Naše kratičké štěstí

Původně jsem chtěla napsat deníček plný veselých smajlíků a srdíček. Ze dne na den se k nám ale štěstí obrátilo zády a při psaní těchto řádek se mi po tvářích koulí jedna slza za druhou. Ale třeba mi vypsání se ze smutku trochu pomůže.

Když jsem se před téměř čtyřmi a půl lety zaregistrovala na tyhle stránky (tehdy ještě pod jiným nickem) a zařadila se mezi početnou komunitu „snažilek“, řekla jsem si, že deníček o snažení psát nebudu. Byla jsem si jistá, že co nevidět budu psát rovnou o těhotenství. Ale člověk míní…

Plynul měsíc za měsícem a miminko nepřicházelo. Po neúspěšném roce jsme se tedy vydali do CAR. Následovaly inseminace, umělá oplodnění a to vše končilo slzami zklamání. :-( Chvílemi jsem si myslela, že už jsem zralá na psychologa, ale mám nejbáječnějšího manžela na světě a ten mě vždycky podržel. Ale i proto jak je skvělý, jsem měla výčitky, že jsem jako žena selhala, že nejsem schopná mu dát děťátko. ;-(

Po dítěti jsme ale oba moc toužili, a tak jsme se po třech letech marného pokoušení mít biologického potomka rozhodli pro adopci. Neskutečně se mi ulevilo. Po všech těch letech jsem absolutně vypustila z hlavy menstruaci, ovulaci, bazální teplotu… A tak přišel kolotoč nekonečných testů, hovorů s psychologem, přípravky, opět rozhovory… Téměř po roce od podání žádosti jsme se konečně blížili do zdárného konce. Jenže…

Posledních několik dní jsem se cítila divně. Jeden den jsem měla vysokou horečku, druhý den vše absolutně v pořádku. Pak zase hrozná zimnice a to všechno proložené nezvyklou únavou. Navíc mě začal pobolívat zub a vzpomněla jsem si, že se mě zubařka vždycky ptá, než mi dělá rentgen, jestli nejsem těhotná. A tak jsem si řekla, že si pro jistotu udělám test. Ale nedělala jsem si žádné iluze…

Manžel odešel do práce a já jsem šoupla test do skleničky. A jako vždy jsem čekala, až na mě vykoukne kontrolní čárka. Pak mi ale málem vypadly oči z důlků. Jako první se totiž objevila výrazná testovací čárka. Ta druhá! Ta, kterou jsem nikdy neviděla!

Vzala jsem test do ruky a nevěřila jsem, že je to pravda. Po více než čtyřech letech, kdy jsem se slzami vyhazovala negativní testy do koše, jsem v ruce držela absolutně pozitivní test. Žádný duch, ale čárka výraznější než kontrolní. Chodila jsem po naší pidi koupelně sem a tam a připadala si jako ve snu. Honem jsem zkusila další test. Viděla jsem v zrcadle, že se culím jako blbec. :-D

Večer jsem test ukázala manželovi, byl to jeden z našich nejšťastnějších okamžiků. Objednala jsem se ke gynekologovi a nemohla se dočkat. Modlila jsem se, aby bylo vše v pořádku. A bylo. Odnesla jsem si fotku, na které toho sice nebylo moc vidět, ale byla krásná. Hrdě jsem si ji nesla od lékaře až do auta v ruce. :-)

A tak nám s manželem začaly dny absolutního štěstí. I přes celodenní nevolnosti jsem se cítila neskonale šťastná. Manžel mě opečovával, hladil zatím mírně se vzdouvající podbřišek a domlouval prckovi, ať mě moc nezlobí. :-)

Kolem osmého týdne nevolnosti ustaly a já si začala těhotenství ještě více užívat. Každý den jsem v zrcadle okukovala, jestli už mi roste bříško a dokonce jsme se s manželem shodli i na jménech pro náš zázrak.

Druhá kontrola byla 8+5 tt a to už bylo maličké mnohem fotogeničtější a pan doktor už mi vystavil i těhotenskou průkazku. Skoro jsem se vzdala nadějí, že někdy budu její šťastnou majitelkou. Taky jsem se rovnou objednala na prvotrimestrální screening. Moc jsem se na něj těšila a nepřipouštěla si žádné špatné myšlenky. Jednak jsem nechtěla miminko stresovat a taky si myslím, že pozitivní přístup je důležitý.

