Naše první společné Vánoce s děťátkem

Vloni jsme měli první Vánoce s naším malým zázrakem a já se už od konce listopadu nemohla dočkat. Vánoce jsem měla ráda už od dětství, ten pohled na blikající vánoční stromečky, poletující sníh, vánoční koledy, vůně cukroví a samozřejmě jako dítě i dárečky - to jsem si užívala, co to šlo a ráda bych to všechno dopřála i svým dětem, protože rodina je to nejvíc.

Před dvěma lety jsem už měla celkem kulaté těhotenské bříško, kde mládě kopalo ostošest a rok se s rokem sešel a už jsem byli doma tři. Tehdy měl synek 9 měsíců. Chodit zatím neuměl (naštěstí), tím pádem starosti se shozením stromečku nebyly a já si všimla, že ho plně fascinují světýlka. Vždycky, když se večer stromeček rozsvítil, tak se připlazil přímo pod něj a dlouho se fascinovaně díval na světýlka a celý svět pro něj přestal v tu ránu existovat. Rovněž podobně fascinovaně koukal i na světýlka na oknech, jinak to se líbí i mně a dávám si záležet, aby v každé místnosti nějaké to světýlko bylo, pro mě je zážitek koukat se i na svíčku, která hoří, proto Betlémské světlo nesmí u nás nikdy chybět. Kdyby chybělo Betlémské světlo, to jako by chyběl stromeček nebo cukroví.

Taky štědrovečerní večeře byla jiná. Hezčí. Byl to zvláštní pocit, ale moc hezký pocit, že u štědrovečerní večeře přibylo jedno místo navíc pro náš malý poklad, seděl za stolem ve svojí dětské židličce, kterou dostal jako předčasný vánoční dárek, aby ji mohl použít a dostal svou porci z ryby a brambor a tvářil se velice důležitě. Vždyť to byly jeho první Vánoce, do toho hrály koledy jako každý rok a já si opět užívala tu chvíli, která je hezká možná právě proto, že nastává jen jednou za rok.

Pak se táta vytratil někam do vedlejší místnosti, tvářil se velice tajemně a my jsem čekali, co se stane. Malý se překvapeně díval, ale taky ani nedýchal, protože asi tušil, že se něco chystá. A taky, že jo!! Zazvonil Ježíškův zvoneček, my jsem vešli do obývacího pokoje a tam stál nasvícený stromeček, na něm plno prskavek a pod ním dárečky! Různé tvary a různé velikosti a na každém jmenovka někoho z rodiny. A pak nastalo pod stromečkem veselí, když si tam synek našel houpacího koníka (tehdy jsem si nostalgicky vzpomněla, že i já jsem jako malá objevila pod stromečkem houpacího černého koníka, asi ve 3 letech a úplně jsem ho milovala a byl to můj kamarád, musel stát při mojí posteli, aby jsem si ho mohla každý večer pohladit).

Malý to rozjel hned pod stromečkem a dost se mu to líbilo, celkově je to od narození houpací typ, takže to byla dobrá volba. Taky dotyková knížka se zvířátky a dětská stavebnice ho velmi zaujala. Spát v ten den šel dost pozdě, ale byl to den pro tak malého človíčka bohatý na zážitky a já věřím, že si své první Vánoce na tomto světě užil. Další den jsem šli navštívit rodinu dost velký kousek od nás, i tam dostal dárečky a mohl si užít čas se všemi, kteří ho mají moc rádi. Tenhle rok už je zas větší a rozumnější a myslím, že vše bude víc a víc vnímat.

Trochu řešíme dilema, jak zabezpečit vánoční stromeček, aby neletěl hned první den k zemi (ideálně, aby neletěl k zemi vůbec), no něco už vymyslíme. Jsem ale ve finále ráda, že tyhle starosti máme, protože jaképak Vánoce bez dětí.

Všem členům redakce eMimina přeji jen ty nejhezčí svátky plné lásky, pevného zdraví, které je teď moc důležité, radosti a dětského smíchu, kterého taky není nikdy dost a to samé i uživatelkám a čtenářkám, aby to byly opravdu svátky té krásné sváteční pohody s nejbližšími, aby jsme si to všichni plně užili. Aby jsme dokázali dát přednost tomu, co je opravdu důležité. Stali se na čas malými dětmi, které tak obdivujeme, protože ano, oni jsou naši nejlepší učitelé a dítě si nikdy nebude pamatovat, jestli byla okna dobře umytá, jestli byl i za skříní utřený prach, jestli bylo deset nebo dvanáct druhů cukroví, ale nikdy nezapomenou na to, když si je maminka k sobě přitulila, zašla s nimi na procházku vyzdobeným městem, vyprávěla jim o narození Ježíška, šla se podívat na betlém a poslouchala s nimi koledy a koukla se s nimi i na oblíbenou vánoční pohádku… Já si myslím, že čas strávený v rodinném kruhu s nejmilejšími je ta nejhezčí pohádka, jakou si jen umíme představit.