Nekonečný konec
- Partnerské vztahy
- Anonymní
- 22.11.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak skončila jedna velká láska a bloudění v životě...
Ležím na zemi v dětském pokoji a hlavou mi běží tolik myšlenek. Jsem uvnitř sebe tak zraněná, smutná a nevím, jak dál. V posteli oddychuje můj poklad a já se díky němu cítím svázána a nevidím konec nekonečného konce.
Dneska večer, když jsem se dívala na tvář svého muže, bylo mi tak úzko, měla jsem na dosah ruky člověka, kterého jsem tolik milovala a najednou mi připadá tolik cizí. Člověk, se kterým jsem sdílela i ty nejniternější pocity, tady sedí a i když mám pocit, ze mě žal roztříštil na kusy, nemůžu s ním ani promluvit.
Ne, nejhorší není ten konec, nejhorší je to prázdno ve mně, to, jak mi došly i ty poslední zbytky sil, prozření, že není za co bojovat, ten okamžik, kdy se na vteřinu zastavil svět a zlomilo se to ve mně, ten plíživě přicházející pocit, že to nikdy neskončí.
Hrdlo mi svírá hořký pocit prohry a strach, ze nebudu nikdy šťastná. Že mi to není přáno. Je dobojováno, a nikdo není vítězem. Zůstala jsem před pár roky s miminkem sama a roky žila a snad i přežívala sama a pak přišel on. Moje naděje na štěstí, rodinu zase ožila…
Než mě realita srazila zpět na zem. Není takový, jakým se zdál, jakým by si možná přál být. Nic jsem neuspěchala, nechala jsem všemu volný průběh a pak jsme spolu začali žít. A teď? Proklínám se den co den. Copak jsem to neviděla, jak se dokázal tak dlouho přetvařovat?
Hledám v minulosti okamžik, kdy jsem to měla poznat a stejně je to k ničemu, nevím. Moje mateřská láska mi brání sbalit kufry a prásknout dveřmi a čistá láska mého dítěte k němu mi odhodlání nepřidává. Brání mi udělat definitivní tečku za dalším nepovedeným vztahem. Nemůžu přece ublížit vlastnímu dítěti. Tak si zas ráno nasadím masku a budu se celý den usmívat, abych mohla večer ulehnout na zem dětského pokoje a nechat slzy smývat tu všechnu bolest, co cítím. To je ten děsivý nekonečný konec…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1607
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1646
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20656
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2611
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....