Dny plynuly, screening se blížil a my byli neskutečně šťastní. Měla jsem pocit, že se s manželem snad milujeme ještě více než dřív. Hotový ráj na zemi. Ráno, když jsem byla 12. tt jsme vyrazili na screening. Manžel se těšil, že konečně taky uvidí ten náš zázrak „naživo“. Když jsme přišli na řadu, tak jsem se hned hrnula k lehátku a napjatě sledovala obrazovku skoro dřív, než si doktor sednul. :-D

Přiložil sondu na břicho a říká: „Tak kde ho máte?“

Zlomek vteřiny mi to přišlo vtipné a na další vteřinu jsem se vyděsila.

„Á tady je.“

Oddechla jsem si. Doktor se snažil najít nejlepší úhel a pak se mě zeptal, kdy jsem byla naposledy u gynekologa. Začala jsem se bát, že je něco špatně. Odpověděla jsem, že před třemi týdny.

„Bohužel, tady není žádná srdeční akce a velikost odpovídá tak devátému týdnu.“

V tu chvíli se naše štěstí změnilo v to nejhorší, co nás kdy potkalo. Manžel mě držel za ruku a já brečela. Nechápala jsem, jak se nám to mohlo stát, jak jsme mohli přijít o naše tolik vytoužené a už tolik milované děťátko. ;-(

Doktor hned začal vypisovat dokumenty k revizi a já ho vůbec nevnímala. Manžel mě objímal a snažil se za mě vše vyřídit. Odcházeli jsme domů, kolem všech těch těhotných a já si říkala, jak vůbec můžu žít dál? Co budu dělat další den? Týden? Proč je život tak nespravedlivý? Vždyť by z nás byli skvělí rodiče.

Revizi mám za sebou a cítím se absolutně prázdná. Nejen fyzicky, protože vím, že už si nepohladím bříško, protože miminko už tam není. Ale hlavně psychicky. Je mi neuvěřitelně smutno. ;-(

I proto jsem si řekla, že napíšu tento deníček a snad se mi trošku uleví. Děkuji všem, kterým stálo za to, si můj ho přečíst, i když jsem ho musela zařadit do tak smutné sekce.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Poštolka J
678
17.5.16 01:05

Zažila jsem revizi teď v létě, vím moc dobře, jak se cítíš, ale i když jsem byla taky moc zoufalá podařilo se mi tehdy i na něčem tak hrozném najít něco pozitivního a to právě lásku a podporu manžela, který mi nikdy v životě nepomohl tolik, jako v těchto chvílích a taky to pro něj bylo určitě těžké. Věř, že všechno špatné má v životě nějaký smysl a hlavně pokud se Ti podařilo otěhotnět jednou, určitě se to podaří zase. Přeji hodně sil a ať se to povede znovu brzy.

  • načítám...
  • Zmínit
Salmieli0911
392
17.5.16 04:30

Taky si říkám že v tomhle bůh nedal spravedlnosti :nevim: ale ptáme se proč? :think: je mi to líto, je mi strašně líto, takových případů a je to na palici až k zbláznění! Vždycky si v duchu říkám, že kdybych vyhrála ve sportce, tak s pardonem kašlu na klokánky, tam se vude dávat vždycky! Dala bych na lidi, kteří se trápí a mají problém mít děti, a musi počítat peníze na ivf, a nejet třeba na dovolenou :,( je to smutné, a kazí to lidem život, mě a manžela bývalého to rozdělilo, asi jsme byli zrovna ti, které to nezcelilo! Teď mám půl roku nového přitele a jsem v 9 tt. Je to krásný pocit, přeji ho vše nám co jsme si prošli ranami, který nám někdo bezvýznamně nadělil :kytka: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
sinapis.alba
2084
17.5.16 06:41

To je tak děsně nespravedlivý :( :( škoda, že nejde rozdávat plodnost, hned bych poslala kus svojí všem, komu se takovéhle věci dějí.. hrozně moc fandím, ať se to povede znova a líp :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
elineckam
530
17.5.16 07:01

Je mi to moc lito, vim jak se citis, ale pro povzbuzeni ja mam za seboupo 5letem snazeni dve revize, vzdy nebyla akce srdicka, bolelo t moc a uz jsem neverila a do tretice jsem otehotnela a narodila se krasna dcerka, ted ma dva roky a uz ma sestricku, ktera ma uz 7mesicu a to jsme planovali sourozence o neco ozdeji, verim, ze se dockate krasneho, zdaveho miminka, moc vam to preji.

