Není řidič jako řidič
- Cestování
- Batka
- 15.02.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Cestování autobusem je opravdu zlo!!! Nebude to zrovna dlouhý deníček, ale ráda bych se opět vyvztekala při vzpomínce na relativně novou příhodu. I teď se mi zvedá žaludek a otevírá kudla v kapse. A nejspíš ještě dlouho bude.
2. 12. se nám narodil chlapeček, o měsíc předčasně a ještě si užil svoje se streptokokovou infekcí. Propuštěn z porodnice až po 14 dnech. Tudíž při první návštěvě dětského lékaře u nás doma jsme byli požádání, abychom se zastavili na převážení a přeměření. ![]()
Přítel byl tou dobou doma, tudíž nám nebránilo vyrazit společně vstříc autobusovému dobrodružství. Vědět, jaký nastane šok, tak jsem raději těch 7 km šla i s kočárkem pěšky.
Na zastávku autobusu jsem přišli dříve, přítel si před cestováním ještě rád zakouří, vždy dostatečně vzdálen od kočárku. Uběhlo pár klidných minut a na zastávku přijel žlutý autobus. Ten typ vysokého autobusu s úzkými dveřmi sotva na kočárek. Dohodli jsme se s přítelem, že zatímco on počká s kočárkem vedle zadních dveří, tak já zajdu zaplatit a oznámím řidiči (pro jistotu, ale zbytečně), že budeme ještě nastupovat s kočárkem.
Projdu autobusem k zadním dveřím, sestoupím ze schůdků a popadnu rukojeť kočárku. Přítel uchopí spodek a nastupujeme (kdo by řekl, že výstup po schodech s rukojetí je pohodlnější než naopak
). Kočárek vytáhneme dovnitř sotva tak, že postavím kolečka na své straně na podlahu autobusu a ŠOK!! ŘIDIČ SE ROZJEL!!! No pochopíte to?
Přítel druhou půlku kočárku ještě držel venku a za běhu držel zuby nehty kočárek. Podotýkám, že v autobuse bylo asi 7 lidí včetně nás, nikdo ve výhledu řidiči nebránil, všichni seděli na zadních sedadlech. Celým autobusem se okamžitě ozval křik, aby řidič zastavil, že je ve dveřích kočárek. Ujel pár metrů a s brzděním zastavil.
Dodnes děkuju, že má přítel tak pevný stisk a skoro celou váhu kočárku držel on. Já sama bych ho při tom pohybu neudržela a nechci ani myslet na to, co se mohlo stát. Když mému synovi v té době nebyly ještě ani 3 týdny… ![]()
Hlavou mi projely snad všechny scénáře až po ten, kdy se kočárek zřítí pod autobus.
Tak špatně mi v životě ještě nebylo. Nezmohla jsem se ani na slovo. Jen jsem tupě zírala na kočárek, který jsme konečně nasoukali do autobusu.
Přítel se držel jen kvůli mně, jinak by pan řidič asi nedopadl zrovna dobře. A omluva? NE!!
Kdykoliv teď jedu autobusem, tak jen doufám, že pana řidiče ještě potkám. A konečně mu budu schopna to svoje říct!!! Sama se synem už nikdy… to si raději po rodině od někoho vyprosím auto, ať to stojí, co to stojí.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 371
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 247
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 430
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 196
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 140
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17844
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2395
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2588
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2313
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1539
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....