Příchod nejkrásnějších Vánoc
- Ostatní
- Petulda269
- 26.12.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Napsala jsem zatím jenom jeden deníček. Potřebovala jsem se vypovídat ze svého smutku v naději, že se mi uleví a povzbuzující komentáře mi opravdu trošku pomohly. Nyní bych se ráda podělila o svou radost a třeba teď naopak někoho povzbudím já, protože naděje opravdu umírá poslední.
V květnu loňského roku jsem po několika letech marných snah a umělých oplodnění zcela spontánně a hlavně nečekaně otěhotněla. Na světě nebylo šťastnějších lidí než jsme byli my s manželem. Naše štěstí bohužel trvalo jen pár týdnů a skončilo na prvotrimestrálním screeningu zjištěním, že miminku už nebije srdíčko.
Následovaly snad nejhorší dny, jaké jsem kdy zažila. Zároveň jsem si však uvědomila, jak krásné je být těhotná. Tou dobou už jsme měli podanou žádost o adopci, ale já jsem si moc přála zažít zase ten pocit, kdy nosíte své miminko pod srdcem. Samozřejmě bych byla neskonale vděčná, kdybychom se dočkali miminka jakoukoliv cestou, ale chtěla jsem zjistit, jestli by to ještě nešlo „nějak udělat“.
Začala jsem se na internetu pídit po informacích, co je „nového“ v oblasti asistované reprodukce. A narazila jsem i na pojem embryoadopce. Hned jsem věděla, že bych tuhle možnost chtěla vyzkoušet a musím říct, že vysvitnutí nové naděje mi pomohlo překonat dobu po ztrátě našeho broučka. Manžel souhlasil a tak jsme pět měsíců po potratu vyrazili pro darované embryo. Transfer proběhl bez problémů a čekání na test z krve jsem si krátila „lovením duchů“. Tentokrát tam opravdu byly, ba co víc, sílily.
Měla jsem samozřejmě obrovskou radost, ale už ne takovou, jako při prvním těhotenství. Tentokrát byla radost spojená se strachem. Myslím, že každý kdo zažil potrat to chápe. Nejdříve už jsem chtěla mít za sebou potvrzení srdíčka, pak první velký UTZ, druhý… Těhotenství bylo sice krásné, ale já jsem se nemohla dočkat, až budu mít prďolku u sebe.
Přišel červen a my se konečně dočkali. Dostali jsme ten nejúžasnější dar, jaký může být. Teď tady pase koníky, kouká na svítící stromeček a já odbíhám s pomoučněnou rukou od cukroví a podávám hračky, které se zatoulaly moc daleko. Pár plechů už díky tomu sice zůstalo v troubě o něco déle, než se na cukroví sluší, ale pal to čert.
I kdybychom si na Štědrý den měli dát místo lineckého bebečka, je to jedno. Stejně to budou nejkrásnější Vánoce. Konečně budeme tři!
Přečtěte si také
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 10
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 49
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 4074
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2469
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1603
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 886
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 1004
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2848
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3852
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3319
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...