Nočník
- O životě
- lemyk
- 07.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dnes je to přesně rok, co se k nám přidal náš drahoušek Sašík. Je to naše zlatíčko, náš poklad, ale také náš ďábel. Teprve nedávno jsem si uvědomila, že už vlastně vůbec není tak maličký a bezmocný, ale že už je to malý schopný rošťák a je možné (neli nutné) naučit jej něco nového, a tím novým se stal po zralé úvaze můj obávaný strašič NOČNÍK.
„Leni a dáváš už Sašu na nočník“?
„Ale mami, vždyť je ještě maličký.“
„Joo maličký, mně zrovna paní kadeřnice povídala, že svou 8měsíční holčičku už na nočník vysazuje a že slaví dost velké úspěchy“
A to byl přesně začátek. Začala jsem přemýšlet, zda už také není čas něco zkusit? Neboť náš roční chlapec se s pojmem ccccc či kaka/y/o zdaleka ještě nesetkal. Zatím však zůstalo jen při mých úvahách než ovšem…
„Tak jsem dneska koupila ten nočník, já to Sašikovi ukážu, on je chtrý a bude vědět jak na to…“ - opět má drahá mamča.
„No dobře mami, jak myslíš“ - a zvědavě jsem koukala na následující divadlo. Mamka snažíc se malého nalákat začala až podezřele sladce. Chvíli koukal, ale jakoby to vytušil, zasmál se a utíkal, co mu nohy i ruce stačily, pryč. Nevzdala se a chytla ho. Vřeštící a cukající se dítě se jala přenášet do kuchyně, kde měla super nočník vyzdobený vším možným a okolo spoustu hraček - domnívala se zřejmě, že se na ně chlapeček naláká, ale OUHA… ani náhodou. Začal boj. 11kilový andílek se cukal, vztekal a řval, jak z něj sundavala ty kalhotky - a já si jen říkala „Proboha, jestli to tak bude pokaždé, tak to asi raděj předem vzdám - však on se to v dospělosti jistě naučí
“
Nožky vzpřímil jako kůly a nakonec boj zdaleka prohrála moje mamka, protože čůrání se sice dosáhlo, ale do nočníku nepadla ani kapička. V kuchyni je naštěstí lino. Načež mi bylo řečeno - „No a takhle pokračuj a on to brzy pochopí“ - v případě, že bych tvrdila, že se mi nesevřelo hrdlo obavami, tak bych lhala.
Leč červíček byl nasazen a začala jsem tady brouzdat - zjistila jsem, že skutečně spousta maminek již vysazuje anebo to zkouší. Tak jsem si řekla, že do toho musím teda jít děj se co děj. Korunu všemu dala kamarádka, která mě navštívila s 10měsíční holčičkou a tvrzením -„Ona už kaká a čůrá sama do nočníku - teda ale musíš jí tam posadit“*. Pochválila jsem a byla již dokonale rozhodnutá. Nějak jsem však nevzala do úvahy, že mimísek, který ještě sám neleze a nechodí se z nočníku asi sám těžko vzdálí - narozdíl od našeho háděte, kterému z prdelky koukají dračí ocásky.
„Tak jo Saší“ - pojď maminka ti něco ukáže. A sedám si jako na nočník, aby tedy správně pochopil, a dělám ččččíí apod. Kouká na mě - směje se. Svleču kalhoty a opakuji jak se čůrá. Směje se - a dává si do nočníku láhev s čajem, pak také kostky a všelicos jiného. Trpělivě vše vyndám a snažím se ho posadit. Po několika pokusech, které provází řev, od své snahy upouštím. Nočník je však zajímavým návštěvníkem. Strká do něj, posouvá ho, chodí pomocí něj, odkládá si tam dudlík a ve chvíli, kdy si jej nasadí na hlavu, jsem už zoufalá. Tak jak na něj - mám pocit, že se mi mé drahé dítě poněkud vysmívá - no věřím, že to v tomto věku snad ještě není možné. Máte tipy, triky, rady? - tak sem s s nimi!
Ještě několikrát jsem si dodala odvahu a výsledek byl stále stejný. Až jednou… Po neustálém cííí jsem držela nočník v rukou a Saník vedle mně - stojí a oba do nočníku koukáme (on vesele já smutně), mě něco napadlo…
Pohladila jsem bimbáska a čury, čury nočník a sláva! konečně ze stoje přímo do nočňase. Takže malé čůrání nám funguje takto. A větší potřebu? Nemám sílu řešit - jako to fakt nevím, jak naučím, už teď mám hrůzu. No zatím budem trénovat na stojáka, a pak se uvidí - nebo někdo porádí super bomba nejlepší trik?
Všem pěkné nočníkování, páč vidím, že to vůbec není sranda, ale pěkná dřina, ale do 18. to snad zvládnou všichni
? Doufám, že i my ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1599
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1638
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20620
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2606
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1754
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....