  • načítám...
  • Zmínit
Moruma
773
17.5.16 07:03

Vím moc dobře, jak ti je… Ale bude dobře neboj… Prošla jsem si tím taky po třech letech, x vyšetření, nezdařilých IUI, podle doktorů byla poslední šance IVF, dali jsme si tedy pauzu, chtěla jsem si odpočinout, než začne další kolotoč…
IVF nás minulo o chlup, konečne jsem měla pozitivní test, ale v 9tt přestalo tlouct srdíčko, 18.3.2014 proběhla revize, já byla na dně a další těhotenství jsem nechtěla, bála jsem se, že se to bude opakovat…
No ale v červenci už jsem držela další pozitivní test a naše maličká se narodila 8.3.2015 úplně zdravá…
Držím palce, ať i vás potká takové štěstí… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
mumisek79
12067
17.5.16 07:09

Ahoj, moc smutne a nespravedlive :hug: Já jsem už v me stesti take moc nevěřila a ted si muchlam svou téměř 3letou princeznu. Byl to také dlouhý boj, a pak když jsem po 5 kompletnim IVF našla ty vytouzene 2carky jsem take nechápala a jak jsem se vždy na tehotneni tesila začala jsem se bát, hrozne moc, nakonec to dopadlo prenasenim do 40+5
Ale chci ti napsat ze se velice rada podelim o zkusennosti, radu atd Estli chceš pisni SZ. Zkoušela jsem kdeco…
Jaká je příčina vašeho problemu? A co ta adopce? Darovana vajíčka ci sperm nechcete?
Ještě jednou - todle se nemá dit :hug: Snaz se byt silná a neprestavejte verit :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Zabatko
5696
17.5.16 07:28

Je to nespravedlivé, ale myslím, že zkrátka v životě žádná spravedlnost neexistuje. Držím palce, ať se to povede zase. :palec: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Cuddy
31009
17.5.16 07:28

Je mne to moc lito, toto se dit nema. Ne tem, kteri na tehotenstvi cekaji roky :( Moc drzim palce, at jeste dostanete sanci byt rodici.

  • načítám...
  • Zmínit
prcekniky
3442
17.5.16 07:39

Je mi to moc líto :-( Vím, že Ti to nepomůže. Nemůžu ani napsat, že vím, jak Ti je, protože jsem tohle naštěstí nezažila a doufám, že ani nazažiju. Tobě ale přeju moc moc štěstí, třeba budete mít brzo adoptované děťátko a kdo ví? Třeba se ještě podaří i to OPRAVDU vaše. Posílám moc a moc sil!

  • načítám...
  • Zmínit
Avlin
2921
17.5.16 08:48

Moc me to mrzí čím jsi si musela projít, přeji bit v životě uz jen samé šťastné chvíle a jednou budeš určitě skvělá maminka. Taky jsem si nedávno prošla revizi a vim co prožíváš ja ted ziju v naději ze kdyz to vyšlo jednou snad to vyjde i podruhé :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
emamka89
60
17.5.16 10:14

Posilam ti mnoho sil! Je mi moc líto, co te potkalo, tak bych ti prala, aby to bývalo po těch letech melo lepsi konec. Urcite si budes porad opakovat PROC! Mne by asi trochu pomohlo navštívit psychologa a sypat to ze sebe. Drž se a držím moc palce, at se vytouzeneho detatka dockate!

