Těhotenské strasti

Rozhodla jsem se, že si sepíšu, jaký byl průběh mého těhotenství, abych si vždy mohla přečíst, jak jsem si užila to nejšťastnější období v životě ženy. A také se upamatovala, až mě začne jednou (v dalekém horizontu) trápit otázka, zda pořídit či nepořídit našemu zlatíčku kamaráda :)

Měsíc 1. a 2.

Zjišťuji, že jsem, poněkud neplánovaně, gravidní. To je ale překvapení. Státnice za dveřmi a v práci frmol jako blázen. No uvidíme, třeba se to ještě nepotvrdí… Ale potvrdilo. 5 na sobě nezávislých mama testů se asi nespletlo. Dobrá, dobrá nic se neděje, věk už na to přeci mám, lehce se uklidňuji.

Sděluji to manželovi, je potěšen, nikoliv však překvapen - prý jsem na něj už podezřele dlouhou dobu moc hodná - haha, já jsem přece hodná pořád :) Čekám těhu nevolnosti, leč nedostavují se. To vřele vítám a připravuji se na státnice. Jsem spokojená, jestli tohle všechno na mimi působí, tak z něj jistě bude ten nejchytřejší kojenec na světě :). Jo a začínám se moc těšit.

V práci přemítám každý den, jak sdělit tu šťastnou událost kolegyním (všechny stejně staré jako já, cca 25) a jak se před nimi budu cítit až se to na mně projeví. Zatím není vidět nic, tak poho, mám dost času. A ještě jedna věc - jak to říct svému nadřízenému? Ke všemu německy, neb pracuji v německé firmě. Chjoo chystám si tu větu každý den, ale odvahy se mi nedostává.

Měsíc 3.,5.,6.,7.

Státnice hotové - alespoň že to. Zatím bez nevolností. Téměř nepociťuji, že jsem těhu. Ani ty chutě mě netrápí. Jen jsem to stále ještě nikomu neřekla a to jsem ve 4. měsíci, teda už je vážně na čase. Sedím takhle při pondělku, jistá si tím, že už to dnes všem řeknu, věty mám připravené. Jsem zamyšlená a sbírám odvahu. Tísnivý pocit na srdci, ale proč? Vždyť je to úplně normální, běžná a přirozená věc!

„Leni, hele - Vendy by si vybrala pro miminko neutrální výbavičku a jakou ty?“ Osloví mě v mém rozjímání kolegyńka. „No nevím, ještě jsem o tom nepřemýšlela (což byla pravda)“ - odpovídám duchem nepřítomna. „No a co bys říkala tomu, kdyby tady někdo měl mimi, takhle brzo třeba..“ - neustává s vyzvídáním. No já …, co na to říct? Po chvilce, když na nic příliš zvědavě nereaguji - „Holka ty jsi vážně natvrdlá, Vendy je těhotná“ - To je co, zpráva dne, událost měsíce!

Jako holky děláte si srandu - vůbec nechápu, ale je to tak! Na to mi spadl mega balvan ze srdce a říkám „Já taky“! Větší příval emocí, jsem nezažila dlouho a ani nemusím říkat, že jsme to ten den s prací nepřehnaly :) Od té doby se těšíme společně všichni, je to úžasné a super. Ve dvou se to lépe táhne, dvě prvorodičky v jednom kanclu, no mazec - chudák šéf :)

V pátém měsíci začíná krize, která se mě už neopouští. Pylová sezóna - do práce sotva dofuním. Špatný tripple test a po zbytek těhotenství následuje trilion kontrol v Gennetu, ale díky Bohu za něj. Na plicním mi předepíšou Symbicort a poměrně se mi uleví. Břišáček roste jako o závod. Jednoho dne vstanu a hele je… strie, kam se podíváš, a mazaní je konec, kašlu na to, jak vidno vůbec ale vůbec to nepomáhá!

V sedmém měsíci jsem konečně doznala, že už je čas nastoupit na to rizikové těhotenství doporučované od tripple testů. Sotva se kulím, břicho mega mega - a bude hůř! Taková tyčka, na které je super velká boulička - tak si přesně připadám - a to nemluvím o tom, že jsem již přibrala minimálně 20 kg. Nakonec se tedy se všemi loučím a odcházím vstříc novým zážitkům.

