Není řidič jako řidič
- Cestování
- Batka
- 15.02.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Cestování autobusem je opravdu zlo!!! Nebude to zrovna dlouhý deníček, ale ráda bych se opět vyvztekala při vzpomínce na relativně novou příhodu. I teď se mi zvedá žaludek a otevírá kudla v kapse. A nejspíš ještě dlouho bude.
2. 12. se nám narodil chlapeček, o měsíc předčasně a ještě si užil svoje se streptokokovou infekcí. Propuštěn z porodnice až po 14 dnech. Tudíž při první návštěvě dětského lékaře u nás doma jsme byli požádání, abychom se zastavili na převážení a přeměření. ![]()
Přítel byl tou dobou doma, tudíž nám nebránilo vyrazit společně vstříc autobusovému dobrodružství. Vědět, jaký nastane šok, tak jsem raději těch 7 km šla i s kočárkem pěšky.
Na zastávku autobusu jsem přišli dříve, přítel si před cestováním ještě rád zakouří, vždy dostatečně vzdálen od kočárku. Uběhlo pár klidných minut a na zastávku přijel žlutý autobus. Ten typ vysokého autobusu s úzkými dveřmi sotva na kočárek. Dohodli jsme se s přítelem, že zatímco on počká s kočárkem vedle zadních dveří, tak já zajdu zaplatit a oznámím řidiči (pro jistotu, ale zbytečně), že budeme ještě nastupovat s kočárkem.
Projdu autobusem k zadním dveřím, sestoupím ze schůdků a popadnu rukojeť kočárku. Přítel uchopí spodek a nastupujeme (kdo by řekl, že výstup po schodech s rukojetí je pohodlnější než naopak
). Kočárek vytáhneme dovnitř sotva tak, že postavím kolečka na své straně na podlahu autobusu a ŠOK!! ŘIDIČ SE ROZJEL!!! No pochopíte to?
Přítel druhou půlku kočárku ještě držel venku a za běhu držel zuby nehty kočárek. Podotýkám, že v autobuse bylo asi 7 lidí včetně nás, nikdo ve výhledu řidiči nebránil, všichni seděli na zadních sedadlech. Celým autobusem se okamžitě ozval křik, aby řidič zastavil, že je ve dveřích kočárek. Ujel pár metrů a s brzděním zastavil.
Dodnes děkuju, že má přítel tak pevný stisk a skoro celou váhu kočárku držel on. Já sama bych ho při tom pohybu neudržela a nechci ani myslet na to, co se mohlo stát. Když mému synovi v té době nebyly ještě ani 3 týdny… ![]()
Hlavou mi projely snad všechny scénáře až po ten, kdy se kočárek zřítí pod autobus.
Tak špatně mi v životě ještě nebylo. Nezmohla jsem se ani na slovo. Jen jsem tupě zírala na kočárek, který jsme konečně nasoukali do autobusu.
Přítel se držel jen kvůli mně, jinak by pan řidič asi nedopadl zrovna dobře. A omluva? NE!!
Kdykoliv teď jedu autobusem, tak jen doufám, že pana řidiče ještě potkám. A konečně mu budu schopna to svoje říct!!! Sama se synem už nikdy… to si raději po rodině od někoho vyprosím auto, ať to stojí, co to stojí.
Přečtěte si také
Moje dcera má novou učitelku. Byla zvyklá na vstřícný tón, teď jí čeká křik
- Anonymní
- 06.09.26
- 25
Moje dcera právě nastoupila do druhé třídy. K našemu překvapení nás všechny čekala velká změna. První školní den nám představili novou učitelku. Bez předchozí informace, bez debat, prostě tam byla...
Pětileté dítě bez angličtiny? Podle rodiny mu prý ničím budoucnost
- Anonymní
- 06.09.26
- 31
Začalo září, děti nastoupily do školky a já šílím. Být mámou v dnešní době totiž znamená, že musíte mít z dítěte už v pěti letech pomalu olympionika a diplomata. Pokud vaše dítě nemá na každý den...
Nesnáším září. Končí letní pohoda a začíná chaos, vstávání, výdaje a kroužky
- Anonymní
- 06.09.26
- 71
Nevím, jak to mají ostatní rodiče. Některé mé kamarádky se na září dokonce těší. Ale já patřím mezi ty, kteří by si přáli, aby prázdniny nikdy neskončily.
Syn přišel ze školy s tím, že je chudý. Nesmím ale promluvit s učitelkou
- Anonymní
- 05.09.26
- 30019
Když začal první den školy, byl to pro nás něco jako oslava Nového roku. Všichni jsme byli natěšení, co nás nového čeká, kam se ten rok posuneme a jak nový školní rok bude vypadat. První dny byly...
Můj muž čekal deset let, až změním názor. Když jsem ho nezměnila, odešel
- Anonymní
- 05.09.26
- 18765
Když jsme se s Petrem poznali, bylo mi osmadvacet let. Děti jsem nechtěla a nijak jsem to neskrývala. Ne proto, že bych je neměla ráda. Nemám problém si pochovat kamarádčino miminko nebo vzít...
Tři měsíce jsme to odkládali. Když na „to“ došlo, přišlo „měkké“ zklamání
- Anonymní
- 05.09.26
- 39847
Skoro tři měsíce jsme kolem sebe s Petrem kroužili. Bylo to to krásné, jemně vzrušující období, kdy se navzájem napínáte, držíte za ruce, povídáte si dlouho do noci a přemýšlíte, kdy konečně padne...
Myslela jsem, že jedu na dovolenou bez dětí. Pak jsem dorazila k moři
- Anonymní
- 05.09.26
- 18592
Když jsme letos vybírali dovolenou, měla jsem jedno jediné přání. Nejet do hotelu, který je plný rodin s malými dětmi.
„Tohle nikam nedávej.“ Jedna věta dcery změnila můj pohled na sociální sítě
- Anonymní
- 05.09.26
- 5859
První fotku své dcery jsem dala na internet snad ještě v době, kdy ani nebyla na světě. Fotku ultrazvuku, břicha, pak z porodnice. Před patnácti lety jsem měla pocit, že musím všechno sdílet na...
Nesnáším letošní počasí. Nejdřív vedro k padnutí, teď mají přijít lijáky
- Anonymní
- 04.09.26
- 1630
Jestli je něco, na co jsem letos nadávala snad víc než na cokoli jiného, pak je to počasí. Celé léto jsme čekali, kdy konečně zaprší. Když už pršet začalo, většinou přišla taková bouřka, že jsem...
Školková angličtina za 10 tisíc? Odmítla jsem platit a učitelka zuří
- Anonymní
- 04.09.26
- 16713
Sníst ranní rohlík, obléknout dvě věčně se hemžící holčičky, dorazit do naší malé vesnické školky včas a pak honem do práce. Není to vždycky jednoduché, ale tuhle školku prostě miluju. Rodinná...