  • načítám...
  • Zmínit
krepelkad
82
17.5.16 10:23

Nic víc, nic mín napsat ani nemůžu, jen to že pláču :( držte se a věřte v naději

  • načítám...
  • Zmínit
DAMIELKA
90
17.5.16 10:54

Moc smutný deníček. Také nechápu ten paradox, těm kteří by toužili po dítěti se nedaří a ty, které mohou, podstupují potraty, dávají děti k adopci a dělají ještě horší věci, drogy, alkohol.. Je to ne spravedlivé. Přeji Vám, abyste co nejdříve otěhotněla, porodila zdravé miminko a aby se z Vás stala maminka. Moc moc Vám přeji hodně sil, ať se Vám splní všechna Vaše přání a narodí se Vám vysněné miminko…

  • načítám...
  • Zmínit
Petulda269
207
17.5.16 11:19

Moc děkuju za všechna slova podpory a naděje. Snažím se to překonat a nemyslet na to jak to jen jde, ale stejně pak stačí i pohled na hrnek do kterého jsem si místo kafe vařila meltu a slzy nejdou zadržet…

  • načítám...
  • Zmínit
En.Joy
487
17.5.16 11:21

To je opravdu moc smutný deníček, ale na druhou stranu je povzbuzující že to u vas přece jen ‚jde‘ i prirozene a ja ti moc přeji, ať se zadari brzy znova a tentokrát se šťastnym koncem!

  • načítám...
  • Zmínit
terich
3977
17.5.16 11:46

Hrozně moc držím palce, ať se brzy zadaří!! Nepochybuji o tom, že to špatné jste si už vybrali.. Díkybohu za manželovu podporu, že na to nejste sama. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
17.5.16 12:06

Je mi moc moc lito.. Jestli existuje bůh, tak ma hodne zvláštní smysl pro humor.. Ze srdce ti preji, at v sobě najdeš sílu do dalšího boje :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
ginger7
17.5.16 12:15

Ahoj, moc moc drzim palce, abys drzela jednou v naruci svoje dite!! :hug: Ale pokud by se to nahodou nepodarilo- jednou mi ma kamaradka, co ma dve adoptovane deti, rekla, ze ji jednou moudra osoba kdysi pomohla tvrzenim, ze hodni a dobri lide, kterym se nedari mit vlastni dite, jsou urceni pro deti, kterym je laska odepirana, cili detem k adopci… takze pokud by neslo o biologickeho potomka, urcite byste byli schopni dat krasny domov opustenemu diteti, jak uz jste taky jednou chteli. A jestli se to jednou stane, tak to moc danemu ditku preji, protoze jste zrejme super lidi :kytka:

  • Upravit
Frnda
2021
17.5.16 12:20
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
Martina84
3871
17.5.16 12:50

Moc me to mrzi, co vas potkalo. Brec, delej vse, co ti jen trochu pomuze ustat ten smutek v srdci. Verim, ze cas pomuze, vyrovnat se s vasi ztratou a miminko se k vam vrati

  • načítám...
  • Zmínit
KatySt
226
17.5.16 13:28

Je mi moc líto co se ti přihodilo a je opravdu nespravedlivé, že lidé, kteří si dítě tolik přejí ho nemůžou mít a někteří… (vím o čem mluvím, naši jsou dočasní pěstouni a ty příběhy dětí jsou k neuvěření)
Vybreč se, odpočiň si a zaměř se na tu adopci…vím, že pro mé rodiče byl jeden z nejkrásnějších zážitků, když předávali miminko adoptivním rodičům…určitě tam venku na tebe nějaký drobeček čeká a ty budeš moc dát domov děťátku, které už tak maličké rodiče nechtěli…navíc pak se uklidníš a třeba bude mít jednou sourozence…
Posílám hodně sil :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
romik0013
1990
17.5.16 13:41

Ach jo, brecim jak zelva :,( taky se snazime, manzel ma ale bohuzel spatny spermio, ale i tak se nevzdavam, jenom si neumim prestavit, ze by mi to bylo doprano jenom na chvili, je mi to moc lito ale tedkom je to pohnojene, chodte do toho znova, neni vetsi naplasti nez znovu otehotnet :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Karolina snažilka
2714
17.5.16 15:36

Je mi to moc lito :( zazila jsem to 2× a zadna slast to nebyla.. Ale ted uz jsem ve 4.mesici a doufam, ze ted uz to bude dobre. Nevzdavej to, miminko si cestu najde.. :* posilam hodne sil

Příspěvek upraven 17.05.16 v 15:37

  • načítám...
  • Zmínit
Janča209
9349
17.5.16 18:39

Je mi to moc líto, ale věřím, že si k Vám miminko zase cestu najde. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Leppäkerttu
6113
17.5.16 19:35

Drz se! Taky jsem prisla o prvni mimco, v 11tt. Od te doby se uz rok snazime a bez vysledku (za 3 dny mam „vyroci“ potratu). Nepomuze absolutne nic, ta prazdnota a smutek me prepadne obcas i ted, po roce. Uz to ale neni kazdy den, kazdou minutu. Cas to trosku obrousi, ale bolest nekde tam vzadu na dusi zustane navzsy. Nezbyva nez verit, ze se jednou podari. Nespravedlive je to neskutecne.

