Nechci být alkoholička
- Psychické problémy
- Anonymní
- 23.04.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak to se mnou začalo jít z kopce...
Rozhodla jsem se, že přestanu pít. Dnešku budu říkat Den Nula. Den, kdy jsem si načetla spoustu informací o tom, jak na to. Den, kdy jsem zlikvidovala všechny lahve. Ani nevím, kolikátého je, protože takové to: od pondělka, od prvního, od ledna přestanu, nefunguje.
Je mi 31 a k alkoholu jsem měla blízko snad už od dětství. Nikdo doma nepil ani nekouřil, nikdo mi nešel příkladem. Měla jsem koníčky, sporty, krásné dětství. A přesto jsem začala pít i kouřit. Na střední škole se to rozjelo ve velkém, každý den do hospody aspoň na dvě deci mezi vyučováním. A o víkendech diskotéky. Klasika, to jsem ještě doma nepila. Pak jsem měla dlouholetého přítele, s tím jsme si večer u filmů dávali skleničku. Pořád nic neobvyklého. Jen ta zatracená pravidelnost. Když se šlo s holkama na kafe, holky si daly kafe a já alkohol. Kafe si můžu udělat doma, ne? Víkendy jsem měla pracovní a po práci se chodilo pít. Takže to už bylo opravdu téměř na denním pořádku. Když mi bylo lehce přes dvacet, jela jsem pracovně do zahraničí a přerušila VŠ. A konečně ta volnost, nikdo mi do toho pití nemohl kecat… To už jsem s přehledem dala lahev denně. Po návratu domů do Čech přišel rozchod s přítelem a spousta zapíjení žalu a různých akciček.
Po nějaké době další partner, s ním jsem doteď. Začali jsme spolu bydlet a hledat větší byt, který bych koupila. Po večerech jsme seděli u počítače a hledali a plánovali a smáli se… to jsem ještě pila pro radost. Ráno jsem dopila rozpitou lahev a šla do práce. Nebyla to však nikdy víc než decka. Ale ta zatracená pravidelnost…
V práci jsem povýšila, dostala zodpovědnost za podnik a za lidi, a protože jsem byla dost mladá (24), tak jsem začala zapíjet stres. A to se stupňovalo až do té podoby, že jsem pila ráno před prací i v práci. A pak samozřejmě večer, abych vůbec spala. Zkrátka jsem nezvládala nervy, tak jsem otupovala. V 29 letech jsem otěhotněla a koupili jsme dům. Ráda bych řekla, že jsem přestala pít. Bohužel. Jen jsem to omezila, ale pila jsem celé těhotenství. Jen kouřit jsem přestala. Je fakt, že pohled na víno ve mně vzbuzuje stejné pocity, jako u někoho čokoláda. Prostě na něj mám chuť. Tak jsem si dávala a modlila se, aby bylo dítě v pořádku. Porodila jsem krásného chlapečka, stihli jsme něco zrekonstruovat, ale přišly rodinné problémy, další stresy. Ráda bych řekla, že jsem přestala pít při kojení. Nepřestala. Vydržela jsem to jen něco přes měsíc. Pak jsem začala pít po večerním kojení, aby to do příštího vyprchalo. Smutný, co? Když si máma s miminem u prsu plánuje pití. K pláči. Nebo, jak zde někdo řekl – na facku. Souhlasím. Aspoň kouřit jsem už nezačala.
Nyní jsem ve stavu, že ráno místo kávy piju víno. Celý den udržuju hladinku. Když vím, že na druhý den nebudu mít víno, přemýšlím, kde ho koupím. Na procházce s malým? Pojedu do města? Celý můj den se prostě začal točit kolem chlastu. Avšak nutno dodat, že o dítě, dům i partnera je postaráno, všichni mají co jíst a jsou čistí. Zkrátka: ještě mi to úplně přes hlavu nepřerostlo. Ale nemyslete si, že to nevidím, ty plíživé změny k horšímu. Jak daleko jsem od toho začít pít vodku? Tohle musí přestat. Kdybych aspoň vydržela pít jen večer u knihy nebo u TV. Jako „normální“ člověk… To je můj příběh. Budu se postupně vypisovat, třeba na něco zajímavého přijdu. To, že jsem blbá kráva, už vím.
Zítra začne Den 1.
Přečtěte si také
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2059
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 950
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 2254
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 5263
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 2114
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 4040
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 1982
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 981
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 1986
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 1764
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...