Příchod nejkrásnějších Vánoc
- Ostatní
- Petulda269
- 26.12.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Napsala jsem zatím jenom jeden deníček. Potřebovala jsem se vypovídat ze svého smutku v naději, že se mi uleví a povzbuzující komentáře mi opravdu trošku pomohly. Nyní bych se ráda podělila o svou radost a třeba teď naopak někoho povzbudím já, protože naděje opravdu umírá poslední.
V květnu loňského roku jsem po několika letech marných snah a umělých oplodnění zcela spontánně a hlavně nečekaně otěhotněla. Na světě nebylo šťastnějších lidí než jsme byli my s manželem. Naše štěstí bohužel trvalo jen pár týdnů a skončilo na prvotrimestrálním screeningu zjištěním, že miminku už nebije srdíčko.
Následovaly snad nejhorší dny, jaké jsem kdy zažila. Zároveň jsem si však uvědomila, jak krásné je být těhotná. Tou dobou už jsme měli podanou žádost o adopci, ale já jsem si moc přála zažít zase ten pocit, kdy nosíte své miminko pod srdcem. Samozřejmě bych byla neskonale vděčná, kdybychom se dočkali miminka jakoukoliv cestou, ale chtěla jsem zjistit, jestli by to ještě nešlo „nějak udělat“.
Začala jsem se na internetu pídit po informacích, co je „nového“ v oblasti asistované reprodukce. A narazila jsem i na pojem embryoadopce. Hned jsem věděla, že bych tuhle možnost chtěla vyzkoušet a musím říct, že vysvitnutí nové naděje mi pomohlo překonat dobu po ztrátě našeho broučka. Manžel souhlasil a tak jsme pět měsíců po potratu vyrazili pro darované embryo. Transfer proběhl bez problémů a čekání na test z krve jsem si krátila „lovením duchů“. Tentokrát tam opravdu byly, ba co víc, sílily.
Měla jsem samozřejmě obrovskou radost, ale už ne takovou, jako při prvním těhotenství. Tentokrát byla radost spojená se strachem. Myslím, že každý kdo zažil potrat to chápe. Nejdříve už jsem chtěla mít za sebou potvrzení srdíčka, pak první velký UTZ, druhý… Těhotenství bylo sice krásné, ale já jsem se nemohla dočkat, až budu mít prďolku u sebe.
Přišel červen a my se konečně dočkali. Dostali jsme ten nejúžasnější dar, jaký může být. Teď tady pase koníky, kouká na svítící stromeček a já odbíhám s pomoučněnou rukou od cukroví a podávám hračky, které se zatoulaly moc daleko. Pár plechů už díky tomu sice zůstalo v troubě o něco déle, než se na cukroví sluší, ale pal to čert.
I kdybychom si na Štědrý den měli dát místo lineckého bebečka, je to jedno. Stejně to budou nejkrásnější Vánoce. Konečně budeme tři!
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 864
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 565
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 8902
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 4938
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 6790
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 2474
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 1346
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 2970
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 1067
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 3426
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...