Něco málo...
- O životě
- Kacule586
- 10.08.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla bych vám napsat něco málo o svém životě. Byl celkem pestrý, a nějak mám chuť se vyzpovídat... Když jsem byla malá, zamilovala jsem si fotbal. Mamce se to moc nelíbilo, ale přesto jsem ho 6 let hrála.
Ptáte se asi, proč nepokračuji? Potkala jsem tehdy „lásku“, byla jsem mladá a pitomá. Myslela jsem si, jak je vše jednoduché a krásné. Neměla jsem za sebou ještě ani svoje poprvé. Všechno klapalo, byl o 4 roky starší, ale zdál se rozumný. Já v tu dobu byla myšlenkově taky trochu jinde, ale zato jsem pořád byla bez zkušeností.
Byla to CHYBA, velká CHYBA. Myslet si, že je kluk rozumný, a že mě může mít rád po tom, co jsme se viděli 2× v životě? Pff… Byli jsme spolu pár týdnů. Vídali se většinou u něj. Víte, nikdy nic nezkusil, ale měla jsem počítat s tím, že jednou to přijde. A taky, že přišlo. Že já tam ten den vůbec chodila.
Zkusil to, šel na to sice pomalu, ale já nechtěla, nebyla jsem připravena. Jemu se to samozřejmě nelíbilo, no komu jo, že? Když tak nadějně dobýváte holku… Po stálém odstrkování mě nakonec vyhodil z bytu takovým způsobem, že jsem to vzala po schodech dost surově.
No, probudila sem se na JIPu v Praze v Motole. Operace kolene, napojená na přístroje, bez sil. Naražená žebra a lebka. Po týdnu za mnou přišel doktor s verdiktem, že na to, že to bylo „jen“ zakopnutí na schodech, tak jsem spadla asi nějak „šikovně“. Vykulená a slabá jsem neměla chuť říkat, jak to vlastně bylo. Nechtěla sem se nikomu zpovídat a už vůbec ne se tahat po policii.
No po měsíci přišla další operace kolene. To už se zdálo, že by to mohlo být vše lepší. Žebra byla už pakatel a hlava se lepšila jedna báseň. Ale kolenu se furt nechtělo. Po měsíci dalšího ležení přišla další operace kolene. (Po dvou měsících tři operace kolene). Ta už byla ovšem DÍKY BOHU úspěšná.
Nakonec jsem si v nemocnici poležela dohromady půl roku. Řeknu vám, že v tu dobu pro mě nic horšího neexistovalo. Koleno nechtělo moc spolupracovat, tak jsem domů odjela na vozíku. Bylo to pro mě dost těžké, každý na mě koukal jak na lůzra, chtěla sem to vzdát. Ty pocity byly šílené.
Nakonec jsem se dokopala k tomu, že se musím snažit, musím chtít!!! A ejhle. Do 8 měsíců jsem začala chodit a vozík jsem mohla „vyhodit“. Bylo to sice ještě o berlích, ale vše chce svůj čas. Nakonec jsem se ze všeho dostala, ale moje psychika nebyla úplně v pořádku a občas není ani teď, ale s tím se dá asi počítat.
Od té doby jsem začala ŽÍT. V patnácti jsem nepatřila mezi ty puberťáky, co vše musí zkusit, co se musí za každou cenu ukazovat. Já myslela úplně jinak. Našla jsem si přítele a překonala jakž takž ten hrozný strach z chlapů. Byli jsme spolu necelé 2 roky, dodnes jsme v kontaktu a jsem mu za vše vděčná. Začala jsem žít. Najednou jsem to byla zase já, začala jsem chodit do společnosti, najednou jsem se dokázala i bavit s chlapama. Byl to úžasný pocit, nikdy jsem se necítila lépe. 
No a jak vlastně žiji teď? Našla jsem si přítele, začátky byly teda ostré. Když jsem ho poznala, svěřil se mi, že je delší dobu zamilovaný do slečny. Vlastně jak mi to popisoval, tak ta slečna si ho slušně namotávala. Slečna totiž měla přítele, se kterým je 9 let a vídají se jen o víkendech, protože ona pracuje v Praze. No samozřejmě hledala tedy sex někde jinde.
Namotávala ho, furt mu říkala, jak ho miluje, ale nemůže opustit toho svého, atd. No nakonec, když zjistila, že je se mnou, tak začala ještě více namotávat. Ano, byl mi s ní 3× nevěrný. Já mu lezla do mobilu, vždy jsem něco našla a vždy se z toho snažil vykrucovat. Nakonec sem mu ji blokla. Teď mi je za to vděčný.
Čekáme spolu dcerku, a i když ta důvěra z mé strany ještě stále není 100%, tak ho miluji. Má chyby, ale kdo ne? Ty chyby vyrovnává plusama. Pomáhá mi v domácnosti, nevyhýbá se řešení problémů, a když něco potřebuji, tak je ochotný to udělat, nebo mi pomoct. Taky se hádáme a já bych si za to dala vždy facku, protože při hádkách s chlapem jsem prostě hnusná a zlá a padnou slova a urážky, které bych jinak neřekla. Naštěstí (pro mě) to hází za hlavu a nic si z toho nedělá. No asi už mě zná. 
Chtěla bych vám, holky, říct jen to, že i když se někdy budete cítit slabá a nic vám nepůjde, nevzdávejte se! Ono to půjde, když budete chtít a budete do toho dávat maximum! Nestyďte se jít a říct si o pomoc, ať už komukoliv. Jsme přece jen lidi! 
Přečtěte si také
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 1653
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 768
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 742
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 716
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 3874
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 1886
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
Učitelka dceři poradila, ať mě neposlouchá. Doma z toho byla hádka
- Anonymní
- 02.10.26
- 2128
Dcera už je pomalu ve věku, kdy přichází první známky puberty. Doma už se dokáže ostře ohradit a čím dál víc mi dá zabrat, abychom se zbytečně nedostávaly do konfliktu. Je to pro mě těžké období,...
Jedna nečekaná věc, co u nás funguje na rýmu. Jsme happy celá rodina
- Anonymní
- 02.10.26
- 898
Podzim u nás doma znamená jediné. Jakmile začne být venku sychravo, někdo začne smrkat. Letos to odstartovala mladší dcera, během pár dní se přidala starší a nakonec jsem samozřejmě skončila s...
Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí
- Anonymní
- 02.10.26
- 720
Dcera má propadlé kotníčky a doktor nám řekl, že musí posílit hlavně střed těla a že se to dost možná samo srovná. Doporučil nám třeba tanec nebo gymnastiku, protože samotné cvičení doma je sice...
Tchyně mi mluvila do výchovy. Její synové přitom neumí ani uvařit vajíčka
- Anonymní
- 02.10.26
- 4659
Když mi tchyně začala radit, jak mám vychovávat svoje děti, snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že má zkušenosti a možná chce jen pomoct. Jenže po čase mi začalo docházet, že žena,...
nezbývá než poprat hodně štěstí
.
