Tolik štěstí...
- O životě
- Pov
- 03.06.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdy jsem si nemyslela, že si zasloužím tolik štěstí. A ono jo. :) I přes všechny peripetie v mém životě jsem toho nějakým způsobem dosáhla. :)
Můj poslední deníček byl o narození druhé dcery. Po pěti měsících jejího života musím říct, že ona je snad to nejhodnější miminko na světě. 
Od narození celou noc spinká, kam ji položím, tam je pěkně hodná, povídá si a hraje si s hračkama. V těhotenství jsem se připravovala na to, jak bude brečet, jak ji budu ve vajčku nebo v nosítku poponášet po bytě, spát bude jen v kočáře za jízdy atd., no prostě jak ta první. A ono ne! 
Ona je prostě kouzelná.
Ne, že by Kristýnka, má první úžasná holčička, nebyla, jen byla takové to klasické miminko, v noci co dvě hodiny vzhůru, kojila se tak třicet minut, přes den spala jen v kočárku, a když byla vzhůru, musela být pořád jen na rukou.
Teď je z ní téměř šestiletá slečna, co v září nastupuje do školy. Má svoje nálady a dokáže být pěkně protivná. Jsou dny, kdy se vážně jen hádáme, protože já se ji od malička snažím vést přísně, aby byla zodpovědná a pečlivá (v základních věcech - uklidit si hračky, poskládat si prádlo, sama si vyčistit zuby…) a ona je takovej náš rozmazleneček trochu.
Ale je to neuvěřitelný člověk. Je hrozně chytrá a citlivá, hrozně se v ní vidím, když jsem byla malá. Když ji tak sleduju, vracím se zpět do svého dětství, které jednoduché nebylo, i když o tom psát nechci. Kristinka i Dianka budou mít dětství krásné, o to se postaráme. Sice s přísnější výchovou, ale ani nevíte, jak mě potěší taková, pro mnohé, banalita, že jdeme kolem rybníčku, co máme u domu a tam samozřejmě naházený flašky a sáčky od chipsů a Kristýnka vezme klacek a začne to vylovovat a říká mi u toho, jak se kačeny a ryby o to můžou zranit a jak jsou lidi prasata, že to tam hážou, a mě to tak hřeje u srdce, že je taková, že jí to není jedno, a přemýšlím, jak dlouho jí zůstane tahle čistá povaha, než se chytne třeba špatného kamaráda ve škole.
Teď byla první rodičovská schůzka a já ji celou prořvala, protože to na mě tak padlo, že povedu své starší dítě za tři měsíce poprvé do školy, že už jí to začíná a jaký je to pro ni zásadní zlom v životě. Přesně si pamatuju, jak bylo mně, a že to není tak dávno, sakra.
Třeba teď - sice pozdě, ale přece, se naučila jezdit na kole - a já jsem tak PYŠNÁ, že to zvládla. Pamatuju si na svůj vlastní pocit, jaký to bylo, když jsem se já poprvé udržela na kole a Kristýnka má ty svoje velký rozzářený oči, dívá se na mě, když ujede větší vzdálenost a říká: „Maminko, že jsem dobrá, že jsem ujela takovej kus cesty?“
A já chci, aby věděla, jak moc jsem na ni hrdá za to všechno, co už zvládla - od prvních krůčků až po teď - jízda na kole! Zažila jsem s ní plno strachu, když mi v průběhu tří let několikrát upadla do bezvědomí kvůli febrilním křečím, skončila v nemocnici a byla jí nasazena antiepileptická léčba. Ten strach a bezmoc tak strašně posílily mou lásku k ní, že i když mám někdy pocit, že jí nerozumím a musím se jít rozdýchávat do jiného pokoje, protože teď už je pro ni naplácání od maminky OBROVSKÁ potupa, tak ji miluju i s tím, že je na mě někdy ošklivá, což chápu. Život je stres pro dospělého, natož tak pro takové mrně, které se teprve hledá.
Vždy se snažím vrátit se sama do těch let, kdy mi bylo šest a vzpomenout si, jak jsem se na svět tenkrát dívala já. Jak mi bylo v situacích, kterými třeba Kristinka teď prochází a jak jsem reagovala, abych mohla pochopit její chování a zbytečně po ní třeba nekřičela za naprosté banality. Protože přiznejme si, malé miminko, manžel věčně v práci, učení, udržování bytu v nějakém normálním stavu a k tomu už velká holčička, která dokáže během pěti minut obrátit kvůli hře na princezny zrovna uklizený pokoj vzhůru nohama deset minut před odjezdem na výlet - to by mě ranila mrtvice.