8. a 9. měsíc

Doma se mi trochu ulevilo. Uklízím, vařím vše ok - prostě to pravé mateřské hnízdění. Ježkovy zraky - léto je tu! Vedro, vedro, vedro - peklo, peklo, peklo. Moje krásné, kdysi hubené nožky, připomínají dvě nalité konve, a to až ke kolenům! To je bolest, když se valím, a do schodů, to je vůbec žůžo. Masírování nepomáhá, studená voda nepomáhá, nezbývá než vydržať. Moc mi však na duchu nepřidává, když sestřička po mém příchodu do ordinace nadšeně volá „Jejdy, Vy máte nohy, jako ta hospodyně - víte v tom v Tom a Jerry“. No nadšená z toho nejsem, ale má pravdu (ty nohy černošské hospodyně si opravdu vybavuji do detailu).

Lamely pode mnou praskají jedna za druhou, manža už všechny prasklé přesunul za hlavu - ještě je prý nahrazovat nebude - počkáme prý na celkový počet. Bříško je tak velké, že ani triko XXL jej nezakryje. Posílám nějaké koupit manžela, protože sama se stydím - hi, hi, achjoo jakou já to mám povahu :). Poslední týdny (o dnech nemluvě) jsou nejhorší, jaké jsem zažila - jo a ještě na koupališti se mě jedna paní ptá, že se prý s holkama vsadila - „Čekáte dvojčátka?“ Když odpovím, že je to jeden mamánek napapánek zklamaně odchází.

Na plánovaný císařský řez se vysloveně těším! „Paní Vy čekáte tedy veliké miminko, to pánví neprojde (odhad cca 4700 g)“ - „Jste si jistý pane doktore“? ptám se já, neboť když se postavím na váhu mám 93 kg - to jest o 30 více než na počátku! Sestřička se mě snaží utěšit - „Nebojte, to je jenom voda, to půjde rychle dolů“ - Kéž by měla pravdu.

Nicméně, dohodnutá makrosomie plodu předurčuje náš další osud. Ve středu 4. 8. 2010 se vrháme s maličkým do boje. Před sebou máme oba bitvu, ale úspěšně ji vyhrajeme a já nakonec držím maličký uzlíček (no maličký, 4460 g) v náručí. Krásný pocit, nejhezčí za celou dobu té trnité cesty, ale to už by byl jiný deníček :)

To tak, ještě někdy :) Zatím určitě ne. ALE nikdy neříkej nikdy! :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Caty
9.1.11 12:04

Krásné, držím palečky ať máte krásný život s miminkem a moc moc gratului. :huban:

  • Upravit
luciblank1
1005
9.1.11 12:43

moc pěkně napsáno, hodně citů a tak to má být přeji zdravé a šťastné miminko, pěkně jsem si poplakala :-) doufám že brzy bude pokračování jak miminko roste a jakou dělá radost

  • načítám...
  • Zmínit
Zaynah
2607
9.1.11 13:43

moc hezoucky!! :potlesk:
preji Vam hodne stesti a hlavne zdravi!! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Karinkaaa
1475
9.1.11 14:44
:huban: :hug: :andel:
  • načítám...
  • Zmínit
Macinkaa
2321
9.1.11 15:45

Moc hezky napsáno :potlesk:
Přeji hodně šteští a zdravíčka… :dance:

  • načítám...
  • Zmínit
eňula
1076
9.1.11 18:27

Jéé, jsem se zasmála. Pisatelka má talent psát s humorem o tom, co nám život přinese, i když je to ne vždy v tom daném okamžiku k úsměvu :palec:
Věřím, že nosit a hlavně rodit 4,5 kilové miminko je pořádná fuška.
Opravdu hezky napsané! :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
lemyk
408
9.1.11 20:56

Holky díky za pěkné komentáře :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
faldy
595
9.1.11 21:03

Gratuluji :kytka: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
rybkabezvody
1950
9.1.11 23:34

krásně napsaný deníček, nasmála jsem se :-D Přeji tobě i „prckovi“ pohodový život a ještě plno takových deníčků :srdce: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
valtřinka
15883
10.1.11 06:57

moc hezký deníček :-) a hodně zdravíčka :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Choli
1587
10.1.11 10:55

Pěkné, ten začátek s neplánovaným těhotenstvím a obavami říct to v práci byl jak z mého života :) Přeji mamce i miminku jen to nejlepší. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
michaela1808
1863
10.1.11 14:22

fakt jsem se nasmála, obdivuhodný talent psát s humorem a nadhledem…a přeju, aby jste byli oba zdraví a spokojení!

  • načítám...
  • Zmínit
lemyk
408
10.1.11 15:43

Děkuji všem co četli či ještě písli komentář - to člověka potěší :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Nočník

Mateřství je fakt mazec

Trocha vánoční duchařiny

Ascites aneb je toho mnoho

Rektální rourka aneb moje vysvobození!

Jak porod nebyl nejkrásnější zážitek mého života