju, vytřu, večer se přilepím. Pohoda. Předpokládám, ba snad i doufám, že je to normální stav v domácnosti s malými dětmi. Máme tři kočky. Mám štěstí, když se ráno probudím a nešlápnu do blitků od některé z nich, v lepším případě do h***, který některé upadlo od zadku, protože zůstalo viset na mojem vlase.
Pro ty, které by se nad tím chtěly pozastavit - je to u koček naprosto normální - hlavně teda ty zvratky. Sanitol je vždy připraven, děti zdravé, žádná alergie a doufám, že i doživotní imunita proti zvířecím roztočům.
Zatím to vypadá, že obě budou veterinářky. Starší už to prohlašuje - každý rok jí vysvětlujeme, že k narozeninám ani k Vánocům koníčka ani pejska nedostane, my i Ježíšek přece vidíme, jak malinký je náš byt, a je nás tu hodně, už by pro ně nebylo místo.
Mladší, byť nemluvící, se zuřivě vrhá po každém zvířeti, které venku potkáme a volá: „Ma-á!!“ (malá). Lítám za ní jak hadr na holi a dokola vysvětluju, že cizí pejsky ani jiná zvířátka hladit nesmí, že kačenky jsou ve vodě a tam opravdu nemůže a od jiných může chytit mimo kousanců či škrábanců minimálně nějakou nemoc. Vím, že mi nerozumí, ale dělám to už tak automaticky, že mi to ani nepřijde.
Z toho vyplývá, že budeme muset v budoucnu muset dost vydělávat, a na zahraniční cesty to asi nebude, ani na pořádný kolo, jak doufá můj manžel, protože udržet dvě děcka na studiích někde v Brně, bude tak trochu finančně náročný.
Ani jsem nikdy netušila, jak se jednou budu těšit do práce (předpokládám, že mě to zase rychle přejde, až ta situace nastane). Ne nadarmo se říká - jedno dítě - žádné dítě.
Budíček v pět ráno? Každej den.
Malá, stále kojená, se budí, i dvakrát za noc. Pokaždé k ní jdu, kolem jedné, nepřikrývám se, odhodlaná neusnout a vrátit se k manželovi a jeho nohám u mé hlavy (z nepochopitelného důvodu se rozhodl, že se mu v nohách spí líp, spíme na rozkládacím gauči a hlavová část je po dvou letech již mírně proležená, tak spí prostě v nohách. Nevím, co k tomu víc dodat.
Možná to, že se strašně roztahuje a já ty tři hodiny, než jdu k malé uhýbám jeho nohám, div nesletím z postele… No, zatím se mi nedaří mu to vymluvit), budím se ve tři až čtyři hodiny ráno, zmrzlá, polámaná, odploužím se do postele, za půl hodiny vstává manžel. Má pocit, že když on zaspí válku, všichni ostatní taky. Já teda ne, takže dalších dvacet minut nespím, odejde, usnu, za půl hodiny je u mě malá, snaží se mi prstama rozevřít oko a říká: „Mami, ma-á.“ Můj den začíná.
Malé pustím pohádku, aby nebudila starší, vařím si kafe, uklízím zvěřinec. Snažím se na zbytky pomačkanýho obličeje namalovat člověka. Budím Kristinku, snídáme, chystáme se do školy. Je hodná, ale všechno se jí musí říct dvacetkrát a já moc trpělivosti do vínku nedostala, takže rána jsou u nás záživná.
Dopoledne trávím po hřištích, u plotny, hraním si s kostkama. Když není chlap odpoledne v práci, zdrhám do knihovny, kde si aspoň na chvilku připadám mladá a jakože „studentka“. Můj sen o Anglii mě neopustil, akorát jsem se musela vzdát kurzů angličtiny, bo nemá kdo hlídat děti. Tak válčím sama.
Poprvé, když jsem se šla do knihovny učit, jsem jen tři hodiny seděla nad knížkou a poslouchala. To ticho. Něco pro mě tak neznámýho. Hladilo mě to po duši. Domů jsem přišla v tak dobré náladě, že si chlap určitě myslel, že mám knihovnu jen jako výmluvu pro schůzky s milencem.