Ale poslední dobou si říkám, ať si to dětství užije, čeká ji v životě tolik povinností a učení a ústupků, že ji tím nemusím zatěžovat už teď.
Doufám ale, že škola ji bude bavit. Je přesně jako já - když ji někdo v tom nadšení pro věc nepodporuje pořád dokola, brzo ji to omrzí, takže budu muset zapojit celou svou bytost a pomoct jí, ať ji škola baví, ne jako mě.
S Diankou jsme měli trošku starosti, v momentě, kdy začala trošku pást koníčky, jsem si všimla, že levou stranou jakoby „plave“ ve vzduchu, a i když naše doktorka nic neřešila, chtěla jsem žádanku na neurologii, kam nás objednali za měsíc. Byl to hodně těžký měsíc, jsem hloupá a pořád jsem na netu projížděla články a diskuze o hypotonii, nespala a malou pořád sledovala.
Hypotonie byla potvrzena, naštěstí lehká forma. Takže cvičíme Vojtovku, ale vývoj je přiměřený, v něčem je dopředu, v něčem pozadu a já se připravuji na další boj o své další dítě - velice nadneseně řečeno.
Jen jsem si nikdy nepomyslela, že budu mít s dětmi tolik lítání po doktorech a jim podobných institucích. S Kristinkou je to od malička oční. Má tupozrakost, strabismus, dalekozrakost. Takže už čtyři roky na cvičení, dvě operace, neustálé kontroly, má nedomykavost chlopně, takže kontroly na kardiu, kontroly na neurologii, kvůli febriliím, u Dianky teď ta rehabilitace a já se nezastavím.
Kristinka už ležela v nemocnici tak často, že se tam TĚŠÍ a ptá se mě, kdy tam zas půjdeme. NAŠTĚSTÍ nic z toho není nijak vážné, jsou to jen prkotinky, se kterýma se dá žít, a i když to sežere sposutu mého času, než ty doktory oblítáme. Často se to nakupí během jednoho týdne, teď ještě s Diankou k dětské - očkování, kontroly, já si dva měsíce řeším zuby, takže lítám k zubaři.
Jsem někdy fakt vyčerpaná a nemám už síly ani večer zvednout ruku, do toho jsem se chytře rozhodla látkovat, takže peru a žehlím denně plínky a učím se, protože v září chci pokračovat ve studiu angličtiny. Jsem hrozně šťastná za ty moje dvě berušky. A vím že budou obě zdravé.
A taky, i když to zní divně, miluju tu dobu strávenou s Kristinkou v čekárně u doktora. Protože máme ČAS a povídáme si o všem možném. Protože když ji odpoledne vyzvednu ze školky, jdeme na hřiště, tam si hraje s dětmi a večer dělám večeře, poklidím, ukládám je, tak si sice ještě v posteli „špitáme“, ale ne vždy Dianka usne dřív, než kdy už má spát Kristýnka, takže je to takové uspěchané. Kdežto u toho doktora nebo po cestě k němu/od něj ten čas prostě je.
Třeba teď jsme jely k mojí babičce, jezdívaly jsme tam před narozením Dianky každý týden, ale auto nemáme, takže busem a až čtyři měsíce po porodu jsem se sama odvážila i s kočárem. Cestou tam si Kristinka vzala MP3 a poslouchala písničky a já si pak povzdechla, že ještě před rokem si v autobuse zpívala se mnou a teď už je velká a jak to letí a ona cestou zpátky chtěla se mnou zpívat „Prší prší“ a „Když jsem já sloužil“ atd., tak jsme zpívaly, já měla radost, Kristýnka měla radost a lidi v autobuse, včetně řidiče, měli určitě taky radost.
Děti jsou odrazem svých rodičů. A jen tolik, kolik do nich vložíme, se na nich v dobrém odrazí. Někdy je ta únava nesnesitelná. Dívám se nostalgicky na svou knihovnu plnou skvělých knih, které jsem ještě nepřečetla, a vím, že ještě dlouho nepřečtu, ale pak mávnu rukou a řeknu si: „Ty knížky počkají. Dětství ne…“
Moje dětství uteklo a moje maminka neměla čas a sílu kvůli věčnému boji s otcem a jeho peklem, se nám věnovat. Já se svým dětem věnovat budu. A ty rozzářený oči plný lásky jsou mi největší odměnou.
Slyším, že nejmenší zlato se mi probudilo. Tak se mějte pěkně, krásný den dětí pro Vaše děti!!!
Přečtěte si také
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 29
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 40
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 98
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 5651
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 5236
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 1743
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 1063
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 510
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 3324
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 1603
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
