Nechci být alkoholička
- Psychické problémy
- Anonymní
- 23.04.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak to se mnou začalo jít z kopce...
Rozhodla jsem se, že přestanu pít. Dnešku budu říkat Den Nula. Den, kdy jsem si načetla spoustu informací o tom, jak na to. Den, kdy jsem zlikvidovala všechny lahve. Ani nevím, kolikátého je, protože takové to: od pondělka, od prvního, od ledna přestanu, nefunguje.
Je mi 31 a k alkoholu jsem měla blízko snad už od dětství. Nikdo doma nepil ani nekouřil, nikdo mi nešel příkladem. Měla jsem koníčky, sporty, krásné dětství. A přesto jsem začala pít i kouřit. Na střední škole se to rozjelo ve velkém, každý den do hospody aspoň na dvě deci mezi vyučováním. A o víkendech diskotéky. Klasika, to jsem ještě doma nepila. Pak jsem měla dlouholetého přítele, s tím jsme si večer u filmů dávali skleničku. Pořád nic neobvyklého. Jen ta zatracená pravidelnost. Když se šlo s holkama na kafe, holky si daly kafe a já alkohol. Kafe si můžu udělat doma, ne? Víkendy jsem měla pracovní a po práci se chodilo pít. Takže to už bylo opravdu téměř na denním pořádku. Když mi bylo lehce přes dvacet, jela jsem pracovně do zahraničí a přerušila VŠ. A konečně ta volnost, nikdo mi do toho pití nemohl kecat… To už jsem s přehledem dala lahev denně. Po návratu domů do Čech přišel rozchod s přítelem a spousta zapíjení žalu a různých akciček.
Po nějaké době další partner, s ním jsem doteď. Začali jsme spolu bydlet a hledat větší byt, který bych koupila. Po večerech jsme seděli u počítače a hledali a plánovali a smáli se… to jsem ještě pila pro radost. Ráno jsem dopila rozpitou lahev a šla do práce. Nebyla to však nikdy víc než decka. Ale ta zatracená pravidelnost…
V práci jsem povýšila, dostala zodpovědnost za podnik a za lidi, a protože jsem byla dost mladá (24), tak jsem začala zapíjet stres. A to se stupňovalo až do té podoby, že jsem pila ráno před prací i v práci. A pak samozřejmě večer, abych vůbec spala. Zkrátka jsem nezvládala nervy, tak jsem otupovala. V 29 letech jsem otěhotněla a koupili jsme dům. Ráda bych řekla, že jsem přestala pít. Bohužel. Jen jsem to omezila, ale pila jsem celé těhotenství. Jen kouřit jsem přestala. Je fakt, že pohled na víno ve mně vzbuzuje stejné pocity, jako u někoho čokoláda. Prostě na něj mám chuť. Tak jsem si dávala a modlila se, aby bylo dítě v pořádku. Porodila jsem krásného chlapečka, stihli jsme něco zrekonstruovat, ale přišly rodinné problémy, další stresy. Ráda bych řekla, že jsem přestala pít při kojení. Nepřestala. Vydržela jsem to jen něco přes měsíc. Pak jsem začala pít po večerním kojení, aby to do příštího vyprchalo. Smutný, co? Když si máma s miminem u prsu plánuje pití. K pláči. Nebo, jak zde někdo řekl – na facku. Souhlasím. Aspoň kouřit jsem už nezačala.
Nyní jsem ve stavu, že ráno místo kávy piju víno. Celý den udržuju hladinku. Když vím, že na druhý den nebudu mít víno, přemýšlím, kde ho koupím. Na procházce s malým? Pojedu do města? Celý můj den se prostě začal točit kolem chlastu. Avšak nutno dodat, že o dítě, dům i partnera je postaráno, všichni mají co jíst a jsou čistí. Zkrátka: ještě mi to úplně přes hlavu nepřerostlo. Ale nemyslete si, že to nevidím, ty plíživé změny k horšímu. Jak daleko jsem od toho začít pít vodku? Tohle musí přestat. Kdybych aspoň vydržela pít jen večer u knihy nebo u TV. Jako „normální“ člověk… To je můj příběh. Budu se postupně vypisovat, třeba na něco zajímavého přijdu. To, že jsem blbá kráva, už vím.
Zítra začne Den 1.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1604
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20654
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....