Hrozně moc si vážím svojí rodiny. Manžela, kterej, i když je dost žárlivej, je nejlepší otec na světě. Má tak málo času sám na sebe, protože je pořád v práci, ale stejně když může, věnuje se holkám, jezdíme po výletech, hraje si s nima. To já ze svýho dětství nepamatuju, a vím, jak moc záleží na tom mít OBA rodiče.
A jsem moc ráda, že on je v naší rodině ten klidnější, protože já jsem starej cholerik a být takový oba, tak nevím, jak by to dopadlo. I když je pravda, že na mě téměř vždycky, když se vrátím z knihovny, čeká ve vaně plínka s ho*** (látkujeme), protože to on přeprat nezvládá.
Mám hrozně hodný, hlučný, ukecaný dcery, kterým někdy vyhrožuju, že jestli mi nedají pět minut klidu, tak je buď vyměním, nebo uteču (čímž vyvolám ještě větší vřískot), ale za který dnes a denně děkuju bohu. 
Mám tři krásný kočky (ta nejmladší - roční - se ještě nenaučila, že nohy pod peřinou OPRAVDU NEJSOU škrabadlo, zase to ale třeba manžela přiměje vrátit svou hlavu, kam patří. A taky kecá - jediná holka kočka, zbytek - kocouři, již postarší pánové, se podle mě z toho šoku, že ji už půl roku máme, ještě nevzpamatovali ), který až na občasné dárečky na podlaze, ožraný kvítka atd., mě zahřívají po večerech svou chlupatou láskou, želvu, která svým třistalitrovým akvárkem zabírá půl obýváku, a jelikož má před sebou ještě cca padesát let života, tak se nejspíš další knihovny nedočkám a má sbírka knih bude i nadále všude, kde je místo, ale knihovna to není. V té jediné (zabírá další půlku obýváku) je plno. No a naše dvě morčata, který nás už stály menší jmění, protože chytly ňákýho roztoče a náš pan veterinář si vezme pětistovku už jen za pozdrav. Už i já jsem přemýšlela, že je někomu nenápadně věnuju, ale zase mě to přešlo, Julinka i Zuzanka jsou členy naší rodiny, stejně jako my ostatní. Akorát přemýšlím, jestli třeba nepůjde uplatnit lidské zdravotní pojištění i na takové případy…
Pokud se bude za dvacet let ještě za hranice pouštět, tak svatosvatě slibuju, že když ten blázinec tady přežiju, tak do Anglie prostě pojedu a klidně si ji projdu křížem krážem pěšky. Pokud se domluvím. Zatím to vypadá spíš tak, že nad učebnicema usínám a v hlavě mi běží, že musím vyžehlit, vytřít, nachystat holkám oblečení, umýt okna, jít na veterinu, s Kri na oční, s Di na očkování… Ale myslím, že to nevzdám. Vždyť, co bych byla bez snů a cílů.
Přečtěte si také
Přítel kamarádku přesvědčil, aby darovala vajíčka. O dobrý skutek mu ale nešlo
- Anonymní
- 10.09.26
- 9934
Když mi to Dominika vyprávěla, nezmohla jsem se na slovo. S Patrikem žije asi dva roky, mají problém vyjít s penězi, což v dnešní době není nic divného. Jenže problém je v tom, že Patrikovi se moc...
Dcera si odmítá vyměnit triko: „Vždyť není vidět, že je špinavé“
- Anonymní
- 10.09.26
- 1394
Moje dcera (8 let) je ve věku, kdy oblíbené triko je před veškerou hygienou a nade všemi mými argumenty, proč by ho měla po týdnu už dát do prádla. To, že vizuálně není špinavé bere za nezvratný...
Můj muž začal brát vitamíny na imunitu. Začal mi hrozně smrdět
- Anonymní
- 10.09.26
- 1755
Jsme s manželem ve středním věku a je to už znát na našem zdraví. Ne že bychom byli o holi nebo tak, ale věk už je znát hlavně na energii a imunitě. Jsem z nás dvou ta aktivnější a stejně jako jsem...
Na dovolené jsem pochopila, že některá pravidla platí jen pro turisty
- Anonymní
- 10.09.26
- 6650
Na dovolené si člověk chce hlavně odpočinout. Já tedy rozhodně. Jenže letos jsem si z jedné návštěvy restaurace odnesla kromě ne moc plného žaludku i nepříjemný pocit. Na to budu vzpomínat ještě...