Příspěvek upraven 17.05.16 v 19:35

  • načítám...
  • Zmínit
macík
1489
17.5.16 20:33

Vzhledem k té neplodnosti bych ti radila vyběhat si lázně - Františkovy nebo Klimkovice. Pomůže ti to jak fyzicky, tak i hlavně psychicky. Oboje mají zázračnou vodu plus mnoho dalších procedur, navíc po revizi bys tím měla předejít srůstům.
Byla jsem na tom podobně, dva roky léčba neplodnosti, po inseminace těhu, ale konec velmi brzy, a pak dlouhé roky nic. Vydrželi jsme, nevzdali to a dočkali se. Viz můj podpisek.
Přeji, ať na svůj uzlíček štěstí nečekáš tak dlouho jako já… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
hanulech
538
17.5.16 20:41

Je mi moc lito, čim ted procházíte, posílám hodně sil! Take mam za sebou zt ve 12.tt, pote mimodelozni..nyni mi spi synek v postylce a cekame dalsi.. je to nespravedlive, bohuzel cerny petr padl na vas..Pozitivní je, že víte, že jste plodni, urcite se miminka dočkáte! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
lachtanice86
19987
17.5.16 21:39

Znám to moc dobře. Mám 4 týdny po revizi po zt v 9tt. Teď si připadám k ničemu a zoufalá. Při představě čekání na snažení je mi smutno. Než se mi to stalo ani jsem nevěděla co je zt. Je to nefér.

  • načítám...
  • Zmínit
Karleon
6499
17.5.16 21:46

Měla jsem to stejně. Ve 12. týdnu mi sestra vypsala průkazku (věděla jsem v tu chvíli, že zbytečně) a o pár minut později doktorka naměřila plod odpovídající 9. týdnu. Srdeční akce v tu chvíli ještě byla, ale za pár hodin mi začly slabé kontrakce a druhý den odpoledně se přidalo krvácení. Následovala revize a spousta proplakaných chvil. V době předpokládaného termínu porodu jsem pořád ještě nebyla znovu těhotná. A pak to přišlo a narodila se nám dcera. A za dva a čtvrt roku druhá. Dneska už je to pro mě daleká minulost, už to nebolí. Bude zase líp, uvidíš.

  • načítám...
  • Zmínit
Marsip
51
17.5.16 23:13

Ach joo… revizí ve 12.týdnu skončilo i moje první těhotenství. Kamarádka byla tehdy těhotná jen o 2 týdny méně. Já přesně v den, co ona porodila, šla taky do porodnice, bohužel opět na revizi. Ani podruhé nám štěstí bohužel nepřálo. Obrečela jsem to fakt hodně a kamarádku a její mimčo nějakou dobu nemohla vidět.
Ale do třetice už to dobře dopadlo a teď máme krásná dvojčátka. Tak moc přeji, ať je tenhle největší smutek brzy za tebou a příště už to má jen a jen dobrý konec. Mně tehdy pomáhaly právě takové příběhy, tak třeba to dodá aspoň maličkou naději i tobě…

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
18975
17.5.16 23:53

Naprosto chápu zakladatelku, že je z toho špatná - před měsícem jsem potratila, i když „teprve“ v 6.-7. týdnu - srdíčko tam jeden týden bylo a další už nebylo, a už ten den, kdy mimi vypadalo že se začíná mít k světu, jsem začala krvácet jako při tak dvakrát silnější menstruaci než normálně mívám…no jela jsem hned, na gyndě na utz to v tu chvíli na blížící se konec vůbec nevypadalo, naopak mi dr. tvrdil že „nám to pěkně roste a má se k světu“, srdeční akce jako vyšitá, tím spíš se to dá těžko pochopit, proč k tomu došlo - být tam hematom, je to jasné, ale nebylo to ani zamlklé těhu (díkybohu teda), vše co se tam začínalo vyvíjet, odešlo s tím silným krvácením, se kterým prý ale nešlo nic dělat - zřejmě to byla už známka že je něco špatně a ani Duphaston na podporu to nezachránil…co k tomu říct, show must go on…taky věřím že se zadaří znovu - nejen nám, moc to přeju všem co na ten svůj zázrak čekají a zaslouží si ho! Já už jeden skoro tříletý doma naštěstí mám a o to víc jsem za něj vděčná…

