Nechci být alkoholička
- Psychické problémy
- Anonymní
- 23.04.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak to se mnou začalo jít z kopce...
Rozhodla jsem se, že přestanu pít. Dnešku budu říkat Den Nula. Den, kdy jsem si načetla spoustu informací o tom, jak na to. Den, kdy jsem zlikvidovala všechny lahve. Ani nevím, kolikátého je, protože takové to: od pondělka, od prvního, od ledna přestanu, nefunguje.
Je mi 31 a k alkoholu jsem měla blízko snad už od dětství. Nikdo doma nepil ani nekouřil, nikdo mi nešel příkladem. Měla jsem koníčky, sporty, krásné dětství. A přesto jsem začala pít i kouřit. Na střední škole se to rozjelo ve velkém, každý den do hospody aspoň na dvě deci mezi vyučováním. A o víkendech diskotéky. Klasika, to jsem ještě doma nepila. Pak jsem měla dlouholetého přítele, s tím jsme si večer u filmů dávali skleničku. Pořád nic neobvyklého. Jen ta zatracená pravidelnost. Když se šlo s holkama na kafe, holky si daly kafe a já alkohol. Kafe si můžu udělat doma, ne? Víkendy jsem měla pracovní a po práci se chodilo pít. Takže to už bylo opravdu téměř na denním pořádku. Když mi bylo lehce přes dvacet, jela jsem pracovně do zahraničí a přerušila VŠ. A konečně ta volnost, nikdo mi do toho pití nemohl kecat… To už jsem s přehledem dala lahev denně. Po návratu domů do Čech přišel rozchod s přítelem a spousta zapíjení žalu a různých akciček.
Po nějaké době další partner, s ním jsem doteď. Začali jsme spolu bydlet a hledat větší byt, který bych koupila. Po večerech jsme seděli u počítače a hledali a plánovali a smáli se… to jsem ještě pila pro radost. Ráno jsem dopila rozpitou lahev a šla do práce. Nebyla to však nikdy víc než decka. Ale ta zatracená pravidelnost…
V práci jsem povýšila, dostala zodpovědnost za podnik a za lidi, a protože jsem byla dost mladá (24), tak jsem začala zapíjet stres. A to se stupňovalo až do té podoby, že jsem pila ráno před prací i v práci. A pak samozřejmě večer, abych vůbec spala. Zkrátka jsem nezvládala nervy, tak jsem otupovala. V 29 letech jsem otěhotněla a koupili jsme dům. Ráda bych řekla, že jsem přestala pít. Bohužel. Jen jsem to omezila, ale pila jsem celé těhotenství. Jen kouřit jsem přestala. Je fakt, že pohled na víno ve mně vzbuzuje stejné pocity, jako u někoho čokoláda. Prostě na něj mám chuť. Tak jsem si dávala a modlila se, aby bylo dítě v pořádku. Porodila jsem krásného chlapečka, stihli jsme něco zrekonstruovat, ale přišly rodinné problémy, další stresy. Ráda bych řekla, že jsem přestala pít při kojení. Nepřestala. Vydržela jsem to jen něco přes měsíc. Pak jsem začala pít po večerním kojení, aby to do příštího vyprchalo. Smutný, co? Když si máma s miminem u prsu plánuje pití. K pláči. Nebo, jak zde někdo řekl – na facku. Souhlasím. Aspoň kouřit jsem už nezačala.
Nyní jsem ve stavu, že ráno místo kávy piju víno. Celý den udržuju hladinku. Když vím, že na druhý den nebudu mít víno, přemýšlím, kde ho koupím. Na procházce s malým? Pojedu do města? Celý můj den se prostě začal točit kolem chlastu. Avšak nutno dodat, že o dítě, dům i partnera je postaráno, všichni mají co jíst a jsou čistí. Zkrátka: ještě mi to úplně přes hlavu nepřerostlo. Ale nemyslete si, že to nevidím, ty plíživé změny k horšímu. Jak daleko jsem od toho začít pít vodku? Tohle musí přestat. Kdybych aspoň vydržela pít jen večer u knihy nebo u TV. Jako „normální“ člověk… To je můj příběh. Budu se postupně vypisovat, třeba na něco zajímavého přijdu. To, že jsem blbá kráva, už vím.
Zítra začne Den 1.
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 1059
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 502
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 475
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 209
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1847
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 3616
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1331
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1355
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 816
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3549
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...