Za doučování syna jsem platila tisíce. Pak mi zavolali, že tam vůbec nechodí
- Anonymní
- 10.09.26
- 1651
Když měl Honza vloni problémy s angličtinou, rozhodla jsem se, že mu zaplatím doučování. Nechtěla jsem čekat, až začne nosit jednu pětku za druhou. Sama jsem na jazyky nikdy nebyla a věděla jsem,...
Po porodu jsem začala spát v dětském pokoji. Po třech letech se nemám kam vrátit
- Anonymní
- 09.09.26
- 30966
Když se nám narodila dcera, přestěhovala jsem se s ní do dětského pokoje, aby se manžel vyspal do práce. Mělo to být jen na několik měsíců. Dceři jsou dnes tři roky, já stále spím vedle ní a z...
Syn se těšil, až bude předškolák. Po dvou dnech už do školky nechce
- Anonymní
- 09.09.26
- 11948
Ještě před pár týdny o tom mluvil skoro každý den. „Mami, až budu předškolák, tak už budu fakt velkej, viď?“ těšil se syn. Předškoláci pro něj byli ve školce něco jako nejvyšší liga. Ti velcí,...
Sousedka nám dávala před dveře divné symboly. Pak jsem zjistila, co po nás chce
- Anonymní
- 09.09.26
- 18712
Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího bytového domu, těšili jsme se, že konečně budeme mít vlastní klid. Většina sousedů byla příjemná, jen paní Milena z přízemí působila od začátku...
Přítelkyně to chce skoro denně, ale já to nedávám. Bojím se, že mě opustí
- Anonymní
- 09.09.26
- 31839
S Andreou chodím půl roku. Je to ta nejhezčí ženská, kterou jsem kdy měl, a jsem do ní opravdu zamilovaný. Jenže máme jeden problém, o kterém se mi nemluví vůbec snadno. Ona se chce pořád milovat....
Dcera se mě zeptala, která z nás je doma táta. To si člověk dopředu nenaplánuje
- Anonymní
- 09.09.26
- 3675
Máme s partnerkou dvě děti a dlouho jsem si myslela, že už jsme si na otázky okolí zvykly. Nejdřív se lidé ptali, která z nás je „máma“ a která „táta“. Později už se ptali jen na to, jak to u nás...
nechápu když můžeš být 3 hodiny v knihovně, proč raději nejdeš na ten kurz…bordel od koček mi přijde nechutný(a to nejsem z těch co by měli byt jak klícku) a cecek několikrát za noc pro tak velké dítě komentovat nebudu…já prostě tento typ „sebetrýznění“ nechápu. (a to nic proti kojení, pouze se mi nezdá normální to provozovat tak často v dobu, kdy má takto velké dítě prostě už spát - myslí, že mu tato aktivita spánek celkem ruší)
Vstávačka okolo šesté, ani jedna si nenechá nic líbit. Mimi klidně kousne nebo štípne starší, když mu ubližuje, bohužel většinou do krve, starší nemá problém s mladší fláknout o zem… no zábava. Nejnáročnější jsou dny, kdy spí křížem…
Na to jak kočky miluju, tak u tohohle popisku se mi zvedal žaludek…
a pak je člověk honí aby jim to umyl a neroznesly to všude. No a blitky kočičích chlupů? Ty jsou všude a pořád (obě číči jsou totiž dlouhosrsté), záleží asi fakt hodně na tom jak jsou čistotné a umývají si chloupky (ty naše hodně-a pak mají hodně chlupů v žaludku). Takže Savo u našich taky frčí ve velkém pořád 
. My jsme teda 2 dospeli, dvojcata, 2 psi a kocka, ale taky zatim nikoho vratit neplanuju 
A když jsme o ní přišli, tak jsem chtěla psa, kterého jsem si přála odmala, takže máme jorkšírku Besinu, želvu Žofku, rybičky, a 4 andulky, 2 rýžovníky a 4 zebřičky. Máme sice malý byt, ale ani jedno zvíře bych nedala pryč. Všichni jsou to miláčci. Když jsem byla na mateřský, tak jsem se o všechna zvířata starala já, teď to máme rozdělený. Syn má na starosti rybičky (teda jenom krmení). Já psa a želvu a manžel ptáčky. Teď malej kňourá, že chce králíčka, ale to by se pes asi zbláznil 