  • načítám...
  • Zmínit
katusv
62
18.5.16 08:42

Je to smutné, ale věřím že miminko si k vám cestu jednou určitě najde! Přeji mnoho sil :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
madanga
4144
18.5.16 14:36

@Frnda vidím, že jsi našla // moc gratuluji a přeji vše jen dobré po tom co jsi prožila.. :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Frnda
2021
18.5.16 14:47

@madanga Mockrát děkuji! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
TCHS
7144
18.5.16 22:39

To je mi lito :( drzte se bude zase lepe, urcite :hug: taky mam za sebou zamlkle tehotenstvi
A ted mam jedno 3,5lete ditko a jedno 2 lete ditko :D Cekala jsem rok na prvni tehu pak jsem o to prisla a za rok po revizi se zadarilo. Musim rict, ze od te revizi u me nic nebylo jak melo byt, muj cyklus byl pekne zmeneny, asi protoze jsem kazdy mesic byla presvedcena, Ze se zadarilo, ale Testy byli bile i kdyz jsem byla napr. 10dni po terminu ms :?
Az kdyz jsem zmenila gynekolozku, ktera mi dala utrogestan a rekla jestli to hned nezabere, ze mi udela Hormonove testy, aby zjistila co mi chybi a jak ja uz na to nemyslela a tesila jsem se, ze budou ty Testy a vim na cem jsem, tak sup a byla jsem hned ten cyklus tehu :D drzim palce, at se brzy zadari, kdyby jsi se Chtela na nejske Detaily zeptat, klidne se ptej ;) rada pomuzu :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
aliko
511
19.5.16 20:25

@Petulda269 je mi to moc líto. Držte se, oba.

  • načítám...
  • Zmínit
Ivuska88
2406
23.5.16 14:01

:,( Smutné. Mám za sebou take revizi.Po 3,5letech a 8pokusech Ivf se zadařilo. Byli jsme nejšťastnější. Za 14dní nás čekal první ultrazvuk. Bohuzel embryjko nemělo srdeční reakci. Ted cekam na vysledek 10.pokusu.Test mám dělat v patek. Nevzdávaj se. Určitě se zadari. Také se nevzdávám a doufám v dobrý konec. Hodně štěstí :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Twitter
10.6.16 00:04

Máš podobný příběh jako já před 3 lety. Byla jsem v 8+0tt a na kontrole bylo všechno v pořádku. Pak byl 12tt kdy měl být screening, ale maličko jsem špinila. Na pohotovosti mi zjistili ZT v prý už v 9tt. V den plánovaného screeningu mi dělali revizi dělohy. Přeju vám, aby jste brzy našli další dvě čárky na TT a miminko ať je zdravé a maminka šťastná :srdce: drž se, určitě se vám opět brzy poštěstí.

  • Upravit
květen16
9
28.6.16 10:07

Přeji hodně sil… na konci května jsem také absolvovala revizi - zamlklé těhotenství v 10tt :( Přesně si vybavuju tu chvíli, kdy mi řekli, že srdíčko nebije… Prázdno je velké, ale krom manžela a pár blízkých, kteří jsou schopni se mnou o tomto mluvit, mi pomohly také knihy Čekala jsem miminko, ale… a Neházej mimčo do žita. Myslím, že v obou je velký kus podpory a také nasměrování k tomu, jak to lépe zvládnout… Držte se! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
brummla22
720
13.8.16 23:24

Drž se, ale neboj určité k vám vytoužené miminko přijde. Zažila jsem si to 2× jednou mimoděložní a pak zamlkle těhotenství. A teď mám krásného 7 měsíčního synáčka.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Příchod nejkrásnějších Vánoc