Nesnáším hejty týkající se dětí. Simona Krainová se ozvala správně a fandím jí

Já sama na sociální sítě chodím spíš pasivně. Nic nepíšu, nic nepřidávám, jen si čtu, co se kolem děje. Patří to i k mé práci. Ale tak nějak cítím potřebu se k tomu vyjádřit aspoň touto cestou. Ano, děti na sociální sítě nepatří.

Nicméně to neznamená, že se někdo musí zabývat jejich vzhledem. Je to poměrně časté a stalo se to i mé kamarádce. Dala na Instagram fotku svého mentálně postiženého syna a někdo jí tam napsal, jak „tohle“ může zveřejňovat a chlubit se „tím“. Z toho je mi nesmírně smutno.

Ona má svůj profil také veřejný, protože se rozhodla sdílet život s postiženým dítětem a občas potřebuje i finanční pomoc. Bohužel právě tohle jsou ty vedlejší účinky sociálních sítí. Lidé tam mohou najít pomoc a útěchu, ale také zlobu a nenávist. A té je ve společnosti čím dál víc.

I já s tím mám bohužel své zkušenosti. Moje dcera je pomalejší. Nemá žádnou diagnózu, ale potřebuje více času a ve škole jí to moc nešlo. Tedy teď už je to lepší, ale první a druhá třída byly náročné. Učitelka mi to pořád předhazovala. Dokonce mi řekla, že se jí málo věnuju.

Tohle jsou útoky, které bolí. Přitom za to rodiče často vůbec nemohou. Ráda bych znala názory ostatních. Co si o tom myslíte? Máte i vy podobné zkušenosti?